Diagnostika a léčba chronické

V několika studiích bylo pozorováno, že expozice metforminu v těhotenství je oproti expozici inzulinu spojena se zvýšeným relativním rizikem, že novorozenec bude malý vzhledem ke gestačnímu věku. Autoři prezentované kohortové studie si dali za cíl upřesnit, jaké je toto riziko ve srovnání se ženami s těhotenským diabetem, které nebyly farmakologicky léčeny.

Dodržování léčebného režimu je u nespecifických střevních zánětů (IBD) klíčovým aspektem terapie, ovšem adherence k léčbě je u pacientů s IBD dlouhodobě neuspokojivá. Mírou neadherence při IBD, možnostmi monitorování a intervencemi na její podporu se zabývá přehledový článek zveřejněný v časopisu Intestinal Research.

Primární biliární cholangitida (PBC) patří mezi celoživotní, nevyléčitelná onemocnění, přičemž její vývoj u konkrétního pacienta je obtížně predikovatelný. U části nemocných může vyústitv cirhózu s rizikem všech jejích důsledků, včetně transplantace jater i úmrtí. Agresivnější formu, s možným vznikem cirhózy do 5 let, má až 30 % pacientů s touto diagnózou. Klíčová pro ovlivnění průběhu PBC je včasná a účinná terapie. Sympozium věnované této problematice tvořilo součást odborného programu VII. kongresu České gastroenterologické společnosti ČLS JEP.

Ethinylestradiol představuje v kombinaci s antiandrogenně působícím progestinem cyproteron-acetátem jednu z možných strategií léčby syndromu polycystických ovarií (PCOS). Dopadem této terapie na sacharidový a lipidový metabolismus jinak zdravých žen se zabývala studie uveřejněná v roce 2004 v časopisu The European Journal of Contraception & Reproductive Health Care.

Žena ve středním věku s anamnézou odvykací léčby od alkoholu a psychiatrickou rodinnou zátěží přichází do ambulance s depresivně-anxiózními příznaky, poruchami spánku a hypobulií. Postupná titrace antidepresivní medikace vedla ke stabilizaci stavu, přičemž klíčovou roli sehrála kombinace escitalopramu s trazodonem. Kazuistika mimo jiné ilustruje význam individualizace farmakoterapie s ohledem na vedlejší účinky a dynamiku onemocnění.

AKTUÁLNĚ Z PRAXE – DÍL 32: Objev biologické léčby zaměřené na zánět 2. typu znamenal pro mnohé pacienty s dermatologickými i dalšími diagnózami mnohdy poslední možnost, respektive novou naději. Nedávno se otevřela i těm, kdo trpí těžkým či středně těžkým prurigo nodularis. Co příchod biologika dupilumabu do této indikace znamená, se ptáme MUDr. Evy Březinové, Ph.D., z Centra pro biologickou léčbu I. dermatovenerologické kliniky LF MU a FN u sv. Anny v Brně.

Rozpoznání příznaků a stanovení diagnózy Parkinsonovy nemoci (PN) je úkolem neurologa. V prodromálním stadiu se však pacienti s nejasnými obtížemi mohou objevit i v ordinaci praktického lékaře nebo lékaře jiné specializace. Tyto počáteční příznaky se objevují ještě před rozvojem klasického hybného postižení vyjádřeného parkinsonským syndromem (hypokineze, třes, rigidita, porucha chůze) a mohou být motorické, ale často i nemotorické. Obvykle proto PN u těchto počínajících příznaků nebývá v rámci diferenciální diagnostiky zvažována.

Projekt SCOPE 2021 (The Scorecard for Osteoporosis in Europe) Mezinárodní nadace pro osteoporózu (IOF) shromáždil a tabulkově zpracoval data z 29 evropských zemí o zátěži dané osteoporózou, kvalitě a dostupnosti poskytovaných služeb v souvislosti s diagnostikou a léčbou tohoto onemocnění a o využívání těchto služeb v jednotlivých státech. V rámci značně heterogenních výsledků se Česko neukázalo v příliš příznivém světle.

EDUKACE 2022 - Moderní léčba diabetu

Systémová onemocnění pojiva – časná diagnostika, hodnocení aktivity, prognózy a nová doporučení pro léčbu

Východiska: Sublingvální formy buprenorfinu (BUP) a BUP/naloxonu mají dobře zavedené farmakokinetické a farmakodynamické profily, a jsou vedeny jako bezpečné a účinné látky pro léčbu závislosti na opiátech. Od chvíle, kdy byly tyto lékové formy schváleny, došlo k navýšení jejich klinického využití v rámci léčebných intervencí. Přesto se nadále objevují otázky spojené s tím, jak dochází k navázání BUP na μ-receptory (μORs), což je neurobiologickým cílem pro tuto medikaci, a jak se týkají jejich klinického využití. BUP vytváří na μOR změny vázané na dávku a čas. V návaznosti na to se opakovaně objevují obavy některých lékařů, zda-li je opravdu nutné pacientům podávat dávky, které by byly vyšší, než dávky nutné k potlačení abstinenčních příznaků závislosti na opiátech. A zákonodárci zvažují omezení úhrad pro určité režimy buprenorfinové léčby. Metody: Vytvořili jsme revizi vědeckých dat, která se zabývala BUP-vyvolanými změnami u μOR a jejich vztahem ke klinické účinnosti. Výsledky: Potlačování abstinenčních příznaků podle všech indicií vyžaduje, aby byla dostupnost μOR ≤50%, ve spojitosti s hladinou BUP pomocí plazmatických koncentrací ≥1 ng/ml; pro většinu pacientů to může znamenat a vyžadovat buď jednorázovou denní dávku BUP v rozsahu 4 mg, nebo několik menších dávek. Blokáda posílených a subjektivních účinků obvyklé dávky zneužívaného opiátu vyžaduje <20% μOR dostupnosti, spojeno s BUP pomocí plazmatických koncentrací ≥3 ng/ml; pro většinu jednotlivců to může znamenat a vyžadovat buď jednorázovou denní dávku BUP vyšší než 16 mg, nebo několik menších dávek. Pro pacienty, kteří se pokusí tuto blokádu překonat vyšší než obvyklou dávkou zneužívaného opiátu, dokonce dávkou vyšší než je dávka BUP, bude nutno, aby bylo dostupných alespoň <10 % μOR. Závěr: Z těchto důvodů a v souvislosti se složitostmi veškerých studií týkajících se tohoto problému a komorbidit, je usuzováno, že strikní limity na dávky BUP v klinické péči, nebo limity na úhradu na této péče jsou neodůvodněné. Klíčová slova: buprenorfin, opioidní receptory, PET, závislost na opiátech, léčba, pravidla

Diabetes mellitus je chronické onemocnění s charakteristicky sníženou kvalitou života. Pacienti zpravidla užívají větší množství léků, jsou pod stálým dohledem, nuceni k častým návštěvám zdravotnických zařízení, vystaveni riziku hypoglykémie a ohrožováni komplikacemi, které jejich život zkracují.

Léčba neplodnosti u žen s abnormalitami dělohy je předmětem dohadů. In vitro fertilizace (IVF) u pacientek s anomáliemi dělohy je v literatuře popsána velmi málo.

Biologická léčba v posledních deseti letech významně ovlivnila možnosti terapie idiopatických střevních zánětů, zejména Crohnovy choroby.

HOVORY O „ERESCE“ – DÍL 4: Zatímco dříve se terapie pacientů s roztroušenou sklerózou mohla zaměřit jen na snížení tíže a síly relapsů, dnes si díky širokému spektru dostupných léčebných prostředků neurologové kladou mnohem ambicióznější cíle. Ze závěrečného dílu série podcastů věnující se moderní léčbě RS vyplynulo, že v české praxi se nejvíce uplatňuje koncept NEDA 3 a 4 a dle individuální aktivity onemocnění jsou v managementu terapie žádoucí eskalační i deeskalační postupy. Druhé jmenované však bohužel stále nejsou akceptovány plátci péče.