Vzpomínka na prof. MUDr. Miloše Hájka, DrSc.

Profesor Miloš Hájek zesnul po krátké nemoci dne 19. března 2017 ve věku 85 let. Tato smutná zpráva se rychle rozšířila do širokého kruhu jeho přátel a známých, kteří si všichni Miloše vážili a měli ho rádi.

Miloš Hájek byl neobyčejný člověk. V odborných kruzích byl znám jako výtečný chirurg širokého záběru s původní preferencí hrudní a srdeční chirurgie. Tu se naučil na univerzitní klinice v nizozemském Groningenu. Prošel pak jako přednosta několika chirurgickými pracovišti v Praze, až zakotvil –⁠ už v penzi –⁠ jako profesor Vojenské lékařské akademie (od roku 2004 Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany) v Hradci Králové na pracovišti v ÚVN Praha. Tam pracoval a denně docházel na ranní hlášení do posledních dnů svého života.

Miloš byl lékařem až renesanční šíře. Popromoční praxi absolvoval jako sekundární lékař v Brezně a Banské Bystrici na Slovensku. Tam se naučil i chirurgii gynekologickou, otorinolaryngologickou a traumatologickou. Rád a zajímavě vyprávěl také o své práci tamního praktického lékaře. To mu zřejmě poskytlo jakýsi nadhled nad všeobjímající prací chirurga a lékaře vůbec. Miloš si zamiloval i slovenskou podtatranskou přírodu a slušně se vyznal v tamní fauně a flóře. Znal také pohnutou historii kraje. Na to vše se díval prizmatem pokorného posuzovatele dění i lidí, se kterými se tam přátelil.

Během života mu bylo uděleno mnoho vyznamenání a čestných členství odborných společností domácích i zahraničních, včetně nejvyššího vyznamenání ČLS JEP –⁠ Ceny Jana Evangelisty Purkyně. Byl dlouhodobým předsedou České chirurgické společnosti ČLS JEP s editorskou funkcí v Rozhledech v chirurgii, předsedou české sekce International College of Surgeons, členem nizozemské, řecké a japonské chirurgické společnosti. Prof. Hájek byl i publikačně čilý (napsal 9 monografií, mnohé časopisecké články, přednášel, byl členem různých odborných komisí atd.), poutavě přednášel pro lékaře, sestry, mediky.

Moje osobní vzpomínky začínají hned po politické změně, kdy se Miloš stal místopředsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Brzy jsme poznali jeho skvělé organizační schopnosti. V době, kdy ještě přetrvával vliv dřívějších absurdit, pomohl vytvářet novou podobu ČLS JEP a přesvědčil vedení odborných společností o jejím novém a demokratickém způsobu života a o významu udržení demokratické celistvosti. Miloš se stal oblíbeným a spolehlivým rádcem, jenž diplomaticky pomáhal řešit napjaté a obtížné situace. Dovedl se „chirurgicky“ rychle a dobře orientovat a rozhodovat. Pomohl rozšířit mezinárodní vazby ČLS, navázat styky s různými lékařskými odbornými společnostmi. Každoročně pořádal v České republice Česko-japonské chirurgické dny a na oplátku byl zván do Tokia. Během své funkce v ČLS JEP inicioval styky s Akademií věd ČR, založil Společnost klinické medicíny, jíž byl dlouhodobým předsedou.

Miloš byl náruživým cestovatelem a své mimooborové zážitky dovedl vyprávět čapkovským způsobem. Jeho osobní život byl poznamenán smrtí manželky, paní docentky Heleny Hájkové, i odchodem dětí a vnoučat mimo Prahu. Byl přísně zásadový, ctil svobodu a rozumné lidské chování, přitom neobyčejně obětavý, nejen pro své nemocné, nýbrž jaksi všelidsky. Pomáhal nejen chirurgickým nožem, ale též dobrým slovem. I když v našich vzpomínkách zůstane jako vzácný přítel, bude nám velmi chybět.

prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc.