44^th congress of the European Pancreatic Club (EPC) and PROMED symposium in 2012

Dvě nedávno konané akce stojí za připomenutí a úvahu. Koncem června se v Praze konalo již 44. zasedání Evropského pankreatického klubu (EPC). Český otisk na této organizaci má až fosilní charakter –⁠ mezi zakladateli byl jeden z prvních moderních českých gastroenterologů, bývalý přednosta ve své době legendárního Interního oddělení Fakultní polikliniky na Karlově náměstí v Praze a vrstevník prof. Mařatky, který se dožil podobně požehnaného věku –⁠ prof. Karel Herfort. Slovutná organizace byla před více než 20 lety jednou ze zakládajících členů Evropské gastroenterologické federace (UEGF). Jako každá má svůj styl, což v tomto případě znamená určitou nekonzistentnost. Ač pokrývá velmi důležitou a svébytnou problematiku, jeví se spíše jako nezávazný klub než jako zřetelně formovaná vědecká společnost (např. Evropská endoskopická společnost (ESGE) nebo volně Hepato­logická společnost (EASL)). Hlavní osobou bývá sekretář, předsedou je vždy prezident konkrétního kongresu. Jednotliví pankreatologové k ní vykazují velmi kolísavou loajalitu, takže mnohé z nich na kongresech pankreatického klubu nikdy nepotkáme (např. namátkově pankreatology z Bruselu), jiní se účastní jen do té doby, pokud se jim podaří (anebo naopak nepodaří) organizaci kongresu získat. U ESGE, EASL či ECCO tomu tak nebývá. Kongres se běžně koná ve zcela nekongresových destinacích, což obvykle znamená komplikovanou dostupnost a s tím související relativně nízkou účast. Klub není ochoten uvolnit do organizace kongresu finanční prostředky a jejich stále svízelnější výběr je na organizátorech. Volba místa konání se uskutečňuje hlasováním na plenárním zasedání, kde se příliš neřeší, kdo je hlasovat oprávněn. Pravidlem jsou nevyhnutelně desítky zcela neznámých voličů, kteří zařídí potřebný počet hlasů. Výše uvedené je míněno jako mírně nadsazující folklór, který nikterak nemíní ubírat pankreatologii a jí pěstující instituci na významu a důstojnosti. Částečně ovšem vysvětluje, jak specificky obtížné je akci uspořádat. Prof. Petr Dítě o ni žádal poprvé před deseti lety v Heil­debergu, ale uspěl až odstupem po využití vazeb, které si v oboru za léta vytvořil, a diplomatických úskoků, které si osvojil. Získat kongres podobného významu je vždy podobně obtížné i záslužné jako získat mistrovství Evropy ve významném sportovním odvětví.

Jednalo se o akci vysoce úspěšnou s rekordní účastí přesahující 600 odborníků, a tím o třetinu účast na kongresech předcházejících. Přispěl k ní jako vždy fenomén Prahy, krásné počasí a výborný společenský program, což je přesně to, co výměnu vědeckých informací polidšťuje a prezentéry inspiruje. Program přirozeně pokryl celý obor s důrazem na stále komplikovanější proces patogeneze jednotlivých onemocnění. Velmi autentické koncepty přednesli např. David Whitcomb o chronické pankreatitidě, Sathi Wege o pankrea­titidě akutní a Paul Fockens o cystických lézích pankreatu. Všechny tyto prezentace znamenají skutečně významný posun u chorob poměrně běžných s výrazně praktickými důsledky. U chronické pankreatitidy se místo výčtu etiologických faktorů klade důraz na jejich orchestraci s beheviorálními a genetickými faktory. U akutní pankreatitidy se vracíme k principům zdravého rozumu: pro určení infikované nekrózy jsou nejdůležitější klinický stav, potažmo přítomnost (multi)orgánového selhání, biopsie byla opuštěna. Prvním krokem ke klasifikaci je definice jednotlivých principů a zde již potřebného konsenzu bylo dosaženo. Cystické léze jsou aktua­litou vyplývající z rozšíření zobrazovacích metod a vyvážený přístup k intervenci se cizeluje. Za zmínku stojí postgra­duální kurz zaměřený na hereditu v pankreatologii, který byl velmi teoreticky náročný. Akce nebývale zaktivovala domácí příznivce podoboru, kteří se vykázali 18 prezentacemi. Prof. Dítě jakožto prezident a hlavní organizátor akce ji zvládnul s obdivuhodnou vitalitou za nenápadné, ale velmi účinné podpory logistické agentury a jejího ředitele dr. Volemana. Lze jen upřímně poblahopřát.

Podobnou vitalitou byl obdařen doc. Jan Kotrlík v roli hlavního organizátora tzv. Baresova sympozia. Dr. Rudolf Bares starší se etabloval ve farmaceutickém průmyslu jako spolupracovník dr. Falka. Založil českého generického výrobce PROMED s výraznou ambicí podpory edukace v gastroentero­logii původně spojením dosti odlišných destinací, tedy Katalánska, Čech a Polska, což částečně reprezentovalo jeho kosmopolitní rodokmen. Akce se konají ve dvouletých intervalech a dosavadními destinacemi byly kromě Prahy Andorra, Malorka, Krakov, Talin a v tomto roce Taškent. Otci zakladateli byli vedle zmíněného doc. Kotrlíka prof. José ­Armengol-Miro z Barcelony a Andrzej Nowak z Katovic, oba bývalí prezidenti ESGE. Vůdčí podíl na organizaci dal českým gastroenterologům zejména jedinečnou příležitost zocelit se prezentačně na mezinárodním poli a být v pravidelném kontaktu s katalánským opinion leadrem, což se ukázalo jako jedinečně významným fenoménem při volbě Prahy jako místa konání UEGW v roce 2004. Jestliže v 90. letech česká gastroenterologie akcí edukačně více získávala, konáním v exotických destinacích typu Taškentu již spíše dává. Osobním ziskem každého účastníka bylo byť prchavé setkání s jinak nekontaktní civilizací, v případě Taškentu sonda do islámské civilizace a zároveň periferie bývalého sovětského impéria. Jeho angažmá se v tomto chudém a donedávna necivilizovaném regionu jeví v jiném světle než tomu bylo v zemích střední Evropy: vymýtilo analfabetismus, postavilo základní infrastrukturu komunikační, edukační a zdravotní a zmodifikovalo islám do zřetelně liberální podoby.

Osobně mám pocit, že se mise vyplývající z principů stojících při založení této akce naplňuje a reprezentanti zakládajících společností a sponzor se budou muset zamyslet, jakým způsobem pokračovat v budoucnu. Historický význam sympozia posílit edukaci a propojit běžně nekomunikující re­giony zůstane jistě jednou z inspirací.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

Klinika hepatogastroenterologie, IKEM

Vídeňská 195/9, 140 21 Praha 4

julius.spicak@ikem.cz