Příspěvek k terminologii léčby u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění


Autoři: J. Vondráček 1;  M. Holcát 2
Působiště autorů: Advokátní kancelář Jansta – Kostka a spol., Praha 1;  Fakultní nemocnice Motol, Praha Ředitel: JUDr. Ing. Miloslav Ludvík, MBA 2
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2009; 89(4): 212
Kategorie: Právo a medicína

Poskytování zdravotní péče u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění je problémem medicínským, etickým, ale stále častěji ve svých důsledcích i právním a nověji i problémem ekonomickým a v neposlední řadě též jazykovým. Péče u terminálních stavů nevyléčitelných onemocnění je provázena problémy, které vystupují do popředí zejména při obhajobě lékařů. Některé z nich vznikají nejednotnou terminologii, kdy obsah užívaných pojmu není nikde definován a je možný několikerý výklad. Navíc jsou některé pojmy laickou veřejností vnímány velice negativně. I když s postupem lékaře by souhlasili. Tak se v různých zdravotnických zařízeních setkáváme s pojem „terminální léčba, bazální léčba, marná léčba, nerozšíření léčby, omezení léčby“, přičemž je na různých odděleních téhož zdravotnického zařízení obsah jednotlivého pojmu vysvětlen různě.

Jako účelnější a vystižnější, etičtější a právně zdůvodnitelný se ukazuje záznam v dokumentaci, že „dále bude poskytována 1éčba odpovídající aktuálnímu zdravotnímu stavu a prognóze“.

*

Úmluva o lidských právech a biomedicíně v čl. 2. stanovuje, že zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.

Oprávněně lze mít za to, léčba odpovídající aktuálnímu zdravotnímu stavu s ohledem na prognózu, respektuje zájem lidské bytosti.

V čl. 4. je pak stanoveno, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu je nutné provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

Je povinností ošetřujícího lékaře reagovat na změnu zdravotního stavu, a to i tím, že nebude indikovat a podávat další léky nebo provádět další invazivní výkony.

V čl.6. je stanoveno, že může být proveden zákrok na osobě, která není schopná dát souhlas, pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu.

Je však třeba akceptovat, že i neprovedení výkonu nebo nepodání dalších léků může být k přímému prospěchu pacienta s infaustní prognózou.

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších doplňků, stanovuje, že zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.

V řadě okolních států je již běžné, že se léčba upravuje podle stavu pacienta v terminálním stadiu, a některé výkony se vzhledem ke stavu pacienta již neprovedou, a že je tento postup považován za postup lege artis.

V § 17 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, je stanoveno, že léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů a je poskytovaná obyvatelstvu ve zdraví, nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.

Péče o pacienta s infastní prognózou v terminálním stavu nepředstavuje péči s cílem upevnit nebo navrátit zdraví, ale právě péči vyžadující lékařskou pomoc při jiných stavech. Jinak řečeno, cílem péče o pacienta v terminálním stadiu je zajistit důstojné, klidné ukončení života, pokud je již konec za současného stavu medicíny neodvratitelný. Prakticky to znamená, že pacient nemá mít, mimo jiné, v žádném případě nepříjemné pocity bolesti, žízně nebo dušnosti.

To, co je stejně důležité, jako je péče o pacienta v terminálním stadiu, je komunikace s rodinou. Je výhodou, pokud je možnost v některých indikovaných případech využít psychologa.

Praxe ukazuje, že právě chyby v podání informací o zdravotním stavu pacienta, o jeho infaustní prognóze a nevhodný způsob podání nepříznivých informací je pak vyvolávající moment stížností i na léčebný postup a požadavku na odškodné za psychotrauma rodiny nebo odškodnění za smrt způsobenou nedbalostí při poskytované péči.

Je smutnou skutečností, že dokumentaci u pacientů v terminálních stavech není věnována potřebná pozornost a péče, neboť je dokumentace u pacientů v terminálním stavu více jak chudá, nepřesná, s nevhodnou terminologií. A právě od zdravotnické dokumentace se očekává, že doloží terminální stav, prognózu a oprávnění zvoleného postupu.

JUDr. Jan Vondráček

Advokátní kancelář Jansta – Kostka a spol.

Těšnov 1

110 00 Praha 1

E-mail: kancelar@jansta-kostka.cz


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 4

2009 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se