Jan Evangelista Purkyně a Jan Amos Komenský
Přínos profesora fyziologie české literární historii


Autoři: O. Brázda
Působiště autorů: 1. stomatologická klinika, 1. LF UK a VFN, Praha 2
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2011; 91(2): 110-113
Kategorie: Historie/fejeton

...první věc, již jsem za svůj majetek považoval, byl dar k mému svátku. Byl to Komenského Orbis pictus, tehdejší vydání školní se známými obrázky, s textem latinským a českým. Čísti jsem arci ještě neuměl, později však ta kniha sloužila mi za základ mého učení.“

Prvé setkání s dílem Komenského se nepochybně hluboce vtisklo do Purkyňovy dětské mysli, když si jej připomíná po dlouhých desetiletích v době, kdy psal své vzpomínky (10).

Ve zralém věku se Purkyně znovu setkal s Komenského dílem. Objevil rukopisy jak neznámé, tak považované za ztracené, a měl rozhodující zásluhu na tom, že památky na tohoto významného teologa, filozofa a učitele byly získány pro Národní Muzeum v Praze.

Václav Brožík – Jan Amos Komenský ve své pracovně
Obr. 1. Václav Brožík – Jan Amos Komenský ve své pracovně

Jan Evangelista Purkyně je vnímán jako excelentní vědec, badatel s mimořádně kreativním duchem, s jehož jménem je spojeno mnoho původních objevů v medicíně, zvláště ve fyziologii.

Purkyně však byl všestranná osobnost pohybující se úspěšně nejen v přírodních vědách, jeho tvůrčí mysli byla blízká i oblast umění.

Jan Evangelista Purkyně, předloha pro litografii J. Šíra z roku 1837
Obr. 2. Jan Evangelista Purkyně, předloha pro litografii J. Šíra z roku 1837

To se týkalo zejména literatury. Již jako student psal básně. Později se stává překladatelem z italštiny – Osvobozený Jeruzalém od Torquata Tassa, z němčiny básně Schillerovy a Goethovy, do polštiny převádí díla Čelakovského. O stavu české literatury informuje v německých a polských časopisech evropskou veřejnost. Ve Vratislavi založil Towarzystwo Literacko – Slowianskie a byl jeho dlouholetým předsedou.V roce 1840 jej přijala za člena Societás litteraria Cracoviensis. Svými publikacemi z oboru slavistiky získal takové uznání, že se o něm dokonce uvažovalo jako o možném kandidátu na v roce 1841 nově zřízenou katedru slavistiky na vratislavské univerzitě.

Po stopách českého písemnictví

Purkyňův zájem patřil i historii českého písemnictví. Za svého pobytu ve Vratislavi se rozhodl pátrat po bohemikách ve slezských a polských archívech (14). Vratislav jako metropole Slezska byla po několik staletí součástí zemí České koruny, a Purkyně si byl jist, že mnoho českých stop přetrvalo do 19. století. Intenzivně se zajímá o osudy českých pobělohorských exulantů.

Vratislav v prvé polovině 19. století procházela hospodářským rozvojem, neboť byla významným obchodním střediskem. Chloubou Vratislavi byla její univerzita založena v roce 1702 Leopoldem I. Stála uprostřed města na místě bývalého hradu. Stará univerzita „Leopoldina“ byla oživena v roce 1811 sloučením s univerzitou ve Frankfurtu nad Odrou založenou roku 1502. Cílem tohoto spojení bylo posílit pruský vliv na slezskou provincii s třetinou slovanského obyvatelstva, přičemž střediskem tohoto slovanského živlu byla právě Vratislav. V roce 1837 univerzita měla pět fakult, na medicíně bylo zapsáno 138 studentů, učilo je 12 profesorů a 5 docentů (17).

Třicátá léta přinesla Purkyňovi velké úspěchy. Uveřejňuje řadu původních objevů, jeho jméno znají evropské univerzity, jeho vratislavský ústav je nazýván kolébkou histologie. Do období těchto úspěchů však nečekaně zasahují tragické rány osudu – v roce 1832 umírají v týž den jeho dvě dcerušky jako oběti cholerové epidemie, tři roky poté ztrácí Purkyně svou milovanou choť Julii. Skončilo tak harmonické manželství; Julie měla plné pochopení pro jeho práci a vytvořila mu šťastné rodinné zázemí. Léta tohoto manželství byla zřejmě nejšťastnější dobou Purkyňova života.

Nyní zůstává sám se dvěma malými syny, Karlem a Emanuelem. Purkyně hledá zapomnění ve vědě, pomáhá studentům, s nimiž pracuje ve svém bytě. Nezapomíná ani na zájmy literárně historické. V roce 1836 využívá volných dnů, odjíždí do Lešna, města spojeného s osudy českých bratří, kteří se tam usídlili, když pro svou víru opustili domov. Při odchodu si odvezli bratrští vystěhovalci z Kralic tiskárnu, knihovnu i archiv. Lešno zvolili čeští bratři pro geografickou blízkost ke své vlasti, kam, jak doufali, se budou moci vrátit po vítězství protihabsburské koalice – a dále pro jazykovou a etnickou příbuznost tamějších obyvatel.

Lešenské folianty

S lešenskou školou – ústavem existujícím již od roku 1555 – je spojeno jméno Komenského, který tam působil hned po svém příchodu. V roce 1638 zastává úřad rektora. Lešenské gymnázium bylo v době svého největšího rozkvětu významným intelektuálským střediskem (2).

Pro Komenského je pobyt v Lešně dobou práce na Velké Didaktice a Informatoriem školy mateřské. V roce 1641 přijímá pozvání do Anglie a po svém návratu se Komenský do školy již nevrátil.

Opera didactica omnia – titulní list latinského vydání v Amsterdamu 1687.
Obr. 3. Opera didactica omnia – titulní list latinského vydání v Amsterdamu 1687.

Purkyňova návštěva Lešna a jeho pátrání v archivu chrámu svatého Jana Křtitele přineslo nečekaný úspěch. Objevil neznámé památky týkající se historie českých bratří, z nich nejcennější byly rukopisy Komenského (4,13).

Se svými nálezy se 20. února 1837 svěřuje Palackému:

Vyjel jsem si minulého roku na Svatodušní svátky do Lešny polské (teď celé měšťanstvo židovské a německé, jen v jednom kostele se káže polsky dla chlopów w okolicy). Našel jsem tam v archívu kostelním 7 foliantů čistě psaných, historii bratří českých obsahující.“

Palacký do Vratislavi odpovídá 3. března: uvádí, že je to důležitý objev, avšak vzhledem k odjezdu do Itálie – v Nizze tráví Palacký měsíce doznívající zimy s ohledem na zdraví své manželky – napíše znovu po návratu.

Téhož roku 1837 se koná v Praze mezinárodní sjezd lékařů a přírodovědců, jehož se Purkyně aktivně účastní. Nemáme však zprávy, že by se ve věci lešenských nálezů sešel s Palackým. Předpokládá zřejmě, že Palacký si přijede osobně prohlédnout rukopisy a bude jednat o jejich dalším osudu. Purkyně byl od počátku přesvědčen, že tak vzácné památky musí získat Národní Muzeum v Praze. Své zklamání, že se slavného historika zatím nedočkal, vyjadřuje v listě z 22. července 1839:

Doufal jsem pořád, že nás ve Vratislavi navštívíte na cestě do polského Lešna.“

O lešenském historickém bohatství Purkyně koresponduje i s farářem Kačerem (5), českým evangelickým pastorem, který je duchovním správcem českých evangelíků ve Velkém Táboře v pruském Slezsku. Kačera s Purkyněm poutalo dlouholeté přátelství. Purkyňovi synové Karel a Emanuel trávili u Kačerů své prázdniny, Kačerovi synové bydleli u Purkyňů v době svých studií ve Vratislavi, Purkyně byl kmotrem Kačerova syna.

Purkyně s Kačerem sbližovaly i zájmy literární. Kačer přispíval do českých časopisů, své básně shrnul do sbírky „ Kalich, meč a kříž“. Jeho překlad „ Okouzlené duše“ – romantického díla E. Schulze, v těchto letech velmi oblíbeného – vydal Purkyně ve Vratislavi. Konečně Kačer zprostředkovával Purkyňovi styky z církevní obcí v Lešně, a tak usnadnil jeho pátrání po rukopisech.

Další rukopisy

Povzbuzen úspěchem Purkyňova hledání se Kačer sám rozjede do Lešna a píše Purkyňovi 21. června 1841:

Manuscript z doby odchodu českých bratří z vlasti před rokem koupili bratři z Herrnhutu. Přivezl jsem „Decreta synodni Jednoty“ ve dvou svazcích. Co myslíte, já chci ty ostatní české listy a rozličnosti, jež v archívu lešenském leží a hnijí, na různo kupovat, jen kdybych obtížně je obdržeti mohl.“

O svém nálezu vzácných rukopisů píše Purkyně i svým přátelům. Jeden z nejbližších, s nímž si pravidelně vyměňuje dopisy je A. J. Vrťátko. Ten svou dráhu budoucího spisovatele začal jako vychovatel u Hildprandtů na Blatné, právě tam, kde před dokončením studia medicíny působil i Purkyně. Vrťátkovi – pozdějšímu redaktoru časopisu Českého muzea a posléze knihovníku Muzea – oznamuje s radostí svůj objev dalších českých rukopisů Komenského ve Velkém Táboře u faráře Kačera (3, 4, 5). Ten má spis „ Statuta synodalia fratrum bohemicorum“ z pozůstalosti po Komenském. Další text Purkyňova dopisu ze 7.listopadu 1841 citujeme ve zkrácené verzi:

Ačkoliv 8 foliantů rukopisných historie českých bratří obsahující Herrnhutum do Nízké za 500 tolarů prodáno, našel jsem tam v církevním archívu ještě dost velkou zásobu pozůstatků Komenského, zvláště velkou zásobu listů latinských, dílem od Komenského psaných, dílem jemu poslaných, velkou pilností jeho vlastní rukou opsaných.

Museli bychom si v tom pospíšiti, neb hrozí Angličané ještě tyto poslední ostatky zakoupiti.

Za druhé našel jsem tam původní český rukopis prvního dílu Komenského Didactica magna, již přerobiv, latině v knize v Amsterdamě vyšlé Opera didactica omnia vydal.

Za třetí mám tu též sbírku českých přísloví, kteroužto Komenský sám byl založil.

Ať mi Palacký sám napíše.“

Vrťátko Purkyňův vzkaz spolehlivě předal, a Palacký dopisem do Vratislavi (18. listopadu 1841) zájem o komeniána potvrzuje.

Získat rukopisy pro muzeum není snadné, v cestě stojí dvě překážky: Kollegium církve v Lešně váhá památky předat, i když peníze potřebuje na opravu varhan. V Praze je zájem o koupi velký, ale chybí dostatečné finanční prostředky (1, 13).

Novou naději v jednání představuje zvolení Palackého jednatelem Vlasteneckého Muzea v roce 1841.

Kolegium stále není rozhodnuto rukopisy prodat, ale souhlasí s jejich zapůjčením do Prahy k opsání. Jde především o Didaktiku a sbírku přísloví nazvané Moudrost starých Čechů. Když se Purkyně osobně zaručil za vrácení zapůjčených památek, rukopisy byly v Praze od 7. února do 3. prosince 1842 chvatně opisovány.

Nečekanou pomoc nabídl hrabě Nostic právě zvolený prezidentem muzejní společnosti, který poskytl půjčku tři sta pruských tolarů.

Zápas o čas

Jednání se však vleče, a Palacký proto naléhá na jeho urychlení a zdůrazňuje zájem především o Didaktiku, za kterou je možno nabídnout sto tolarů i více.

I Purkyně pobízí Prahu ke spěchu, neboť hrozí, že Angličané tyto poslední památky odkoupí. Bylo totiž známo, že koupi třinácti foliantů v předešlém roce financoval W. Mallalieu z Londýna.

Posun ve vyjednávání nastává v roce 1844, kdy Palacký oznamuje, že původně zapůjčených tři sta tolarů hrabě Nostic věnoval Muzeu jako dar. Purkyňovi je tedy zaslána výše zmíněná částka s plnou mocí, aby koupil tolik rukopisů, kolik možno, především však Didaktiku. Purkyně odjíždí v roce 1846 znovu do Lešna, aby pořídil soupis rukopisů a připravil návrh kupní smlouvy. Byla odstraněna poslední překážka – získání souhlasu poznaňského vládního úřadu s výhradou, že do Čech budou prodána jen díla vybraná a česky psaná.

Šestnáctileté úsilí získat komeniana pro Muzeum je úspěšně dovršeno 28. dubna 1851, kdy je částka tři sta tolarů zaplacena. To byl již Purkyně v Praze, neboť od dubna 1850 přednášel na lékařské fakultě fyziologii.

Zakoupení komenian věnoval Purkyně neumdlévající úsilí, a jen jeho houževnatost umožnila získat tyto pro historii české literatury vzácné rukopisy pro Muzeum.

Zmínka, že o rukopisy je zájem v Anglii zaslouží pozornosti. Komenský navštívil Anglii v roce 1641, v Anglii získal podporu k vydání svého díla Pansophia. Komenského myšlenky měly v Anglii velký ohlas, a historici se shodují, že Komenského ideami byla ovlivněna i Konstituce, základní spis svobodného zednářství, jehož velká lóže byla založena 24. června 1717 v Londýně.

Komenský a svobodní zednáři

Na Komenského vliv na Andersonem a Desagulierem sepsanou a v Londýně roku 1724 vydanou Konstituci svobodných zednářů upozorňuje v 19. století několik autorů.

Krause již v roce 1810 uvádí, že zednářská Konstituce je založena na myšlenkách vyslovených Komenským především v jeho díle „Pansophia“ (9).

Krause se dále zmiňuje o dopisech, které si spolu vyměňovali Komenský a Joannes Valentin Andreae. Tento představitel bratrstva Růžového Kříže, autor spisu „Confessio Fraternitatis Rosae Crucis“ uvedl Komenského k Samuelu Hartlibovi a jeho kroužku v Londýně. Tato skupina pak podpořila Komenského, aby mohl vydat svou Pansophii v Oxfordu.

L. Keller Komenskému věnuje několik svých prací (7, 8), z nichž jedna se věnuje výslovně spisům Komenského a Konstituční knize (6). Keller rovněž upozorňuje, že na titulním listě vydání „Prodromus Pansophiae“ z roku 1644 je ilustrace znázorňující ženskou postavu Sofii, personifikovanou moudrost, oděnou hvězdným pláštěm, vedle níž vidíme bibli, úhelník a kružidlo – tedy symboliku, kterou pou­ží­vají zednáři. V Komenského textu lze najít výrazy „Chrám Moudrosti“ nebo „ Nejvyšší Stavitel Vesmíru“, které rovněž patří k zednářskému slovníku.

Prodromus Pancophiae, titulní list vydání z roku 1644 představuje Sophii – personifikovanou Moudrost, vedle níž vidíme uhelník, kruřidlo a bibli
Obr. 4. Prodromus Pancophiae, titulní list vydání z roku 1644 představuje Sophii – personifikovanou Moudrost, vedle níž vidíme uhelník, kruřidlo a bibli

Také čeští autoři opakovaně připomínají souvislosti myšlenek Komenského a zednářství. V roce 1919 vzniká v Praze zednářská lože Jan Amos Komenský, již v roce 1880 je založena v Uhrách lože „Comenius“ (16).

O těchto souvislostech Purkyně nepochybně věděl, a přispívaly k jeho zájmu o Komenského osobu. Jak známo Purkyně byl sám členem zednářské lóže „U Poutníka“, do které vstoupil v Berlíně v roce 1826. Do lóže jej uvedl J. M. Rust, velmistr této lóže, který sám patřil k těm, kdo měli zásluhu o to, že Purkyně získal katedru fyziologie na vratislavské univerzitě, když předtím marně hledal takové místo v Rakousku.

Pohled na vratislavskou univerzitu v 19. století
Obr. 5. Pohled na vratislavskou univerzitu v 19. století

Postavení zednářství v protestantském Prusku se ovšem diametrálně lišilo od situace v katolickém Rakousku, kde bylo zednářství přísně zakázáno. Všichni státní zaměstnanci univerzitní profesory v to počítaje, museli přísahat, že nejsou, ani nebyli členy žádné tajné společnosti, tedy ani zednářské lóže.

Pohled na Lešno před třicetiletou válkou
Obr. 6. Pohled na Lešno před třicetiletou válkou

V Prusku se naopak zednářství těšilo královské přízni, hlavou zednářů byl sám korunní princ. Podobná byla situace zednářů v Anglii, kde mezi členy lóží byli příslušníci společenských elit, včetně korunovaných hlav.

Členství v berlínské lóži přineslo Purkyňovi po jeho návratu do Prahy nepříjemné překvapení – vyšetřování s hrozbou trestního stíhání. Rakouské policii padl náhodou do rukou seznam členů pruských zednářských lóží, mezi nimiž bylo i jméno Purkyňovo.

Purkyňův výslech se konal u vrchního zemského soudu na Malostranském náměstí v listopadu 1855 (15). V zachovaném protokolu vyšetřování čteme, že Purkyně přiznal své členství v berlínské lóži, kam byl přijat v roce 1826. Zdůraznil dále, že v Prusku nebylo zednářství ničím tajným. Členy lóže U Poutníka byli univerzitní profesoři, lékaři, vojenští a dvorští hodnostáři i členové královské rodiny včetně korunního prince.

Mezi zednáře Purkyně vstoupil pro cíle řádu, jimiž jsou charitativní činnosti, prosazování humanitních a morálních zásad a šíření vzdělanosti, což vše je v souladu s jeho osobním přesvědčením. O zákazu zednářství v Rakousku nevěděl a slíbil, že své členství ukončí.

Vyšetřování v Rakousku žijících zednářů bylo pak zastaveno císařem cestou milosti s ohledem na vztahy k Prusku.

S pedagogickými zásadami Komenského se Purkyně setkal při svém studiu a později vyučování v piaristických školách. Piaristé, stejně jako jezuité a pauláni, tedy církevní řády věnující se školství, Komenského spisy používali, i když jeho jméno jako autora ne vždy uváděli. Komenského jméno v Rakousku pravidelně nacházíme až od roku 1776, a jeho Orbis pictus zde vyšel do roku 1797 ve 12 reedicích. V rozmezí let 1698–1801 Svět v obrazech dosáhl 95 vydání ve 14 jazycích. Purkyněm zmiňovaný Orbis pictus, který vlastnil jako dítě, bylo pravděpodobně prvé novodobé české vydání v době obrozenecké z roku 1779.

František Palacký v kresbě Soběslava Pinkase
Obr. 7. František Palacký v kresbě Soběslava Pinkase

Spiritus agens et movens nejen lešenských komenian

Pedagogické otázky byly Purkyňovi blízké po celý jeho život – ať to byl projekt výchovy mladých nadaných chlapců v době jeho pobytu na Blatné, budování fyziologických ústavů, otázky reformy gymnázií, zřízení průmyslové školy v Praze a konečně návrhy přestavby školství a vědy, jak je popisuje ve spise Akademia.

Získání rukopisů z lešenského archivu významně přispělo k rozvoji komeniologického bádání v 19. století. Mimo uvedené spisy, z nichž je ceněn především český rukopis Didaktiky, si zasluhuje pozornost 217 Komenského listů. Tato sbírka dopisů uložená v pražském muzeu představuje největší kolekci korespondence tohoto teologa, pedagoga a filozofa (1, 3).

Purkyně pátral po českých písemných památkách i na dalších místech – v Žerotínské knihovně ve Vratislavi a v městské knihově Žitavské, nalezl českou kroniku Přibíka Půlkavy z Radenína v kostele svaté Markéty ve Vratislavi a český žaltář v Olešnici. Svou houževnatostí a úsilím v hledání starých českých písemných památek a trpělivým jednáním o koupi především lešenských rukopisů, český fyziolog významně přispěl české literární historii.

V záležitosti Lešenských komenian byl Purkyně nepochybně spiritus agens et movens. Jeho snaha by však vyzněla naprázdno, kdyby Muzeum nebylo schopno požadovanou částku zaplatit. Svým darem tedy zasluhuje uznání i hrabě Nostic. Ten jako prezident společnosti Muzea finančně přispěl nepochybně proto, že shromažďování českých literárních památek bylo v programu činnosti Muzea, jak je určoval článek 11 stanov.

Mohl mít Nostic další důvody, proč právě Komenského spisy se rozhodl uhradit v plné výši? V této souvislosti není nezajímavá skutečnost, že právě Nostický palác byl v druhé polovině 18. století místem pravidelného setkávání pražských zednářů.

Pátrání ve slezských a polských archivech znovu prokázala objevitelské rysy Purkyňovy osobnosti. Stejně tak, jako v jeho mysli vznikaly stále nové a nové náměty v hledání odpovědí na nevyřešené otázky v přírodních vědách, tak i v činnosti literárně historické se uplatnil jeho objevitelský duch, a díky němu Purkyně dosáhl významných úspěchů.

Poděkování:

Autor děkuje Pedagogickému muzeu J. A. Komenského v Praze za poskytnutí veduty Lešna.

doc. MUDr. O. Brázda, CSc.
1. stomatologická klinika
1. LF UK a VFN
Kateřinská 32
128 08 Praha 2
E-mail: otakar.brazda@centrum.cz


Zdroje

1. Bečková, M. Význam J. E. Purkyně pro komeniologická bádání, J. E. Purkyně in Sience and Culture, Praha 1988, s. 179-186.

2. Bečková, M. Lešenská škola v době Jana Amose Komenského, Praha 1982.

3. Imrová, M. Purkyňův podíl na získání komenian z Lešenského archívu. Čas. Lék. čes. 1992, 131, s. 276-278.

4. Jedlička, J. J. E. Purkyně korespondence I Praha 1920, II Praha 1925.

5. Jelínek, V. Vlastenecké dopisy J. Kačera. Kostnické jiskry 1953, 38, 2, s. 32-33.

6. Keller, L. Die Schriften des Comenius und das Constitution-Buch, Berlín 1900,

7. Keller, L. Die Societäten des Humanismus und die Sprachgesellschaften. Jena 1908.

8. Keller, L. Die Geistige Grundlagen der Freimaurerei und das offentliche Leben, Jena 1911.

9. Krause, K. Die dreialtesten Kunsturkunden des Freimaurerei - Bruderschaft I - III, 1810

10. Purkyně, J.E. Nitky z mého života. Vydal F. X. Halas, Praha 1987.

11. Rydl, K. J.A.Komenský ve vývoji evropského pedagogického a filozofického myšlení v 18. století. In: Pocta Univerzity Karlovy Komenskému, Praha 1990, s. 185-192.

12. Volf, J. Příspěvek k zakoupení takzvaných ochranovských foliantů, Čas. čes. Muzea 1914, 88, s. 404-412.

13. Volf, J. Zakoupení lešenských komenián do Prahy, Čas. čes. Muzea 1928, 102, s. 193-208.

14. Volf, J. Purkyňův výzkum knihoven v Německu. Biol. listy 20, 1935, s. 196-198.

15. Volf, J. Vyšetřování Jana Evang. Purkyně pro svobodné zednářství. In Jan E. Purkyně 1787 - 1937. Sborník statí. Praha 1937, s. 302-308.

16.Volf, J. Jan Amos Komenský a svobodní zednáři v Čechách. Národ 1920, 4 s. 313-315.

17. Zapletal, V. Purkyně ve Vratislavi. In Němec B., Matoušek O. Jan Evangelista Purkyně badatel-národní buditel, s. 46-55.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 2

2011 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se