K nedožitým devadesátinám profesora MUDr. Jiřího Jirky, DrSc. (1927–2016)

6. května loňského roku zemřel vynikající nefrolog, transplantolog a internista prof. MUDr. Jiří Jirka, DrSc. Byl člověkem mimořádných kvalit, chytrý, vzdělaný a statečný.

Když jsme před 20 lety blahopřáli Jiřímu Jirkovi k sedmdesátinám, připomněli jsme, jak bohatá a složitá byla jeho životní dráha. Tehdejší vedoucí redaktor ČLČ profesor Jan Petrášek připojil na dolní okraj jinak volné stránky citát Josefa Čapka, kterým citlivě doplnil naši vzpomínku: „Jediným skutečným bohatstvím člověka je jeho osobnost. Může mu být tím nejpodstatnějším zdrojem životního štěstí: je-li zdravá a harmonická, jsou-li její konflikty s okolním životem plodné, vede-li ho bezpečně v činu i v myšlení.“ I tak můžeme dnes zhodnotit život Jiřího Jirky.

Jiří Jirka se zapsal na Lékařskou fakultu UK v Praze na podzim 1946 a již v zimním semestru nastoupil jako „fiškus“ na Ústav obecné biologie k profesoru Janu Bělehrádkovi. O půl roku později se stal demonstrátorem a v roce 1947 pomocnou vědeckou silou. Spolu s autorem této vzpomínky (P. J.) provedli a publikovali první poválečnou experimentální studii z tohoto ústavu. Přes plnou angažovanost na Biologickém ústavu a posléze na I. interní klinice (kde působili i Jan Brod a Zdeněk Fejfar) a navzdory přechodnému vyloučení ze studií z politických důvodů v roce 1948 složil v termínu všechny zkoušky a byl promován v roce 1951.

Po promoci působil (spolu s P. J.) na interním oddělení v Mostě u primáře Ladislava Symona, kardiologicky zaměřeného internisty (pozdější primář interního oddělení Nemocnice Na Bulovce). Zde se jeho zájem soustředil především na kardiologii, později se zabýval i nefrologickou problematikou (např. vyšetřoval Addisův sediment a funkční testy ledvin). Interna v Mostě měla 150 lůžek, k tomu odborné ambulance a oddělení, a jen sedm lékařů. Vzácné chvíle volného času (noční služby byly obden bez náhradního volna) trávil Jiří Jirka čtením knížky Heart Disease od P. D. Whitea.

Již v Mostě se začal formovat jeho fyziologický přístup k diagnóze a chorobám, který dále rozvíjel po roce 1953 v Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze-Krči, jehož ředitelem byl nejprve akademik Klement Weber a později zakladatel československé i světové nefrologie profesor Jan Brod. Zejména Brod zformoval Jirkův klinický, pedagogický a vědecký profil. Ústav se stal v roce 1971 součástí IKEM. Zde Jirka pracoval až do roku 2003, tedy celých 50 let, nejprve jako vědecký aspirant, vedoucí vědecký pracovník, zástupce přednosty Transplantačního centra IKEM a přednosta Kliniky nefrologie. Na pracoviště docházel ještě jako důchodce. Obhájil zde nejprve kandidátskou dizertační práci; doktorem lékařských věd a profesorem vnitřního lékařství se stal teprve v roce 1990.

Jeho strmě stoupající vědecko-pedagogická kariéra byla na 20 let přerušena okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Teprve po „sametové revoluci“ byl konečně jmenován docentem (ač svoji habilitační práci obhájil před vědeckou radou v roce 1968) a profesorem Univerzity Karlovy.

Mimořádných úspěchů dosáhl Jiří Jirka ve vědecko-výzkumné činnosti. Byl autorem nebo spoluautorem 403 odborných článků, z nichž zejména studie o přestavbě oběhu u pacientů s esenciální hypertenzí při podnětech zvyšujících krevní tlak jsou klasikou publikovanou v Nature, Clinical Science, Lancetu aj. Jako první v Československu zavedl peritoneální dialýzu v léčbě akutního selhání ledvin. Byl také jedním z těch, kdo u nás zahájili program transplantace ledviny. Spolu s nefropatologem Pavlem Rossmannem vydali dvě anglicky psané monografie o klinicko-morfologických vztazích u transplantované ledviny, z nichž zejména druhá –⁠ Renal Allograft Biopsy: Image, Interpretation, Interventions (P. Rossmann, J. Jirka, K. Matoušovic; Academia, 1997) –⁠ shrnula a prohloubila poznatky o rejekční nefropatii. Bylo to na tehdejší dobu mimořádné dílo; časově i obsahově tím předešli nyní všeobecně používanou Banffskou klasifikaci rejekční nefropatie.

Jiří Jirka je také dodnes považován za otce kubánské nefrologie. Na Kubě opakovaně pobýval a je jeho zásluhou, že počtem a kvalitou nefrologické péče včetně transplantace ledviny tato země daleko převyšuje ostatní státy Latinské Ameriky, ba dokonce byla a dosud je v tomto ohledu srovnatelná s Evropou.

Byl čestným členem České nefrologické společnosti a obdržel řadu dalších ocenění. Byl také vyznamenán za svou odbojovou činnost během 2. světové války. V Jiřím Jirkovi česká nefrologie a transplantologie ztratily jednoho z těch, kteří tyto obory formovali.

Pavel Jerie a Karel Matoušovic

Adresa pro korespondenci

prof. MUDr. Karel Matoušovic, DrSc.

Interní klinika 2. LF UK a FN Motol

V Úvalu 84

150 06 Praha 5

Tel.: 724 550 568

e-mail: karel.matousovic@lfmotol.cuni.cz