Matoušek O. a kolektiv
Děti a rodiče v rozvodu
(manuál pro zúčastněné profesionály a rodiny)

Matoušek O. a kolektiv

Děti a rodiče v rozvodu (manuál pro zúčastněné profesionály a rodiny)

Praha: Portál 2015, 255 s., 340 Kč. ISBN 978-80-262-0968-3

Lékaři v klinické praxi se ve svých ordinacích běžně setkávají s nemocnými, kteří právě řeší nějakou ze závažných životních situací a nalézají se v psychosociální krizi. Často se jedná o rozchody, rozvody a soudní spory o děti, jež se nepříznivě promítají do jejich zdravotního stavu. Zpravidla jde o deprese, psychosomatickou problematiku v širokém slova smyslu, dekompenzaci somatického stavu, případně nadměrné pití alkoholických nápojů a projevy agresivity. U dětí a dospívajících pak vedle anxiózně depresivních stavů a psychosomatických problémů (např. bolesti břicha nejasné etiologie) jsme svědky i poruch chování (např. záškoláctví, útěky z domova), případně u starších konzumace návykových látek. Tyto skutečnosti vycházející z praxe činí tudíž recenzovanou knížku užitečnou i pro naši lékařskou veřejnost.

Editorem knížky je doc. PhDr. Oldřich Matoušek, zkušený klinický psycholog a psychoterapeut, který v době po převratu přešel z praxe na akademickou dráhu a věnuje se i výzkumně zejména problematice sociální práce. Napsal celou řadu odborných publikací, o jejichž kvalitě a potřebnosti svědčí časté reedice. Tentokrát si za téma zvolil rozvodovou problematiku, čili oblast sociální patologie, kterou zpracoval společně s deseti renomovanými psychology, právníky, mediátory a sociálními pracovnicemi a pracovníky.

Cílem práce je ukázat téma rozvodu pohledem různých odborností, jež se problematikou v praxi zabývají. Ústřední ideou knihy je tzv. restorativní přístup, čili napravení škod a předcházení dalším škodám vznikajícím během rozvodového řízení dětem i jejich rodičům. Rodiče dle tohoto přístupu jsou vedeni především k dohodě, k co nejmenšímu využívání různých služeb a vyhýbání se souzení. Opakem přístupu postaveném na spolupráci dospělých účastníků řízení je model konfrontační, podporující destruktivní sklony rozvádějících se osob. O jeho četnosti nepochybujeme, neboť naschvály, pomstychtivost a uvažování v kategoriích vítězství –⁠ prohra, jsou v soudních síních i v životě rozvádějících se lidí poměrně častým jevem. Právní zástupci rozvaděných stran nemívají zájem na rychlém ukončení sporu, přilévají oleje do ohně a posléze řeší a urovnávají to, co sami vyvolali. Děti jsou do rodičovského konfliktu zatahovány, stávají se jeho součástí a není vzácností, že de facto je jejich postavení i osud vyjadřován finančně. Proto by bylo určitě vhodné, aby soudní spor o děti byl řešen teprve po majetkovém vyrovnání mezi rodiči.

Editor publikaci rozčlenil do šestnácti kapitol, použitá literatura jen uváděna za každou kapitolou zvlášť. Pro seznámení s touto užitečnou a praktickou prací uvádím názvy jednotlivých kapitol včetně jejich utorů.

1. Pouto mezi dospělými partnery (Oldřich Matoušek), 2. Rozvod jako náročná životní situace dospělých (Oldřich Matoušek), 3. Děti v rozvodové situaci (Oldřich Matoušek), 4. Formy péče o děti po rozvodu (Josef Pavlát), 5. Posuzování rodičovských kompetencí (Oldřich Matoušek), 6. Rozvod a domácí násilí (Oldřich Matoušek), 7. Nejlepší zájem dítěte (Martin Kornel), 8. Role a možnosti pracovníka orgánu sociálně –⁠ právní ochrany dětí (Ivana Matoušková), 9. Role mediace a mediátora v rodinném konfliktu (Robin Brzobohatý), 10. Role a možnosti znalce psychologa (Oldřich Matoušek, Josef Pavlát), 11. Role a možnosti manželského poradce (Petr Šmolka), 12. Role a možnosti advokáta (Olga Löblová), 13. Ro-le a možnosti soudce (Václav Nekola), 14. Asistovaný styk a podporované setkávání (Robin Brzobohatý, Sabina Nováková, Jitka Podešvová), 15. Mož-nosti pracovníka občanské poradny (Kristýna Schreilová), 16. Možnosti spolupráce profesionálů a rodin v rozvodu (Oldřich Matoušek).

Hlavní pozitivum publikace, jež je spíše tematickým sborníkem, než manuálem, vidím v tom, že seriozní práce takto koncipovaná vůbec vyšla. Je mimořádně potřebná, neboť otázka rozvodů, partnerských rozchodů a dětí takto „postižených“ přibývá, stejně jako úpornosti soudních sporů o potomky. Rozvody a rozchody patří mezi nejnáročnější životní situace člověka, neboť nepříznivě zasahují do jeho nejbližších vztahů, znamenají selhání dospělých, přičemž děti jsou nejslabším a nejzranitelnějším článkem této vztahové sítě. Tyto zkušenosti se promítají nejen do zdravotního stavu dětských i dospělých účastníků, ovlivňují další osobnostní vývoj dětí, ale dlouhodobě i kvalitu života jejich rodičů.

Nepochybuji o tom, že o knihu bude zájem v odborných i laických kruzích. Při eventuálním dalším vydání doporučuji její rozšíření o oblast znaleckých psychologických a psychiatrických posudků, včetně posudků zaměřených na závislosti. Bývají soudy nařizovány nejen v případech mimořádně úporných, kdy lze předpokládat u některého z rodičů poruchu osobnosti, jež se nepříznivě promítá i do jeho výchovných předpokladů a rodičovské zodpovědnosti, nýbrž soudům usnadňují rozhodování i v případech psychologicky a lidsky mimořádně složitých. Žádoucí jsou i všude tam, kde dospělí nebo děti byli léčeni psychiatricky (případně bylo podezření na déletrvající užívání drog) či vedeni psychologicky. Nemohu neupozornit na znalecké posudky, které si vyžádá jedna ze stran a jichž přibývá. Zpravidla k objektivizaci nepřispívají, jelikož bývají jednostranné –⁠ a musíme počítat s jejich komerční povahou.

Ošetřující lékaři rozcházejících se a rozvádějících osob a jejich dětí se mohou dostat do svízelné situace tím, že nekriticky věří tomu, co od svých pacientů slyší. Jejich sdělení jsou totiž pravidelně řízena advokáty, bývají katathymní a nejednou vědomě nepravdivá. Lidé si prostě v situaci soudního sporu účelově vymýšlí. Také je nutné varovat před vytvářením koalice a psaní zdravotnických zpráv „na přání“, neboť mohou následovat (vlastně oprávněné) stížnosti na nás adresované zřizovateli zdravotnického zařízení, lékařské komoře a v případě vytvoření mstivého postoje vůči nám a pocitu že jsme sdělením jednu ze stran (a dítě) poškodili, přichází na nás trestní oznámení. Pokud lékaři zprávu o zdravotním stavu dítěte či rodiče píší (třeba i na žádost soudu), lze doporučit co největší stručnost, lakoničnost a vyhýbat se jiným než úzce odborným vyjádřením. Nepišme více, než co jsme přímo a sami objektivně zjistili, tedy žádné informace „ z druhé ruky.“ Chybu neuděláme, pokud odkážeme na výsledky případného soudem zadaného znaleckého posudku.

Recenzovanou publikaci lze jednoznačně doporučit lékařům v praxi, umožní jim lépe porozumět pacientům a vyhnout se případným následkům jejich jednání v dobré vůli a snaze pomoci.

prof. PhDr. Jan Vymětal

ÚHSL 1. lékařské fakulty UK

Karlovo nám. 40

128 00 Praha 2