Psychologie v medicíně

Susan Avers, Richard de Visser

Psychologie v medicíně

(Z angličtiny přeložila H. Hartlová)

Praha: Grada Publishing 2015, 1274 Kč. ISBN 978-80-247-5230-3

Recenzovaná učebnice lékařské psychologie je určena v prvé řadě pro studenty medicíny. Svým pojetím odpovídá angloamerickému přístupu k této problematice, zdůrazňujícímu biopsychosociální paradigma medicíny a vědeckost ve významu medicíny založené na důkazech (EBM). Biopsychosociální paradigma lékařských věd znamená, že tradiční biomedicínský přístup je doplněn o psychosociální dimenzi poruch zdraví, jejich prevenci, terapii a případnou rehabilitaci. Toto propojení není teoreticky jednoduché, v praxi je však snadnější –⁠ vzpomeňme jen uplatnění psychologie v pediatrii, psychiatrii či v praktickém lékařství. Učebnice vede čtenáře (a nemusí to být pouze student) k přiblížení biopsychosociálního způsobu myšlení a k osvojení psychologického minima.

Vedoucí autorkou publikace je psycholožka Susan Avers působící jako profesorka na City University London a zaměřující se na oblast duševního zdraví a behaviorální terapie. Jejím autorským kolegou je Richard de Visser, činný na lékařské fakultě University of Sussex. Jeho specializací je veřejné zdraví, genderová studia, oblast sexuality atd.

Kniha sestává z 19 kapitol a autoři ji rozdělili do čtyř hlavních oddílů, jimž předchází úvodní část Psychologie a medicína, která je všeobecná a přibližuje různé definice zdraví, biopsychosociální a biomedicínské přístupy ve zdravotní péči.

První oddíl nese název Psychologie a zdraví. Je v něm probrána problematika motivace, emocí a jejich vztahu ke zdraví, stresu, poučíme se o psychologických stránkách vnímání symptomů a o změně chování za účelem podpory a nastolování zdraví. Zvláštní pozornost autoři věnují chronickým onemocněním, smrti a umírání, včetně psychologických intervencí v těchto hraničních životních situacích.

Druhý oddíl se jmenuje Základy psychologie. V něm jsou čtenáři seznamováni především se základy biologické psychologie, vývojové, sociální a kognitivní psychologie. Probírány jsou například otázky spánku, vědomí a biologických hodin, psychologie self, antisociálního a prosociálního chování, učení, paměti (ve výčtu témat by bylo možné pokračovat).

Ve třetím oddílu Tělesné systémy jsme ve stručnosti seznamováni s jednotlivými tělesnými systémy (kardiovaskulární a respirační, gastrointestinální atd.) a psychosomatickými vztahy. Zdůrazněna je imunita a její psychologické aspekty. Zvláštní zájem je věnován psychiatrii a neurologii včetně neuropsychologického vyšetření a léčebné rehabilitace.

Čtvrtý oddíl Psychologie v medicínské praxi čtenáře blíže seznámí s principy vědecké, na důkazech založené medicíny (EBM) a v této souvislosti též se zásadami komunikace mezi lékařem a pacientem. Zvláštní pozornost je zaměřena na vedení klinického rozhovoru, obtížným rozhovorům (rozzlobený pacient, úzkostný pacient, rozrušený pacient) a sdělováním zpráv pro pacienta nepříznivých. Závěr tohoto oddílu pak patří oboru psychoterapie, tedy léčebnému ovlivňování poruch zdraví psychologickými (komunikačními a vztahovými) prostředky a vůbec možnostem psychologické intervence ve zdravotnictví (např. krizová intervence, neuropsychologická rehabilitace, intervence prostřednictvím podpůrných skupin).

Na konci celé publikace nalezneme rozsáhlý seznam doporučené a použité literatury, naproti tomu věcný a jmenný rejstřík je společný a poměrně stručný.

Důležitým pozitivem recenzované učebnice je její formálně didaktické pojetí a úprava. Každá z devatenácti kapitol má jednotné a přehledné členění. Začíná obsahem, následují cíle učení, vlastní a poměrně stručný text, rámečky dokreslující klíčové pojmy užívané a popisované v textu, dále pak obrázky (fotografie, diagramy, teoretické modely). Součástí každé kapitoly jsou též případové studie dokreslující zkušenosti a prožitky nemocných s problémy popisovanými v textu současně s tím, jak lze v klinické praxi využívat psychologické teorie a konkrétní postupy ve prospěch nemocných. Dále jsou zde uvedeny výzkumné studie. Je jimi ilustrována vědeckost prezentovaných poznatků, v klinických poznámkách jsou uvedena základní doporučení pro lékaře v praxi. Méně obvyklou součástí kapitol jsou tzv. aktivity, v nichž je text vztažen k vlastním profesním i osobním zkušenostem lékařů. Průběžně jsou v kapitolách umístěny kreslené vtipy týkající se psychologie, medicíny a právě probírané látky. Na konci každé kapitoly je zařazen souhrn vztažený k cílům učení a k opakování učiva, jež spolu s doporučenou literaturou ke každé kapitole zvlášť ji uzavírají.

Je zřejmé, že učebnice je koncipována originálně, názorně a jistě se z ní snadno studuje. Ve srovnání s našimi učebními texty je rozsáhlejší, ovšem méně náročná a někdy až příliš zjednodušující. Čtenáři ocení řadu návodů, jak v konkrétních situacích u konkrétních pacientů postupovat. Užitečné je mj. i vodítko ke čtení výzkumných zpráv, což je užitečné při kritické četbě příspěvků referujících o původním výzkumu. Osobně mne překvapilo zjištění o „šuplíkovém efektu“ u metaanalýz vědeckých výzkumů v rámci medicíny založené na důkazech. Dochází prý k tomu, že do výpočtů léčebného efektu někdy nebývají zařazovány ty empirické studie, které nepotvrdily předpokládané trendy, a proto nebyly publikovány. Také mne udivilo, že v učebnici téměř nenalezneme odkazy a poznatky z dynamické psychologie a psychoterapie, což bylo asi záměrem autorů v rámci přístupu zdůrazňujícího vědeckost a fakta. Jako příklad bych uvedl maďarsko-anglického (původně internistu) M. Balinta (1896–1970) působícího v Anglii. Vynalezl a uvedl v život supervizní skupiny pro lékaře v praxi, jež jsou i u nás (byť sporadicky) provozovány a jednoznačně přispívají ke zvýšení kvality jejich práce a k prevenci syndromu vyhoření.

Celkově bych uzavřel, že recenzovanou učebnici lékařské psychologie lze doporučit nejen studentům medicíny a psychologie, ale i lékařské veřejnosti v klinické praxi. Lékaři v ní jednak naleznou teoretické zdůvodnění a bližší upřesnění toho, co znají z vlastní práce, ale i inspiraci k zacházení s nemocnými a jejich nejbližšími.

prof. PhDr. Jan Vymětal

Ústav pro humanitní studia v lékařství 1. LF UK

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2