Vztah hormonů tukové tkáně a ghrelinu ke kostnímu metabolizmu


Relationships of hormones of adipose tissue and ghrelin to bone metabolism

Body adipose tissue influences bone metabolism through mechanical load, as well as via hormones released into circulation. Such hormones are adipocytokines – leptin, adiponectin, TNF‑α, IL‑6, resistin and visfatin. Some of them exert an osteoanabolic effect, while the others activate bone resorption. An increasingly discussed adipocytokine is leptin, which fundamental role is regulation of food intake ensuring survival of the organism during starvation. Leptin also stimulates osteoblasts and activates bone formation. The direct osteotropic effect of leptin is modulated by interaction with hypothalamic centers and neurohormones. Apparently, the most important leptin sensitive pathway involved in bone regulation is the beta‑adrenergic system. While activation of β-1‑adrenergic receptors by leptin enhances bone formation, activation of β-2‑adrenergic receptors in hypothalamus and in the skeleton increases bone resorption. In humans, an anabolic effect on the skeleton prevails. In pubertal girls, leptin extensively released into circulation at the moment when adipose tissue reaches a critical volume, stimulates synthesis of GnRH and induces puberty, which is followed by striking increases in bone mass. Low leptin levels in anorexia nervosa are associated with amenorrhoea, which slows down increase of bone mass and may induce osteopenia. Important adipocytokine with an unambiguous negative effect on bone is adiponectin. Decreased production of this hormone explains in part the lower prevalence of osteoporosis in obese persons. In this article, the osteotropic importance of leptin‑sensitive neurohormonal mechanisms and other hormones related to adipose tissue are discussed. Clinical importance of the above mentioned hormones to integrity of the skeleton has not yet been verified.

Key words:
adipose tissue – bone – leptin – adiponectin – β‑adrenergic system – ghrelin – pubertal bone


Autoři: I. Žofková
Působiště autorů: Endokrinologický ústav Praha, ředitel doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2009; 55(6): 560-564
Kategorie: Přehledné referáty

Souhrn

Tělesný tuk ovlivňuje skelet mechanickou zátěží, ale také prostřednictvím hormonů leptinu, adiponektinu, TNF‑α a IL‑6, resistinu a visfatinu, které uvolňuje do oběhu. Ně­kte­ré z těchto adipocytokinů mají na kost účinek převážně anabolický, zatímco jiné resorpční. Nejvíce pozornosti bylo věnováno leptinu, jehož základní funkcí je regulace příjmu potravy a zajištění přežití organizmu při hladovění. Přímý osteotropní efekt hormonu (modulovaný leptin‑senzitivními hypotalamickými centry a neurohormony) lze teoreticky vysvětlit aktivací novotvorby kosti. Patrně nejcitlivějším sy­stémem regulujícím kostní remodelaci je okruh β‑adrenergní. Zatímco aktivací β-1‑adrenergních receptorů zvyšuje leptin novotvorbu kosti, aktivací β-2‑adrenergních receptorů lokalizovaných v hypotalamu i přímo v kosti zvyšuje její resorpci. U člověka převládá efekt osteoanabolický. U prepubertálních dívek leptin uvolněný do oběhu v okamžiku dosažení kritické hodnoty objemu tuku aktivuje syntézu GnRH a indukuje nástup puberty s následným urychlením nárůstu kostní hmoty. Nízká hladina leptinu u dívek s anorexií má za následek amenoreu, která může zpomalit nárůst kostní hmoty a vést k osteopenii. Adipocytokinem s negativním osteotropním účinkem je adiponektin. Nízká produkce tohoto hormonu částečně vysvětluje nižší výskyt osteoporózy u obézních. V článku je diskutován osteotropní význam leptin‑senzitivních neurohormonálních mechanizmů a dalších hormonů vztahujících se k tukové tkáni. Klinický význam zmíněných hormonů pro integritu skeletu nebyl zatím verifikován.

Klíčová slova:
tuková tkáň – kost – leptin – adiponektin – β‑adrenergní sy­stém – ghrelin – pubertální skelet

Úvod

Kostní metabolizmus je řízen faktory vnějšími (fyzická aktivita a výživa) a faktory vnitřními (hormony a geny) [7,17]. Podle teorie svalově‑kostní jednotky je signál fyzické zátěže prostřednictvím svalové hmoty a síly přenášen ke kostnímu mechanostatu, který odpovídá zvýšením modelace kostní hmoty [43]. Stav výživy ovlivňuje kostní remodelaci prostřednictvím inzulinu a IGF‑I a také tukovou tkání, jejíž osteotropní efekt je realizován nejen mechanickou náloží, ale (nezávisle na tělesné hmotnosti) i humorálně. V posledních letech byla objevena řada signálních molekul produkovaných tukovou tkání, jejichž fyziologický význam přesahuje obecné metabolické aspekty organizmu. Tuk je tak chápán jako endokrinní orgán, jehož hormony modulují funkci mnoha sy­stémů včetně skeletu [21].

Leptin

Nejvíce studovaným hormonem tukové tkáně je leptin, jehož základním posláním je přenos informace o stavu energetických zásob k mozkovým strukturám regulujícím příjem potravy. Při zvýšeném kalorickém příjmu nárůst tukové hmoty a vzestup hladiny leptinu tlumí další příjem potravy a současně zvyšuje energetický výdej. Naopak v případě déletrvajícího hladovění nízká produkce leptinu chuť k jídlu stimuluje, a pomáhá tak k přežití organizmu za podmínek energetického deficitu. Leptin reguluje i další důležité funkce včetně krevního tlaku, imunitního a neuroendokrinního sy­stému (mj. také syntézu pro‑opiomelanokortinu a TRH), funkce β-buňky pankreatu, adipocytů a svalové a kostní tkáně [4].

Leptin uvolněný z periferní tukové tkáně do oběhu stimuluje novotvorbu kosti přímo aktivací specifických receptorů na osteoblastech a tento přímý efekt je modulován prostřednictvím leptin‑senzitivních neurohumorálních okruhů. Dalším zdrojem leptinu je adipocyt kostní dřeně a z adipocytu vyzrávající osteoblast [13]. Modelace kosti je tedy leptinem aktivována cestou endokrinní, autokrinní a parakrinní [40]. Při velmi vysoké adipozitě kostní dřeně však může tento lokální leptin indukovat apoptózu stromálních buněk a novotvorbu kosti inhibovat. Někteří autoři se domnívají, že by tak bylo možno částečně vysvětlit vznik osteoporózy u obézních diabetiků 2. typu [38].

Nepřímý efekt cirkulujícího leptinu na skelet spočívá v modulaci leptin‑senzitivních neurohormonů produkovaných v hypotalamických centrech. Neurohormony tlumenými leptinem jsou orexinogenní neuropeptidy (neuropeptid Y, melanin koncentrující hormon, orexiny a „agauty‑related“ peptid). Leptinem stimulované jsou anorexinogenní peptidy (MSH, kokainem a amfetaminem regulovaný transkript a CRH) [18]. Vliv těchto faktorů na skelet u člověka nebyl zatím intenzivněji studován. Leptin však stimuluje také sekreci tyreotropinu, jehož inhibiční vliv na aktivovanou kostní resorpci při hypoestrinizmu byl prokázán experimentálními i klinickými studiemi [34,44].

Nejvýznamnějším hypotalamickýmmediátorem leptinu ovlivňujícím skelet je b‑adrenergní sy­stém. Leptin stimuluje β-1‑adrenergní receptory a toutocestou aktivuje osu somatotropin‑IGF‑I.Anabolické působení IGF‑I na korti­kální kost by mohlo být jedním z mnoha mechanizmů vysvětlujících pozitivní osteotropní efekt leptinu. Leptin však stimuluje také β-2‑adrenergní receptory, které aktivují osteoklastickou resorpci a nezávisle na tělesné hmotnosti snižují novotvorbu kosti trabekulární [5,16].

Funkční β‑adrenergní sy­stém je však lokalizován i na osteoblastech. Leptin tak prostřednictvím β-2‑adrenergních receptorů může ovlivnit remodelaci kosti i přímo na tkáňové úrovni. Útlumem centrální i kostní β-2‑adrenergní aktivity lze vysvětlit zpomalení úbytku kostní hmoty a nižší riziko fraktur při podávání antagonistů β-2‑adrenergních receptorů [33].

Do centrální regulace kostního metabolizmu jsou zapojeny i další neurohormony citlivé na leptin. Baldock et al [2] v experimentu na myších pozorovali, že ablace genu pro neuropeptid Y má na skelet anabolický efekt. Neuropeptid Y tlumí především tvorbu kortikální kosti. Leptin, který expresi neuropeptidu Y v hypotalamu potlačuje, blokuje negativní účinek neurohormonu na skelet. V případě útlumu neuropeptidu Y a za podmínky převahy β-1‑adrenergní aktivity nad aktivitou β-2‑adrenergního sy­stému dochází k nárůstu periostu a k celkovému zvětšení rozměrů kosti, a tedy k její vyšší odolnosti na fyzickou zátěž [16].

Pro úplnost lze zmínit další potenciální osteo-neuromediátory – dopamin, serotonin, CGRP (calcitonin gene‑related peptide), substanci P a vazoaktivní intestinální peptid a kanabinoidy, z nichž ně­kte­ré se vážou na funkční receptory osteoblastů [11,25]. Sy­stém CART (cocaine-amphetamine related transcript) je permisivním faktorem vývoje trabekulární kosti, jehož nedostatečnost může být do určité míry kompenzována leptinem [3]. Diskutuje se i o pozitivním osteotropním vlivu melatoninu a jeho derivátu bromomelatoninu, který in vitro potlačuje osteoklastickou aktivitu [39]. Klinické studie s tímto zaměřením zatím nebyly prováděny.

Přes kontroverzní mechanizmy, jimiž leptin moduluje kostní metabolizmus, je výsledný efekt hormonu na skelet převážně pozitivní. Nezastupitelnou roli má leptin při nastartování pubertálního růstu kosti u dívek, u nichž hladina leptinu v cirkulaci prudce stoupá v okamžiku dosažení kritické hodnoty objemu tukové tkáně. Leptin aktivuje expresi genu KiSS-1 a kisspeptinu-1, které stimulují neurony produkující GnRH, a zvyšuje tak aktivitu osy adenohypofýza-gonády [29]. Leptin tedy stimuluje růst pubertální kosti přímo i nepřímo aktivací sexuálních hormonů. Nedostatečná aktivace kissneuronů při extrémních výkyvech energetické bilance má za následek poruchy nejen fertility, ale i integrity skeletu [9]. Funkční vztah mezi energetickou homeostázou, leptinem a reprodukcí je účelným mechanizmem znemožňujícím otěhotnění v období, kdy ne­jsou zajištěny dostatečné energetické zásoby pro růst plodu [20]. Na druhé straně déletrvající hypotalamická amenorea v adolescenci je vysoce závažným problémem, jehož důsledkem je útlum vývoje vrcholu kostní hmoty a vývoj osteoporózy později po menopauze. Nezvratnému postižení fertility i skeletu u amenoroických dívek lze předejít navozením pulzatilní sekrece LH a ovulačního cyklu podáním rekombinantního leptinu [14]. Lidským modelem zpomaleného vývoje kostní hmoty v pubertě a adolescenci v důsledku nízkých hladin leptinu je idiopatická skolióza páteře u dívek, u nichž hladiny leptinu v séru korelovaly s hodnotou kostní hmoty (BMC/BMD), a to i po adjustaci na věk a menstruační cyklus [35].

Účinek leptinu na skelet může být tedy anabolický i proresorpční a závisí na interakci přímého osteotropního působení s aktivací β-1- nebo β-2‑adrenergních receptorů a dalších neurohormonů. Jak dokládají klinické studie u starších jedinců obou pohlaví, leptin v krvi pozitivně koreluje s ukazatelem kostní remodelace (kostní izoenzym alkalické fosfatázy) [37]. Pozitivní vztah leptinu ke skeletu dokládají i asociační molekulárně genetické studie. Gen pro leptinový receptor (polymorfizmus Gln223Arg) byl asociován s frakturami obratlových těl u postmenopauzálních žen [12] a s kostní denzitou u mužů a pubertálních chlapců [22,36]. Zcela mimořádný význam má leptin pro nárůst vrcholu kostní hmoty u pubertálních dívek.

Adiponektin

Významným cytokinem produkovaným tukovou tkání je adiponektin. Hladina hormonu výrazně klesá u obezity a stoupá při protrahovaném hladovění a ztrátě tělesné hmotnosti. Mezi adipozitou a adiponektinem je tedy (na rozdíl od leptinu) vztah inverzní. Adiponektin má klíčový význam v regulaci metabolizmu glukózy a tuků. Tlumí produkci glukózy a zvyšuje citlivost tkání na inzulin. Tělesnou hmotnost snižuje aktivací termogeneze. Nedostatek adiponektinu vede k inzulinové rezistenci, dyslipidemii, aktivaci zánětu a vzniku aterosklerózy [1].

Také adiponektin má osteotropní efekt. Zrychluje remodelaci kosti, a jak dokládají klinické studie, skelet ovlivňuje jednoznačně negativně. U skupiny více než 200 čínských mužů byla zjištěna pozitivní korelace mezi cirkulujícím adiponektinem a parametry kostní remodelace (isoALP a NTX) a byl prokázán nezávislý predikční význam cirkulujícího hormonu pro kostní denzitu [32]. K podobným výsledkům u mužů kavkazského původu dospěli i Gonelli et al [15]. Negativní vztah adiponektinu ke skeletu byl nalezen také u žen. Studie na menším souboru starších žen ukázala inverzní korelaci mezi sérovým adiponektinem a celotělovou hodnotou kostní hmoty nebo denzitou krčku femoru. V této studii (nezávisle na BMI, tukové hmotě, hladinách leptinu a inzulinu) bylo 30,7 % variability volumometrické hodnoty kostní denzity vysvětleno hladinou adiponektinu [42]. Negativní vztah mezi adiponektinem a kostní denzitou byl zaznamenán také u obézních žen, které podstoupily bypass žaludku a u nichž se spolu s poklesem tělesné hmotnosti a vzestupem hladiny adiponektinu významně snížila celková kostní denzita. I v této studii vzestup hladin adiponektinu koreloval s poklesem kostní denzity nezávisle na změnách tělesné hmotnosti [8].

Podobně jako leptin moduluje také adiponektin metabolizmus rostoucího skeletu. Transgenní myši s vysokými hladinami adiponektinu v krvi měly v období růstu nižší obsah minerálů ve femorech a v lumbální páteři v porovnání s normálním kmenem [10]. Negativní korelace mezi adiponektinem a kostní denzitou byla pozorována i u mláďat potkanů [24]. K podobným výsledkům dospěly také klinické studie. Nezávislá negativní korelace mezi hladinou adiponektinu a kostní denzitou páteře a kyčle byla zaznamenána u zdravých adolescentních dívek i u dívek s anorexia nervosa (u nichž hladiny adiponektinu byly vyšší) [28]. Adiponektin má tedy negativní vztah nejen ke kostním parametrům v dospělosti, ale i u rostoucího organizmu. Lze přepokládat, že je jedním z mechanizmů podílejících se na nedostatečném nárůstu kostní hmoty u dívek s mentální anorexií. Deficit produkce adiponektinu naopak může vysvětlit nízký výskyt osteoporózy a fraktur u obézních.

Další adipocytokiny modulující metabolizmus skeletu

Jak ukázaly studie in vitro, tuková tkáň může modulovat kostní metabolizmus i prostřednictvím resistinu a visfatinu. Resistin zvyšuje produkci glukózy, snižuje citlivost tkání na inzulin a při nadprodukci vede k obezitě, která má sama o sobě osteoprotektivní efekt [1]. Působením přímo v kosti však resistin zvyšuje počet diferencovaných osteoklastů a stimuluje kostní resorpci. Molekula resistinu je exprimována nejen tukovou tkání, ale i preosteoklasty a preosteoblasty [41]. Resistin, podobně jako leptin, tedy kostní metabolizmus moduluje i autokrinním a parakrinním mechanizmem. Klinické studie zabývající se studiem osteotropního efektu resistinu jsou jen ojedinělé a mnohdy přinášejí protichůdné výsledky. Zatímco u souboru asijských mužů byla prokázána negativní korelace mezi kostní denzitou lumbální páteře a sérovými hladinami resistinu [3], jiná studie na srovnatelném souboru tento vztah nepotvrdila [32].

Visfatin je produkován tukem i netukovými tkáněmi. Zdá se, že má určitý inzulinomimetický efekt, ale glykoregulační význam hormonu není úplně jasný [1]. Vztah hladin visfatinu ke kostní denzitě se zatím nepodařilo prokázat [32]. Klinický osteotropní význam resistinu a visfatinu bude patrně v budoucnu ověřován.

Ghrelin

Významnou molekulou z hlediska vztahu energetické homeostázy a skeletu je ghrelin. Hormon není produkován tukem, ale převážně tkáněmi žaludku a duodena. Stimulací příjmu potravy však nárůst tuku zvyšuje, a kost tak nepřímo ovlivňuje mechanickou náloží a prostřednictvím adipocytokinů. Pozitivní vliv ghrelinu na kost by mohl být částečně vysvětlen také aktivací osy somatotropin‑IGF‑I [6]. Míra vlivu této aktivace nebyla definována, nicméně průkaz prediktivního významu ghrelinu pro kostní hmotu lumbální páteře u normálních adolescentních dívek nezávisle na objemu tukové tkáně a hladinách somatotropinu význam osy somatotropin‑IGF‑I zpochybňuje [27].

Přestože mechanizmus účinku ghrelinu na skelet není přesně znám, ně­kte­ré klinické studie přinášejí zprávy o pozitivním vztahu sérových hladin hormonu ke kostní denzitě. Pozitivní korelace mezi cirkulujícím ghrelinem a kostní denzitou kyčle byla pozorována u mladých žen [26] i u starších mužů [15]. Naopak u postmenopauzuálních žen a u mladších dospělých mužů se vztah ghrelinu ke kostní hmotě potvrdit nepodařilo [19,31]. Lze předpokládat, že vztah ghrelinu ke skeletu bude méně významný také u dívek s mentální anorexií, jejichž organizmus neodpovídá dostatečně citlivě ani na velmi vysoké koncentrace hormonu [23]. Ghrelin může příznivě ovlivnit ně­kte­ré formy kachexie (nádorové nebo při anorexia nervosa), ale otázka možnosti jeho využití v prevenci a léčbě ně­kte­rých forem osteoporózy zůstává zatím nezodpovězená.

Závěrečné poznámky

Funkční vztah mezi tukovou tkání a skeletem není dán pouze přímým působením tělesné hmotnosti na kost, ale také osteotropním efektem humorálních faktorů produkovaných tukovou tkání. Adipocytokiny modulují metabolizmus skeletu přímo na tkáňové úrovni (leptin, adiponektin) a nepřímo aktivací hypotalamických neurohumorálních center (leptin). Nejvýznamnější z těchto center je b‑adrenergní sy­stém. Zatímco stimulace β-1‑adrenergních receptorů leptinem má na kost efekt anabolický, β-2‑adrenergní aktivace stimuluje osteoklastickou resorpci. Povšechný efekt leptinu na lidský skelet je však převážně protektivní. Naopak adiponektin je z tohoto hlediska faktorem jednoznačně rizikovým.

Poznatky o osteotropním efektu hormonů tukové tkáně byly získány převážně experimentálními a klinickými korelačními studiemi. Jejich strategický význam v prevenci a léčbě osteoporózy potvrdí intervenční studie sledující vliv molekul tukové tkáně na skelet u deficitních jedinců.

Poděkování

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR č. NS/9831-4.

Doručeno do redakce: 10. 12. 2008

Přijato po recenzi: 29. 1. 2009

prof. MUDr. Ivana Žofková, DrSc.

www.endo.cz

e‑mail: izofkova@endo.cz


Zdroje

1. Ahima RS, Osei SY. Adipokines in obesity. Front Horm Res 2008; 36: 182–197.

2. Baldock PA, Allison S, McDonald MM et al. Hypothalamic regulation of cortical bone mass: opposing activity of Y2 receptor and leptin pathways. J Bone Miner Res 2006; 21: 1600–1607.

3. Bartell SM, Isales CM, Baile CA et al. CART deficiency increases body weight but does not alter bone strength. J Musculoskelet Neuronal Interact 2008; 8: 146–153.

4. Bjørbaek C, Kahn BB. Leptin signaling in the central nervous system and the periphery. Recent Prog Horm Res 2004; 59: 305–331.

5. Bonnet N, Pierroz DD, Ferrari SL. Adrenergic control of bone remodeling and its implications for the treatment of osteoporosis. J Musculoskelet Neuronal Interact 2008; 8: 94–104.

6. Bronský J, Kotaska K, Průša R. Ghrelin – structure, function and clinical applications. Česk Fyziol 2004; 53: 80–85.

7. Caetano-Lopes J, Canhão H, Fonseca JE. Osteoblasts and bone formation. Acta Rheumatol Port 2007; 32: 103–110.

8. Carrasco F, Ruz M, Rojas P et al. Changes in bone mineral density, body composition and adiponectin levels in morbidly obese patients after bariatric surgery. Obes Surg 2009; 19: 41–46.

9. Castellano JM, Roa J, Luque RM et al. KiISS-1/kisspeptins and the metabolic control of reproduction: physiologic roles and putative physiopathological implications. Peptides 2009; 30: 139–145.

10. Ealey KN, Kaludjerovic J, Archer MC et al. Adiponectin is a negative regulator of bone mineral and bone strength in growing mice. Exp Biol Med (Maywood) 2008; 233: 1546–1553.

11. Elefteriou F. Regulation of bone remodeling by the central and peripheral nervous system. Arch Biochem Biophys 2008; 473: 231–236.

12. Fairbrother UL, Tankó LB, Halley AJ et al. Leptin receptor genotype at Gln223Arg is associated with body composition, BMD, and vertebral fracture in postmenopausal Danish women. J Bone Miner Res 2007; 22: 544–550.

13. Fonseca-Alaniz MH, Takada J, Alonso-Vale MI et al. Adipose tissue as an endocrine organ: from theory to practice. J Pediatr (Rio J)2007; 83 (Suppl 5): S192–S203.

14. Golden NH, Carlson JL. The pathophysiology of amenorrhea in the adolescent. Ann N Y Acad Sci 2008; 1135: 163–178.

15. Gonnelli S, Caffarelli C, Del Santo K et al. The relationship of ghrelin and adiponectin with bone mineral density and bone turnover markers in elderly men. Calcif Tissue Int 2008; 83: 55–60.

16. Hamrick MW, Ferrari SL. Leptin and the sympathetic connection of fat to bone. Osteoporosis Int 2008; 19: 905–912.

17. Holmen SL, Zylstra CR, Mukherjee A et al. Essential role of beta‑catenin in postnatal bone acquisition. J Biol Chem 2005; 280: 21162–21168.

18. Jéquier E. Leptin signaling, adiposity, and energy balance. Ann N Y Acad Sci 2002; 967: 379–388.

19. Jürimäe J, Jürimäe T, Leppik A et al. The influence of ghrelin, adiponectin, and leptin on bone mineral density in healthy postmenopausal women. J Bone Miner Metab 2008; 26: 618–623.

20. Kaplowitz PB. Link between body fat and timing of puberty. Pediatrics 2008; 121 (Suppl 3): S208–S217.

21. Koerner A, Kratzsch J, Kiess W. Adipocytokines: leptin‑the classical, resistin‑the controversial, adiponectin‑the promissing, and more to come. Best Pract Res Clin Endocrinol Metab 2005; 19: 525–546.

22. Koh JM, Kim DJ, Hong JS et al. Estrogen receptor alpha gene polymorphisms Pvu II and Xba I influence association between leptin receptor gene polymorphism (Gln223Arg) and bone mineral density in young men. Eur J Endocrinol 2002; 147: 777–783.

23. Kršek M, Rosická M, Haluzík M et al. The changes in serum ghrelin levels and their relationship to IGF‑I, its binding proteins and leptin in women patiens with anorexia nervosa. Vnitř Lék 2002; 48: 948–951.

24. Lac G, Cavalie H, Ebal E et al. Effects of a high fat diet on bone of growing rats. Correlations between visceral fat, adiponectin and bone mass density. Lipids Health Dis 2008; 7: 16.

25. Lerner UH, Persson E. Osteotropic effects by the neuropeptides calcitonin gene‑related peptide, substance P and vasoactive intestinal peptide. J Musculoskelet Neuronal Interact 2008; 8: 154–165.

26. Makovey J, Naganathan V, Seidel M et al. Gender differences in plasma ghrelin and its relations to body composition and bone – an opposite-sex twin study. Clin Endocrinol (Oxford) 2007; 66: 530–537.

27. Misra M, Miller KK, Kuo K et al. Secretory dynamics of ghrelin in adolescent girls with anorexia nervosa and healthy adolescents. Am J Physiol Endocrinol Metab 2005; 289: E347–E356.

28. Misra M, Miller KK, Cord J et al. Relationships between serum adipokines, insulin levels, and bone density in girls with anorexia nervosa. J Clin Endocrinol Metab 2007; 92: 2046–2052.

29. Morelli A, Marini M, Mancina R et al. Sex steroids and leptin regulates the „first Kiss“ (KiSS 1/G-protein‑coupled receptor 54 system) in human gonadotropin‑releasing-hormone-secreting neuroblasts. J Sex Med 2008; 5: 1097–1113.

30. Matkovic V, Ilich J, Skugor M et al. Leptin is inversely related to age at menarche in human females. J Clin Endocrinol Metab 1997; 82: 3239–3245.

31. Oh KW, Lee WY, Rhee EJ et al. The relationship between serum resistin, leptin, adiponectin, ghrelin levels and bone mineral density in middle-aged men. Clin Endocrinol (Oxf) 2005; 63: 131–138.

32. Peng XD, Xie H, Zhao Q et al. Relationships between serum adiponectin, leptin, resistin, visfatin levels and bone mineral density, and bone biochemical markers in Chinese men. Clin Chim Acta 2008; 387: 31–35.

33. Pierroz DD, Bouxsein ML, Rizzoli R et al. Combined treatment with a beta‑blocker and intermittent PTH improves bone mass and microarchitecture in ovariectomized mice. Bone 2006; 39: 260–267.

34. Popovic V, Duntas LH. Leptin, TRH and ghrelin: influence on energy homeostasis at rest and during exercise. Horm Metab Res 2005; 37: 533–537.

35. Qui Y, Sun X, Qui X et al. Decreased circulating leptin levels and its association with body and bone mass in girls with adolescent idiopathic scoliosis. Spine 2007; 32: 2703–2710.

36. Richert L, Chevalley T, Manen D et al. Bone mass in prepubertal boys is associated with a Gln223Arg amino acid substitution in the leptin receptor. J Clin Endocrinol Metab 2007; 92: 4380–4386.

37. Scariano JK, Garry PJ, Montoya GD et al. Serum leptin levels, bone mineral density and osteoblast alkaline phosphatase activity in elderly men and women. Mech Ageing Dev 2003; 124: 281–286.

38. Schwartz AV, Sellmeyer DE, Vittinghoff E et al. Thiazolidinedione use and bone loss in older diabetic adults. J Clin Endocrinol Metab 2006; 91: 3349–3354.

39. Suzuki N, Somei M, Kitamura K et al. Novel bromomelatonin derivatives suppress osteoclastic activity and increase osteoblastic activity: implications for the treatment of bone diseases. J Pineal Res 2008; 44: 326–334.

40. Thomas T. The complex effects of leptin on bone metabolism through multiple pathways. Curr Opin Pharmacol 2004; 4: 295–300.

41. Thommesen L, Stunes AK, Monjo M et al. Expression and regulation of resistin in osteoblasts and osteoclasts indicate a role in bone metabolism. J Cell Biochem 2006; 99: 824–834.

42. Zoico E, Zamboni M, Di Francesco V et al. Relation between adiponectin and bone mineral density in elderly postmenopausal women: role of body composition, leptin, insulin resistance, and dehydroepiandrosterone sulfate. J Endocrinol Invest 2008; 31: 297–302.

43. Žofková I. Hormonal aspects of the muscle-bone unit. Physiol Res 2008; 57 (Suppl 1): S159–S169.

44. Žofková I, Hill M. Biochemical markers of bone remodeling correlate negatively with circulating TSH in postmenopausal women. Endocr Regul 2008; 42: 121–127.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 6

2009 Číslo 6

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×