Recenze

Jaroslav Procházka chirurg. Uspořádala Jitka Procházková. Odborný poradce Miloš Hájek.

Nakladatelství Galén, Praha 2006.

„Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., se zasloužil o českou lékařskou vědu”.

Česká literatura je chudá na biografie a autobiografie přírodovědců, lékařů i humanistů. Stejně je tomu i s díly o historii věd v naší zemi, přičemž nejvýraznější nedostatek se týká 2. poloviny 20. století. O to více lze vítat monografii o životě a díle vynikajícího chirurga, lékaře průkopníka, profesora Univerzity Karlovy Jaroslava Procházky (1913–2003).

Zhruba 180 stran je věnováno jeho biografii a jeho cestě k hrudní a srdeční chirurgii, jeho dílu lékaře, učitele a vynikajícího organizátora. Necelých 150 stran je spjato se vzpomínkami kolegů, spolupracovníků a přátel prof. Procházky. Tuto část dobře uspořádala manželka zesnulého, paní doc. MUDr. Jitka Procházková, CSc., za což si zaslouží uznání. U lékaře ovšem nepřekvapuje, že měl navíc vřelý vztah k umění, především výtvarnému a této tématice je věnováno 19 následujících stran. V závěru knihy jsou shrnuty životopisné údaje prof. Procházky, autoři jednotlivých příspěvků, jakož i závěrečné poznámky. Je dobře, že nechybí poctivě udělaný jmenný rejstřík. Dílu vévodí zasvěcená předmluva prof. Miloše Hájka.

Přirozeně není věcí nelékaře vyjadřovat se k odbornému dílu ústřední bytosti této knihy, i když laik snadno rozpozná pionýrský charakter chirurgického díla prof. Procházky. Je to závažné o to víc, že celoživotní práce prof. Procházky je spjata s oblastí veliké medicínské důležitosti. Mne těší tato biografie minimálně ze dvou dalších důvodů. Již několik let totiž povzbuzuji své kolegy z rozmanitých oborů, aby nezanedbávali aktuální aspekty historie věd v naší zemi. Zatím jsem nebyl v tomto směru příliš úspěšný, o to více mě těší recenzovaná kniha. (Jediné, co mne v této oblasti v poslední době potěšilo jsou dva svazky medailónků o životě českých učenců mnoha oborů, vydané přičiněním Učené společnosti ČR v nakladatelství Academia.) Ten další důvod, který mě těší neméně, je povahy zcela jiné. Nejen já dobře vím, jaké vážnosti a jakému společenskému postavení se těší lékařský stav. Ty důvody jsou vnímavým lidem velmi zřejmé. A přece se v posledním desetiletí děje něco, co mne ve vztahu části laické veřejnosti k lékařům znepokojuje. Je dobře známo, že žádná oblast lidských činností není uchráněna selhání a neúspěchů. Je proto rozlaďující vidět, že někdy v případě rozporné situace příbuzní pacienta shání advokáta a zahajují útok, aniž by se pokusili získat potřebné informace, aby byli schopni kriticky a věcně, alespoň na úrovni laiků posoudit to, k čemu došlo. V laické veřejnosti se toho ví velmi málo o velice složitých, někdy krutých situacích, jež dobrý lékař velmi často řeší. Z tohoto hlediska jsou mnohé části díla užitečné i pro laiky.

Rudolf Zahradník