Výsledky pětileté činnosti dětské obezitologické ambulance Dětské polikliniky FN Motol a UK 2. LF, Praha


The results of a five-year activity of Children Obesity Research Outpatient Department, Children Policlinic, Teaching Hospital Motol and 2nd Medical Faculty, Charles University, Prague

The authors evaluated the data of 228 children (age 3.2 to 18 years) with overweight and obesity, who have been subject to complex examination and further followed in the obesity research outpatients’, Children Policlinic, Teaching Hospital Motol and 2nd Medical Faculty, Charles University, Prague. Based on a unified protocol and under a team collaboration the authors performed a cognitive-behavior therapy with the patient and the whole family. The psychosocial problems were evaluated as well as the general health state of the children in relation to the severity of obesity and the reached results in body mass reduction.

Only 29% of the observed children were in an agreeable state of mind, 32% of children expressed signs of ADHD syndrome and specific learning disorders, 29% of children displayed signs of uncertainty or even anxiety. Health complications occurred in 37.5% of children with first grade obesity, 47.2% of children had already the obesity associated with complex metabolic changes, which has to be treated. The evaluation of body mass reduction was assessed in connection with a natural decrease in the patients during the period of observation. In children observed for the period of two years it has become possible to decrease body may by -0.8 SD BMI on the average.

The results made it clear that prevention is the simplest and most efficient therapy of children obesity. However, it is necessary to evaluated the health risk of developing obesity in time together with the observation within the framework of the concept of children obesity research.

Key words:
children with overweight and obesity, health complications, cognitive-behavioral therapy, children obesity prevention


Autoři: Z. Marinov 1;  M. Nesrstová 1;  U. Barčáková 1;  P. Tláskal 1;  J. Jůnová 2;  B. Kalvachová 3;  D. Zemková 3;  J. Čepová 4;  B. Tomášková 5
Působiště autorů: Obezitologická ambulance, Dětská poliklinika, FN Motol a UK 2. LF, Praha primář MUDr. P. Tláskal, CSc. 1;  Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství UK 2. LF a FN Motol, Praha přednosta doc. PaedDr. P. Kolář, CSc. 2;  Pediatrická klinika UK 2. LF a FN Motol, Praha přednosta prof. MUDr. J. Lebl, CSc. 3;  Ústav klinické biochemie a patobiochemie UK 2. LF a FN Motol, Praha přednosta prof. MUDr. R. . Průša, CSc. 4;  Oddělení léčebné výživy FN Motol, Praha vrchní sestra M. Balíková 5
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2011; 66 (1): 6-11.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Autoři hodnotí údaje 228 dětí (ve věku od 3,2 do 18 let) s nadváhou a obezitou, které byly komplexně vyšetřeny a dále sledovány v obezitologické ambulanci Dětské polikliniky FN Motol v Praze. Na základě jednotného protokolu byla v týmové spolupráci prováděna kognitivně behaviorální terapie s pacientem i celou jeho rodinou. Byla hodnocena psychosociální problematika, zdravotní stav dětí v závislosti na závažnosti obezity i dosažené výsledky redukce hmotnosti.

Pouze 29 % sledovaných dětí bylo v odpovídající duševní pohodě, 32 % dětí mělo známky ADHD syndromu a specifické poruchy učení, 39 % dětí mělo projevy nejistoty až úzkosti. Zdravotní komplikace se objevovaly již u 37,5 % dětí s obezitou prvního stupně, 47,2 % dětí mělo již obezitu spojenou s komplexními metabolickými změnami, které je nutné léčit. Hodnocení redukce hmotnosti bylo posuzováno v souvislosti s přirozeným úbytkem pacientů ze sledování. U dětí sledovaných po dobu dvou let se podařilo v průměru hmotnost zredukovat o -0,8 SD BMI.

Výsledky prokázaly, že nejjednodušší a nejúčinnější léčbou dětské obezity je její prevence. Je však nutné včasně zhodnotit zdravotní rizika rozvíjející se obezity se sledováním a léčbou v rámci koncepce dětské obezitologie.

Klíčová slova:
děti s nadváhou a obezitou, zdravotní komplikace, kognitivně behaviorální terapie, prevence dětské obezity

ÚVOD

V České republice je v současnosti 20 % obézních dospělých a 50 % obyvatel bojuje s nadváhou. Ve srovnání s tím by se mohlo zdát 5–10 % obézní dětské populace jako podružný problém. Varovný je však nárůst dětské obezity. Od roku 1991 došlo k více než zdvojnásobení počtu obézních dětí. Podle současných statistických údajů by mělo být v průměrné ordinaci praktického dětského lékaře registrováno okolo sedmdesáti dětí s obezitou. Z toho by mělo být odhadem padesát dětí indikováno k dlouhodobé léčbě obezity ze zdravotní indikace, patnáct dětí by mělo být určeno k cílené úpravě jídelníčku. Lze předpokládat, že téměř v každé ordinaci je i dítě s patognomickou obezitou.

V současné době jsme vystaveni pandemii alimentární obezity na polygenním podkladě, která je chronickým metabolickým onemocněním s celospolečenskými následky. Alimentární obezita je provázena především časným nástupem kardiometabolického rizika, ale klinický obraz zdravotních důsledků dětské obezity je širší a zahrnuje komplikace respirační, gastrointestinální, neurologické, ortopedické, endokrinologické spolu se závažnou psychosociální problematikou [1, 2]. Následky způsobené dětskou obezitou jsou v počátku reverzibilní, proto časné stanovení a léčba jsou významnou klinickou výzvou v předcházení rozvoje závažných metabolických, orgánových, psychických a celospolečenských komplikací. Specifika dětské obezitologie vycházejí z nefixovaného dynamického růstu dítěte a fixovaného rodinného zázemí [3]. Účelná léčba dětské obezity je dlouhodobá, a proto vyžaduje předem určenou strukturu. Vzhledem k značně multifaktoriální etiopatogenezi a širokému komplexu působících činitelů, např. nutričních, genetických, sociálních, ekonomických, psychologických atd., je však pro úspěch terapie nezbytně nutná mezioborová spolupráce řady lékařských a nelékařských oborů [4]. Základem je cílená diagnostika. Bez podpory rodiny je neefektivní.

Hlavní metodou léčby dětské obezity je dlouhodobá individuální kognitivně-behaviorální terapie, která zasahuje celou rodinnou jednotku. Dietoterapie a fyzioterapie mají pomocný význam. Skupinové pobytové programy jsou určené k potenciaci redukce, překlenutí relapsů a mají význam jako prvek nadstandardní odměny. Farmakoterapie je v dětské obezitologii pouze ojediněle a indikovaně užívaná při jiných komplikacích onemocnění. Farmakoterapie jinak není příliš doporučovaná, a to nejen pro možné vedlejší účinky léků, ale spíše proto, že základem léčby jsou efektivnější konzervativní možnosti. Chirurgické výkony charakteru bandáže žaludku se postupně protlačují i do pediatrie, zvláště adolescentního období, tyto indikace jsou však velmi ojedinělé.     

OBEZITOLOGICKÁ AMBULANCE FN MOTOL

Obezitologická ambulance Dětské polikliniky FN v Praze-Motole zahájila svoji činnost v roce 2004. Postupně byl vytvářen protokol ambulantní léčby dětské obezity s přesným vymezením práce pediatra, klinického psychologa, nutričního terapeuta, dětského endokrinologa a fyzioterapeuta. Možnost spolupráce s dětským antropologem rozšířila sledování obézních dětských pacientů v podrobnějších somatických detailech. Spolupráce s klinickým biochemikem umožnila sledování i za účelem výzkumným. Od roku 2005 dětská obezitologická ambulance spolupracuje s lázeňskou léčebnou v Poděbradech, později i v Říčanech. Obézní pacienty do těchto zařízení posílá především k posílení nově navozených návyků zaměřených na léčbu obezity. S těmito pacienty pak dále zpětně pracuje, což umožňuje snížit rizika tzv. jo-jo efektu, který především vzniká z nesystematického způsobu léčby.

Od roku 2005 je Dětská poliklinika spolupořadatelem dvoudenních seminářů „Dětská obezita v teorii a praxi“. Semináře se konají pravidelně v Poděbradech a jsou navštěvovány především praktickými dětskými lékaři, ale i fyzioterapeuty, nutričními pracovníky, učiteli a dalšími dobrovolníky, kteří především pomáhají v úpravě životního stylu a návyků obézních pacientů. Dětská obezitologická ambulance FN Motol je integrována v rámci České obezitologické společnosti a akceptována Českou společností poruch příjmu potravy. Pracovníci dětské obezitologické skupiny se zapojili do přednáškové a publikační činnosti obou výše uvedených společností, stali se školiteli České lékařské komory, věnují se i aktivní edukaci prevence obezity v rámci besed se žáky základních a středních škol. V současné době je s garancí VZP ve spolupráci s Odbornou společností praktických dětských lékařů připravován program pro cílené sledování, diferenciaci a léčbu dětské obezity s cílem jeho šíření do ambulancí praktických dětských lékařů.

Ambulance je určená pro děti s nadváhou, s polygenně vázanou alimentární obezitou a obezitou s komplexními metabolickými změnami ve věku 3 až 18 let. Originální protokol ambulance používá postupy kognitivně-behaviorální terapie a sestává z tříměsíčního tréninkového programu a následně sedmiměsíčního pokračujícího programu s kontrolou jedenkrát měsíčně. Po jednom roce léčby přechází klienti do kontrolního režimu jedenkrát za dva nebo tři měsíce po dobu jednoho roku. Program je založen na jednoznačné a srozumitelné komunikaci ve vazbě na konkrétní české sociálně-kulturní a klimatologicko-geografické prostředí. Program, který vychází z režimového, dietologického a pohybového protokolu, je navázán na běžný školní rok.

Ke zhodnocení výsledků jsme z celkového počtu 356 pacientů, kteří prošli ambulancí, zpracovali data 228 dětí, určených ke komplexní léčbě pro závažný stupeň obezity, přidružené zdravotní nebo psychosociální komplikace. Zpracování dat bylo realizováno jak v psychické, tak zdravotní složce terapeutického režimu. Soubor tvořilo 124 dívek a 104 chlapců. Průměrný věk byl 11,3 let u dívek a 11,7 let u chlapců. Věkové rozpětí bylo od 3,2 do 18,7 roků. V předškolním věku bylo 10 % souboru, 48 % v raném školním věku, tj. od nástupu do školy až do 12 let. Dospívající, tedy pubescenti a adolescenti ve věku 12 až téměř 19 roků, byli zastoupeni 42 %. Základní podmínkou vstupu do ambulantního protokolu je bezpodmínečná spolupráce celé rodinné jednotky. Ambulance pracuje v režimu specializované výběrové ambulance ze strany klientů. V terapeutické praxi to znamená, že terapeut si nevybírá klienta, ale klient si vybírá terapeuta. Klientem je v tomto případě konkrétní kompletní rodinná jednotka dítěte s obezitou nebo nadváhou. 

PSYCHOSOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA SLEDOVANÝCH DĚTÍ

Za čtyři roky bylo kompletně psychologicky vyšetřeno 228 dětí a dospívajících s nadváhou nebo obezitou.

Při hodnocení rodinného zázemí tvořily úplné rodiny 60 % souboru dětí. K úplným rodinám lze přičíst ještě 5 % dětí, kde rodina žila společně s prarodiči dítěte. V souboru bylo 14 % samoživitelů (osamělých matek a ve dvou případech i otců). V 10 % souboru byl jeden rodič a nový partner, kdy výchova dítěte byla prováděna v rámci střídavé rodičovské péče. V 9 % zjišťujeme rodinu, která má nového partnera matky a biologický otec do výchovy nezasahoval. Ve 2 % bylo dítě v péči matky a do problematické výchovy zasahoval jak nevlastní, tak i biologický otec.

Zajímala nás úroveň vzdělání rodičů a socioekonomická úroveň rodiny. Základní vzdělání měla pouze 2 % rodičů a 21 % rodičů absolvovalo učební obor bez maturity. Střední školu nebo učební obor s maturitou mělo  59 % rodičů a vysokoškolské vzdělání alespoň u jednoho z rodičů jsme zjistili v 18 % souboru. Velmi nízkou socioekonomickou úroveň měla 3 % rodičů, z toho jen jedna rodina byla se základním vzděláním a ostatní rodiče byli se středoškolským vzděláním. Nízkou socioekonomickou úroveň jsme vyhodnotili v 16 %. V pěti rodinách byl bez zaměstnání jeden z rodičů a ve dvou případech oba. Střední socioekonomická úroveň byla v 78 % převážně u středoškolsky vzdělaných rodičů. Vysokou socioekonomickou úroveň měla 3 % našeho souboru. V převaze se jednalo o úspěšné podnikatele s VŠ vzděláním.

Z hlediska pohybové aktivity naše výsledky potvrdily nízkou pohybovou aktivitu dětí s obezitou [5]. Zajímalo nás, jak klienti tráví svůj volný čas. Protože předškolní děti jsou hodně závislé na rodičích nebo rodinných příslušnících, zaměřili jsme se až na děti školního věku, jejichž počet byl 206 jedinců. V současné době virtuální reality jsme chtěli vědět, kolik hodin denně tráví klienti u počítače a televize. Otázku jsme položili jak dětem, tak i rodičům, abychom upřesnili odhad. Počítač nemělo 13 % rodin našeho souboru. Denně 1 hodinu pracovalo s počítači 43 % dětí, 2 hodiny denně 29 % dětí a 3 hodiny a více 15 % dětí. V souboru bylo 6 dospívajících, kteří trávili u počítače 6 i více hodin denně. V mladším školním věku byla nad 3 hodiny denně u počítače již jedna třetina dětí. V domácnosti televizi nemělo 0,5 % rodin ze souboru. Jednu hodinu denně televizi sledovalo 29 % dětí, ale již 60 % dětí bylo u televize 2 hodiny denně a 11% dětí a dospívajících 3 hodiny a více. Při součtu času, který věnují školní děti počítači a televizi, tráví 1 hodinu denně 5 % školáků virtuální realitou, 2 hodiny 20 %, 34 % 3 hodiny a 4 hodiny a více až 41 % souboru. Mladší školní děti byly více než 4 hodinami u počítače a televize zastoupeny v jedné třetině souboru. Až 11 dětí trávilo virtuální realitou nad 6 hodin denně. Již v předškolním věku trávilo ze souboru 22 dětí u počítače 1 až  2 hodiny denně 10 dětí. Podle sdělení rodičů bylo v předškolním věku u počítače a televize 3 hodiny denně až  5 dětí.

Zajímala nás aktivita rodin ve víkendových dnech. Z odpovědí vyplynulo, že 40 % rodin se zabývá převážně domácí aktivitou: hrají hry, sledují televizi, jsou na zahradě, zajdou k prarodičům nebo sousedům na návštěvu a jen sporadicky jdou na vycházku. V 28 % navštěvují velká nákupní centra, kde pobývají celý den včetně stravování. Jen 29 % tráví víkend aktivně: chodí na výlety, jedou na kolech do okolí svého bydliště a v zimě občas lyžovat. Zbývající 3 % byly děti s aktivní sportovní činností, které tráví čas na tréninku nebo jezdí na zápasy, kdy převažuje fotbal a florbal. Na otázku, jak rodiče vidí pohybovou aktivitu svého dítěte, ve 27 % sdělili, že sportovní aktivitu jejich dítě odmítá, protože zažilo neúspěch, výsměch nebo to vidělo u kamaráda. Ve 27 % sportují děti a dospívající se staršími sourozenci. Ve 38 % naši klienti navštěvují pravidelně sportovní zájmové kroužky, které navyšují po první a druhé návštěvě v ambulanci a rodiče toto velmi pozitivně hodnotí. Vrcholoví sportovci tvoří 8 % klientů naší ambulance: u chlapců převažuje hokej a fotbal a u dívek volejbal.

Ve sledovaném období jsme rozebírali i školní úspěšnost našich 206 klientů. Lepší známkový průměr byl u dětí na prvním stupni základní školy, kde převažovaly jedničky a dvojky. Celkově bylo v celém souboru 17 % dětí a dospívajících, kteří se učili na jedničky nebo maximálně dvě dvojky. Dalších 29 % ze souboru byli žáci s velmi dobrým prospěchem, tj. měli jedničky, dvojky a trojku. Průměrných bylo v našem souboru 31 % jedinců, kdy se vyskytovalo na jejich vysvědčení i více hodnocení známkou 3. Zbývajících 23 % dětí mělo prospěch slabší nebo slabý, s převahou známek 3 a 4. Tři procenta klientů neuspěla, školáci tedy propadli alespoň z jednoho předmětu. Bylo to konkrétně 6 dětí, z toho dvě na základní škole, 4 v učebním oboru a na střední škole.

Z hlediska neuropsychických projevů našich klientů bylo 29 % v duševním rozpoložení odpovídajícím věku dítěte. Ve 32 % jsme zjistili lehčí až střední formu ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders – hyperaktivita s poruchou pozornosti) nebo specifické poruchy učení. Převažovala zejména dysortografie a dyslexie s mírnou převahou chlapců. Ve 39 % jsme pozorovali u klientů projevy nejistoty až úzkostnosti, drobné neurotické prvky, jako jsou okusování nehtů, tik v obličeji, dechové změny apod. Ze souboru 22 dětí v předškolním věku u čtyř byly patrné projevy ADHD.

Zajímalo nás, zda děti zažily výsměch stran nadváhy nebo obezity, jak vnímají sebe, zda jsou stejní jako jejich vrstevníci, nebo v čem se odlišují. Ve 3 % případů nám klienti sdělili, že se cítí jako jiní vrstevníci a nezažili žádný výsměch. Ve 13 % uvedli, že se cítí „ tlustí“, šlo zejména o dívky. Až 77 % klientů zažilo výsměch zejména ze strany vrstevníků. Sedm procent jedinců zažilo během školní docházky, zejména na 1. stupni základní školy, pro obezitu šikanu. Děti nám sdělovaly různé vulgární výrazy, kterými byly napadány v kontaktu s vrstevníky i staršími žáky a občas i fyzicky trestány. Zajímavé bylo, že v souboru 22 dětí předškolního věku již 20 dětí zažilo od vrstevníků výsměch. 

ZDRAVOTNÍ STAV SLEDOVANÝCH DĚTÍ

Všech 228 pacientů prošlo vstupním rozhovorem, který sestával z podrobného psychologického vyšetření a informace obezitologa o možnostech léčby dětské obezity a metodě programu naší ambulance. Během vedení v ambulanci docházelo ke konstantnímu poklesu spolupracujících pacientů. Před vstupem do protokolu ambulance odstoupilo 16 % klientů. Zacvičeno podle obezitologického protokolu ambulance bylo 190 klientů. Po zacvičení do protokolu odstoupilo 14 % klientů. Tříměsíční tréninkový program dokončilo 61 % a sedmiměsíční následný program 38 % klientů.

Všech 190 pacientů, kteří byli zacvičeni do programu, bylo komplexně vyšetřeno včetně laboratoře. Nadváhu (90.–97. percentil Body mass index, BMI) mělo 9 % dětí, obezitu 1. stupně (2–2,5 směrodatné odchylky (SD) BMI) 25 %, obezitu 2. stupně (2,5–3 SD BMI) 27 %, obezitu 3. stupně (3–3,5 SD BMI) 32 % a obezitu 4. stupně (více než 3,5 SD BMI) mělo 7 % dětí. Ve skupině dětí s morbidní obezitou (obezitou 4. stupně) bylo 9 dětí předškolního věku. Dětí s prostou obezitou, u kterých byl maximálně jeden supranormální nález z biochemického panelu kromě kritérií kardiovaskulárního rizika, bylo 37,5 %. Obezitu a dyslipidémii mělo 8,3 % dětí a obezitu s komplexními metabolickými změnami mělo 47,2 % klientů [1]. K dalším nálezům patřila hypotyreóza, zjištěná u 7,6 % dětí, hypertenze u 4 % dětí a asthma bronchiale mělo 9,7 % dětí.

Vedle léčby prosté alimentární obezity jsme se v ambulanci věnovali i léčbě obezity ve vazbě na odlišné patologicko-fyziologické mechanismy. Z pohledu komplikací ze strany zdrojů obezity během pětiletého období ambulancí prošlo 8 pacientů na chronické kortikoterapii, 2 pacienti s Praderové-Williho syndromem a 2 pacienti s Downovým syndromem. Z pohledu komplikací terapeutické intervence jsme úspěšně řešili obezitu u hluchoněmého klienta s hluchoněmou rodinou, tři klienti byli na aktivní psychiatrické terapii. Z pohledu psychosociální patologie jsme řešili 5 aktivních syndromů týraných matek vlastními dětmi a 3 syndromy týraného sourozence. Aktivně jsme terapeuticky zasáhli v sekundárním rozvoji mentální anorexie, která se rozvinula po dvou letech v návaznosti na úspěšný 1,5letý redukční režim v naší ambulanci. V současné době 12 % pacientů naší ambulance tvoří dětští klienti s morbidní obezitou. Dva klienti z našeho souboru mají vyjádřený diabetes mellitus 2. typu, 12 pacientů prediabetes a 5 pacientů je s komplexními metabolickými změnami a hypertenzí před 8. rokem věku. 

REDUKCE HMOTNOSTI

Výsledky redukčního programu byly zpracovány ve vztahu k poslední návštěvě v obezitologické ambulanci. Ze 140 dětí, které dokončily tréninkový program, bylo 9 % neúspěšných (navýšily SD BMI). Vrcholu neúspěšné spolupráce se dosahovalo ke konci prvého roku. Jako relativně úspěšné hodnotíme 19 % dětí, které si udržely své vstupní SD BMI.

Od půl roku spolupráce se začaly projevovat relapsy – tj. vzestup dosažené redukce SD BMI, který dosáhl maxima v období 1,5roční spolupráce. S počtem návštěv v obezitologické ambulanci docházelo k progresivní redukci SD BMI (graf 1), která dosahovala po ukončení tréninkového programu u úspěšné skupiny průměrně -0,45 SD BMI (odpovídá redukci 12 kg v dospělosti) (viz normogram v grafu 2). U následného programu o -0,74 SD BMI (odpovídá redukci hmotnosti 22 kg v dospělosti) s rozpětím -0,4 až -1,6 SD BMI a okolo 2 let spolupráce -0,8 SD BMI.

Redukce SD BMI podle počtu ukončených návštěv.
Graf 1. Redukce SD BMI podle počtu ukončených návštěv.
  

Normogram znázorňující relativní snížení hmotnosti vyjádřené poklesem SD BMI vztaženého k věku.
Graf 2. Normogram znázorňující relativní snížení hmotnosti vyjádřené poklesem SD BMI vztaženého k věku.

DISKUSE – HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ

Hodnocení výsledků redukční terapie je u obézní dětské populace komplikované a vyžaduje správnou interpretaci. Hodnocení jen prosté redukce hmotnosti je hrubě zkreslující a neodráží dynamiku dětského růstu a posunu rozmezí hodnot BMI s věkem dítěte. Hodnocení výsledků úspěšné obezitologické terapie záleží na úhlu pohledu, který vyplývá ze správně stanovených cílů.  Z pohledu lékaře je úspěšnou léčbou redukce 1–3 kg viscerální tukové tkáně, která eliminuje komplexní metabolické změny (akcentovaná ateroskleróza, inzulinorezistence, hormonální dysbalance) a prodlouží střední délku života konkrétního pacienta. Tento cíl je pomocí dosavadních metodik zcela reálný a dlouhodobě udržitelný. Je ale v tomto případě nutno počítat i s tím, že konečná absolutní redukce hmotnosti mnohokrát dosahuje nižších hodnot, protože při správném terapeutickém programu dochází také ke zlepšení fyzické zdatnosti a nárůstu svalové hmoty. Díky tkáňové redistribuci dochází k výraznému fyzickému zatraktivnění. Reálně přechází společensky neakceptovatelná obezita do obezity s atraktivními aspekty. Tuto skutečnost je potřeba pacientům soustavně zdůrazňovat.

Z tohoto pohledu 58 % pacientů vyšetřených v naší ambulanci s obezitou a nadváhou vyžadovalo redukci hmotnosti z aktuální zdravotní indikace, u dalších 20 % byla indikovaná pouhá úprava jídelníčku. V terapeutické praxi se v dětské obézní populaci setkáváme s nárůstem výskytu komplexních metabolických změn v úzké korelaci se stupněm obezity, věkem a preferencí mužského pohlaví. U našich dětských obézních pacientů jsme pozorovali trojnásobně vyšší výskyt komplexních metabolických změn oproti kritériím adultního metabolického syndromu [6]. U obézních adolescentů jsme se s komplexními metabolickými změnami setkali dokonce v 60 % případů.

Snahou našeho týmu je pomoci našim klientům změnit postoje a způsob životního stylu. Nikdy bychom neměli zapomínat, že každý jsme jiný nejen co do genetiky, rodinného původu, vzhledu, ale i chuti k jídlu. V přístupu k těmto jedincům je třeba z naší strany velké trpělivosti, abychom nehledali uspokojení v krátkodobém úspěchu. Vždy rodičům říkáme, aby nepodceňovali naše rady a nabídnutá řešení jenom proto, že se jim zdají být banální. Například pravidelně snídat, jíst 5krát denně menší porce, vyrovnávat příjem a výdej, navýšit pohybovou aktivitu, dát dítěti dostatek ovoce a zeleniny a neopomíjet pitný režim. Z psychologického hlediska se snažíme rodiče naučit, že ať už jejich dítě zhubne více nebo méně, hlavně ať má šťastné dětství. Život běží dál a s ním přicházejí nové příležitosti a úspěchy!

Naší praktickou zkušeností je, že z polygenně vázané alimentární obezity děti nevyrůstají. Nejjednodušší a nejúčinnější léčbou dětské obezity je její prevence. Tato velká šance se však u konkrétního dětského pacienta nesmí promarnit. V dětské obezitologii zdůrazňujeme, že je mnohem jednodušší řešit 2 kg nadváhy než 20 kg obezity. Veškerá snaha ze strany jak odborné, tak laické veřejnosti v prevenci a léčbě dětské obezity je však naprosto neúčinná bez podpory stěžejního základu každého dítěte – jeho rodiny. Nejen tyto prezentované výsledky, ale především konkrétní individuální úspěchy nám umožňují s optimismem pokračovat v naší práci a stanovit si nové cíle do dalšího období.

V dětské obezitologii lze obrazně říci, že za velkým tělem se skrývá velmi malá duše a komplexní metabolické změny. V každodenní pětileté praxi jsme potvrdili naplnění reálných cílů dětské obezitologie. Výsledky lze tak srovnávat s renomovanými zahraničními dětskými obezitologickými pracovišti [7, 8]. U dvou třetin pacientů, při dobré spolupráci dětí a jejich rodin, jsme po dvouleté léčbě dosáhli poklesu hmotnosti o -0,8 SD BMI. Obezita 1. stupně je plně vyléčitelná. Obezitu 2. stupně lze převést na obezitu 1. stupně, kdy často přechází do chronicity. Obezita 3. stupně je zatížena enormním nárůstem komplexních metabolických změn a léčba je plně indikovaná s cílem převést tuto formu do metabolicky neaktivní obezity 2. stupně. Naším cílem je zafixovat ji v tomto metabolicky příznivém stadiu a naučit klienta během léčby s obezitou žít. Pouze reálný pohled na možnosti léčby dětské obezity v ambulantní praxi zabrání skepsi u terapeuta, pocitu zmaru a syndromu vyhoření. 

ZÁVĚR

Závěrem je nutné zdůraznit fakt, že jedinou skutečně efektivní léčbou alimentární obezity je prevence jejího vzniku, abychom předešli včas rozvoji hypertenze, dyslipidémie a poruchám inzulinové rezistence [9]. Právě prevencí vzniku dětské obezity bychom se chtěli více zabývat i do budoucna.

Naším nejbližším cílem je podílet se v rámci nově vzniklé Skupiny pediatrické obezitologie při České obezitologické společnosti ČLS JEP na stanovení konkrétních preventivních opatření, která zabraňují vzniku dětské obezity. Rádi bychom radou i zkušenostmi pomohli při budování koncepční sítě dalších pracovišť, s nastolením systému, který by i praktickým dětským lékařům zpřístupnil jednotný a cílený postup u dětí s nadváhou či obezitou.    

Došlo: 16. 11. 2010

Přijato: 2. 1. 2011 

MUDr. Zlatko Marinov

Dětská obezitologická ambulance

Dětská poliklinika

FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

e-mail: z.marinov@seznam.cz


Zdroje

1. Marinov Z. Rizika dětské obezity. Čes-slov Pediat 2009; 64(3): 141–146.

2. Pastucha D, Talafa V, Malincikova J, et al. Obesity, hypertension and insulin resistance in childhood – a pilot study. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub 2010; 154(1): 77–82.

3. Marinov Z. Léčba dětské obezity. Vox Pediatriae 2010; (5).

4.Pastucha D., Ripplová D, Vávrová P, et al. Management multioborové spolupráce při léčbě dětské obezity. PROFESE on-line 2010; 3(3): 175–184.

5. Pastucha D, Talafa V, Maliníková J. Porovnání rizikových faktorů ve skupině obézních dětí. Tělesná kultura 2010; 33(1): 100–110.

6. Marinov Z, Čepová J. Metabolické parametry pacientů dětské obezitologické ambulance. Čes-slov Pediat 2010; 65(2): 72–78.

7. Epstein LH, Paluch RA, Roemmich JN, Beecher MD. Famil-based obesity treatment, then and now: Twenty-five years of pediatric obesity treatment. Health Psychol 2007 July; 26(4): 381–391.

8. Whitlock EP, Williams SB, Smith PR, et al. Screening and interventions for childhood overweight. Pediatrics 2005; 116: e125–e144.

9. Pastucha D, Hyjánek J, Malinčíková J, et al. Obezita v dětském věku a inzulinová rezistence. Cent Eur J Publ Health 2007; 15(3): 103–105.

Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo 1

2011 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se