Zemřela profesorka Olga Švestková

Náhle a zcela nečekaně zemřela 13. prosince 2018 přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze prof. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.

Promovala v roce 1976 na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze a poté pracovala jako sekundární lékařka na interním oddělení v Příbrami a později ve Fakultní nemocnici Na Bulovce. V roce 1985 nastoupila do tehdejší Fakultní nemocnice II v Praze na rehabilitační pracoviště, které se následující rok změnilo v samostatnou Kliniku rehabilitačního lékařství FVL UK. Od roku 1991 byla odbornou asistentkou a zástupkyní přednosty pro výuku a od roku 2008 přednostkou této kliniky. V roce 2004 obhájila doktorskou disertační práci v oboru fyziologie a patofyziologie člověka, v roce 2008 byla jmenována docentkou kinantropologie a zátěžové fyziologie na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK (FTVS). V roce 2018 byla v tomto oboru jmenována profesorkou a stala se členkou Vědecké rady UK.

Již v roce 2001 byla jmenována členkou pracovního výboru pro spolupráci s WHO a následně užší meziresortní pracovní skupiny pro spolupráci pro ICF (International Classification of Functioning, Disability and Health). Díky jejímu nezměrnému úsilí byla tato klasifikace ve spolupráci s profesorem Janem Pfeifferem přeložena do češtiny a přijata do používání.

Mezinárodní kontakty paní profesorky pomohly 1. lékařské fakultě UK vstoupit do projektu TEMPUS/PHARE, který v roce 1993 podpořil vznik bakalářského studia ergoterapie jakožto prvního vysokoškolského studia tohoto oboru v České republice. V roce 2004 bylo také z iniciativy paní profesorky akreditováno bakalářské studium fyzioterapie. Dalším jejím úspěchem bylo zahájení prvního magisterského studia ergoterapie v akademickém roce 2014/2015. Byla rovněž školitelkou v doktorandském studiu na FTVS UK, Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity a Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT.

Klinický záběr Olgy Švestkové byl široký –⁠ od rehabilitace nemocných s poškozením mozku či poliomyelitidou až po práci s geriatrickými pacienty. Dlouhodobě působila jako poradkyně na MZ ČR a MPSV ČR v oblasti rehabilitace, podílela se na vytváření sítě rehabilitačních center v České republice a na zavedení koncepce ucelené rehabilitace. Její zásluhou byla legislativně zakotvena povinnost zřízení lůžek včasné rehabilitace jako součásti iktových center.

Byla členkou řady mezinárodních společností, včetně International Brain Injury Association (IBIA –⁠ od roku 2014 členkou vedení), Arge Ost-West nebo Česko-německé společnosti pro rehabilitaci.

Opakovaně pobývala na odborných stážích na univerzitách a v nemocnicích řady evropských států, v USA, Kanadě, Izraeli i v některých afrických zemích. Přednášela na zahraničních kongresech, organizovala desítky konferencí a seminářů s odborníky z celého světa, ve spolupráci s WHO či Evropskou komisí. Podílela se rovněž na koordinaci projektů 6. rámcového programu EU, Strukturálních fondů EU, českých grantů a dotací. Byla autorkou a spoluautorkou více než 800 článků, odborných publikací, monografií a skript.

Za svou práci byla mnohokrát oceněna, mimo jiné v roce 2009 obdržela Cenu ministryně zdravotnictví za mimořádné zásluhy o péči určenou osobám po poranění mozku.

Náhlým odchodem paní profesorky ztrácíme nejen široký rozhled předního odborníka, ale zejména její neutuchající energii, lidský přístup a porozumění.

redakce