Vodní dýmka není bezpečnou alternativou klasických cigaret!


The water pipe isn't secure alternative to classical cigarettes!

From the beginning of 21st Century the dramatic increase in the popularity of waterpipe smoking has been reported in the countries in Europe and in the USA, mainly among affluent university students. It has been well documented, that both the waterpipe tobacco mixtures and the charcoal heating them, are the unique sources of many harmful chemicals, such as respirable particular matters (PM2.5), carbon monoxide, polycyclic aromatic hydrocarbons, volatile compounds and benzene. The increasing popularity of waterpipe tobacco smoking worldwide is alarming, as it was associated with increased risk of cardiovascular and pulmonary diseases, lung cancer and probably also for leukemia. Both active and passive smokers can be victims of myth about safe social events spent around the water pipe, because of the common beliefs that the water can absorb all dangerous chemicals. Now, it is the right time to accept the regulatory actions and activities for the waterpipe smoking prevention.

Key words:
waterpipe, health risks, regulation


Autoři: D. Hrubá ;  A. Peřina
Působiště autorů: Ústav ochrany a podpory zdraví, LF MU, Brno, přednostka prof. MUDr. Z. Derflerová Brázdová, DrSc.
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2015; 70 (4): 220-222.
Kategorie: Přehledový článek

Souhrn

Od začátku 21. století je popisována dramaticky rostoucí popularita kouření vodní dýmky v zemích Evropy a v USA, především mezi vysokoškolskými, dobře situovanými studenty. Bylo už dostatečně zdokumentováno, že jak směsi tabáku připravované pro vodní dýmku, tak i dřevěné uhlí, na kterém je směs zahřívána, jsou zdrojem mnoha škodlivých chemických látek, jako jsou respirabilní prachové částice (PM2.5), oxid uhelnatý, polycyklické aromatické uhlovodíky, těkavé sloučeniny a benzen. Rostoucí popularita používání vodní dýmky na celém světě je alarmující, neboť je spojena se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních a plicních onemocnění, rakoviny plic a pravděpodobně i leukémie. Aktivní i pasivní kuřáci mohou být oběťmi mýtu o bezpečných sociálních událostech strávených kolem vodní dýmky, protože se obecně věří, že voda může všechny škodliviny absorbovat. Je nejvyšší čas přijmout regulační opatření a aktivity pro prevenci kouření vodních dýmek.

Klíčová slova:
vodní dýmka, zdravotní rizika, regulace

EPIDEMIOLOGIE

Od začátku 21. století se užívání tabáku prostřednictvím vodních dýmek začalo šířit ve státech Evropy a USA [1], především mezi vysokoškolskými, dobře ekonomicky zajištěnými studenty [2]. Např. mezi studenty 6. ročníku lékařské fakulty MU v Brně zkusilo kouřit vodní dýmku více než 82 % respondentů, zatímco pravidelné kouření klasických cigaret přiznalo 1,4 % [3]. V USA ve stejné době zkoušela kouřit vodní dýmku čtvrtina univerzitních studentů a 6–8 % středoškoláků [4]. Prevalenční studie o užívání vodních dýmek v různých věkových a sociálních skupinách v České republice nemáme a kouření vodních dýmek dosud nebylo sledováno ani v mezinárodních studiích zaměřených na reprezentativní soubory školních dětí a adolescentů (HBSC – Health Behaviour in School Aged Children).

Vodní dýmka se nejčastěji kouří v sociálních skupinách: také medici z Brna ji používali buď v čajovnách (36 %), nebo u přátel (38 %); necelých 7 % studentů má vlastní vodní dýmku doma [3]. V domácím prostředí není výjimkou, že kouří rodiče spolu s nezletilými dětmi, které vítají taková domácí sezení jako velmi příjemné a atraktivní aktivity [5].

Tyto trendy jsou velmi varovné, protože bylo prokázáno, že kouření vodních dýmek vyvolává zvýšené riziko nemocí srdce a cév, respiračních onemocnění a zhoubných nádorů plic a dutiny ústní [6, 7].

Cílem tohoto článku je upozornit na rostoucí oblibu dosud u nás netradičního kuřáckého chování a s ním spojená zdravotní rizika, související s neodůvodněnými názory na zdánlivou bezpečnost tohoto způsobu užívání tabákových produktů.

TOXIKOLOGIE

Náplň vodní dýmky bývá různá; nejčastěji jde o Moassel, t.j. směs cca 30 % tabáku, fermentovaného melasou, ovocem, smíšeným s glycerinem a vonnými příměsemi. Směs je zahřívána dřevěným uhlím umístěném na aluminiové perforované fólii nad tabákovou směsí, které je minimálně jednou, ale i častěji během sezení doplňováno [8]. Kuřák vdechuje produkovaný kouř přes vodu, která je plněna do skleněné nádoby. Právě tato konstrukce vodní dýmky vytváří představu, že všechny chemické škodliviny voda zachycuje a že vodní dýmka je bezpečnou alternativou kouření klasických cigaret. Je třeba vědět, že voda má především úkol kouř ochlazovat, aby se jeho vdechování hluboko do plic stalo příjemnější.

Prostředí kontaminované zplodinami hoření vodní dýmky je velmi rizikové i pro pasivní kuřáky: vodní filtr zachycuje jen část škodlivin, v prostředí jsou však velmi vysoké koncentrace respirabilního prachu (PM2.5) a oxidu uhelnatého, které mnohonásobně převyšují limity pokládané za bezpečné pro pracovní prostředí; podle studií z různých zemí světa se koncentrace respirabilního prachu pohybují v ovzduší čajoven s nabídkou vodních dýmek mezi 374–1745 µg.m-3 [9]. Podle U.S. EPA (Environmental Protection Agency) už denní expozice 35 µg.m-3 představuje zdravotní riziko [10].

Obdobné, i když obvykle nižší koncentrace polétavého prachu se vyskytují i v bytech kuřáků vodních dýmek. Kromě toho jiné studie zjistily kontaminace prostředí, kde se kouří vodní dýmky, nikotinem, potentním humánním karcinogenem NNK (4-metyl-nitrosamino)-1-(3-pyridyl)-1-butanon) ze skupiny tabákově specifických nitrosaminů [11], dále karcinogenními polycyklickými aromatickými uhlovodíky, těkavými aldehydy a fenoly, těžkými kovy, dehtem [12].

Tabák a dřevěné uhlí, na kterém je směs spalována, jsou rovněž zdrojem benzenu, který je na seznamu prokázaných humánních karcinogenů pro jeho souvislost s akutní myeloidní leukémií [13, 14].

MARKERY AKTIVNÍ A PASIVNÍ EXPOZICE

U kuřáků vodních dýmek a u dětí z rodin, kde se vodní dýmka kouří, byly nacházeny objektivní důkazy o jejich expozici nikotinu a plicnímu karcinogenu NNK. Obě látky, které se přirozeně vyskytují pouze v tabáku, byly detekovány i na stěnách, v nábytku a bytových textiliích [12]. Jiné studie zjistily kontaminaci prostředí, kde se kouří vodní dýmky, karcinogenními polycyklickými aromatickými uhlovodíky, těkavými aldehydy a ketony, těžkými kovy a dehtem [13].

Tabák a dřevěné uhlí, na kterém je směs spalována, jsou rovněž zdroji benzenu, který je na seznamu prokázaných humánních karcinogenů jako původce akutní myeloidní leukémie [14, 15]. Po vstupu do organismu (obvykle inhalační cestou) je metabolizován na reaktivní oxidované radikály [16], které za katalyzační účasti glutathion-S-transferázy reagují s glutathionem, kde vytvoří kyselinu S-fenylmerkapturovou (SPMA), která se následně vylučuje močí a je současně specifickým biologickým expozičním testem [16]. I když se tímto způsobem metabolizuje jen nepatrné množství – asi 0,11 % - inhalovaného benzenu, reaguje tento metabolit velmi citlivě na změny expozice: kuřáci klasických cigaret mívají až desetinásobně vyšší vylučování SPMA než nekuřáci [17]. Kouření klasických cigaret přispívá k celkové expozici 90 %. Atributivní riziko aktivního kouření pro úmrtí na všechny typy leukémií se udává až 48 %, pro akutní myeloidní leukémii až 58 % [18].

U vodních dýmek je podstatně významnějším zdrojem benzenu dřevěné uhlí. Potvrzuje to studie, ve které byla srovnávána expozice benzenu u kuřáků klasických cigaret a vodních dýmek; ti měli průměrné hodnoty vylučované SPMA 2,5krát vyšší [9].

V jiné studii [17], zaměřené na sledování míry expozice benzenu, jehož výhradním zdrojem byla vodní dýmka (u aktivních kuřáků) a u nekuřáků pouze pobyt v zařízeních nebo v domácím prostředí, kde se vodní dýmka provozovala; sledování aktivní i pasivní expozice výhradně emisím z vodní dýmky trvalo 30 dní; během té doby bylo vyloučeno užívání jakéhokoliv jiného tabákového výrobku. Průměrná doba aktivní či pasivní expozice byla 3 hodiny v každém sezení v dopoledních hodinách. Účastníci – aktivní kuřáci – byli vyzváni, aby kouřili podle svého zvyku, pasivní kuřáci zase měli vykonávat obvyklé činnosti v daném prostředí. Během expozice byl zaznamenáván počet vykouřených „hlav“ (hookah head), jejiž základní jednotkou bylo množství 10–20 g tabáku. Mezi aktivními kuřáky bylo 19 % těch, kteří kouřili každý den, alespoň jednou týdně kouřila většina účastníků (téměř 44 %), ostatní kouřili příležitostně nebo alespoň jednou v měsíci.

K hodnocení expozice byla používána moč, jejíž vzorky se sbíraly v ranních hodinách v den, kdy se plánovala expozice a ráno v den následující po expozici. Ve vzorcích byly stanovovány hodnoty kreatininu a SPMA. U každodenních kuřáků se koncentrace SPMA po „sezení“ zvýšily v průměru 8,5krát, více po sezení v kavárnách než v bytech. Participující aktivní kuřáci vykouřili v čajovnách vyšší počet jednotek (hlav) než při domácím sezení a také byli pasivně exponováni emisím od ostatních návštěvníků kavárny. Expozice nekuřáků v kavárnách byla rovněž spojena s vyššími hodnotami vylučované SPMA, nicméně u cca 13 % aktivních kuřáků a 3 % pasivně exponovaných nekuřáků převyšovaly hodnoty SPMA 2,9 pmol/mg, což je množství, které podle hodnocení U.S. EPA představuje epidemiologicky i biologicky podstatné zvýšení karcinogenního rizika [20]. Zplodiny vznikající hořením dřevěného uhlí byly zařazeny v seznamu karcinogenů příslušných do skupiny 1A, tj. prokázaných humánních karcinogenů (zejména kvůli obsahu polycyklických aromatických uhlovodíků), a to ještě před zjištěním, že obsahují také benzen [14].

ZDRAVOTNÍ NÁSLEDKY KOUŘENÍ VODNÍCH DÝMEK 

Studie tohoto typu jsou podstatně vzácnější než ty, které se zabývají kouřením klasických cigaret. Jejich výsledky také nejsou tak jednoznačné, což odborníci dávají do souvislosti s velmi rozdílnou náplní kuřiva. Nicméně se pokládá za prokázané, že kouření vodních dýmek bylo spojeno se signifikantně zvýšeným rizikem rakoviny plic (OR 2,12, 95% CI 1,32–3,42), respiračními onemocněními (OR 2,3, 95% CI 1,1–5,1), nízkou porodní hmotností (OR 2,12, 95% CI 1,8–4,18), nemocemi parodontu (OR 3–5), infertilitou (OR 2,5, 95% CI 1,0–6,3) [22].

ZÁVĚR

Moderně pojatý výzkum o nebezpečí aktivního kouření vodních dýmek i pasivní expozice nekuřáků v prostředí, kde se vodní dýmky užívají, začal teprve před několika lety, kdy se tento způsob kouření rozšířil do států Evropy a USA [22]. Poznatky o zdravotních účincích dlouhodobého kouření vodní dýmky jsou proto podstatně omezenější než ze studií sledujících kuřáky klasických cigaret. Nicméně i první toxikologické informace jsou varující a problematice byla věnována celá sekce na 16. světové konferenci „Tabák nebo zdraví“ v březnu 2015 v Abu Dhabi (Spojené arabské emiráty). Jedním ze závěrů této sekce bylo doporučení, že je třeba široce informovat odborníky i veřejnost o hrozícím nebezpečí z podceňování rizika [23]. Vodní dýmky mají atraktivní dekorační design, kouř je aromatizován, probublává vodou, což vyvolává dojem „filtrace“ chemických škodlivin, dřevěné uhlí je prodáváno s propagací, že je „ekologické“, „netoxické“, „přírodní“, „nepáchnoucí“ [21]. V současné době však máme již dost toxikologických údajů pro požadavek, aby užívání vodních dýmek bylo regulováno. O první krok se pokusila v dubnu 2014 U.S. FDA (Food and Drug Administration): stanovila pravidla pro výrobce tabákových směsí pro vodní dýmky a předkládání seznamu přidávaných ingrediencí. Pravidla ovšem neomezují používání voňavých aditiv, ani nezakazují reklamu [24].

Aktuální prioritou prevence je především vyvrátit mýtus o vodních dýmkách jako o „bezpečnější variantě“ kouření tabáku, protože existují důkazy o pravém opaku. V tomto ohledu je významná zejména aktivita lékařů a všech zdravotnických pracovníků, především pediatrických oborů, protože leukémie patří mezi nejčastější onkologická nemocnění dětí.

Došlo: 17. 2. 2015

Přijato: 6. 5. 2015

Prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc.

Ústav ochrany a podpory zdraví LF MU

Kamenice 5

625 00 Brno

e-mail: hruba@med.muni.cz


Zdroje

1. World Health Organization. WHO Report on the global tobacco epidemic. Enforcing bans on tobacco advertising, promotion and sponsorship. Geneva, Switzerland: WHO´s Institutional Repository for Information. Dostupné na: http:úúapps.who.intúirisúbitstreamú10668/85681/1/WHO_NMH_PND_13.2_eng.pdf (May 7, 2014).

2. Maziak W, Ward KD, Eissenberg T. Factors related to frequency of narghile (waterpipe) use: the first insights on tobacco dependence in narghile users. Drug Alcohol Depend 2004; 76: 101–106.

3. Šikolová V, Sovinová H, Hrubá D. Global Health Professions Student Survey (GHPSS): výsledky u studentů Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Hygiena 2013; 58 (3): 106–110.

4. Amrock SM, Goedon T, Zelikoff JT, Weitzman M. Hookah use among adolescents in the United States: results of a national survey. Nicotine Tob Res 2014; 16: 231–237.

5. Nguyen T, Hiangothi D, Martinez RA 3rd, Jacob D, et al. Charcoal burning as a source of polycyclic aromatic hydrocarbons in waterpipe smoking. J Environ Sci Health B 2013; 48: 1097–1102.

6. Akl EA, Gaddam S, Gunukula SK, et al. The effects of waterpipe tobacco smoking on health outcomes: a systematic review. Int J Epidemiol 2010; 39: 834–857.

7. Raad D, Gaddam S, Gunukula SK, et al. Effects of waterpipe tobacco smoking on lung function: a systematic review and meta-analysis. Chest 2011; 139: 764–774.

8. Blank MD, Brown KV, Goodman RJ, Eissenberg T. An observational study of group waterpipe use in a natural enviroment. Nicotine Tob Res 2014.

9. Zhang B, Haji F, Kauffman P, et al. „Enter at your own risk“: a multimethod study of air quality and biological measures in Canadian waterpipe cafes. Tob Control 2015; 24: 175–181. Published online first: 25 Oct2013. Doi: 10.1136/tobaccocontrol-2013-054480.

10. Environmental Protection Agency (EPA). National ambient air quality standards for particulace matter: final rule. Fed Regis 2013; 78: 3086–3287.

11. Kassem NOF, Daffa RM, Liles S, et al. Children´s exposure to secondhand and thirdhand smoke carcinogens and toxicants in homes of hookah smokers. Nicotine Tob Res 2014a); 16: 961–975.

12. Shihadeh A, Saleh R. Polycyclic aromatic hydrocarbons, carbon monoxide, „tar“ and nicotine in the mainstream smoke aerosol of the nargile water pipe. Food Chem Toxicol 2005; 43: 655–661.

13. Rinsky RA, Smith AB, Hornung R, et al. Benzene and leukemia. An epidemiologic risk assessment. N Engl J Med 1987; 316: 1044–1050.

14. International Agency for Research on Cancer (IARC). Indoor emissons from household combussion of coal. IARC Monographs 2012;100 E.

15. International Agency for Research on Cancer (IARC). Summaries and evaluations: benzene (group 1) Internet. Lyon, France, 2014, May 09; http://www.inchem.org/documents/iarc/suppl7/benzene.html.

16. Henderson AP, Barnes ML, Bleasdale C, et al. Reactions of benzene oxide with thiols including glutathione. Chem Res Toxicol 2005; 18: 265–270.

17. Kassem NOF, Kassem NO, Jackson SR, et al. Benzene uptake in hookah smokers and non-smokers attending hookah social events: regulatory implications. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2014b) Nov 21; Doi: 10.1158/1055-9965.EPI-14-0576.

18. Korte JE, Picciotto IH, Schulz MR, et al. The contribution of benzene to smoking-induced leukemia. Environ Health Persp 2000; 10 (4): 333–339.

19. Jacob P 3rd, Raddaha AAH, Dempsy D, et al. Comparison of nicotine and carcinogen exposure with water pipe and cigarette smoking. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2013; 22: 765–772.

20. Arnold SM, Angerer J, Boogaard PJ, et al. The use of biomonitoring data in exposure and human health risk assessment: benzene case study. Crit Rev Toxicol 2013; 43: 119–153.

21. Nakkash RT, Khalil J. Health warning labelling practics on narghile waterpipe tobacco products and related accessories. Tob Control 2010; 19: 235–239.

22. Akl EA, Gaddam S, Gunukula SK, et al. The effect of waterpipe tobacco smoking on health outcomes: a systematic review. Int J Epidemiol 2010; 36 (3): 834–857.

23. Declaration of the 16th World Conference on Tobacco Or Health. Abu Dhabi, UAE, March 17–21, 2015. http://eee.wetoh.org/updates/conference-resolutions.

24. Food and Drug Administraion (FDA). Deeming tobacco products to be subject to the federal food, drug and cosmetic act, as amended by the family smoking prevention and tobacco control act; regulations on the sale and distribution of tobacco products and required warning statements for tobacco products. Federal Register 2014; 79: 23142–23207. Dostupné na https://www.federalregistergov/artcles/2014/04/25/2014-09491.

Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo 4

2015 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se