Co víme o drogové problematice


What do we know about drug problems

The article informs about the drug scene, anti drug policy and the drug abuse in the Czech Republic, social consequences of drug abuse and data of mental disorders and behavioral disorders caused by drug abuse as seen in the activities of medical assessment service of social security.

Keywords:
anti drug policy – illegal drugs – drug dependence – drug user – social security


Autoři: Zvoníková Alena
Působiště autorů: Česká společnost posudkového lékařství ČLS JEP
Vyšlo v časopise: Reviz. posud. Lék., 17, 2014, č. 2-3, s. 54-57
Kategorie: Souhrnná sdělení, původní práce, kazuistiky

Souhrn

Článek přináší informace o drogové scéně, protidrogové politice a užívání drog v České republice, sociálních konsekvencích užívání drog a údaje o duševních poruchách a poruchách chování způsobených užíváním drog v činnosti lékařské posudkové služby sociálního zabezpečení.

Klíčová slova:
protidrogová politika – nelegální drogy – drogová závislost – uživatel drogy – sociální zabezpečení

DROGOVÁ SCÉNA A PROTIDROGOVÁ POLITIKA V ČR

Protidrogová politika je souborem různorodých opatření – preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, regulačních, kontrolních, právních a dalších, jejichž cílem je snížit užívání drog a potenciální rizika a škody, které mohou jednotlivcům i společnosti nastat v důsledku užívání drog. Česká protidrogová politika usiluje o vyváženost preventivních a represivních opatření. Česká republika přijala Národní strategii protidrogové politiky; první na období 2001–2004 a další se týkaly období 2005–2009 a 2010–2018. Strategie je detailněji rozpracována formou plánovaných postupů v Akčním plánu realizace Národní strategie protidrogové politiky, zatím na období 2013–2015. Jak Národní strategie, tak i vlastní Akční plán byly schváleny usnesením vlády. Za priority stávajícího akčního plánu se považují snížení míry nadměrného pití alkoholu a užívání konopí, orientace na problémové užívání pervitinu a opiátů, zefektivnění financování protidrogové politiky, integrovaná protidrogová politika. Souhrnné informace o drogové situaci v ČR obsahuje Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR zveřejněná Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti poté, co byla v listopadu 2011 předložena vládě. Z ní byly čerpány údaje k problematice spotřeby a užívání drog v ČR, léčby drogové závislosti a drogové kriminality pro tento článek.

UŽÍVÁNÍ DROG V ČR

Nelegální drogy se rozdělují na několik druhů podle jejich základních surovin a účinků na lidský organismus: konopné drogy, halucinogeny, opiáty, stimulancia a taneční drogy. Užívání drog v dospělé populaci v ČR je v posledních několika letech na stabilní úrovni. Nejčastěji užívanými nelegálními drogami jsou konopné drogy a extáze, které někdy užilo 23–34 % osob. Šetření uvádějí cca 360 tisíc pravidelných uživatelů konopných látek, 37 tisíc uživatelů pervitinu, 36 tisíc uživatelů extáze a 31 tisíc uživatelů halucinogenních hub. Od roku 2010 je patrný zvýšený výskyt nových syntetických drog, s nimiž má zkušenost cca 5 % mladých ve věku 15–34 let. Nejrozšířenější jsou však uživatelé sedativ v počtu cca 990 tisíc osob. Pokud jde o alkohol, odhaduje se, že ve věkové kategorii 18–64 let cca 990 000–1 400 000 osob užívá alkohol rizikově či škodlivě a cca 50 000–150 000 osob je na alkoholu závislých, přitom se dále zvyšuje spotřeba alkoholu a tabáku (cca 15 litru alkoholu na osobu a rok). Je zaznamenáván i rostoucí trend zneužívání léků ze skupiny psychofarmak bez doporučení lékaře.

Uživatele drog lze rozdělit na příležitostné a problémové. V ČR roste v posledních letech střední odhad počtu problémových uživatelů drog. Za problémové užívání se považuje injekční užívání drog a/nebo dlouhodobé a pravidelné užívání heroinu a/nebo amfetaminů a/nebo kokainu. V roce 2010 dosáhl počet problémových uživatelů drog více než 39 000 osob. Nejvíce zneužívanými jsou konopné drogy (konopí a hašiš), stimulancia (pervitin a kokain), taneční drogy (extáze), opiáty (heroin) a halucinogeny (LSD). Je zaznamenávána i zvyšující se obliba a dostupnost kokainu. Současně se zvýšil počet injekčních uživatelů drog asi na 37 000 a naopak se snížil počet uživatelů opiátů na 11 000.

NÁVYK A ZÁVISLOST

Znalosti a zkušenosti psychiatrů dlouhodobě svědčí o tom, že návyk na drogu může vzniknout i po jednorázovém setkání s drogou. Za návyk se považuje stav, při němž si jedinec drogu přeje, drogu potřebuje za účelem vyvolání příjemných pocitů nebo zbavení se nepříjemných pocitů; nemá-li ji, citelně ji postrádá. Syndrom závislosti je pak souhrnem fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, provázených neodolatelnou a chorobnou touhou po droze, nutkáním pokračovat v jejím užívání a získat ji za každou cenu, jakýmikoliv prostředky. Takové chování je provázeno tendencí zvyšovat dávky, psychickou a fyzickou závislostí na droze. Jedinec závislý na droze ji potřebuje, aby se cítil a fungoval dobře, což ovšem neznamená, že když ji má, tak se skutečně dobře cítí a skutečně dobře funguje. Závislost vzniká a udržuje se jako důsledek interakce více rizikových faktorů, od podnětu, spouštěcího mechanismu, k faktorům tělesným a psychickým, farmakologickým (vyplývajícím z účinků drogy a její schopnosti vyvolávat návyk), environmentálním (daným prostředím, zvyky, zvyklostmi, sociální úrovní, případnou rizikovostí povolání ve vztahu k drogám). Určitý význam mohou mít i otázky dědičnosti a odchylky na molekulární a biochemické úrovni organismu. Toxikomanem je osoba, neoprávněně užívající návykové látky a neschopná se užívání natrvalo zbavit. Užívání drog provází i akutní intoxikace, odvykací stavy nebo abstinenční syndrom. Mezinárodní klasifikace nemocí pro účely statistického vykazování rozlišuje poruchy duševní a poruchy chování podmíněné „drogami“ podle skupin psychoaktivních látek statistickými značkami F 10–F 19.

LÉČBA DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

V oblasti léčby drogové závislosti působí v ČR 28 lůžkových zdravotnických zařízení, kde probíhá každoročně detoxikace cca u 6 500 osob. Následná péče je zajišťována prostřednictvím ambulantních doléčovacích programů (cca 30 programů následné péče o uživatele drog). Ambulantní zdravotnická zařízení v oboru psychiatrie poskytují v rámci léčebných programů služby asi 40 000 uživatelům drog. Zvýšil se počet zdravotnických zařízení poskytujících substituční léčbu a počet osob v substituční léčbě a dlouhodobě roste počet klientů kontaktních center a terénních programů, kde dlouhodobě dominují uživatelé stimulancií (62,9 %), poté pak opiátů a konopných látek. Průměrný věk žadatelů o léčbu dosahuje 27,3 roku. S  užíváním drog souvisí i problematika HIV/AIDS, hepatitida B a C, TBC a syfilis. Zdá se, že situace je zatím relativně příznivá a výskyt citovaných infekcí mezi uživateli drog, zejména injekčními uživateli, je malý. Závažnou skutečností jsou i počty smrtelných předávkování nelegálními drogami, kterých bylo v roce 2010 55 případů.

PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ DROGOVÁ KRIMINALITA

V ČR dlouhodobě roste počet osob stíhaných za drogové trestné činy a roste podíl osob stíhaných za držení drogy pro vlastní potřebu. V roce 2010 bylo pod vlivem návykové látky spácháno celkem 19 600 trestných činů z celkového počtu 117 700 trestných činů. Další oblast představuje sekundární drogová kriminalita, tj. trestná činnost páchaná uživateli drog s cílem získání prostředků na financování vlastní spotřeby, kde je poměrně významný počet tzv. prostých krádeží (bez použití násilných prostředků), a to cca v 75 000 případech.

SOCIÁLNÍ KONSEKVENCE DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Z míry rozšíření užívání drog a drogové závislosti v populaci v ČR vyplývá, že nepochybně řada uživatelů drog, zejména pak problémoví, i řada osob závislých na drogách se stává v určité fázi svého života vlivem drogy a z toho vyplývajících sociálních konsekvencí i klienty zdravotních služeb nebo některého ze systémů sociálního zabezpečení. Psychická a fyzická závislost na droze vede vzhledem k životnímu stylu uživatele drog k narušení sociálního fungování jedince. Ten čím více podléhá závislosti, tím více má problémů a tím více sociopatologických jevů provází jeho život. V oblasti zdravotní jde např. o zhoršený stav výživy, tělesné chátrání, poškození jater, kožní infekce, epilepsii, demenci, polyneuropatii, úrazy a otravy, pokusy o sebevraždu a jiné. Užívání drog a závislost mohou vést i k manifestaci duševní nemoci nebo se závislost může kombinovat s jinou souběžně probíhající duševní nemocí (tzv. duální diagnóza), jako např. poruchy příjmu potravy, deprese a úzkostné stavy, disociativní porucha osobnosti, patologické hráčství a další. Podle názoru některých psychiatrů trpí 30 a více procent osob užívajících návykové látky souběžně probíhající duševní poruchou. Zdravotní problémy jsou mnohdy neléčeny nebo nejsou léčeny včas nebo soustavně pro omezenou míru spolupráce drogově závislého jedince. K nejčastějším sociálním důsledkům patří komplikované nebo přerušené vztahy s rodinou, školním nebo pracovním prostředím, nižší nebo nedokončené vzdělání a s tím související nízká kvalifikace. Uživatel drog nebo jedinec závislý na drogách ztrácí postupně pracovní návyky, snižuje se jeho adaptabilita, redukují se jeho sociální vazby a sociální kompetence, ztrácí zodpovědnost, má problémy v práci, ztrácí zaměstnání a tím i příjmy, sociálně degraduje. Život s drogou, životní postoje a motivace pak vedou k tomu, že si takoví jedinci musí mnohdy obživu zajišťovat alternativně. Práci vykonávají jen příležitostně nebo pracují „na černo“ nebo se uchylují k trestné činnosti za účelem opatření prostředků na drogy a živobytí. Velmi vážným důsledkem je pak sociální exkluze, špatná bytová situace nebo ztráta bydlení a bezdomovectví. Často se přidává také kriminalita.

Zneužívání drog a drogová závislost nepostihuje jen jedince, kteří je užívají nebo jim propadli, ale také rodiny, v nichž žijí, jejich širší okolí, sociál­ní skupiny, společnost jako celek. V některých případech může jít u uživatelů drog nebo osob drogově závislých o závislost na dávkách sociálního zabezpečení. Pro poskytování dávek sociálního zabezpečení platí podmínky dané příslušnou právní úpravou a pokud jsou splněny, dávka náleží i uživateli drog či drogově závislému. Lze předpokládat, že vzhledem k účelu dávek ze systému pomoci v hmotné nouzi se mohou jeho někteří klienti generovat z řad uživatelů drog nebo osob závislých. Určité skutečnosti lze zjistit v oblasti dávek sociálního zabezpečení, které jsou podmíněny nepříznivým, respektive dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.

PORUCHY DUŠEVNÍ A PORUCHY CHOVÁNÍ ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM DROG V ČINNOSTI LÉKAŘSKÉ POSUDKOVÉ SLUŽBY

Problematiku poruch duševních nebo poruch chování způsobených užíváním drog je nutné považovat za celospolečensky závažnou, s dopadem na zdraví, kvalitu života osoby, i s významným dopadem do činnosti zdravotních a sociálních systémů a zaměstnanosti. Mají také důležité místo v činnosti lékařské posudkové služby, které dokreslují následující skutečnosti svědčící o závažnosti a aktuálnosti tématu (tab. 1).

Tab. 1. Dočasná pracovní neschopnost z důvodu poruchy duševní nebo poruchy chování způsobené užíváním drog v letech 2010–2011
Dočasná pracovní neschopnost z důvodu poruchy duševní nebo poruchy chování způsobené užíváním drog v letech 2010–2011
Zdroj: ČSSZ DPN – dočasná pracovní neschopnost

Za roky 2010 a 2011 byla podle statistiky České správy sociálního zabezpečení dočasná pracovní neschopnost z důvodu diagnóz F10–F19 uznána u 4 875 osob, za uvedené období bylo prostonáno 374 449 dní a průměrná doba jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti z důvodu poruchy duševní nebo poruchy chování způsobené užíváním drog trvala 76,8 dní. Relativně omezená doba trvání jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti je podmíněna částečně tím, že v souboru jsou zahrnuty i stavy krátkodobé, způsobené akutní intoxikací. Současně je však nutno zmínit, že řada osob užívajících drogy nebo drogově závislých, kteří nepracují – nevykonávají výdělečnou činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění, do systému nemocenského pojištění nevstoupí a v takových případech resortní statistiky jejich „nemocnost a pracovní neschopnost“ nezachytí.

Tabulka 2 uvádí počty osob, u kterých byl v roce 2010 uznán některý stupeň invalidity nebo některý stupeň závislosti z důvodu užívání drog nebo drogové závislosti (tedy diagnózy F 10–F 19). Uznání invalidity je jednou z podmínek pro nárok na invalidní důchod podle zákona o důchodovém pojištění a uznání některého stupně závislosti podmínkou pro nárok na příspěvek na péči ze systému sociálních služeb. Současně je nutno poznamenat, že statisticky nelze podchytit ty případy, kde užívání drogy vede k somatickému poškození zdraví, např. hepatopatií, polyneuropatií, epilepsií a dalšími. Takové případy, kdy rozhodující příčinou invalidity nebo stupně závislosti je jiná statistická značka diagnózy než dg. F 10–F 19, nejsou ve výše uvedené statistice zachyceny. Je nutno také připustit, že některé osoby užívající drogy nebo osoby drogově závislé, i když mají vážné zdravotní postižení, o invalidní důchod zřejmě nežádají, např. z důvodu narušení jejich sociálního fungování a vyloučení, nebo proto, že jsou si vědomy nesplnění potřebné doby pojištění z důvodu dlouhodobé pracovní nečinnosti. Přitom v roce 1990 pro tehdejší diagnózy 303, 304 a 305, jež se týkaly závislosti na alkoholu, návykových látkách a zneužívání návykových ­látek, byl přiznán částečný invalidní důchod ve 143 případech a invalidní (plný) důchod v 451 případech. Za 21 let se tedy počet nově uznávaných invalidit a přiznávaných invalidních důchodů více než zdvojnásobil.

Tab. 2. Drogy, invalidita a stupeň závislosti v roce 2010
Drogy, invalidita a stupeň závislosti v roce 2010
Zdroj: ČSSZ

V této souvislosti je potřebné zmínit i „společenské náklady“ spojené s užíváním drog. Jde o jakékoliv náklady (zátěž), které nese společnost v souvislosti s užíváním drog. Studie, provedená na dané téma v ČR dospěla k závěru, že společenské náklady na zneužívání drog představují 0,2 % hrubého domácího produktu, přičemž největší částí jsou náklady na represivní složku drogové politiky. Další neidentifikovatelné ekonomické ztráty představuje ztráta produktivity osob drogově závislých.

SOUČASNÝ STAV

Pomoc lidem, kteří mají problémy v důsledku užívání nelegálních drog, je v České republice díky dlouhodobé koncepční politice celkově na dobré úrovni. Existující spektrum služeb prevence a léčby vychází z charakteristik jednotlivých fází „kariéry“ uživatelů drog a respektuje jejich specifické potřeby. Díky činnosti jednotlivých krajských protidrogových koordinátorů jsou v jednotlivých krajích vytvářeny sítě služeb, které respektují závažnost a specifické rysy regionální „drogové scény“. Za standardní je v odborné praxi považován model služeb, který se skládá z následujících prvků: terénní programy, nízkoprahové kontaktní a poradenské služby, detoxikace, stacionární programy léčby, metadonová substituční léčba, ambulantní léčba, krátkodobá a střednědobá ústavní léčba, rezidenční péče v terapeutických komunitách, ambulantní doléčovací programy a chráněné bydlení, domy na půl cesty, programy pracovní rehabilitace, sociální práce, práce s rodinnými příslušníky, nabídka volnočasových aktivit. Protidrogová politika resortu práce a sociálních věcí je řešena v systému poskytování sociálních služeb zaměřených na řešení sociálních problémů souvisejících s užíváním drog. Sociální začleňování uživatelů drog je podmíněno získáním či obnovením sociálních dovedností a přijetím společností sdílených sociálních norem.

MEMENTO

Uživateli drog a toxikomany se zpravidla stávají lidé s insuficientním vnitřním životem, vlivem společnosti, životních osudů, duševních traumat, bolestivých nemocí, svedením nebo ze špatných příkladů. Na druhou stranu mezi námi žijí lidé velmi odolní, kteří ačkoliv žijí v neutěšených poměrech, toxikomany se nestávají. Zneužívání drog a drogová závislost nepostihuje jen jedince, kteří je užívají nebo jim propadli, ale také rodiny, v nichž žijí, jejich širší okolí, sociální skupiny, společnost jako celek. Závěrem je nutno připomenout to, co bylo známo a příslušnými odborníky z oblasti psychiatrie a drogové problematiky publikováno již před mnoha desetiletími. Drogy upoutávají náruživost člověka, člověk je pak „blázen do drogy“ nebo „blázen“ vůbec. Každé setkání s drogou může být osudové.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Alena Zvoníková

Katedra posudkového lékařství IPVZ Praha

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: posudkove@ipvz.cz


Štítky
Posudkové lékařství Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Revizní a posudkové lékařství

Číslo 2-3

2014 Číslo 2-3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Nová éra v léčbě migrény
nový kurz
Autoři: MUDr. Eva Medová, MUDr. Tomáš Nežádal, Ph.D.

Imunitní trombocytopenie (ITP) u dospělých pacientů
Autoři: prof. MUDr. Tomáš Kozák, Ph.D., MBA

Pěnová skleroterapie
Autoři: MUDr. Marek Šlais

White paper - jak vidíme optimální péči o zubní náhrady
Autoři: MUDr. Jindřich Charvát, CSc.

Hemofilie - série kurzů

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

VIRTUÁLNÍ ČEKÁRNA ČR Jste praktický lékař nebo pediatr? Zapojte se! Jste praktik nebo pediatr? Zapojte se!

×