Rostlinné látky ovlivňující metabolizmus diabetu 2. typu


Natural substances affecting type 2 diabetes

More than 1,000 species of seed plants and fungi are active in hypoglycemic tests. The potential of their effective molecules is considerable; it could be also expected, that the mechanism of their activity will be very varied. Even though the majority of information is only screening of hypoglycemic effect, there occur the results of valid essays, which report on the possible mechanisms of the activity. This paper represents the attempt at the categorisation of plant drugs, their fractions and isolated substances according to their pharmacological activity and mechanism of the effect.

Key words:
plant hypoglycemics – plant metabolites and DM type 2 – categorization of antidiabetic activity


Autoři: L. Jahodář
Působiště autorů: Katedra farmaceutické botaniky a ekologie Farmaceutické fakulty UK Hradec Králové, přednosta prof. RNDr. Luděk Jahodář, Ph. D.
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2009; 55(4): 416-420
Kategorie:

Souhrn

Více než 1 000 druhů semenných rostlin a hub je aktivních v testu na hypoglykemizující účinek. Potenciál účinných molekul v nich zastoupených je značný, zrovna tak lze předpokládat, že i mechanizmus působení bude velmi rozmanitý. Přestože je většina informaci pouze screeningem hypoglykemické působnosti, objevují se již výsledky validních esejí, které informují o možných mechanizmech působení. Práce představuje pokus o kategorizaci rostlinných drog, jejich frakcí a izolovaných látek podle farmakologické aktivity a mechanizmu účinku.

Klíčová slova:
rostlinná hypoglykemika – rostlinné metabolity a diabetes mellitus 2. typu – kategorizace antidiabetického účinku

Úvod

Farmakognozie a farmakologie využívající poznatky etnobotaniky a etnofarmakologie realizuje jednu z metod vyhledávacího výzkumu antihyperglykemicky, či šířeji antidiabeticky působících nízkomolekulárních rostlinných metabolitů. Studie v těchto oborech neustávají ani po objevení inzulinu a syntetických antidiabetik. Rozvoj biologických věd umožňuje hledat cestu, jak validovat metody hodnocení antidiabetické aktivity a dalšího pozitivního zásahu do metabolické dysbalance diabetika především typu 2. Bohužel dlouhé období experimentů v této oblasti bylo zatíženo chybou nepřesného modelu a sporné aplikovatelnosti výsledků preklinického výzkumu do klinického testování a klinické praxe. První validní testy hypoglykemického účinku komplexních extraktů, jejich frakcí či izolovaných látek z rostlinných drog, prováděné na experimentálních zvířatech, byly publikovány až v 90. letech minulého století [1]. Postupně byla zavedena série dalších testů, která obohacovala pilotní studie hypoglykemického efektu o poznání jeho mechanizmu a pomáhala objasnit i další pozitivní ovlivnění diabetického syndromu (anti‑ROS aktivita, inhibice AR, profylaxe retinopatie apod.).

Úskalí v přenosu poznatků vyhledávacího výzkumu do klinické praxe

Úskalí přináší charakter sledovaného materiálu. Často jej tvoří komplex obsahových látek rostliny (extrakt, frakce extraktu, směsný rostlinný produkt), aniž by byly určeny jeho složky zodpovědné za biologickou aktivitu. Nedefinované agens je těžko standardizovatelné, a tím i validní testovací modely mohou být zatížené chybou. Je proto snaha izolovat a definovat látky odpovědné za farmakologickou aktivitu. Do 80. let 20. století bylo publikováno na 1 000 prací s prokázaným hypoglykemickým účinkem rostlinného extraktu (určujícím znakem účinnosti byla snížená hodnota glykemie). Rozvojem molekulární biologie a bioanalytických metod koncem 20. století se zintenzivnilo hledání aktivní složky a mechanizmu jejího působení. Výsledky vyhledávacího výzkumu předchozích let byly shrnuty v několika přehledech obvykle sestavených podle farmakobotanického třídění biologicky aktivního agens [2–5]. Rozsah současných informací však umožňuje rozdělit poznatky a z nich vycházející definice či hypotézy o biologické aktivitě sledovaných drog, jejich obsahových látek nebo standardizovaných směsí do několika skupin také podle mechanizmu účinku.

Předpokládané a ověřené principy působení rostlinných metabolitů

Působení na β-buňky pankreatu – stimulace biosyntézy a sekrece inzulinu; látky modulující vnitrobuněčné sekundární messengery sekrece inzulinu

Do této skupiny lze přiřadit působení alkaloidu chininu z Cinchona spp. [6,7] jako blokátoru ATP-K+ kanálu; diterpenu forskolinu z Coleus forskohlii [8] jako aktivátoru adenylát cyklázy; metylxanthinu teofylinu z Camellia sinensis [9] jako inhibitoru fosfodiesteráz a stimulans syntézy cAMP; působení flavonoidu kvercetinu z celé řady rostlinných taxonů jako inhibitoru buněčného efluxu Ca2+; flavanolu epikatechinu z Camellia sinensis a Pterocarpus marsupium [10] jako inhibitoru fosfodiesteráz, stimulans biosyntézy (pro)inzulinu a silného antioxidačního agens; působení pentacyklického triterpenu ursanového typu – kyseliny tormentové z Poterium spp. [11] jako stimulans inzulinové sekrece a biogeneze dosud neznámého mechanizmu; glykoproteinu DPG-3-2 z Panax gin‑seng [12] jako stimulans inzulinové biosyntézy a sekrece též dosud neznámým mechanizmem; působení kyseliny arachidonové z kapradin a mechů na zvýšení cytozolické hladiny Ca2+ s následným inzulino-sekretogogním efektem [13]. Ně­kte­ré rostlinné extrakty standardizované na dobře analyzovatelnou složku vykazovaly inzulinotropní účinky: Enicostema litorale (blokátor ATP-K+ kanálu, inzulinotropní efekt nevyžadoval influx Ca2+), Zingiber officinale, Allium sativum, Aloe arborescens [14–16].

Zvýšení účinku inzulinu působením na receptory, bazální glukózový transport a inhibicí inzulin‑degradujícího enzymu (IDE)

Tato skupina zahrnuje: p-polypeptid z Momordica charantia [17], látku strukturně velmi blízkou hovězímu inzulinu, degradovatelnou IDE; indenový pigment brazilin z Caesalpinia sapan [18], který snižoval aktivitu proteinkinázy Ca zvyšoval glukózový transport do fi­broblastů a adipocytů; S-metyl-L-cystein z Allium, přecházející v různé alkyldisulfidy soutěžící s inzulinem o IDE, přičemž dochází ke zpomalení degradace aktivní formy hormonu [19–22]; rostlinné růstové faktory – indolyloctová kyselina, trigonelin, kyselina salicylová z Phaseolus, Trigonella [23,24] působící jako inhibitory IDE; metylhydroxychalkonový polymer z Cinnamomum s inzulinmimetickým efektem fosforylace a inhibice defosforylace receptoru [25,26].

Ovlivnění aktivity enzymů glykogeneze, glykogenolýzy, glukoneogeneze a glykolýzy

V této skupině lze uvést alkaloidy katarantin a leurosin z Catharanthus roseus [27] inhibující cytosolické i mitochondriální fosfoenolpyruvát karboxylkinázy, enzymy jaterní glukoneogeneze z laktátu nebo alaninu; pektiny z Coccinia indica [28] a Musa paradisiaca [29,30] stimulující glykolýzu, glykogensyntetázu a inhibující glykogenolýzu; guanidinový derivát galegin z Galega officinalis, potencující glykolýzu; chalkonový polymer (MHCP) z Cinnamomum spp. stimulující aktivitu glykogensyntázy a inhibující (glykogensyntázu) kinázu-3 [25]; fenylethylalkoholy a iridoidní monoterpeny z Rehmania glutinosa a Anemarrhena spp. [31–33] inhibující enzymy glukoneogeneze. Zde je možno přiřadit také mechanizmus toxicity neproteinových aminokyselin hypoglycinu A a B z nezralých plodů Blighia sapida (akee tree), které inhibují Coriho a Glc/Glc-6-P cykly, aktivitu Glc-6-fosfatázy, oxidaci mastných kyselin a glukoneogenezi vedoucí k hluboké hypoglykemii [34,35].

Zvýšení periferní utilizace glukózy

Do této skupiny je možné zařadit diterpenové atraktylozidy z Xanthium spp. redukující buněčné dýchání inhibicí ADP/ATP transportu přes mitochondriální membrány a akcelerující glykolýzu v periferních tkáních. Atraktylozidy blokují také hepatální glukoneogenezi [36–38]. Glykan – akonitan z Aconitum spp. zvyšoval aktivitu fosfofruktokinázy a akceleroval glykolýzu v periferních tkáních a játrech [39]. Glykany – ganodermany, produkty houby Ganoderma lucidum, stimulovaly enzymy glykolýzy v periferních tkáních [40]. Zvýšená utilizace bez známého mechanizmu je popisována také při aplikaci standardizovaného extraktu Prosopis fracta a Juniperis communis [41].

Ovlivnění mechanizmu resorpce glukózy z trávicího traktu (snížení aktivity trávicích enzymů, zpomalení vstřebávání), vliv na uvolňování hormonů GIT ovlivňujících sekreci inzulinu a střevní motilitu

Uplatnění v oficiální terapii dosáhla akarbóza, mikrobiální produkt (Actinoplanes aj.) inhibující α-glukozidázy, γ-amylázy, sacharázy a maltázy. Flavonoidy ze Sophora flavescens [kushenol A, (–)-kurarinon, soforaflavanon, 8-prenylkaempferol, izoxanthumol aj.] a levandulylchalkony vykazovaly selektivní α–glukozidázovou inhibiční aktivitu [42]. Vláknina semen Psyllium spp. [43] snižovala střevní glukózovou absorpci v klinickém pokusu. Galaktomanany (necelulózní vláknina) bobovitých (Cyamopsis, Trigonella, Medicago, Trifolium) zpomalují střevní absorpci glukózy ovlivněním vlastností tráveniny, změnou střevní motility a uvolňování střevních hormonů [44–46]. Trávicí enzymy α-amyláza a β-D-fruktofuranosidáza jsou také ovlivněny čajovými katechiny (polymerní flavonoly) [47]. Polyhydroxypiperidinový alkaloid moranolin z Morus spp. (jehož molekula byla modelovou strukturou pro glitazony) inhibuje aktivitu α-glukozidázy [48]. Alkaloid kastanospermin z Castanospermum spp., strukturně blízký k pyranozové formě glukózy, inhibuje střevní enzymy (β-D-fruktofuranosidázu aj.) s hypoglykemickou odezvou [49,50]. Gymnema silvestre obsahuje směs triterpenových gymnemových kyselin považovanou za antihyperglykemické agens. Její dlouholeté setrvávání v materia medica tradiční medicíny je důvodem intenzivního pátrání po mechanizmu působení. Jednoznačný závěr však nelze dosud udělat [51].

Ligandy (aktivátory) nitrojaderných receptorů PPAR‑ γ, PPAR‑α (Peroxisome Proliferator‑activated receptor)

Tento typ jaderných receptorů hraje klíčovou roli v glukózové a lipidové homeostáze. Jejich syntetické aktivátory jsou odvozené od thiazolidindionů (glitazony). Agonisty PPAR‑ γ jsou však také karnosová kyselina a karnosol – diterpenové polyoly z listů Salvia officinalis a Rosmarinus officinalis. I ně­kte­ré rostlinné extrakty s dosud neidentifikovaným přesným složením aktivních látek se chovají jako signifikantní aktivátory PPAR subtypu γ. Efekt závislý na dávce vykazují extrakty z Alisma plantago-aquatica, Catharanthus roseus, Acorus calamus, Euphorbia balsamifera, Jatropa curcas, Majorana hortensis, Zea mays, Capsicum frutescens, Urtica dioica.

Bez prokázané závislosti na dávce extrakty z Angelica archangelica, Vaccinium myrtillus, Gentiana lutea, Syzygium cumini, Lavandula angustifolia, Cinnamomum verum, Olea europaea, Agrimonia eupatoria, Rubus idaeus, Populus nigra, Curcuma longa [52,53].

Inhibice α-buněk nebo jiných hyperglykemizujících faktorů (α- a β‑adrenergních a kortikotropních receptorů)

Ně­kte­ré rostlinné metabolity reagují s výše uvedenými receptory s výsledným inzulinomimetickým efektem a zvýšenou lipogenezí. V tomto smyslu je známa aktivita námelových alkaloidů, DH-ergotaminu, johimbinu z Pausinystalia, diterpenových forbolů z Euphorbiaceae, alkaloidu reserpinu z Rauwolfia, fytosterolů z houby Ganoderma lucidum a polypeptidů z Momordica charantia [6,54–56].

Inhibice glykace proteinů (HbA1c)

Z rostlin byly izolovány látky inhibující neenzymovou reakci mezi cukrem a aminoskupinou proteinů, a bránící tak vzniku AGEs (především hyperglykovaného hemoglobinu, kde se glukóza váže na α-aminoskupinu terminálního valinu v β-řetězci globinu). Základem účinku je pravděpodobně významná antioxidační aktivita (standard – kyselina askorbová), kterou všechny zkoumané antiglykačně působící látky (standard – aminoguanidin) vykazovaly. Z Plantago asiatica byl získán derivát kyseliny kávové purpureasid A (plantamajosid), který in vitro dosahoval hodnoty antiglykační a antioxidační aktivity srovnatelné se standardem [57]. Redukce tvorby pozdních glykačních produktů byla zjištěna i u flavonoidní frakce (směs tvořená kvercetinem, eriodictyolem, cirsainineolem aj.) z Thymus vulgaris, flavonoidního glykosidu diosminu z Zanthoxylum avicennae nebo Citrus spp., erigeroflavanonů z Erigeron annuus, kyseliny kumarové izolované z různých rostlinných taxonů aj. Kurkumin, diarylheptanoid z Curcuma longa, signifikantně snižoval hodnoty glykemie a HbA1c, působil významně antioxidačně a normalizoval erytrocytární a jaterní antioxidační enzymové aktivity [58,59].

Inhibitory aldozoreduktázy (AR)

Je známo, že zvýšená aktivita AR způsobuje intracelulární akumulaci sorbitolu či galaktitolu a sehrává významnou roli v rozvoji katarakt v čočkách a také v dalších diabetických komplikacích. Enzym katalyzuje redukci glukózy na sorbitol za přítomnosti NADPH. U experimentálních zvířat a izolovaného orgánu (bovinní čočky) byl prokázán pozitivní inhibiční efekt na AR furanokumarinu byakangelicinu z Angelica dahurica a biflavonoidům z Ouratea spectabilis [60]. RLAR assay (potkaní čočka) prokázala AR inhibiční efekt u izochinolinových alkaloidů z Coptis sinensis [61], prenylovaných flavonoidů ze Sophora flavescens [42], antrachinonů ze Senna tora [62], flavonoidů z Nelumbo nucifera [63] a Myrcia spp. (myrciacitriny) [64], ergosterolperoxidu z houby Ganoderma applanatum [65] aj.

Profylaxe retinopatie

V klinickém pokusu, u pacientů s non-proliferativní diabetickou retinopatií, byly použity extrakty z Ruscus aculeatus a Fagopyrum esculentum. Jako pozitivní kon­trola byl aplikován troxerutin. Regrese změn na očním pozadí bylo signifikantně dosaženo u obou testovaných extraktů, zvláště pak u Ruscus. Účinnou složkou extraktu jsou steroidní saponiny a deriváty flavonoidu rutinu [66,67].

Další biologická aktivita

Z houby Emericella quadrilineata byl izolován β-aminobetain – emeriamin působící jako inhibitor karnitinpalmitoyltransferázy (enzym katalyzující oxidační štěpení vyšších mastných kyselin). V preklinickém experimentu se tento účinek projevil u pokusných zvířat hypoglykemickým a antiketogenním efektem [68]. U diabetických potkanů vyvolala perfuze vodným extraktem ze semen Lepidium sativum [69] významné snížení hodnot glykemie, a naopak zvýšila hodnoty glykosurie. Mnohé další studie přispěly k závěru, že příčinou je inhibice renální glukózové reabsorpce, zprostředkované SGLT 1, 2 (sodium glucose co-transporter 1, 2). Účinnou složkou extraktu jsou pravděpodobně thioglykozidy (glukozinoláty), kterým je tento efekt prokázán [70,71]. Thioglykozidy jsou charakteristickým metabolitem brukvovitých rostlin. Na stejném principu působí také flavonoidy z kořenů Sophora flavescens [kushenol A, (–)-kurarinon, soforaflavanon aj.]. Tyto poznatky jsou v dobré shodě s vývojem nové skupiny syntetických antidiabetik – inhibitorů SGLT 2 [72]. Sulforafan [1-izotiokyanato-4-(metylsulfinyl) butan] patří také mezi metabolické produkty čeledi brukvovitých s významnou biologickou aktivitou. Je aktivátorem transkripčního faktoru NRF2, který reguluje tvorbu řady protektivních proteinů, a předchází tak metabolickým dysfunkcím při hyperglykemiích např. mikrovaskulárních endoteliálních buněk [73].

Závěr

Rostlinné drogy a jejich obsahové látky ve stupni různého zpracování byly součástí materia medica pro diabetes mellitus dávno v době předinzulinové [74] a setrvávají dodnes. Cíleně vyhledané či etnobotanikou avizované taxony prochází moderní bioassay‑guided separací (BGS), která využívá základního pilotního testu k potvrzení farmakobotanické hodnoty a je výzvou k rozvinutí dalšího fytoanalytického a farmakologického bádání.

Stále je pravidlem, že pro většinu BGS je pilotním testem hodnocení hypoglykemizující aktivity na modelových stavech diabetu (validita těchto esejí musí být standardem). Rozvinutí těchto pilotních výsledků v navazujícím výzkumu přináší každoročně až stovky publikovaných odborných pojednání. Příspěvek se snaží postihnout ty zásadní. Snaha o kategorizaci má svá úskalí zvláště tehdy, když produkty prokazují účinnost přesahující charakter jedné kategorie, což platí zejména pro směsi látek. Přesto je účelná především pro zvážení kvality účinku, pro rozhodnutí o pokračování v dalším směrovaném bádání. Je použitelná při sledování možných vedlejších účinků, agonismu či antagonismu často nekontrolovaně používaných fytofarmak nebo potravinových doplňků.

Doručeno do redakce: 5. 2. 2009

prof. RNDr. Luděk Jahodář, CSc.

www.faf.cuni.cz

e‑mail: ludek.jahodar@faf.cuni.cz


Zdroje

1. Sarkar S, Pranava M, Marita R. Demonstration of the hypoglycemic action of Momordica charantia in a validated animal model of diabetes. Pharmacol Res 1996; 33: 1–4.

2. Jahodář L. Antidiabetika rostlinného původu. Českoslov Farm 1993; 42: 251–259.

3. Suchý V, Žemlička M, Švajdlenka E et al. Léčivé rostliny a diabetes mellitus. Čes slov Farm 2008; 57: 78–84.

4. Mohamed B, Abderrahim Z, Hassane M et al. Medicinal plants with potential antidiabetic activity – A review of ten years of herbal medicine research (1990–2000). Int J Diabetes Metab 2006; 14: 1–25.

5. Bailey CJ, Day C. Traditional plant medicines as treatments for diabetes. Diabetes Care 1989; 12: 553–564.

6. Kozak JA, Misler S, Logothetis DE. Characterization of a Ca2+ acitvated K+ current in insulin‑secreting murine beta TC–3 cells. J Physiol 1998; 509: 355–370.

7. Dyer JR, Davis TM, Giele C et al. The pharmacokinetics and pharmacodynamics of quinine in the diabetic and non‑diabetic elderly. Br J Clin Pharmacol 1994; 38: 205–212.

8. Komatsu M, Sato Y, Yamada S et al. Triggering of insulin release by a combination cAMP signal and nutrients: an ATP-sensitive K+ channel-dependent phenomenon. Diabetes 2002; 51 (Suppl 1): S29–S32.

9. Hill RS, Oberwetter JM, Boyd AE 3rd. Increase in cAMP levels in beta‑cell line potentiates insulin secretion without altering cytosolic free-calcium concentration. Diabetes 1987; 36: 440–446.

10. Hii CS, Howell SL. Effects of epicatechin on rat islets of Langerhans. Diabetes 1984; 33: 291–296.

11. Ivorra MD, Paya M, Villar A. Hypoglycemic and insulin release effects of tormentic acid: a new hypoglycemic natural product. Planta Med 1988; 54: 282–285.

12. Yutaka S, Hiroshi H. Mechanisms of hypoglycemic activity of panaxans A and B, glycans of Panax ginseng roots: Effects on the key enzymes of glucose metabolism in the liver of mice. Phytoth Res 1989; 3: 15–19.

13. Keane D, Newsholme P. Saturated and unsaturated (including arachidonic acid) non esterified fatty acid modulation of insulin secretion from pancreatic beta‑cells. Biochem Soc Trans 2008; 36: 955–958.

14. Maroo J, Vasu VT, Aalinkeel R et al. Glucose lowering effect of aqueous extract of aqueous extract of Enicostemma littorale Blume in diabetes: a possible mechanism of action. J Ethnopharmacol 2002; 81: 317–320.

15. Islam MS, Choi H. Comparative effects of dietary ginger (Zingiber officinale) and garlic (Allium sativum) investigated in a type 2 diabetes model of rats. J Med Food 2008; 11: 152–159.

16. Beppu H, Shimpo K, Chihara T. Antidiabetic effects of dietary administration of Aloe arborescens Miller components on multiple low‑dose streptozotocin‑induced diabetes in mice: investigation on hypoglycemic action and systemic absorption dynamics of aloe components. J Ethnopharmacol 2006; 103: 468–477.

17. Khanna P, Jain SC, Panagariya A et al. Hypoglycemic activity of polypeptide-p from a plant named Momordica chirantia. J Nat Prod 1981; 44: 648–655.

18. Kim YM, Kim SG, Khil LY et al. Brazilin stimulates the glucose transport in 3T3-L1 cells. Planta Med 1995; 61: 297–301.

19. Sheela CG, Kumud K, Augusti KT. Anti‑diabetic effects of onion and garlic sulfoxide amino acids in rats. Planta Med 1995; 61: 356–357.

20. Augusti KT, Sheela CG. Antiperoxide effect of S-allyl cysteine sulfoxide, a insulin secretagogue, in diabetic rats. Experientia 1996; 52: 115–120.

21. Jahodár L, Opletal L, Lukes J et al. A study on the antihypercholesterolemic and antihyperlipidemic effects of cabbage extracts and their phytochemical evaluation. Pharmazie 1995; 50: 833–834.

22. Marles RJ, Farnsworth NR. Antidiabetic plants and their active constituents. Phytomed 1995; 2: 137–189.

23. Sharma RD, Raghuram TC, Rao NS. Effect of fenugreek seeds on blood glucose and serum lipids in type I diabetes. Eur J Clin Nutr 1990; 44: 301–306.

24. Seltzer HS. Quantitative effects of glucose, sulfonylureas, salicylate, and indole-3-acetic acid on the secretion of insulin activity into pancreatic venous blood. J Clin Invest 1962; 41: 289–300.

25. Jarvill-Taylor KJ, Anderson RA, Graves DJ. A hydroxychalcone derived from cinnamom functions as a mimetic for insulin in 3T3-L1 adipocytes. J Am Coll Nutr 2001; 20: 327–336.

26. Khan A, Safdar M, Ali Khan MM et al. Cinnamom improves glucose and lipid of people with type 2 diabetes. Diabetes Care 2003; 26: 3215–3218.

27. Svoboda GH, Gorman M, Root MA. Alkaloids of Vinca rosea (Catharanthus roseus). A preliminary report on hypoglycemic activity. Lloydia 1964; 27: 361–363.

28. Kuriyan R, Rajendran R, Bantwal G et al. Effect of supplementation of Coccinia cordifolia extract on newly detected diabetic patients. Diabetes Care 2008; 31: 216–220.

29. Rao VV, Kwivedi SK, Swarup D. Hypoglycemic effect of Musa sapientum unripe fruits in rabbits. Fitoterapia 1994; 65: 65–67.

30. Lintas C, Cappelloni M, Adorisio S et al. Effect of ripening on resistant starch and total sugars in Musa paradisiaca sapientum glycemic an insulinaemic responses in normal subjects and NIDDM patients. Eur J Clin Nutr 1995; 49 (Suppl 3): S303–S306.

31. Nishimura H, Morota T, Yamaguchi, T et al. Extraction of phenethyl alcohol derivatives as aldose reductase inhibitors for treatment of diabetes‑related diseases. Japan Kokai Tokkyo Koho (Patent): 13. Patent number: JP 02036189, 1990.

32. Takanashi M, Konno C, Hikino H. Isolation and hypoglycemic activity of anemarans A,B,C and D glycans of Anemarrhena asphodeloides rhizomes. Planta Med 1985; 51: 100–102.

33. Li WL, Zheng HC, Bukuru J et al. Natural medicines used in traditional Chinese medical system for therapy of diabetes mellitus. J Ethnopharmacol 2004; 92: 1–21.

34. Sherratt HA. Hypoglycin, the famous toxin of the unripe. Jamaican ackee fruit. Trends Pharmacol Sci 1986; 7: 186–191.

35. Voet D, Voetová JG. Biochemie. Praha: Victoria Publushing 1995; 699–701.

36. Turner CE, Craig JC Jr. United States Patent 3,950,518 Apr. 13, 1976.

37. Klingenberg M. The ADP and ATP transport in mitochondria and its carrier. Biochim Biophys Acta 2008; 1778: 1978–2021.

38. Owen MR, Halestrap AP. The mechanisms by which mild respiratory chain inhibitors inhibit hepatic gluconeogenesis. Biochim Biophys Acta 1993; 1142: 11–22.

39. Liou SS, Liu IM, Lai MC. The plasma glucose lowering action of Hei-Shug-Pian, the fire‑processed product of the root of Aconitum (Aconitum carmichaeli), in streptozotocin‑induced diabetic rats. J Ethnopharmacol 2006; 106: 256–262.

40. Boh B, Berovic M, Zhang J et al. Ganoderma lucidum and its pharmaceutically active compounds. Biotechnol Annu Rev 2007; 13: 265–301.

41. Sánchez de Medina F, Gámez MI, Jiménez I et al. Hypoglycemic activity of juniper „berries“. Planta Med 1994; 60: 197–200.

42. Kim JH, Ryu YB, Kang NS et al. Glycosidase inhibitory flavonoids from Sophora flavescens. Biol Pharm Bull 2006; 29: 302–305.

43. Sierra M, García JJ, Fernández N et al. Therapeutic effects of psyllium in type 2 diabetic patients. Eur J Clin Nutr 2002; 56: 830–842.

44. Prieto PG, Cancelas J, Villanueva-Penacarrillo ML et al. Short‑term and long‑term effects of guar on postprandial plasma glucose, insulin and glucagon‑like peptide 1 concentration in healthy rats. Horm Metab Res 2006; 38: 397–404.

45. Mukhtar HM, Ansari SH, Ali M et al. Effect of aqueous extract of Cyamopsis tetragonoloba Linn. beans on blood glucose level in normal and alloxan‑induced diabetic rats. Indian J Exp Biol 2004; 42: 1212–1215.

46. Jain SC, Lohiya NK, Kapoor A. Trigonela foenum-graecum Linn.: a hypoglycaemic agent. Indian J Pharm Sci 1987; 49: 113–114.

47. Makoto S, Yoko K, Miho S et al. Regulation of intestinal glucose transport by tea catechins. BioFactors 2008; 13: 61–65.

48. Yoshikuni Y, Ezure Y, Aoyagi Y et al. Inhibition of intestinal alpha-glucosidase activity and postprandial hyperglycemia by N-substituted moranoline derivatives. J Pharmacobiodyn 1988; 11: 356–362.

49. Winchester BG, Cenci di Bello I, Richardson AC. The structural basis of the inhibition of human glycosidases by castanospermine analogues. Biochem J 1990; 269: 227–231.

50. Willenborg DO, Parish CR, Cowden WB. Inhibition of adjuvant arthritis in the rat by phosphosugars and the -glucosidase inhibitor castanospermine. Immunol Cell Biol 1992; 70: 369–377.

51. Chattopadhyay RR. Possible mechanism of antihyperglycemic of Gymnema sylvestre leaf extract, part 1.Gen Pharmacol 1998; 31: 495–496.

52. Rau O, Wurglics M, Dingermann T et al. Screening of herbal extracts for activation of the human peroxisome proliferator‑activated receptor. Pharmazie 2006; 61: 952–956.

53. Rau O, Wurglics M, Paulke A et al. Carnosic acid and carnosol, phenolic diterpene compounds of the labiate herbs rosemary and sage, are activators of the human peroxisome proliferator‑activated receptor gamma. Planta Med 2006; 72: 881–887.

54. Kimura Y, Okuda H, Arichi S. Effects of the extracts of Ganoderma lucidum on blood glucose level in rats. Planta Med 1988; 54: 290–294.

55. Leng Y, Steiler TL, Zierath JR. Effects of insulin, contraction, and phorbol esters on mitogen‑activated protein kinase signaling in skeletal muscle from lean and ob/ob mice. Diabetes 2004; 53: 1436–1444.

56. Abdel-Zaher AO, Ahmed IT, El-Koussi AD. The potential antidiabetic activity of some alpha-2 adrenoceptor antagonists. Pharmacol Res 2001; 44: 397–409.

57. Choi SY, Jung SH, Lee HS et al. Glycation Inhibitory activity and the odentification of an active compound in Plantago asiatica extract. Phytother Res 2008; 22: 323–329.

58. Jang DS, Yoo NH, Lee YM et al. Constituents of the flowers of Erigeron annuus with inhibitory activity on the formation of advanced glycation end products (AGEs) and aldose reductase. Arch Pharm Res 2008; 31: 900–904.

59. Seo KI, Choi MS, Jung UJ et al. Effect of curcumin supplementation on blood glucose, plasma insulin, and glucose homeostasis related enzyme activities in diabetic db/db mice. Mol Nutr Food Res 2008; 52: 995–1004.

60. Felício JD, Gonçalez E, Braggio MM et al. Inhibition of lens aldose reductase by biflavones from Ouratea spectabilis. Planta Med 1995; 61: 217–220.

61. Jung HA, Yoon NY, Bae HJ et al. Inhibitory activities of the alkaloids from Coptidis Rhizoma against aldose reductase. Arch Pharm Res 2008; 31: 1405–1412.

62. Jang DS, Lee GY, Kim YS et al. Anthraquinones from the seeds of Cassia tora with inhibitory activity on protein glycation and aldose reductase. Biol Pharm Bull 2007; 30: 2207–2210.

63. Lim SS, Jung YJ, Hyun SK et al. Rat lens aldose reductase inhibitory constituents of Nelumbo nucifera stamens. Phytother Res 2006; 20: 825–830.

64. Matsuda H, Nishida N, Yoshikawa M. Antidiabetic principles of natural medicines. V. Aldose reductase inhibitors from Myrcia multiflora DC. (2): Structures of myrciacitrins III, IV, and V. Chem Pharm Bull (Tokyo) 2002; 50: 429–431.

65. Lee SH, Shim SH, Kim JS et al. Constituents from the fruiting bodies of Ganoderma applanatum and theirt aldose reductase inhibitory activity. Arch Pharm Res 2006; 29: 479–483.

66. Archimovicz-Cyrylowska B, Adamek B, Drozdzik M. Clinical effect of buckwheat herb, Ruscus extract and troxerutin on retinopathy and lipids in diabetic patients. Phytother Res 1996; 10: 659–662.

67. Aguilar Peralta GR, Arévalo Gardoqui J, Liamas Macias FJ et al. Clinical and capillaroscopic evaluation in the treatment of chronic venous insufficiency with Ruscus aculeatus, hesperidin methylchalcone and ascorbic acid in venous insufficiency treatment of ambulatory patients. Int Angiol 2007; 26: 378–384.

68. Kanamaru T, Shinagawa S, Asai M et al. Emeriamine, an antidiabetic beta‑aminobetain derived from a novel fungal metabolite. Life Sci 1985; 37: 217–223.

69. Eddouks M, Maghrani M. Effect of Lepidium sativum L. on renal glucose reabsorption and urinary TGF‑beta1 levels in diabetic rats. Phytother Res 2008; 22: 1–5.

70. Castaneda F, Burse S, Boland W et al. Thioglycosides as inhibitors of hSGLT 1 and hSGLT2: potential therapeutic agents for the control of hyperglycemia in diabetes. In J Med Sci 2007; 4: 131–139.

71. Sato S, Takeo J, Aoyama C et al. Na+-glucose cotransporter (SGLT) inhibitory flavonoids from the roots of Sophora flavescens. Bioorg Med Chem 2007; 15: 3445–3449.

72. Idris I, Donnelly R. Sodium-glucose co-transporter-2 inhibitors: an emerging new class of oral antidiabetic drug. Diabetes Obes Metab 2009; 11: 79–88.

73. Xue M, Qian Q, Adaikalakoteswari Aet al. Activation of NF-E2-Related Fac­tor–2 Reverse Biochemical Dysfunction of Endothelial Cells Induced by Hyperglycemia Linked to Vascular Disease. Diabetes 2008; 57: 2809–2817.

74. Helmstädter A. Antidiabetic drugs used in Europe prior to the discovery of insulin. Pharmazie 2007; 62: 717–720.

Štítky
Diabetologie Endokrinologie Interní lékařství

Článek vyšel v časopise

Vnitřní lékařství

Číslo 4

2009 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Doporučení, indikace a dávkování LMWH
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.

Pacient s neuropatickou bolestí v ordinaci praktického lékaře
Autoři: doc. MUDr. Ladislav Slováček, Ph.D., MUDr. Birgita Slováčková, Ph.D.

Imunoterapie urotelového karcinomu močového měchýře
Autoři:

Neutropenie
Autoři: MUDr. Michal Kouba

Průlomová bolest a možnosti její léčby
Autoři: MUDr. Pavlína Nosková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se