Tančit v páru, na to musí být dva…

„It takes two to tango“ –⁠ tento idiom učinil populární prezident Reagan, když hovořil o nukleárním uvolnění mezi byvším Sovětským svazem a USA. Na něco musí být dva, dvě souhlasící a kooperující strany. Jednostranná dobrá vůle nic nezmůže.

Dne 16. 4. tohoto roku jsme spolu s kolegou Černým, předsedou výboru ČSIM, vyzvali členy ČSARIM i ČSAIM, aby se vyjádřili k možnosti pořádat kongresy obou národních společností společně. Důvody pro tento společný návrh jsme ve výzvě vysvětlili. Připomínám, že ČSIM má něco přes 700 řádných členů, členů ČSARIM je asi 950. Více než 200 lékařů jsou členové obou společností současně.

Odpovědělo 266 vyzvaných. Více než 83 % respondentů s myšlenkou společného pořádání národních kongresů ČSIM a ČSARIM vyslovilo souhlas. Třicet osm hlasujících využilo možnosti doplnit hlasování slovním komentářem. Podle mého hodnocení 16 komentářů myšlenku spojení jednoznačně podpořilo, 10 ji odmítlo. Ostatní komentáře se vyslovovaly k samotné existenci obou odborných společností či k jiným odborným a organizačním otázkám pořádání kongresů. Často se opakujícím důvodem odmítnutí společného pořádání byla obava, zda bude uvolňování více pracovníků k účasti na jediném kongresu možné; existence dvou kongresů snad dává větší příležitost k účasti alespoň na jednom. Lze říci, že celkové vyznění ankety bylo ve prospěch společného pořádání. Iniciátoři ankety od samotného počátku však jasně vnímali, že otázku společného pořádání obou kongresů –⁠ což má své odborné, logistické, finanční i další souvislosti –⁠ nelze řešit plebiscitem. Anketa dává informaci o názorech, o připravenosti členstva jednotlivá řešení přijmout. Zásadní rozhodnutí musí přijmout volené orgány, výbory obou odborných společností. A já si dovolím dodat, že takové rozhodnutí by mělo být přijato konsen-zuálně, jinak nemá smysl. Rozhodnutí přijaté pouze prostou nadpoloviční většinou, třeba i nejtěsnější, nemůže být základem trvalé pozitivní spolupráce obou odborných komunit.

Dne 6. 5. proběhla po sobě následující jednání výborů obou odborných společností. Zúčastnil jsem se obou. Na výboru ČSIM zazněly vůči společnému pořádání národních kongresů výhrady. Jistě se dozvíte důvody, které výbor ČSIM k jeho odmítavému postoji vedly. Po výboru ČSIM se sešel i výbor ČSARIM a již na schůzi byla jednomyslně aklamací vyjádřena naše ochota se na společných kongresech podílet. Pochopitelně, bude-li k tomu u našich partnerů ochota. Souhlasné stanovisko členů výboru ČSARIM vycházelo ze závažnosti ekonomických argumentů, ze skutečnosti, že intenzivní medicínu nadále vnímáme jako nedílnou součást našeho oboru a z přesvědčení, že i společný kongres by bylo možné organizačně i obsahově uspořádat tak, aby byly obě odborné komunity uspokojeny. Nicméně –⁠ jak říká nadpis: tango lze tančit jen v páru a my zatím partnera nemáme. Kongresy obou odborných společností tak budou až na další organizovány dosavadním způsobem. Věřím, že národní kongresy ČSARIM uspořádáme tak, aby uspokojily odborný zájem členstva o celou šíři oborové problematiky, včetně intenzivní medicíny, a že jejich organizace i společenský rámec budou natolik zajímavé, aby přivedly tolik účastníků i vystavujících, jak jsme si v uplynulých letech navykli.

prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA

předseda výboru ČSARIM