Chuť první cigarety: ovlivňuje vývoj kuřáckého chování?


The tast of the first cigarette: does it influence the progress of smoking behavior?

Backround:
The specific research is concerned on understanding the reasons of the progress from smoking attempts to regular smoking and development of addiction. Among others, the subjective feelings during the first exposure to nicotine and to other chemicals in cigarette smoke – both positive and negative – are involved into this process. The study evaluates data about the first smoking attempts and the immediate impressions obtained by ten-year old children involved into the programme „No-smoking is normal“.

Methods:
Students in 5th course, who have tried to smoke, were asked about the situation in their first attempt and the source of cigarette, about course of event and immediate consequences and about repeating of smoking attempts. The differences between children with only single attempt and those who smoked repeatedly and between children with bad, neutral and good senses after smoking were compared.

Results:
Among 762 children at 5th course, 32.6% have experiences with smoking: one single attempt referred 17.2%, repeatedly smoked 15.4% of children. Repeatedly smoking children significantly more often described their first feelings either as neutral or good/excellent; reasons of smoking were more often „older image“, acceptance to smoke offered cigarette or long arrange for the first smoking; more than one fifth of them will to smoke in future. Children with only single attempt more often described their feelings as negative and the reasons of smoking as coincidence, curiosity, conformation.

Conclusion:
In the short term evaluation, the positive sences about the first smoking attempts promotes their repetition while the negative sences in some children at younger school age delay their further smoking experiments.

Key words:
smoking, first attempts, sences, attitudes


Autoři: D. Hrubá 1;  I. Žaloudíková 2
Působiště autorů: Ústav preventivního lékařství, Lékařská fakulta MU, Brno přednostka prof. MUDr. Z. Derflerová Brázdová, DrSc. 1;  Katedra psychologie, Pedagogická fakulta MU, Brno přednosta doc. PhDr. E. Řehulka, CSc. 2
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2011; 66 (1): 12-18.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:
Problematika příčin progrese od kuřáckých pokusů k pravidelnému kouření a vzniku závislosti je předmětem specifického výzkumu. Je známo, že progresi kuřáckého chování ovlivňují mimo jiné subjektivní pocity kuřáka při jeho první expozici nikotinu a ostatním látkám v cigaretovém kouři, a to nejen pozitivní, ale i negativní. Práce hodnotí údaje o prvních pokusech desetiletých dětí z programu „Normální je nekouřit“ s kouřením a jejich bezprostředních dojmech.

Metodika:
U žáků 5. tříd, kteří již zkoušeli kouřit, bylo zjišťováno, jaké okolnosti provázely první pokus, kdo byl dárcem kuřiva, jaký byl průběh kouření a jeho bezprostřední následky, zda se pokus opakoval a za jak dlouhou dobu. Porovnávány byly odpovědí dětí, které zkoušely kouřit jen jednou, s dětmi, které kouřily opakovaně, a podle toho, zda dojmy z kouření byly špatné, neutrální a dobré až výborné.

Výsledky:
Ze 762 dětí má v 5. třídě první zkušenosti s kouřením 32,6 % dětí; jednou kouřilo 17,2 % a opakovaně 15,4 % dětí. Ti, kteří kouřili opakovaně, popisovali významně častěji své první dojmy jako neutrální nebo jako dobré až výborné, měli touhu vypadat starší, ochotu přijmout nabídnutou cigaretu, či se na první kouření dokonce dlouho připravovali; více než pětina těchto dětí chce kouřit v budoucnosti. Naopak děti jen s jedním kuřáckým pokusem hodnotily své dojmy nejčastěji velmi negativně, důvodem kouření byla náhodná situace, zvědavost, okamžitá snaha o přizpůsobení se ostatním.

Závěr:
V krátkodobém hodnocení pozitivní dojmy z prvních pokusů s kouřením podporují jejich opakování, zatímco negativní pocity u některých dětí mladšího školního věku další experimentování oddálí.

Klíčová slova:
kouření, první pokusy, dojmy, postoje

ÚVOD

Účinky nikotinu poznává většina lidí prostřednictvím kouření cigarety. První kuřácké pokusy se uskutečňují v dětství, případně v dospívání. Předmětem specifického výzkumu je, proč kuřácké pokusy opakují jen někteří z experimentujících, proč se stávají pravidelnými kuřáky a posléze si vytvoří závislost na kouření [1].

Až polovina nikdy nekouřících dětí je náchylná k budoucímu kuřáctví [2]. Všeobecně jsou akceptovány názory, že nízká úroveň vzdělání, kuřáctví rodičů a vrstevníků a expozice dětí pasivnímu kouření významně zvyšují vnímavost dětí k budoucímu kouření, protože je potvrdilo mnoho epidemiologických studií. Vlivu kuřáků je vystaveno cca 45 % dětí v USA, téměř 40 % dětí v Africe a 80–90 % dětí v Jižní Americe, Asii, Evropě a na Středním východě [3]. Mladší děti jsou exponovány pasivnímu kouření významně častěji než adolescenti a dospělí, protože kromě rodičů bývají často v kontaktu i s prarodiči a ostatními příbuznými, z nichž mnozí rovněž kouří v přítomnosti dětí [4, 5].

Zatímco iniciace kouření je ovlivněna především prostředím, v němž dítě žije [6], postupná progrese k pravidelnému kuřáctví, rozvoj a síla závislosti významně souvisí s genetickými faktory, včetně pohlaví, etnika a osobnostních charakteristik [7, 8, 9, 10]. Ovlivnitelné faktory prostředí, které podporují vývoj kuřáckého chování od experimentů k pravidelnému kuřáctví a závislosti, jsou první pokusy v časném dětství, kuřáctví rodičů, sourozenců a dalších vrstevníků [10,11,12,13], horší socioekonomické podmínky rodiny [14], malé sebevědomí a sebeuspokojení [10], slabý školní prospěch [15], absence regulace kouření v restauracích [16].

Progresi kuřáckého chování a rozvoj závislosti významně ovlivňují také subjektivní pocity kuřáka – senzorické a/nebo emocionální – při jeho expozici nikotinu a ostatním látkám v cigaretovém kouři, zejména při prvních aktivních pokusech s kouřením [17, 18], ale i při pobytu v zakouřeném prostředí [3]. Subjektivně vnímané dojmy z prvních pokusů mají fyziologický základ: stimulující účinky nikotinu na respirační a trávicí ústrojí vyvolávají kašel a nauzeu, podráždění nervových zakončení vedou ke svalové relaxaci a významný je především euforický účinek nikotinu při ovlivnění nervových cholinergních receptorů a následném vyplavení neurotransmiterů [19].

Po čtyři desetiletí byl vznik závislosti na kouření studován podle teorie „prahu“, která předpokládá, že příznaky závislosti se mohou projevit až po několika stech či tisících dávkách nikotinu. V praxi to znamená, že kuřák, který se stane závislým, musí projít procesem od opakujících se pokusů k přechodu k pravidelnému kouření a pak ke vzniku závislosti. Podle této teorie se latence mezi kuřáckým pokusem a prokazatelnou závislostí v různých studiích liší. Podle novějších prací se abstinenční příznaky projevují během 11 měsíců od prvního pokusu u cca 25 % adolescentů, plná závislost je zjišťována během 40,6 měsíců [20]. V jiné studii byla závislost nalezena u 25 % mladistvých během 23 měsíců od prvních pokusů [21]. Ovšem subjektivní zkušenosti s mentální závislostí se projevují už během 2,5 měsíců a s fyzickou závislostí za 5,4 měsíců, tedy za dobu podstatně kratší [20].

K překvapivým výsledkům dospěla studie DANDY (Development and Assessment of Nicotine Dependence in Youth), která zjistila, že první příznaky ztráty autonomie se u mnoha mladistvých začaly projevovat už při mnohem nižších dávkách nikotinu, než se původně předpokládalo, a teprve pak se začala zvyšovat intenzita kouření měřená počtem denně vykouřených cigaret [22]. Tuto linii výzkumu, který naznačuje, že pro „zaháčkování“ vysoce vnímavých jedinců k vytvoření návyku na droze stačí minimální množství nikotinu, potvrdily i práce některých dalších autorů [23, 24, 25].

Studium souvislostí mezi účinky prvních pokusů a následným kuřáckým chováním mají četná metodologická úskalí, protože množství inhalovaného nikotinu v začátcích kouření je velmi rozdílné. Mnohé děti kouř z prvních cigaret neinhalují, a proto první kuřácké pokusy nejsou spojeny s expozicí nikotinu. Jiné nevykouří cigaretu celou. I když současné vědecké poznatky potvrzují, že existují geneticky podmíněné rozdíly v metabolismu nikotinu [26], a také prenatální expozice nikotinu zvyšuje vnímavost ke kouření a vzniku závislosti [18], dosud nevíme, jak rychlost metabolismu ovlivňuje hladiny nikotinu u prvních pokusů. Při retrospektivních šetřeních u adolescentů nebo dospělých mohou být jejich dojmy ovlivněny délkou doby, která uplynula od první iniciace [27].

Údaje o prvních  pokusech dětí s kouřením a jejich bezprostředních dojmech, které jsou předmětem tohoto sdělení, byly získány od mladší populace, než která bývá předmětem studií v zahraničí. Cílovou populací edukačního protikuřáckého programu „Normální je nekouřit“ jsou děti mladšího školního věku od 1. do 5. třídy základní školy [36, 37]. 

METODIKA

Pro hodnocení účinnosti intervenčního programu jsou pro každý ročník vytvářeny dotazníky; některé otázky jsou používány opakovaně při každém šetření, jiné jsou obměňovány či vkládány nově. S ohledem na limitované dovednosti při čtení a psaní u dětí na 1. stupni základních škol nelze používat stejnou škálu dotazů, jako ve studiích, které jsou zaměřeny na starší děti a adolescenty.

V dotaznících určených dětem v 5. třídách byla mimo jiné věnována širší pozornost experimentování s kouřením. U těch, které již zkoušely kouřit, bylo zjišťováno, jaké okolnosti provázely první pokus, kdo byl dárcem kuřiva, jaký byl průběh kouření a jeho bezprostřední následky, zda se pokus opakoval a za jak dlouhou dobu. Z pravidelně se opakujících dotazů bylo zjišťováno, jak jsou děti exponovány pasivnímu kouření, jak hodnotí kuřáctví dospělých žen a mužů (obdivně – neutrálně – kriticky) a jaké jsou jejich současné představy o budoucím kuřáckém chování. Pro účely této práce tvoří základní soubor žáků 5. tříd  experimentujících s kouřením z ovlivňované i kontrolní skupiny.

Porovnávána byla frekvence odpovědí dětí, které zkoušely kouřit jen jednou, s dětmi, které kouřily opakovaně. Kromě toho byly některé údaje porovnávány ve skupině dětí, jejichž dojmy z kouření byly špatné, s dětmi, které uváděly dojmy neutrální, a těmi, které hodnotily pocity jako dobré až výborné.

Ke statistickému hodnocení rozdílů byly použity testy Mantel-Haenszel a Yates, v případech četnosti odpovědí nižší než 5 ještě Fischerův exaktní test ve statistickém programu EPI INFO, verze 6.04a. Od hodnot p <0,05 byly rozdíly pokládány za statisticky významné. 

VÝSLEDKY

Z celkového počtu 766 dětí celkem 4 neodpověděly na dotaz, zda už kouřily; ze zbývajících 762 dětí má v 5. třídě první zkušenosti s kouřením 248 (32,6 %) dětí; jednou kouřilo 131 (17,2 %) a opakovaně 117 dětí (15,4 %) dětí. Mezi experimentujícími dětmi bylo více chlapců, ale rozdíly mezi pohlavími nebyly statisticky významné. Téměř třetina dětí, které zkoušely kouřit víckrát, opakovala svůj první pokus za několik dní, resp. tentýž den. Jen 9 dětí (3,6 % z těch, které už zkusily kouřit) uskutečnilo svůj první experiment s cigaretou v posledním měsíci, tj. před ukončením docházky do 5. ročníku, všechny ostatní děti už kouřily v mladším věku. Celkem 5 dětí (0,7 % z celého souboru žáků 5. ročníků) je možno pokládat za pravidelné kuřáky, protože kouří každý týden (tab. 1).

Tab. 1. Charakteristika souboru dětí se zkušeností s kouřením (%).
Charakteristika souboru dětí se zkušeností s kouřením (%).

Při zjišťování okolností, které provázely první pokus s kouřením, byly dětem nabídnuty různé odpovědi, které mohly doplnit vlastním vyjádřením, pokud se jim žádná z nabídek nehodila; tuto možnost sice některé děti využily, ale jejich odpovědi bylo možno zařadit mezi nabídnuté, protože vyjadřovaly stejný důvod, jen jinými slovy. Při porovnání obou skupin kuřáků je zřejmé, že mezi dětmi, které zkusily kouřit jen jednou, převažuje náhodná situace, zvědavost, okamžitá snaha o přizpůsobení se ostatním. Naopak ti, kteří první pokus později opakovali, častěji vyjádřili svůj důvod jako touhu vypadat starší nebo jako „frajer“, ochotu přijmout nabídnutou cigaretu a některé děti (6 %) se na první kouření dokonce dlouho připravovaly. Jen několik jedinců uvádělo, že byli ke kouření nějakým způsobem nuceni (tab. 2).

Tab. 2. Okolnosti provázející vykouření první cigarety (% odpovědí).
Okolnosti provázející vykouření první cigarety (% odpovědí).

Ve způsobu kouření první cigarety byly mezi jednorázovými a opakujícími experimentátory významné rozdíly. Opakovaní kuřáci častěji uváděli, že vykouřili cigaretu celou a že inhalovali kouř i do plic. Naopak ti, kteří mají jen jednorázovou zkušenost, byli výrazně opatrnější (tab. 3). V této souvislosti překvapuje, že děti, které kouřily opakovaně, popisovaly významně častěji své první dojmy jako neutrální nebo jako dobré až výborné, zatímco děti jen s jedním kuřáckým pokusem hodnotily své dojmy nejčastěji velmi negativně  (tab. 4).

Tab. 3. Způsob kouření při prvním pokusu (% odpovědí).
Způsob kouření při prvním pokusu (% odpovědí).

Tab. 4. Bezprostřední dojem po prvním pokusu s kouřením (% odpovědí).
Bezprostřední dojem po prvním pokusu s kouřením (% odpovědí).

Názory na kouření dospělých mužů a žen vyjadřují děti známkami podobně jako ve školní klasifikaci: známky 1 a 2 označují obdiv, známka 3 neutrální postoj a známky 4 a 5 postoje kritické. Mezi kouřícími dětmi, zejména těmi, kteří kouřily opakovaně, je více obdivovatelů a méně kritiků než mezi dětmi, které ještě s kouřením nikdy neexperimentovaly. Kouření žen je posuzováno vždy více kriticky než kouření mužů. Nicméně kritické postoje dětí ke kouření dospělých převažují ve všech skupinách, tedy i u dětí, které kouří opakovaně (tab. 5).

Tab. 5. Hodnocení kuřáctví u dospělých (% odpovědí hodnotících kouření kladně známkami 1+2, neutrálně známkou 3 a kriticky známkami 4+5).
Hodnocení kuřáctví u dospělých (% odpovědí hodnotících kouření kladně známkami 1+2, neutrálně známkou 3 a kriticky známkami 4+5).
Statistická významnost testována mezi skupinou opakovaně a jednorázově kouřících (p1), opakovaně kouřících a nekouřících (p2) a jednorázově kouřících a nekouřících (p3) dětí.

Současné experimentování s kouřením velmi výrazně ovlivňuje postoje dětí k jejich budoucímu kuřáckému či nekuřáckému chování. Zatímco mezi dětmi, které ještě nezkusily kouřit, většina s určitostí deklaruje, že kouřit nikdy nebude, vyjadřuje tento názor významně méně dětí, které již kouřit zkoušely, ať jednou, nebo zejména opakovaně. Mezi dětmi, které již mají určité zkušenosti s kouřením, je významně víc těch, které se budou o svém dalším chování teprve rozhodovat. Ve skupině opakovaných kuřáků už více než pětina chce kouřit v budoucnosti, na rozdíl od jedinců, kteří vyjádřili tento postoj ve skupině jednorázově a nikdy nekouřících dětí (tab. 6).

Tab. 6. Současné úvahy dětí o jejich budoucím kuřáctví (% odpovědí).
Současné úvahy dětí o jejich budoucím kuřáctví (% odpovědí).
Statistická významnost testována mezi skupinou opakovaně a jednorázově kouřících (p1), opakovaně kouřících a nekouřících (p2) a jednorázově kouřících a nekouřících (p3) dětí.

Některé údaje získané z dotazníku byly hodnoceny podle rozdílných pocitů z prvního kuřáckého pokusu (špatné – neutrální – dobré) (tab. 7). Děti, u kterých kouření vyvolalo odpor a hnus, se významně častěji aktivně pokusily o obranu proti expozici pasivnímu kouření tím, že oslovily kuřáky ve svém okolí s prosbou, aby nekouřili. Více těchto dětí žilo doma v nekuřáckém prostředí, rozdíly proti dvěma ostatním skupinám však nebyly významné, stejně jako zastoupení těch, které bývají exponovány při jízdě autem.

Tab. 7. Rozdíly ve frekvenci vybraných znaků podle odlišných pocitů po prvním kuřáckém pokusu (% odpovědí).
Rozdíly ve frekvenci vybraných znaků podle odlišných pocitů po prvním kuřáckém pokusu (% odpovědí).
Statistická významnost testována mezi špatnými a neutrálními pocity (p1) a mezi špatnými a dobrými pocity (p2).

Výrazné byly rozdíly ve způsobech kouření první cigarety: významně méně dětí, které pociťovaly odpor, vykouřilo část nebo dokonce celou první cigaretu a také jen výjimečně kouř inhalovaly do plic. Obvyklý způsob prvního kouření u této skupiny tedy spočíval jen v několika potáhnutích a ponechání kouře v ústech. Většina z nich už první pokus nikdy neopakovala, případně až za dlouhou dobu; jen jedno dítě z této skupiny zkusilo kouřit ještě tentýž, resp. druhý den. V této skupině také téměř tři čtvrtiny dětí deklarovaly rozhodnutí nekouřit v budoucnosti a necelá čtvrtina dosud váhá. V ostatních dvou skupinách dětí je frekvence váhajících i rozhodnutých budoucích kuřáků významně vyšší. 

DISKUSE

Na rozdíl od většiny studií, které retrospektivně zkoumají okolnosti prvních kuřáckých pokusů u adolescentů či dospělých kuřáků, v naší kohortě ovlivňované programem „Normální je nekouřit“ a v kontrolní skupině jsou zahrnuty děti ve věku od 6 do 11 let z prvního stupně základních škol. Jejich dojmy z kuřáckých pokusů jsou proto získávány s menším časovým odstupem než v ostatních publikovaných studiích.

Naše výsledky potvrzují, že časné začátky kouření ovlivňuje především rodinné prostředí, v němž kouřící rodiče, prarodiče a další příbuzní, s nimiž jsou děti v častém kontaktu, pozitivně přispívají k větší toleranci kuřáckého chování. Děti kuřáků rovněž pozorují účinky, které kouření poskytuje kuřákům (zvládání stresu, příjemné rozpoložení) a uvádějí je jako důvod jejich případného vlastního kuřáckého chování [5]. Je to závažné zjištění z toho důvodu, že prospektivní longitudinální studie našly významné souvislosti mezi kuřáctvím rodiny a rozvojem závislosti, stejně jako vyšší riziko vzniku závislosti u těch, kteří zkoušeli kouřit ve velmi mladém věku [11, 13, 28]. Podle novější studie amerických autorů, účinky, které začínající kuřáci od kouření očekávají, významně ovlivní subjektivní vnímání pocitů, které jim první pokusy s kouřením navodí [29].

Vliv kouřících vrstevníků se v naší studii začal projevovat až ve věku 10 let [5] a v souladu se zahraničními poznatky [10, 11] se uplatňoval zejména při progresi od pokusů k pravidelnějšímu kuřáctví.

Ukazuje se, že čím silnější jsou pocity po prvních pokusech s kouřením, tím vyšší je pravděpodobnost, že experimentátor bude pokusy opakovat, stane se pravidelným, případně závislým kuřákem [19]. Rozdílná intenzita vnímání účinků prvních experimentů s kouřením může být dána rozdílnou individuální vnímavostí k nikotinu [1, 27].

K progresi od kuřáckých pokusů k pravidelnému kouření jednoznačně přispívají pozitivní pocity experimentujících kuřáků, především nával rozjařenosti či relaxace [11, 12, 17, 18, 19, 21, 24, 27, 30]. Obdobné výsledky ze studií v USA a v Asii naznačují, že kulturní a tradiční společenské rozdíly mají jen omezenou úlohu ve frekvenci pocitů uváděných adolescenty [19]. Také naše výsledky potvrzují, že děti, které označily své zážitky jako dobré až výborné, významně častěji své pokusy v krátké době opakovaly.

Především starší studie z logického úsudku předpokládaly, že negativní vjemy z prvních pokusů odradí od jejich opakování a některé z nich [1, 11, 19], včetně naší, tuto hypotézu potvrdily.

Proti tomuto hypotetickému očekávání se v řadě prospektivních longitudinálních studií stávali pravidelnými kuřáky častěji ti, kteří z počátku pociťovali nevolnost a další symptomy nemoci [27]. Tak byl vytvořen model senzitivity, který pokládal za významný predikční faktor nejen pozitivní, ale i negativní iniciační zkušenosti pro rozvoj silné závislosti [1, 30, 31].

Ve dříve zmíněné studii DANDY byly mezi negativními počitky rozlišovány iritační (kašel, pálení až bolest na hrudníku, dráždění očí, pachuť v ústech) a nevolnost až zvracení. Mezi pozitivními byly samostatně hodnoceny pocity excitační a relaxující. Stupeň závislosti byl hodnocen podle otázek HONC (Hooked on Nicotine Checklist). Rizikovými faktory pro progresi kuřáckého chování a rozvoj závislosti byly vdechování kouře do plic, pocity relaxace, excitace a nauzea. Naopak účinky iritační (hlavně kašel) se ukázaly být faktory protektivními, odrazujícími od dalších pokusů. Subjekty, které měly intenzivní pocity nevolnosti, vykazovaly později nejvyšší skóre závislosti [27]. Podle teoretické hypotézy jsou lidé, kteří intenzivněji vnímají toxické účinky nikotinu, také více vnímaví k vytvoření závislosti na něm [1]. Je možné, že výskyt závislosti i nevolnosti ovlivňují podobné receptory či neurotransmiterové systémy [27].

Ve „dvoufaktorovém“ modelu příznaků (příjemné vs. nepříjemné) má zvláštní postavení syndrom závratě, který respondenti zahrnují jak do příjemných, tak i do nepříjemných pocitů [11, 27, 32]. Tento příznak měl nejtěsnější korelaci ke geneticky podmíněné latentní vnímavosti k účinkům kouření a odborníci proto doporučují, aby tento syndrom byl využíván k identifikaci rizikových osob, u nichž se může rychleji vyvíjet pozdější problematické kuřácké chování [32].

Opakovaná zjištění, že vznik závislosti může nastat i po expozici mnohem menším dávkám nikotinu, než se dříve předpokládalo, rozpoutala vědeckou diskusi. V různých studiích určité procento adolescentů uvádělo symptomy ztráty autonomie podle HONC dokonce při intermitentním kouření jediné cigarety za měsíc, případně brzy po přechodu z občasného na pravidelné kouření a teprve poté docházelo ke zvyšování počtu denně vykouřených cigaret [22, 23, 24, 25]. Tyto výsledky byly ověřeny v longitudinálních, případových i experimentálních studiích a shodně potvrzují, že symptomy závislosti se mohou u vnímavých jedinců objevit už v průběhu intermitentních kuřáckých pokusů po několika dnech. Podle této teorie je občasné kouření, třeba i jen jednou za měsíc, varovným signálem pro další eskalaci závislosti [33].

Pokud další výzkumy tyto závěry potvrdí – a logické argumenty obhájců bezprahové teorie tomu nasvědčují, bude třeba hledat markery, kterými by bylo možné vyhledávat jedince se zvýšenou vnímavostí a u nich včas aplikovat varování o individuálním nebezpečí i po ojedinělých kontaktech s kouřením, případně včasné zahájení programů odvykání kouření v době, kdy jsou ještě jen občasnými či slabými kuřáky [22, 25].

Kvantifikace subjektivních příznaků provázejících první kuřácké pokusy je obtížná. Pomerleau [30] vytvořila dotazník ESE (Early Smoking Experience) se 7 otázkami, zahrnujícími příjemné a nepříjemné pocity. Při vyšetřování dospívajících i dospělých kuřáků je tento dotazník běžně používán s vědomím, že reprospektivně vyvolávané vzpomínky mohou být zatíženy velkou nepřesností. Metodika byla ověřována v několika prospektivních studiích [12, 24, 27, 28] a přestože k hodnocení prediktivních schopností dotazníku byly použity různé způsoby, všechny studie potvrdily jeho dobrou validitu.

Tyto zahraniční zkušenosti nemůžeme v našem souboru ověřit v plném rozsahu. Účastníky našeho edukačního protikuřáckého programu byly děti podstatně mladší – ve věku 6 až 11 let, zjišťování pocitů po prvních pokusech bylo do dotazníku zařazeno až v 5. třídě, kdy počet experimentujících kuřáků se zvýšil natolik, že umožnil statistické hodnocení výsledků. Počet jedinců, které by bylo možné pokládat za pravidelné kuřáky, protože kouří každý týden, je v souboru stále málo pro analýzu faktorů, které eskalaci kouření podmínily.

Naše výsledky potvrzují, že nejen pozitivní, ale i neutrální pocity z prvních kuřáckých pokusů představují riziko pro jejich opakování, zatímco negativní dojmy od dalšího kouření většinou děti v mladším školním věku odrazují. Jsou v souladu se studií Urbána [34], který ve 2 etapách projektu Budapest Adolescent Smoking Study u téměř 1300 dospívajících sledoval s půlročním odstupem vývoj jejich kuřáckého chování v souvislosti s jejich údaji o subjektivních pocitech z prvních pokusů. Došel   k  závěru, že zatímco v krátkodobém horizontu příjemné a nepříjemné pocity predikují další kuřáctví očekávaným způsobem, z pohledu dlouhodobého mohou mít negativní iniciační zážitky zcela odlišný vliv, tzn. podporovat progresi k pravidelnému kouření.

Také v naší starší studii, v níž jsme sledovali dospívající ve věku 16 let, jsme zjistili, že ti, kteří kouří každý den, začali kouřit v průměru o rok dříve než nekuřáci, a že uváděli významně častěji nejen pocity uspokojení  (67 % vs. 12 %), ale i zdravotní problémy doprovázející jejich první kuřácké pokusy. Současně popisovali pocit úlevy a uspokojení nad tím, že se první pokus zdařil a brzy jej opakovali [35].

Tyto výsledky – zahraniční i naše – mají velký praktický význam. Mnoho rodičů se domnívá, že nepříjemné problémy provázející začátky kouření děti od tohoto chování odradí a s tímto cílem vybízejí své potomky k prvním pokusům s cigaretou už dokonce v předškolním věku. Je proto třeba před tímto postupem veřejnost varovat a dál zkoumat tyto vztahy i mechanismy, kterými je lze vysvětlit. Kouřící rodiče jsou také často přesvědčeni, že děti si jejich chování nevšímají, že postoje dětí ke kouření zůstávají neutrální a že se o svém případném kuřáckém chování budou svobodně rozhodovat až po dosažení dospělosti [36]. Poznatky získané od jejich dětí svědčí o tom, že je toto přesvědčení mylné [5]. 

ZÁVĚR

Nápadná shoda v údajích, které o pocitech z prvních experimentů uvádějí pravidelní kuřáci, by měla být důvodem, proč by se měly hlavní rizikové faktory predikující progresi kuřáckého chování zahrnout do preventivních intervenčních programů. Ty by měly mít různou úroveň podle zaměření na cílové skupiny běžné a zvýšeně rizikové populace.

Přes četné vědecké poznatky o zdravotním riziku pasivního kouření a vysoké potenci nikotinu a kuřáckého chování vyvolat ztrátu autonomie a závislost, začíná v České republice zájem veřejnosti i politické reprezentace o tzv. drogovou scénu stále až od marihuany a soustřeďuje se pouze na nelegální drogy. Pokud nebude společnost akceptovat reálné nebezpečí konzumace alkoholu a kouření s vyvozením adekvátních preventivních a terapeutických opatření, lze čekat, že nepříznivý vývoj užívání legálních i nelegálních drog bude dál pokračovat.

Studie byla podpořena výzkumným záměrem MŠMT ČR č. 0021622421 a Ligou proti rakovině Praha.    

Došlo: 7. 12. 2010

Přijato: 14. 1. 2011 

Prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc.

Ústav preventivního lékařství LF MU

Kamenice 5

625 00 Brno

e-mail: hruba@med.muni.cz


Zdroje

1. Pomerleau OF, Collins AC, Shiffman S, Pomerleau CS. Why some people smoke and others do not: new perspectives. J Consult Clin Psychol 1993; 61: 723–731.

2. Kaufman NJ, Castrucci BC, Mowery PD, Gerlach KK, Emont S, Orleans CT. Predictors of change on the smoking uptake continuum among adolescents. Arch Pediatr Adolesc Med 2002; 156: 581–587.

3. Lessov-Schlaggar ChN, Wahlgren DR, Liles S, Jones JA, Ji M, Hughes SC, Swan GE, Hovell MF. Sensitivity to secondhand smoke exposure predicts smoking susceptibility in 8-13-year-old never smokers. J Adolesc Health 2010; doi:10.1016/j.jadohealth.2010.06.016.

4. Kukla L, Hrubá D, Tyrlík M. Některé aspekty rodinného prostředí českých dětí. Výsledky studie ELSPAC. Čes-slov Pediat 2006; 61: 357–364.

5. Hrubá D, Žaloudíková I. Where do our children learn to smoke? Cent Eur J Public Health 2008; 16: 71–76.

6. Fowler T, Lifford K, Shelton K, Rice F, Thapar A, Neale MC, et al. Exploring the relationship between genetic and environmental influence on initiation and progression of substance use. Addiction 2007; 101: 413–422.

7. Li MD, Cheng R, Ma JZ, Swan GE. A meta-analysis of estimated genetic and environmental effects on smoking behavior in male and female adult twins. Addiction 2003; 98: 23–31.

8. Haberstick BC, Timberlake D, Ehringer MA, Lessem JM, Holfer CJ. Smolen A, et al. Genese, time to first cigarette and nicotine dependence in a general population sample of young adults. Addiction 2007; 102: 655–665.

9. Fields S, Collins C, Leraas K, Reynolds B. Dimensions of impulsive behavior in adolescent smokers and nonsmokers. Exp Clin Pharmacol 2009; 17: 302–311.

10. Levy DE, Biener L, Rigotti NA. The natural history of light smokers: a population-based cohort study. Nicotine Tob Res 2009; 11: 156–163.

11. Hu MCh, Davies M, Kandel DB. Epidemiology and correlates of daily smoking and nicotine dependence among young adults in the United States. Am J Public Health 2006; 96: 299–308.

12. Audrain-McGovern J, Koudsi NA, Rodriguez D, Wileyto EP, Shields PG, Tyndale RF. The role of CYP2A6 in the emergence of nicotine dependence in adolescents. Pediatrics 2007; 119: e264–e274.

13. Gilman SE, Rende R, Boergers J, Abrams DB, Buka SL, Clark MA, Colby SM, Hitsman B, Kazura AN, Lipsitt LP. Parental smoking and adolescent smoking initiation: An intergenerational perspective on tobacco control. Pediatrics 2009; 123: E274–E281.

14. Storr CL. Characteristics associated with rapid transition to tobacco dependence in youth. Nicotine Tob Res 2008; 10: 1099–1104.

15. Khuder SA, Price JH, Jordan T, Khuder SS, Silvestri K. Cigarette smoking among adolescents in Northwest Ohio: correlates of prevalence and age at onset. Int J Environ Res Public Health 2008; 5: 278–289.

16. Siegel M, Albers AB, Cheng DM, Hamilton WL, Biener L. Local restaurant smoking regulations and the adolescent smoking initiation process. Arch Pediatr Adolesc Med 2008; 162: 477–483.

17. Pomerleau OF, Pomerleau CS. Neuroregulators and the reinforcement of smoking: Toward a behavioral explanation. Neuroscience and Behavioral Reviews 1994; 8:503–513.

18. Eissenberg T, Balster RL. Initial tobacco use episodes in children and adolescents: current knowledge, future directions. Drug and Alcohol Dependence 2000; 59 (Suppl 1): S41–S60.

19. Chen X, Stacy A, Zheng H, Shan J, Spruijt-Metz D, Unger JB. et al. Sensation from initial exposure to nicotine predicting adolescent smoking in China: A potential measure of vulnerability to nicotine. Nicotine Tob Res 2003; 5: 455–463.

20. Gervais A, O´Laughlin J, Meshefedjian G, Bancej C, Tremblay M. Milestones in the natural course of cigarette use onset in adolescents. CMAJ 2006; 175: 255–261.

21. Kandel DB, Hu MCh, Griesler PC, Schaffaran Ch. On the development of nicotine dependence in adolescence. Drug Alcohol Dependence 2007; 91: 26–39.

22. Wellman RJ, DiFranza JR, Savageau JA, Dussault GF. Short term patterns of early smoking acquisition. Tobacco Control 2004; 13: 251–257.

23. O´Loughlin J, DiFranza J, Meshefedjian G, McMillan-Davey E, Clarke PBS, Hanley J, Paradis G. Nicotine-dependence symptoms are associated with smoking frequency in adolescents. Am J Prev Med 2003; 25: 219–225.

24. DiFranza JR, Savageau JA, Fletcher K, Pbert L, O´Loughlin J, McNeill AD. Susceptibility to nicotine dependence: the development and assessment of nicotine dependence in youth 2 study. Pediatrics 2007; 120: e974–e983.

25. Scragg R, Wellman RJ, Laugesen M, DiFranza JR. Diminished autonomy over tobacco can appear with the first cigarettes. Addict Behav 2008; 33: 689–698.

26. O´Loughlin J, Oaradis G, Kim W, DiFranza J, Meshefedjian G, McMillan-Davey E, et al. Genetically decreased CYP2A6 and the risk of tobacco dependence: a prospective study of novice smokers. Tobacco Control 2004; 13: 422–428.

27. DiFranza JR, Savageau JA, Fletcher K, Ockene JK, Rigotti NA, McNeill AD, et al. Recollections and repercussions of the first inhaled cigarette. Addict Behav 2004; 29: 261–272.

28. Hu MCh, Muthén B, Schaffran C, Griesler PC, Kandel DB. Developmental trajectories of criteria of nicotine dependence in adolescence. Drug and Alcohol Dependence 2008; 98: 94–104.

29. Colvin PJ, Mermelstein RJ. Adolescents´ smoking outcome expectancies and acute emotional responses following smoking. Nicotine Tob Res 2010; doi: 10.1093/ntr/ntq169.

30. Pomerleau OF, Pomerleau CS, Namenek RJ. Early experience with tobacco among women smokers, ex-smokers and never smokers. Addiction 1998; 93: 595–599.

31. Pomerleau OF, Pomerleau CS, Mehringer AM, Snedecor SM, Cameron OG. Validation of retrospective reports of early experiences with smoking. Addict Behav 2005; 30: 607–611.

32. Haberstick BC, Ehringer MA, Lessem JM, Holfer CJ, Hewitt JK. Dizziness and the genetic influences on subjective experiences to initial cigarette use. Addiction 2010; doi: 10.1111/j.1360-0443.2010.03133.x.

33. Doubeni C, Reed G, DiFranza J. The early course of symptom development in adolescent smokers. Pediatrics 2010; 125: 1127–1135.

34. Urbán R, Sutfin E. Do early smoking experiences count in development of smoking? Temporal stability and predictive validity of an Early Smoking Experience Questionnaire in adolescents. Nicotine Tob Res 2010; doi: 10.1093/ntr/ntq 178.

35. Hrubá D, Kyasová M. Metodické přístupy k charakteristice mladistvých nekuřáků a kuřáků. Hygiena 2002; 47: 131–139.

36. Hrubá D, Žaloudíková I. Rodiče, děti a legální drogy. Alkoholismus a drogové závislosti 2009; 44(5): 257–271.

37. Hrubá D, Žaloudíková I. Zkušenosti dětí mladšího školního věku s legálními drogami. Čes-slov Pediat 2009; 64(10): 461-468.

Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo 1

2011 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se