Prevence pádů hospitalizovaných pacientů – intervenční programy


Fall prevention in hospitalised patients – intervention programmes

The falls of hospitalized patients are one of the most common undesirable events in elderly patients. The incidence of falls increases with the age of the patients. Serious injuries to patients may result from falls, which cause hospitalization to be prolonged. The economic impact for healthcare providers is also considerable. Developing effective precautions to prevent them is important for patient safety and maintaining hospital care quality. Falls in medical settings have attracted a certain amount of research during the past three decades. Studies have suggested that focusing precautions on individual components of falls and fall risks has been unsuccessful in significantly reducing falls. Due to the multitude of factors that play a role in patient falls, most successful fall reduction programmes have implemented simultaneous strategies.

KEYWORDS:
intervention programs – hospitalized patients – prevention of falls


Autoři: H. Hajduchová;  I. Brabcová;  V. Tóthová;  S. Bártlová
Vyšlo v časopise: Geriatrie a Gerontologie 2017, 6, č. 3: 117-122
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Pády hospitalizovaných pacientů představují nejčastější nežádoucí událost. Výskyt pádů se zvyšuje s věkem pacientů. Důsledkem pádů mohou být vážná zranění pacientů, kvůli nimž pak dochází k prodloužení hospitalizace, a pro poskytovatele péče je nezanedbatelný také dopad ekonomický. Vývoj efektivních intervencí pro prevenci takových událostí je důležitý pro bezpečnost pacienta a pro udržení kvality nemocnice. Pády v lékařském prostředí se staly předmětem několika studií posledních třech dekád. Z těchto studií vyplývá, že soustředění intervencí na jednotlivé příčiny pádů a rizikové faktory pádů nemělo výrazný dopad na snížení jejich počtu. Vzhledem k mnoha faktorům, které hrají v pádech pacientů roli, zavedly nejúspěšnější programy pro redukci pádů simultánní strategie.

Klíčová slova:
intervenční programy – hospitalizovaní pacienti – prevence pádů

Úvod

Pády hospitalizovaných pacientů představují nejčastější nežádoucí událost(1, 2, 3). Důsledkem pádů mohou být vážná zranění pacientů(4), jako jsou zlomeniny či vážná poranění hlavy, kvůli nimž dochází k prodloužení hospitalizace, a pro poskytovatele péče je nezanedbatelný také dopad ekonomický(5, 6, 7). Pády pacientů v nemocnicích byly identifikovány jako závažné, kterým však lze ve velké míře předcházet, a to zejména v případě starších dospělých pacientů. Nicméně řada studií potvrdila, že soustředění intervencí na jednotlivé příčiny pádů a rizikové faktory nemělo výrazný dopad na snížení počtu pádů(8, 9). Vzhledem k mnoha faktorům, které při pádech pacientů hrají roli, zavedly nejúspěšnější programy pro redukci pádů simultánní strategie, jako například vylepšení procesu vyhodnocení rizika pádu, využití vizuálních podnětů či systémů pro přivolání personálu k pacientům v situacích, kdy je riziko pádu vysoké, vylepšení komunikace mezi personálem ve stavu, kdy hrozí pád, zajištění bezpečného přesunu pacienta na toaletu a zpět, využití zařízení jako nízká lůžka a matrace; a také zkvalitnění vzdělávání personálu a pacientů pro úspěšné snížení množství pádů pacientů(8, 10). Pro úspěšnou implementaci programů na snížení množství pádů hospitalizovaných pacientů je také důležitá podpora vedení, zapojit do programu pracovníky provádějící základní péči, představení programu prevence multidisciplinárním týmem(11), pilotní testování, využití systémů informačních technologií pro poskytnutí informací o pádech, vzdělávání a školení personálu a také změna v negativním přístupu k prevenci pádů(7). Příkladem může být výzkum Leone et al.(12), který zkoumal, jak může zapojení sester manažerek do snah o prevenci pádů snížit množství pádů. Gu et al.(13) jsou toho názoru, že výrazné redukce stále se rozšiřujícího fenoménu pádů lze dosáhnout implementací integrovaného programu skládajícího se z hodnocení pacientů, modifikace prostředí a školení personálu. Ayton et al.(14) potvrzují, že pravidelné osobní vzdělávání a školení sester, zajištění vybavení, audit, připomínky a zpětné vazby a zajištění dat o pádech jsou klíčem k úspěšné implementaci programu prevence pádů v nemocnicích s kritickou situací. Příklad dobré praxe uvádějí např. Weinberg et al.(8), kteří popisují program pro prevenci pádů, jenž úspěšně snižuje množství pádů a zranění způsobených pády ve velké nemocnici. Autoři přičítají efektivitu svého programu přijetí osvědčených postupů a podporování kultury bezpečnosti. Různé organizace vyžadují různá řešení v závislosti na měření a analýze přispívajících faktorů v jejich organizaci, a proto je důležité provádět analýzu příčin pádů. Např. Lee et al.(15) zkontrolovali 75 analýz příčin pádů získaných ze systému Správy zdraví veteránů (Veterans Health Administration), ze kterých určili nejčastější aktivity předcházející pádům a časté přispívající faktory. Vstávání z postele či židle byly nejčastější aktivity, zatímco okolní nebezpečí a špatná komunikace během rizika pádů byly nejčastějšími přispívajícími faktory.

Zpráva o prevenci pádů pacientů: Systematický přístup přednesený Joint Commission Center for Transforming Healthcare shrnuje výsledky spolupráce směřující k identifikaci a řešení hlavních příčin pádů v nemocnicích a rovněž obsahuje případové studie poskytnuté zúčastněnými organizacemi, které ilustrují jejich zkušenosti získané během iniciativy. Pět ze sedmi zúčastněných nemocnic určilo a potvrdilo faktory přispívající k tomu, proč dochází k pádům pacientů v jejich organizacích. Deset nejčastějších přispívajících faktorů – tedy podmínek, které nemocnice určily jako nejfrekventovanější – vedoucích k pádům a zraněním způsobeným pády byly dále rozčleněny do šesti kategorií: 1) problémy spojené s posouzením rizika pádu, 2) komunikační problémy, 3) problémy při přesouvání na toaletu a užití toalety, 4) problémy s přivoláváním pomoci, 5) problémy vzdělávání a organizační struktury a 6) problémy způsobené léky. Každá z organizací odhalila různé přispívající faktory, které byly právě v dané organizaci důležité(16). Výzvou pro zdravotnický personál je umět vyvážit a skloubit prevenci pádů se soukromím, důstojností, nezávislostí a rehabilitací pacientů. Pokud nedovolíme starším osobám chodit, užívat toaletu v soukromí a podnikat jakékoli aktivity bez přísného dozoru, předejdeme tak sice pádům, avšak pouze za nepřijatelných dopadů na nezávislost a rehabilitaci pacientů. Growdon et al.(17) rovněž komentují neúmyslné důsledky této dobře zamýšlené strategie, kdy se starší dospělí pacienti udržují během hospitalizace v postelích s cílem zabránění pádů, které jsou považovány za nepřijatelné. Podle těchto autorů není znehybnění pacientů odpovědí na prevenci pádů, místo toho obhajují názor, aby nemocnice podporovaly pohyblivost pacientů v rámci rutinní péče.

Pády hospitalizovaných pacientů jsou běžným zdrojem zabranitelných zranění a události vedoucí k vážnému poranění pacienta jsou považovány za naprosto nepřijatelné v nemocničním prostředí(18). Soubor randomizovaných kontrolních pokusů provedený v šesti australských nemocnicích měl za úkol ohodnotit efektivitu kompaktní intervence výskytu pádů na oddělení dospělých pacientů. Soubor rovněž obsahoval vyhodnocení rizika pádů pacientů spolu s několika běžně užívanými taktikami pro prevenci pádů. I přes úspěšnou implementaci souboru pro prevenci pádů se pády nadále vyskytovaly se stejnou frekvencí, a to jak na intervenčních, tak na kontrolních odděleních. Tato studie je důležitým příkladem potřeby důsledného zhodnocení bezpečnostních intervencí včetně těch s vysokou zjevnou validitou. Autoři dospěli k závěru, že vzhledem k tomu, že se tyto intervence jeví jako neefektivní, měly by organizace zvážit, zda budou do těchto praktik nadále investovat, neboť dokončování neefektivních intervencí je velmi náročné s ohledem na čas a úsilí, které tomuto úkonu personál věnuje.

Pády hospitalizovaných pacientů představují všudypřítomnou sentinelovou událost v nemocničním prostředí vyžadující zlepšení v mnoha procesech a okolí pro dosažení udržitelného snížení množství pádů. Sentinel Event Alert(19) identifikovala 465 případů pádů nahlášených The Joint Commission od roku 2009 a uznává, že prevence pádů je velmi náročný a komplexní fenomén. The Joint Commission doporučuje několik strategií pro prevenci pádů včetně identifikace těch pacientů, kterým hrozí pád; sestavení multidisciplinárního týmu pro prevenci pádů; využití individuálních přístupů k pacientům za účelem minimalizace rizika pádů; a také svolání menší multidisciplinární porady po výskytu pádu za účelem určení systémových chyb. Tyto strategie byly úspěšně aplikovány a prokazatelně přispěly ke snížení množství pádů, jak popisují kvalitní oborové studie.

Cílem předkládané přehledové studie je vyhodnotit účinnost vybraných intervencí v prevenci a redukci pádů hospitalizovaných pacientů.

Metodika

Relevantní literární zdroje byly nashromážděny během prohledávání elektronických databází, jako jsou PubMed, ProQuest Central, Ovid MEDLINE a Science Direct, použit byl i vyhledavač Google Scholar. Během vyhledávání bylo použito množství různých kombinací hesel a klíčových slov: nemocnice, nemocniční prostředí, pád, prevence, intervence, pacient. Strategie vyhledávání byla záměrně široká, aby identifikovala různé přístupy. Vzhledem k velkému množství zdrojů byl jejich počet redukován dle předem stanovených kritérií (rok publikace, fulltext, anglický jazyk publikace). Byly vyhledávány pouze fulltexty neboli plné verze publikovaných článků. Časové období publikace vyhledaných prezentovaných zdrojů je 2004–2017. Do konečného přehledu bylo po prostudování a obsahové analýze vybráno 55 zdrojů.

Pro lepší přehlednost prezentovaných informací jsme vytvořili 4 kategorie: Edukace pacientů, Postoje sester, Farmaka a Prostředí.

Prevence pádů hospitalizovaných pacientů – intervenční programy

1. Edukace pacientů

Součástí programů prevence pádů v nemocnicích by měla být edukace pacientů(20−24). Studie hospitalizovaných seniorů, kde byla použita pouze edukační intervence, publikovali např.(25, 26, 23, 27). Tzeng et al.(25) poskytli pacientům rady o prevenci pádů od nemocničního personálu a informační brožuru. Hill et al.(26) vytvořili intervenční skupiny s použitím videa nebo pacientům poskytli pracovní sešit s identickým obsahem přístupný u lůžka. Haines et al.(23) uskutečnili kompletní program: psané informace, video a následné sezení 1 : 1 s fyzioterapeutem poskytnuté pacientům u jejich lůžek (2–3 individuální schůzky). Další možností pak byl pouze materiálový program (psané informace a video bez následné schůzky 1 : 1). Další edukaci, kdy edukační skupina obdržela 15 až 30 minut dlouhé školení 1 : 1 od sestry v období 2 týdnů od operace, edukační brožuru a test ověřující získané znalosti, popisují Clarke et al.(27). Školení pacientů a personálu vedené vyškolenými osobami přispělo k výraznému snížení množství pádů a zranění způsobených pády mezi starší populací, jak uvádějí v dalším výzkumu Hill et al.(28). Hill et al. zkoumali, jak efektivní edukační programy pro prevenci pádů fungovaly na rehabilitačním nemocničním oddělení z pohledu školitelů. Koncepční rámec objasňuje názor školitelů, že všechny tři domény (pacient, personál a prostředí) musí efektivně spolupracovat pro usnadnění prevence pádů. V návaznosti na zapojení personálu a pacientů do využívání nabytých znalostí školitelé rovněž vypozorovali, že klíčovým aspektem jejich role bylo vést pacienty a zaměstnance k pochopení toho, jak se pacienti mohou zapojit v plánovaném bezpečnostním chování v prostředí, které je v tom podporuje. Školitelé věřili, že zpětná vazba, kterou poskytli personálu, byla rozhodující pro rozvoj vzájemného pochopení. Zahrnutí pacienta a jeho rodinných příslušníků do prevence pádů zmiňují také další studie(29, 20, 30).

Výsledky aplikace multifaktoriálních programů pro prevenci pádů, kde edukace pacientů byla pouze jednou z komponent, publikovali např.(31−37 a 20−21). Haines et al.(31) realizovali randomizovanou kontrolní studii, která proběhla na rehabilitačních odděleních pro starší osoby a zahrnovala cvičební program a edukační i informační balíčky jak pro personál, tak pro pacienty. V intervenční skupině došlo ke snížení množství pádů o 30 %, redukce pádů však byla nejvýraznější poté, co se pacienti zúčastnili cvičebních programů trvajících déle než šest týdnů. Healey et al.(32) se zaměřili na pacienty akutní péče na rehabilitačních odděleních a odděleních pro starší osoby, které byly přijaty po pádu nebo které se obávaly pádu, anebo ty osoby, které se pokusily chodit bez pomoci, ačkoli to pro ně bylo nebezpečné. Autoři použili plán péče poskytující sestrám návod pro vyhodnocení rizikových faktorů a jak při takových situacích jednat; dále vyzývají lékaře k přezkoumání příčin pádů a farmaceuty k přezkoumání medikace. Pády byly během roku zredukovány o 25 %. Vassallo et al.(33) do programu prevence pádů zahrnuli vyhodnocování rizika pádu a případovou konferenci, přezkoumání medikace, přezkoumání prostředí a posouzení bezpečnosti. Fonda et al.(34) uskutečnili tříletý multidisciplinární projekt zaměřený na pacienty na odděleních péče o seniory. Tento projekt byl kombinací zlepšení prostředí a vybavení spolu se vzděláváním zaměstnanců a změn pracovních praktik se zvláštním zaměřením na schopnost personálu identifikovat rizikové faktory vedoucí k pádu a jednání v takových situacích. Množství pádů bylo sníženo o 19 % a vážná zranění způsobená pády o 77 %. Multidisciplinární studie Von Reteln-Kruse et al.(35) se zaměřovala na veškeré pacienty z oddělení pro péči o seniory a zahrnovala dodatečný dohled nad mobilitou a užitím toalety, vzdělávání zaměstnanců, informování pacientů, podporu s obouváním, brýle a podporu mobility se zvláštním důrazem na přehodnocení těchto položek po výskytu pádu. Množství pádů bylo za 18 měsíců sníženo o 18 %. Stenvall et al.(36) zacílili na skupinu pacientů, u kterých mohlo speciálně dojít ke zranění způsobeným pádem v nemocnici – tito pacienti byli přijati s frakturou krčku stehenní kosti – v tomto případě byl zapojen multidisciplinární tým, který měl za úkol identifikovat a vyřešit rizikové faktory pro jednotlivé pacienty, a to se zvláštním důrazem na eliminaci případů deliria a ranou aktivní pohyblivost. Během více než dvou let bylo riziko pádů pacientů v dané intervenční skupině takřka třikrát méně pravděpodobné a také nedošlo k žádným vážným zraněním. Cumming et al.(37) se zaměřili na edukaci (pacienta, rodiny, personálu), poskytnutí pomoci při chůzi, brýle, úpravu prostředí v okolí lůžka, změnu medikace, zacházení se zmateným pacientem a problém s chůzí, alarm pacienta, skupinové cvičení pod dohledem nebo individuální cvičení, praktikování bezpečné mobility v rámci oddělení, vzdělávání pacientů/personálu/rodiny, zlepšení bezpečnosti mobility a dohledu. Dykes et al.(20) použili sadu nástrojů pro prevenci pádů obsahující zdravotnické informační technologie. Sada nástrojů se skládala z vyhodnocení rizika pádu, počítačem vytvořené simulace intervencí prevence pádů, které zahrnovaly plakát u lůžka, vzdělávací leták pro pacienta a plán péče na kontrolních odděleních. Bylo aplikováno označení upozorňující na vysoké riziko pádu použité u lůžka, všeobecné vzdělávání a leták, plán péče a vyhodnocení rizika pádu v podobě manuálu nebo elektronického záznamu. Ang et al.(21) sestavili intervenční skupinu, jež obdržela 30minutové školení o rizikových faktorech způsobujících riziko pádu a o preventivních strategiích v rámci multifaktoriálního programu pro prevenci pádů jakožto doplnění běžné péče.

2. Postoje sester

Tzeng(38) vysvětluje, že nedostatek znalostí a špatný postoj sester působí jako základní bariéra pro implementaci úspěšného programu pro prevenci pádů. Tzeng tvrdí, že úspěšná strategie pro prevenci pádů může zahrnovat dva edukační cíle. Prvním je zvýšení profesních znalostí a dovedností sester v rámci implementace programu pro prevenci pádů. Druhým pak je kultivace přístupu sester k zacházení s pacienty, jako by se jednalo o jejich vlastní rodinu. Teorie péče zaměřená na pacienty napomáhá sestrám ke změně jejich vnímání péče a pochopení očekávání pacientů. Tzengův cíl byla diskuse o daných bariérách a jejich intervence za účelem zajištění úspěšné implementace programů pro prevenci pádů v nemocnicích pro akutní péči. Teorie péče zaměřená na pacienty byla využita jako základní rámec pro sestry při jejich studiu prevence pádů. Gu et al.(13) také zdůrazňují nezastupitelnou roli sester. Ty hrají důležitou roli v celkové prevenci pádů. Z tohoto důvodu, pro implementaci jakéhokoli úspěšného programu, musí být sestrám poskytnuto řádné školení, aby byly schopné rozeznat pacienty, kterým hrozí riziko pádu, a aby mohly samostatně implementovat a posuzovat výhody nejrůznějších preventivních opatření.

Schopnost personálu vyhodnocovat rizika pádů je kritickým faktorem pro určení toho, jak efektivně budou tyto osoby volit a využívat vhodná intervenční opatření vedoucí ke snížení množství pádů, uvádí Graham(39). Výsledky studie provedené Bursiekem et al.(40) ukazují, že týmová školicí cvičení vedou ke zlepšením jak v bezpečnosti pacientů (očekávané pády pacientů), tak ve schopnosti členů týmu vnímat své pracovní prostředí. Pokud budou tyto výsledky potvrzené i jinými studiemi, budou tato zlepšení bezpečnostních metrik znamenat výrazný benefit pro simulace a týmová školení. Školení personálu a jeho dodržování programu pro prevenci pádů jsou důležitými prvky vedoucími ke snížení množství pádů, což popisuje i Wilbert(41).

3. Farmaka

Farmaka jsou považována za jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících pády hospitalizovaných pacientů(42, 43).

AHRQ doporučuje vyhodnotit riziko pádů spojené s farmaky při přijetí pacienta a poté v pravidelných intervalech a přiřadit bodovou hodnotu (úroveň rizika) každému léku, který pacient užívá. Pokud pacient užívá více než jeden lék z určité rizikové kategorie, vypočítat skóre: (skóre úrovně rizika) x (počet léků v dané kategorii rizikové úrovně). U pacienta, kterému hrozí riziko pádu, by měl farmaceut využít hodnotících nástrojů pro určení toho, zda lze farmaka omezit, přerušit jejich užívání nebo je vyměnit za bezpečnější alternativu(44). Posouzení medikace je základním komponentem komplexního vyhodnocení pádů. Vyhodnocení medikace farmaceutem může předepisujícímu pomoci léky identifikovat a obeznámit se s farmaky, které vyžadují úpravu nebo přerušení užívání(45). Strategie omezující riziko by měly zahrnovat zapojení farmaceutů v posouzení rizikové medikace při přijetí pacienta, při objednávání nových léků a při nahrazení určitého léku vhodnou alternativou, jak je popsáno výše(45). Zahrnutí farmak a jejich nepříznivých účinků do programu pro prevenci pádů představuje nedílnou součást multidisciplinárního přístupu vedoucího ke snížení celkového množství pádů a zranění pády způsobenými(46, 47).

4. Prostředí

Lepší design nemocničního vybavení může přispět k snížení pádů pacientů a zranění pády způsobenými (např. alarm u lůžka, systém kontroly lůžka jakožto alternativa různým omezením(48). Tzeng a Yin(49) se ve svém výzkumu zaměřili na výšku lůžek přidělených pacientům jako na jeden z přehlížených faktorů přispívajících k pádům pacientů. Pokud je možné lůžko manuálně či automaticky nastavit, sestry musí po dokončení úkonů snížit výšku lůžka na nejnižší možnou pozici. Tato činnost by měla být po jakékoli proceduře pacienta povinná a pravidelně monitorovaná v rámci programu prevence pádů pacientů v nemocnicích.

V posledních letech dochází k neustále narůstajícímu vývoji technologických aplikací, které mají za úkol napomáhat efektivnější a účinnější prevenci pádů(50, 51). Nové technologie (např. video monitoring, jehož výsledky v prevenci pádů představují Votruba et al.(52); dotekové obrazovky na sesternách a infračervené videokamery na všech pokojích pro pacienty) jsou nyní v zahraničí dostupné pro zlepšení schopnosti předcházet pádům nebo reagovat na pády rychleji. Pacienti, kteří vykazují změněný duševní stav, jsou k pádům častěji náchylní(53). Výsledky využívání nových technologií používaných v prevenci pádů předkládají McCurley a Pittman(54). Tito použili vzdálený systém sledování pacienta AvaSyc, který umožňuje jak vizuální, tak audiomonitoring pacientů, kterým hrozí riziko sebepoškození, a to včetně pádů. Jakmile pacient začne vykazovat znaky toho, že se chce dostat z lůžka, monitorovací technologie využije audio, které pacienta vyzve k tomu, aby zůstal na místě, a mezitím pomocí telefonu nebo rádia upozorní sestru. Pokud ta není schopná pacienta přesměrovat, ozve se STAT alarm.

Vzhledem ke skutečnosti, že k řadě pádů dochází právě v prostředí koupelen, se Pati et al.(55) ve svém výzkumu snažili identifikovat fyzické konstrukční prvky, které přispívají k potenciálním pádům v pokojích pacientů. Fyzický design musí zahrnovat simultánní kontrolu změny polohy v každodenních aktivitách v pokojích pacientů a koupelnách. Mezi testovatelnými doporučeními, která jsou v článku adresována, jsou následující designové strategie, jež je potřeba vzít v potaz: a) koupelny by měly být zkonstruovány tak, aby se potřeba otáčení v daných prostorách co nejvíce snížila a b) tak, aby nemuselo docházet k pohybům, jež zahrnují dva či více problematických postojů, jako například otáčení a zachytávání nebo zachytávání a tahání atd.

Závěr

Z výše uvedených studií vyplývá důležitost komplexního pochopení a multifaktoriálního přístupu k plánování a aplikaci preventivních programů snižujících riziko pádů hospitalizovaných pacientů. Nedílnou součástí těchto programů redukce pádů jsou jak tvrdé (využití nových technologií pro zajištění bezpečného nemocničního prostředí, kontrola medikace, zajištění potřebných kompenzačních pomůcek atd.), tak měkké (edukace pacientů, rodinných příslušníků, zdravotnických pracovníků o prevenci pádů, systémová organizační podpora ze strany managementu nemocnic a jiné) intervenční prvky. Významnou podmínkou efektivnosti preventivních programů pádů je jejich multidisciplinarita. Pouze v případě, kdy se pro celý zdravotnický tým stane prioritou bezpečnost pacientů, může být program prevence a redukce pádů v praxi účinný.

Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č. 16-33463A. Veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.

Mgr. Hana Hajduchová, Ph.D.,

doc. Ing. Iva Brabcová, Ph.D.,

prof. PhDr. Valérie Tóthová, Ph.D.,

doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D.

Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče,

Zdravotně sociální fakulta,

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích


Mgr. Hana Hajduchová, Ph.D.

e-mail: hajducho@zsf.jcu.cz


Vystudovala magisterský obor Rehabilitační péče o postižené děti, dospělé a staré osoby na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zde pokračovala ve studijním programu Specializace ve zdravotnictví, v oboru Prevence, náprava a terapie zdravotní a sociální problematiky dětí a mládeže. Od roku 2004 pracuje na téže fakultě jako odborná asistentka Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče. Jejím profesním zaměřením je mimo jiné problematika ošetřovatelské péče v psychiatrii a geriatrii. Je registrovanou všeobecnou sestrou.


Zdroje

1. DiBardino D, Cohen ER, Didwania A. Meta-analysis: multidisciplinary fall prevention strategies in the acute care in patient population. J Hosp Med 2012; 7(6): 497−503.

2. Ganz DA, et al. Preventing falls in hospitals: A toolkit for improving quality of care. Prepared by RAND Corporation, Boston University School of Public Health, and ECRI Institute under Contract No. HHSA290201000017I TO #1. AHRQ Publication No. 13-0015-EF. 2013. Rockville, Maryland: Agency for Healthcare Research and Quality.

3. Gallardo M, Asencio J, Sanchez J, et al. Instruments for assessing the risk of falls in acute hospitalized patients: A systematic review protocol. Journal of Advanced Nursing 2012; 69 (1): 185−193.

4. Fischer I, Krauss M, Dunagan W, et al. Patterns and predictors of inpatient falls and fall-related injuries in a large academic hospital. Infection Control & Hospital Epidemiology 2005; 26(10): 822−827.

5. Kolin, MM, Minnier T, Hale KM, et al. Fall initiatives: redesigning best practice. J Nurs Adm 2010; 40(9): 384−391.

6. Wong C, et al. The Cost of Serious Fall-Related Injuries at Three Midwestern Hospitals. The Joint Commission Journal on Quality and Patient Safety 2011; 37(2): 81−87.

7. Miake-Lye IM, Hempel S, Ganz DA, et al. Inpatient Fall Prevention Programs as a Patient Safety Strategy: A Systematic Review. Ann Intern Med 2013; 158: 390−396.

8. Weinberg J, Proske D, Szerszen A, et al. An inpatient fall prevention initiative in a tertiary care hospital. Jt Comm J Qual Saf 2011; 37(7): 317−325.

9. Sahota O, Drummond A, Kendrick D, et al. REFINE (Reducing Falls in In-patient Elderly) using bed and bedside chair pressure sensors linked to radio-pagers in acute hospital care: a randomised controlled trial. Age and Ageing 2014; 43: 247–253.

10. Cameron ID, Gillespie LD, Robertson MC, et al. Interventions for preventing falls in older people in care facilities and hospitals. Cochrane Database Syst Rev 2012; (12):CD005465.

11. Godlock G. Implementation of an Evidence-Based Patient Safety Team to Prevent Falls in Inpatient Medical Units. MEDSURG Nursing 2016; 25(1): 17−23.

12. Leone RM, Adams RJ. Safety standards: implementing fall prevention interventions and sustaining lower fall rates by promoting the culture of safety on an inpatient rehabilitation unit. Rehabil Nurs 2016; 41: 26−32.

13. Gu YY, Balcaen K, Ni Y, et al. Review on prevention of falls in hospital settings. Chinese Nursing Research 2016; 3(1): 7−10.

14. Ayton DR, Barker AL, Morello, RT, et al. Barriers and enablers to implementation of the 6-PACK falls prevention program: a pre-implmentation study in acute hospitals participating in a cluster randomised controlled trial. PLOS one 2017.

15. Lee A, Mills PD, Watts BV. Using root cause analysis to reduce falls with injury in the psychiatric unit. Gen Hosp Psychiatry 2012; 34: 304−311.

16. Health Research & Educational Trust. (2016, October). Preventing patient falls: A systematic approach from the Joint Commission Center for Transforming Healthcare project. Chicago, IL: Health Research & Educational Trust. Accessed at: www.hpoe.org

17. Growdon ME, Shorr RI, Inouye SK. The tension between promoting mobility and preventing falls in the hospital. JAMA Intern Med 2017, Apr 24.

18. Barker AL, Morello RT, Wolfe R, et al. 6-PACK programme to decrease fall injuries in acute hospitals: cluster randomised controlled trial. BMJ 2016; 352: h6781.

19. Sentinel Event Alert. Preventing falls and fall-related injuries in health care facilities. 2015; (55): 1−5.

20. Dykes PC, Carroll DL, Hurley AC, et al. Fall prevention in acute care hospitals: a randomized trial. JAMA 2010; 304: 1912–1918.

21. Ang E, Mordiffi SZ, Wong HB. Evaluating the use of a targeted multiple intervention strategy in reducing patient falls in an acute care hospital: a randomized controlled trial. J Adv Nurs 2011; 67:1984–1992.

22. Lee DCA, Pritchard E, McDermott F, et al. Falls prevention education for older adults during and after hospitalization: a systematic review and meta-analysis. Health Educ J 2014; 73:530–44.

23. Haines TP, Hill AM, et al. Patient education to prevent falls among older hospital inpatients: A randomized controlled trial. Archives of internal medicine 2011; 171(6): 516−524.

24. Haines T, Hill AM, Hill K, et al. Cost effectiveness of patient education for the prevention of fall in hospital: Economic evaluation from a randomized controlled trial. BMC Medicine 2013.

25. Tzeng HM, Yin CY. Perspectives of recently discharged patients on hospital fall-prevention programs. Journal of nursing care quality 2009; 24(1): 42−49.

26. Hill AM, McPhail S, et al. A randomized trial comparing digital video disc with written delivery of falls prevention education for older patients in hospital. Journal of the American Geriatrics Society 2009; 57(8): 1458−1463.

27. Clarke HD, Timm VL, et al. Preoperative patient education reduces in-hospital falls after total knee arthroplasty. Clinical Orthopaedics & Related Research 2012; 470(1): 244−249.

28. Hill AM, McPhail SM, Francis-Coad J, et al. Educators’ perspectives about how older hospital patients can engage in a falls prevention education programme: a qualitative process evaluation. BMJ Open 2015; 5:e009780.

29. Hook ML, Devine EC, Lang NM. Using a computerized fall risk assessment process to tailor interventions in acute care. In: Henriksen K, eds. Advances in Patient Safety: New Directions & Alternative Approaches. Washington, 2008. DC: AHRQ.

30. Haines TP, Hill AM, Hill KD, et al. Patient Education to Prevent Falls Among Older Hospital Inpatients: A Randomized Controlled Trial. Arch Intern Med 2010, ePublication.

31. Haines TP, Bennell KL, et al. Effectiveness of targeted falls prevention programme in subacute hospital setting: randomised controlled trial. BMJ 2004; 328(7441): 676.

32. Healey FA, Monro, et al. Using targeted risk factor reduction to prevent falls in older in-patients: a randomised controlled trial. Age and ageing 2004; 33(4): 390−395.

33. Vassallo MR, Vignaraja, et al. The Effect of Changing Practice on Fall Prevention in a Rehabilitative Hospital: The Hospital Injury Prevention Study. Journal of the American Geriatrics Society 2004; 52(3): 335−339.

34. Fonda D, Cook J, Sandler V, et al. Sustained reduction in serious fall-related injuries in older people in hospital. Med J Aust 2006; 184: 379–382.

35. Renteln-Kruse W, Krause T. Incidence of in-hospital falls in geriatric patients before and after the introduction of an interdisciplinary team-based fall-prevention intervention. Journal of the American Geriatrics Society 2007; 55(12): 2068−2074.

36. Stenvall M, Olofsson B, Lundstrom M, et al. A multidisciplinary, multifactorial intervention program reduces postoperative falls and injuries after femoral neck fracture. Osteoporos Int 2007; 18: 167−75.

37. Cumming RG, Sherrington C, et al. Cluster randomised trial of a targeted multifactorial intervention to prevent falls among older people in hospital. BMJ 2008; 336(7647): 758−760.

38. Tzeng HM. Nurses‘ caring attitude: Fall prevention program implementation as an example of its importance. Nursing Forum 2011; 46(3): 137−145.

39. Graham B. Examining evidence-based interventions to prevent inpatient falls. Medsurg Nursing 2012; 21(5): 267−270.

40. Bursiek AA, Hopkins MR, Breitkopf DM, et al. Use of High-Fidelity Simulation to Enhance Interdisciplinary Collaboration and Reduce Patient Falls. J Patient Safe 2017, Mar 7.

41. Wilbert WU. The effectiveness of a fall prevention/management program in reducing patient falls: A retrospective study. The Journal of Chi Eta Phi Sorority 2013; 57(1): 24−27.

42. Dias M, Oliveira SA, Martins T, et al. Medication fall risk in old hospitalized patients: A retrospective study. Nurse Education Today 2014; 34: 171–176.

43. Mion L, Chandler AM, Waters T, et al. Is it possible to identify risks for injurious falls in hospitalized patients? Joint Commission Journal of Patient Safety 2013; 38: 408–413.

44. Tool 3I: Medication Fall Risk Score and Evaluation Tools. Content last reviewed January 2013. Agency for Healthcare Research and Quality, Rockville, MD.

45. Rumore MM, Vaidean G. Development of a Risk Assessment Tool for Falls Prevention in Hospital Inpatients Based on the Medication Appropriateness Index (MAI) and Modified Beer‘s Criteria. Inov Pharm 2012; 3(1): Article 73.

46. Beasley B, Patatanian E. Development and implementation of a pharmacy fall prevention program. Hosp Pharm 2009; 44: 1095−1102.

47. Callahan L, McDonald S, Voit D, et al. Medication review and hourly nursing rounds: an evidence-based approach reduces falls on oncology inpatient units. Oncol Nurs Forum 2009; 36(3): 72.

48. Geffre S. Fall prevention program: bed alarms, investigating their impact on fall reduction and restraint use. New Britain, CT: Stanley Healthcare Solutions. November 15, 2012.

49. Tzeng HM, Yin CY. Heights of occupied patient beds: a possible risk factor for inpatient falls. J Clin Nurs 2008; 17: 1503−1509.

50. Browne JA, Covington BG, Davila Y. Using information technology to assist in redesign of a fall prevention program. J Nurs Care Qual 2004; 19(3): 218−225.

51. Diduszyn J, Hofmann MT, Naglak M, et al. Use of wireless nurse alert fall monitor to prevent inpatient falls. J Clin Outcomes Manage 2008; 15(6): 293−296.

52. Votruba L, Graham B, Wisinski J, et al. Video Monitoring to Reduce Falls And Patient Companion Costs For Adult Inpatients Nursing Economics 2016; 34(4): 185−189.

53. Tzeng HM. Inpatient falls in adult acute care settings: influence of patients’ mental status. Journal of Advanced Nursing 2010; 66(8): 1741–1746.

54. Mccurley J, Pittman JA. New approach to fall prevention in inpatient care. Patient Safety & Quality Healthcare 2014; 11(6): 50–53.

55. Pati D, Valipoor S, Cloutier A, et al. Physical Design Factors Contributing to Patient Falls. J Patient Saf 2017.

Štítky
Geriatrie a gerontologie Praktické lékařství pro dospělé Protetika

Článek vyšel v časopise

Geriatrie a Gerontologie

Číslo 3

2017 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Výhody léčby pacientů s DM 2. typu GLP-1 agonisty
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.

Syndrom suchého oka – diagnostika, komplikace a léčba
Autoři: MUDr. Petr Výborný, CSc., FEBO

Systémová léčba psoriázy
Autoři: MUDr. Jiří Horažďovský, Ph.D

Klinická farmakokinetika betablokátorů
Autoři:

Současné možnosti terapie osteoartrózy
Autoři: MUDr. Jakub Holešovský

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×