Editorial

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi nejprve malé zamyšlení.

V současné době žijí lidé déle než kdykoli předtím, je to výsledkem lepších životních podmínek, zdravotní péče a dalších faktorů. Stárnutí populace bude nadále pokračovat a bude se týkat zejména populace seniorů, neboť skupinou obyvatel, jejíž počet bude nejrychleji narůstat, budou velmi staří lidé, tedy 80letí a starší. Přestože jsme zejména v Evropské unii nabádáni k tomu, abychom nevyvolávali „demografickou paniku“ a nehovořili o stáří jako o problému či výzvě, ale o příležitosti, je zřejmé, že stárnutí populace přece jen určité problémy přinese, zejména s ohledem na udržitelnost systémů sociálního zabezpečení a zdravotnických a sociálních služeb. Nejrychleji narůstající skupinou lidí budou ti, kteří již mají specifické potřeby (tento nárůst bude v zemích původní EU znamenat zvýšení ze současných 4,4 na 9,4 % v roce 2040, zatímco v nově přistoupivších zemích se bude jednat o nárůst z 2,8 na 8,4 %). Česká republika bude patřit mezi země s nejrychleji stárnoucí populací.

Uvedené změny přinesou potřebu změny spektra a kvalifikace profesí ve zdravotnické a sociální oblasti. Pokud se podíváme na současné curriculum zdravotnických a sociálních škol, musíme konstatovat, že většina škol zatím tyto změněné potřeby související s demografickým vývojem a změněnou nemocností populace zdaleka nevzala v úvahu. Velmi markantní to je zejména u lékařských fakult, kde je výuka geriatrie kromě výjimek zcela okrajovou záležitostí a problematika dlouhodobé péče a sociálních služeb zpravidla není do výuky zahrnuta vůbec. Zatímco se tedy adepti medicíny velmi podrobně seznamují se vzácnými poruchami či superspecializovanými výkony, na kterých bude ve svém profesním životě participovat jen menšina z nich, o problematice geriatrie, dlouhodobé péče a sociální péče, kterou bude potřebovat většina jejich budoucích pacientů, nejsou zpravidla poučeni vůbec. Zajištění služeb stárnoucí populaci bude vyžadovat i jiná povolání –⁠ manažery služeb, case manažery, komunitní sestry a podobně. V současné době lze pozorovat vzdělávání nelékařských profesí na různých fakultách a univerzitách. Ze zkušenosti však víme, že největší slabinou tohoto vzdělávacího systému je nejen nejednotnost, ale především nedostatek praktické výuky a chybění kontaktu s jednotlivými částmi procesu péče o seniory.

V souvislosti s těmito skutečnostmi si kladu řadu otázek. Vytváříme podmínky pro potřebný nárůst geriatrů? Bude v budoucnu tento obor dostatečně lukrativní? Bude geriatrie zastoupena stejně jako ostatní obory ve všech stupních péče? Jak zvýšit prestiž oboru? Myslím, že jaký obor si vytvoříme, takový bude.

Na závěr k obsahu tohoto čísla. Máme všechny předpoklady zvládat stárnoucího člověka po všech stránkách, což málokterý obor zvládá. Geriatr by měl provázet pacienta od akutní péče přes následnou péči až po paliativní. Na všech těchto stupních vzniká řada zajímavých a poučných situací, o které je nutno se podělit s ostatními. Proto jsem se rozhodla do aktuálního čísla vybrat články tak, aby toto kritérium splňovaly.

MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.

III. interní gerontologická a metabolická klinika LF UK a FN Hradec Králové