Prevalence kouření v populaci českých dětí


Prevalence of smoking among Czech children

Objectives:
The aim of our paper was to monitor the prevalence of smoking and to analyse the relation among chosen family indicators and smoking in a representative sample of Czech children.

Methods:
A total number of 4.328 children aged 11, 13 and 15 years out of 88 randomly selected schools in the Czech Republic formed the study population. The data were obtained within the WHO study „The Health Behaviour in School-aged Children: A WHO Cross National Study“ (HBSC) in June 2010 by means of standardized questionnaires. Statistical analysis was performed using the NCSS 2007 program.

Results:
Regular smoking (at least once a week) was reported by 1.6% of children aged 11, 9.7% of children aged 13 and 24.4% of children aged fifteen. Differences between age groups were statistically significant at p < 0.001. In terms of gender, significant association (p < 0.05) was found only in children aged 15, to the detriment of girls. Formal structure of family was found to be significantly associated (p < 0.001) with smoking. Regular smoking was reported least frequently by children from complete families and most frequently by children living without parents. Neither the amount of time spent together with a family nor the quality of communication with parents were found to have significant effect on smoking.

Conclusions:
The prevalence of regular smokers among Czech children is high. It is important to direct the attention to the primary prevention to decrease the amount of smokers.

Keywords:
smoking – family – HBSC study – children – Czech Republic


Autoři: L. Hodačová 1;  E. Čermáková 2;  J. Šmejkalová 3;  E. Hlaváčková 4;  M. Kalman 5
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav sociálního lékařství, Přednosta: doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc. 1;  Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Oddělení výpočetní techniky, Vedoucí: Ing. Jiří Špulák 2;  Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav hygieny a preventivního lékařství, Přednosta: prof. Ing. Zdeněk Fiala, CSc. 3;  Univerzita Pardubice, Fakulta zdravotnických studií, Katedra klinických oborů, Vedoucí: Mgr. Eva Hlaváčková, Ph. D. 4;  Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Katedra rekreologie, Vedoucí: Mgr. Zdeněk Hamřík, Ph. D. 5
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2015; 95(4): 148-153
Kategorie: Z různých oborů

Souhrn

Cíl:
Cílem práce bylo sledovat prevalenci kouření a následně analyzovat souvislost mezi kouřením a vybranými aspekty rodiny u reprezentativního vzorku českých dětí.

Metodika:
Sledovaný soubor činil 4328 dětí ve věku 11, 13 a 15 let z 88 náhodně vybraných škol České republiky. Data byla získána v rámci mezinárodní studie „The Health Behaviour in School-aged Children: A WHO Cross National Study (HBSC) v červnu roku 2010 prostřednictvím standardizovaného dotazníku. Statistická analýza dat byla provedena v programu NCSS 9.

Výsledky:
Pravidelné kouření (alespoň jednou týdně) uvedlo 1,6 % dětí jedenáctiletých, 9,7 % třináctiletých a 24,4 % dětí patnáctiletých. Rozdíly mezi věkovými kategoriemi byly statisticky významné na p < 0,001. Z hlediska pohlaví byl statisticky významný rozdíl (p < 0,05) prokázán pouze u skupiny patnáctiletých dětí, a to v neprospěch dívek. Formální struktura rodiny statisticky významně (p < 0,001) souvisela s prevalencí kuřáctví. Nejméně často pravidelné kouření uvedly děti z úplné rodiny, nejčastěji děti žijící bez rodičů. Statisticky významný vztah mezi kouřením a množstvím společně tráveného času dětí s rodinou ani kvalitou komunikace dětí s rodiči v naší práci nebyl prokázán.

Závěr:
Prevalence kouření českých dětí je vysoká. K omezení počtu kuřáků je třeba se zaměřit na primární prevenci.

Klíčová slova:
kouření – rodina – HBSC studie – děti – kouření dětí v České republice

ÚVOD

Kouření tabáku patří mezi nejzávažnější známé a preventabilní rizikové faktory současné doby (19). Významným způsobem zvyšuje chronickou nemocnost a podílí se na předčasných úmrtích. Odhaduje se, že z dnešní populace na následky kouření zemře asi 500 milionů lidí, v našem století miliarda lidí, ročně v důsledku kouření umírá okolo 5 milionů lidí, přičemž se v průběhu příštích 15 let očekává jejich zvýšení na 10 milionů ročně (10, 18, 19). V České republice se počty úmrtí v souvislosti s kouřením odhadují na 18 000 ročně (4, 9). Úmrtí související s kouřením v průměru snižuje život o 15 let (4, 18).

Tabákový, zejména pak cigaretový kouř, obsahuje více než 5000 různých chemických látek, které mají toxické, mutagenní a karcinogenní účinky na různé orgány. Kouření prokazatelně přispívá ke vzniku a rozvoji pětadvaceti různých nemocí, z nichž mnohé představují nejčastější příčiny smrti (10). Dominantní úlohu představuje zejména u rakoviny plic, chronické obstrukční choroby plicní, nemocí oběhového systému (9, 10). Negativní vliv na zdraví má i kouření pasivní, přičemž se odhaduje, že v důsledku pasívního kouření v zemích EU předčasně každý rok zemře 79 000 lidí, většina (72 000) v důsledku kouření v domácím prostředí. Kouření má také vážné důsledky finanční. Přímé i nepřímé náklady na kouření dosahují v EU více než 100 miliard euro (9).

Prevalence kouření u dospělé populace České republiky se v posledních letech stabilizovala, pohybuje se okolo 30 % (4, 9, 18), přičemž většina kuřáků by kouření ráda zanechala (9, 18). Závažné je zjištění, že počet kuřáků je vysoký u dětí a dospívajících. V současné době pravidelně kouří necelých 10 % třináctiletých a 25 % patnáctiletých dětí (4). Hrubá a Žaloudíková (11) upozorňují, že téměř čtvrtina desetiletých dětí již zkusila kouřit a zhruba desetina jich kouřila opakovaně. Autorky dále poukazují na skutečnost, že desetileté děti jsou úspěšné v nákupu cigaret v obchodech a že i jednorázové kouření je spojeno s vyšší frekvencí konzumace alkoholu.

V životě člověka hraje důležitou roli rodina, která se může stát místem vzniku různých vývojových problémů včetně rizikového chování, nebo naopak být silným protektivním činitelem. Ukazuje se, že pro formování zdravého životního stylu je významná zejména úplnost rodiny, úroveň a kvalita komunikace mezi dětmi a rodiči, společné trávení času a dodržování denních rituálů, vzdělání a zaměstnání rodičů, modely jejich chování a výchovný styl (5–7, 14, 15). V adolescenci sice dochází k osamostatňování mladých lidí a orientace na rodinu klesá, nicméně důležitost rodičů jako referenčních osob pro dospívajícího zůstává.

Cílem naší práce bylo sledovat a analyzovat souvislost mezi kouřením a vybranými aspekty rodiny u reprezentativního vzorku českých dětí.

SOUBOR RESPONDENTŮ A METODIKA

Data pro naši práci byla získána v rámci studie Světové zdravotnické organizace (WHO) Health Behaviour in School Aged Children: A WHO Cross National Study (HBSC). Jedná se o významnou mezinárodní studii, která se zabývá monitorováním zdraví a životního stylu dospívající populace školáků a v širokém sociálním kontextu se snaží porozumět souvislostem, které zdraví mladých lidí ovlivňují. Její metodika vychází z doporučení WHO. Studie probíhá ve čtyřletých intervalech od roku 1983/84, Česká republika se jí účastní od roku 1994 (5, 13).

V naší práci byla použita data od reprezentativního vzorku českých dětí ve věku 11, 13 a 15 let. Soubor tvořilo celkem 4328 dětí. Chlapců bylo 2081 (48,1 %), dívek 2247 (51,9 %). Ve věku 11 let bylo 32,2 % dětí (n = 1393), ve věku 13 let 32,9 % dětí (n = 1425) a patnáctiletých bylo 34,4 % (n = 1490). Celkem 20 dětí (0,5 %) neuvedlo věk, ale z další analýzy nebyly vyřazeny. Sběr dat byl proveden v souladu s kritérii, která stanovila mezinárodní koordinační rada projektu. Byl realizován v měsíci červnu 2010 na osmdesáti osmi náhodně vybraných základních školách a víceletých gymnáziích po získání souhlasu ředitelů škol. Žáci vyplňovali dotazníky během jedné vyučovací hodiny za přítomnosti zaškolených osob, schopných podat dětem doplňující vysvětlení. Rodiče dětí byli o výzkumu předem písemně informováni. Podmínkou pro zařazení žáků do studie bylo neodevzdání negativního vyjádření rodičů. Nikdo z oslovených žáků se neodmítl výzkumu zúčastnit.

Dotazník obsahoval celkem 75 položek a pokrýval několik tematicky odlišných domén: základní sociodemografické údaje, stravovací zvyklosti, pohybové aktivity, volnočasové aktivity, návykové chování, rodina, psychosociální adaptace, psychosomatické obtíže, vnímání zdraví, životní spokojenost, úrazy, škola, socioekonomická situace. V naší práci jsme se soustředili na analýzu kouření v souvislosti s vybranými ukazateli rodiny.

Kouření jsme zjišťovali na základě otázky: Jak často kouříš v současné době? (možnosti odpovědí: každý den; nejméně jednou týdně, ale ne denně; méně často než jednou týdně; nekouřím). Děti jsme rozdělili do tří kategorií – v kategorii „K I“ byly děti, které uvedly, že nekouří; v kategorii „K II“ děti, které uvedly, že kouří méně často než jednou týdně, a v kategorii „K III“ byly děti, které uvedly, že kouří denně nebo nejméně jedenkrát týdně. Kouření jsme nejprve analyzovali pro celý soubor dětí, a následně z hlediska věku a pohlaví. Další analýzu vztahů kouření a vybraných ukazatelů rodiny jsme provedli pouze u patnáctiletých dětí, neboť zkušenost patnáctiletých dětí v souvislosti s rizikovým chováním je mnohem častější než u dětí jedenáctiletých a třináctiletých.

Z hlediska rodiny jsme se zaměřili na tři ukazatele – formální strukturu rodiny, množství společně tráveného času a kvalitu komunikace dětí s rodiči.

Formální strukturu rodiny jsme definovali z položky, ve které děti odpovídaly na otázku, s kým žijí v tzv. hlavním domově. Na výběr měly sedm odpovědí (vlastní matka, vlastní otec, nevlastní matka, nevlastní otec, babička, děda, dětský domov) a jednu možnost pro doplnění vlastní odpovědi v případě, že ani jedno z nabízených tvrzení dítěti nevyhovovalo. Pro analýzu jsme rodinu z hlediska její formální struktury rozdělili do čtyř kategorií – v kategorii A byly děti, které uvedly, že žijí s oběma biologickými rodiči; v kategorii B děti, které odpověděly, že mají jednoho biologického a jednoho nevlastního rodiče; v kategorii C děti, které uvedly, že žijí jen s jedním vlastním rodičem, a v kategorii D děti, které odpověděly, že s rodiči nežijí.

Míru společně tráveného času jsme posuzovali na základě odpovědí na otázku, která zjišťovala různé způsoby, jak spolu rodina tráví volný čas. Pro analýzu byly vybrány dvě položky, o nichž se domníváme, že by je rodina měla provozovat denně nebo skoro denně, a to: Jsme spolu u jídla. Posedíme spolu a mluvíme o různých věcech. Děti měly možnost klasifikovat položky na pětibodové škále v rozmezí hodnot 1–5, kde 1 znamenala odpověď každý den, 2 skoro denně, 3 tak jednou do týdne, 4 méně často a hodnota 5 odpověď nikdy. Podle množství společně tráveného času jsme děti rozdělili do dvou skupin. Pokud děti alespoň u jedné zmíněné položky uvedly, že takto tráví společný čas s rodinou každý den nebo skoro denně, a průměr jejich odpovědí měl hodnotu v intervalu od 1 do 2,4, zařadili jsme je do skupiny, ve které členové rodiny spolu tráví hodně času. Dosahoval-li průměr odpovědí hodnot 2,5 a více, zařadili jsme děti do skupiny rodin, které spolu tráví málo času.

Kvalitu komunikace dětí s rodiči jsme posuzovali na základě otázky: Jak snadné je pro tebe hovořit s uvedenými osobami o věcech, které tě opravdu trápí? Pro hodnocení jsme vybrali komunikaci dětí s vlastními rodiči. Děti měly možnost odpovídat pomocí pětibodové škály následovně: velmi snadné, snadné, obtížné, velmi obtížné, nemám takovou osobu. Pokud děti odpověděly, že je pro ně velmi snadné nebo snadné hovořit s oběma rodiči, zařadili jsme je do kategorie velmi dobrá komunikace. Pokud odpověděly, že je pro ně velmi snadné nebo snadné hovořit alespoň s jedním rodičem, byly zařazeny do kategorie dobrá komunikace. Pokud odpověděly, že hovořit s rodiči je pro ně obtížné nebo velmi obtížné, byly zařazeny do kategorie špatná komunikace. Děti mohly uvést i odpověď – nemám takovou osobu. Celkem 22 dětí uvedlo, že nemají matku ani otce.

Statistická analýza dat byla provedena v programu NCSS 9, použity byly metody deskriptivní statistiky, χ²-test nezávislosti v kontingenční tabulce, Fisherův přesný test. Pro zhodnocení vztahu mezi kouřením a vybranými ukazateli rodiny byl použit logaritmicko-lineární model a byl počítán OR (odds ratio) s 95% intervalem spolehlivosti – confidence interval (95% CI).

VÝSLEDKY

Pravidelné kouření (alespoň jednou týdně) uvedlo 1,6 % dětí jedenáctiletých, 9,7 % třináctiletých a 24,4 % dětí patnáctiletých (pozn. U dětí do 16 let, na rozdíl od dospělých, je za pravidelného kuřáka považován ten, který kouří pravidelně alespoň jednu cigaretu týdně.) Rozdíly mezi věkovými kategoriemi byly statisticky významné na p < 0,001. Pravděpodobnost kouření je 22krát větší u patnáctiletých oproti jedenáctiletým dětem (OR = 22,00 (95% CI 14,24–33,97) p < 0,001). Z hlediska pohlaví je mezi pravidelnými kuřáky více dívek než chlapců (13,1 % vs. 11,1 %), nicméně statisticky významný rozdíl (p < 0,05) byl prokázán pouze u skupiny patnáctiletých dětí, a to v neprospěch dívek. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 1.

Tab. 1. Kouření v závislosti na věku a pohlaví (v %)
Kouření v závislosti na věku a pohlaví (v %)
K I – nekuřáci, K II – příležitostní kuřáci, K III – pravidelní kuřáci

Další analýza rizikového chování v souvislosti s vybranými ukazateli rodiny byla provedena již pouze u patnáctiletých dětí. V analýze jsme se zaměřili jen na děti, které rizikové chování neuvedly – tedy nekouří (K I) a děti, které uvedly, že kouří pravidelně – tedy denně nebo alespoň jednou týdně (K III). Skupina K II (kouří méně často než jednou týdně) již do další analýzy nebyla zahrnuta.

Z hlediska formální struktury rodiny nejméně často pravidelné kouření uvedly děti z úplné rodiny (rodina A), nejčastěji děti žijící bez rodičů. Rozdíly v počtu pravidelných kuřáků u rodin úplných oproti všem ostatním sledovaným typům rodiny byly statisticky významné (p < 0,001). Děti z rodiny B (žijící s jedním vlastním a jedním nevlastním rodičem) a C (žijící jen s jedním vlastním rodičem) mají dvakrát větší riziko kouření než děti z rodiny A (OR = 2,24 (95% CI 1,62–3,09) p < 0,001 a OR = 2,13 (95% CI 1,56–2,9) p < 0,001) a děti z rodiny D (s rodiči nežijí) čtyřikrát větší riziko než děti z rodiny A (OR = 4,12 (95% CI 1,88–9,02) p < 0,001). Množství společně tráveného času s rodinou nemělo na kouření statisticky významný vliv, v obou sledovaných kategoriích zhruba čtvrtina dětí uvedla, že kouří pravidelně. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2.

Tab. 2. Kouření v závislosti na formální struktuře rodiny a množství společně tráveného času (v %)
Kouření v závislosti na formální struktuře rodiny a množství společně tráveného času (v %)
K I – nekuřáci, K III – pravidelní kuřáci

Vztah mezi společně tráveným časem v rámci jednotlivých rodin a kouřením ukazuje tabulka 3. Procento dětí, které pravidelně kouří, je vyšší u dětí, které uvedly, že tráví s rodinou málo času oproti dětem, které uvedly, že s rodinou tráví hodně času, a to u všech typů sledovaných rodin. Nicméně naše výsledky ukazují, že rozdíly v rámci jednotlivých rodin jsou malé a statisticky nevýznamné (pro rodinu D je údaj pouze informativní pro malé počty respondentů v jednotlivých kategoriích). Statisticky významné rozdíly u kouření byly však zaznamenány mezi dětmi rodiny B, a C, které tráví s rodinou málo času a dětmi z rodiny A, které tráví s rodinou hodně společného času (B málo/A hodně – OR = 3,04 (95% CI 1,95–4,75) p < 0,001; C málo/A hodně – OR = 2,44 (95% CI 1,56–3,81) p < 0,001) a C hodně/A hodně – OR = 2,52 (95% CI 1,55–4,11) p < 0,001).

Tab. 3. Kouření v závislosti na množství společně tráveného času v jednotlivých typech rodiny (v %)
Kouření v závislosti na množství společně tráveného času v jednotlivých typech rodiny (v %)
K I – nekuřáci, K III – pravidelní kuřáci

Rozdíly v kouření u patnáctiletých dětí na základě kvality komunikace v jednotlivých kategoriích rodiny sice existují, ale statisticky významný vliv komunikace v rámci jednotlivých kategorií rodiny v našem souboru nebyl prokázán. Při použití logaritmicko-lineárního modelu byly v souvislosti s komunikací zaznamenány rozdíly mezi jednotlivými typy rodin (p < 0,001). Největší rozdíly byly mezi dětmi z rodiny B a C se špatnou komunikací a dětmi z rodiny A s velmi dobrou komunikací (děti z rodiny B a C se špatnou komunikací mají dvakrát větší riziko kuřáctví než děti z rodiny A s velmi dobrou komunikací (OR = 2,37 (95% CI 1,06–5,29) p < 0,05 a OR = 2,22 (95% CI 1,18–4,18) p < 0,05). Výsledky ukazuje tabulka 4.

Tab. 4. Kouření v závislosti na kvalitě komunikace (v %)
Kouření v závislosti na kvalitě komunikace (v %)
K I – nekuřáci, K III – pravidelní kuřáci

DISKUZE

V naší práci jsme se zaměřili na problematiku kouření u reprezentativního vzorku českých dětí ve věku 11, 13 a 15 let. Jedná se o důležité období života člověka, ve kterém dochází k významným fyzickým, emocionálním, psychickým i sociálním změnám, transformuje se vztah k rodičům i k vrstevníkům, formuje se identita a hodnoty, rozvíjí se vzorce chování, které mohou podporovat nebo naopak ohrožovat zdraví.

Na základě našich výsledků můžeme konstatovat, že kouření souvisí s věkem a pohlavím dětí. S přibývajícím věkem se procento dětí uvádějících pravidelné kouření zvyšuje. Zatímco u jedenáctiletých dětí pravidelné kouření uvedla necelá 2 % dětí, u třináctiletých to bylo již 10 % dětí a u patnáctiletých dokonce čtvrtina. Z hlediska pohlaví pravidelné kouření uvedly častěji dívky, což je skutečnost jistě nepříznivá i v souvislosti s reprodukcí populace.

Při porovnání prevalence pravidelného kouření dospívajících v rámci studie HBSC musíme bohužel konstatovat, že české děti se ve všech věkových kategoriích umístily na předních místech (5). Vývoj kouření adolescentů u nás má dynamický ráz. Na základě výsledků HBSC studie se podíl pravidelných kuřáků mezi lety 1994 a 2002 téměř zdvojnásobil. Nejstrmější pak byl nárůst u skupiny patnáctiletých, kdy v roce 2002 kouřilo 30 % všech dotázaných. Poté dochází k poklesu v roce 2006 a opět k mírnému nárůstu v roce 2010 (4). Výsledky studie ESPAD z roku 2011 uvádějí, že podíl denních kuřáků cigaret u šestnáctiletých je 25 %, což dlouhodobě zůstává na stejné úrovni. Mezi nimi je 8 % silných kuřáků (kouří denně 11 a více cigaret) a rozdíly v prevalenci mezi chlapci a dívkami byly malé (3).

Přitom děti a adolescenti tvoří z hlediska rizikového chování zvlášť zranitelnou skupinu populace, neboť nejsou schopny zvážit dlouhodobý dopad rizika kouření a jsou mnohem více ovlivňovány vzory ze svého okolí. Nízký věk první cigarety je výrazným rizikovým faktorem pro vznik závislosti, přičemž v adolescenci k ní dochází rychleji než v dospělosti (5, 18). Kuřácké chování vzniká typicky v období puberty a většina dospělých kuřáků přiznává, že s kouřením začali před 18. rokem (18). Navíc kouření je často spojené s dalším zdraví poškozujícím chováním, např. s konzumací alkoholu (12).

Další analýza vztahů byla provedena již jen pro skupinu patnáctiletých dětí. Rizikové chování se zvyšuje s věkem, ke zlomu chování dochází nejčastěji mezi 13. a 15. rokem (5), tedy u jedenáctiletých a třináctiletých dětí je rizikové chování výrazně méně časté než u dětí patnáctiletých. Zajímalo nás, jaká je souvislost mezi pravidelným kouřením dětí a vybranými ukazateli rodiny.

Na základě našich výsledků jsme zaznamenali statisticky významný vliv formální struktury rodiny na pravidelné kouření dospívajících. Nejméně pravidelných kuřáků bylo v rodině úplné (21 %), v rodině s jedním vlastním a jedním nevlastním rodičem pravidelně kouřilo 37 % patnáctiletých, v rodině pouze s jedním vlastním rodičem 36 % dětí a v rodině, kde děti s rodiči nežijí, uvedlo, že pravidelně kouří dokonce 52 % respondentů. Vztahy mezi formální strukturou rodiny a rizikovým chováním dětí opakovaně potvrdily výsledky studie HBSC (5, 13, 14). Také další studie uvádějí, že děti z neúplných nebo následných rodin častěji podléhají rizikovému chování (1, 17).

I když úplnost rodiny je pro zdraví dětí důležitá, úplná rodina automaticky neznamená její dobré fungování. Kromě úplné rodiny je pro formování zdravého životního stylu zdůrazňována úroveň a kvalita komunikace mezi dětmi a rodiči, dobré vztahy a přátelská atmosféra, pravidelné rozhovory, společné trávení času a dodržování denních rituálů, dostatečná kontrola ze strany rodičů (5–7, 15). Zejména problematické vztahy s rodiči a nedostatek zájmu a podpory ze strany rodičů vede k tomu, že děti začnou vyhledávat podporu mimo rodinu a snáze podléhají vlivům skupin vrstevníků (17).

Na základě našich výsledků jsme nezaznamenali statisticky významnou souvislost mezi množstvím společně tráveného času dětí s rodinou a kouřením u patnáctiletých, a to ani z hlediska celého souboru, ani po rozdělení souboru v rámci jednotlivých typů rodiny. Procento dětí, které uvedlo rizikové chování, bylo sice ve všech typech rodiny vyšší u dětí, které tráví s rodinou málo času, nicméně rozdíly v rámci jednotlivých rodin byly malé a statisticky nevýznamné. Vliv kvality komunikace na rizikové chování patnáctiletých v jednotlivých kategoriích rodiny nebyl v naší práci rovněž prokázán. Rozdíly rizikového chování z hlediska kvality komunikace sice existují, ale nejsou statisticky významné.

V období adolescence vliv rodiny na dítě postupně klesá a narůstá význam vrstevnické skupiny, dítě se emancipuje z vazby na rodinu a skupinová identita se stává důležitou hodnotou. Děti podléhají chování vrstevníků, zkouší „zakázané ovoce“, experimentují. Socioekonomické nerovnosti chování negativně ovlivňujícího zdraví se v období dospívání vyrovnávají (12). Motivací k rizikovému chování je zkoumání hranic, limitů a možností samotných dospívajících nebo jeho okolí (8). Kultura a vliv vrstevnické skupiny a tendence experimentovat by mohly vysvětlovat skutečnost, že množství společně tráveného času ani kvalita komunikace v rodinách neměly v naší práci statisticky významný vliv na zkušenosti patnáctiletých dětí s kouřením. Navíc vědomí sounáležitosti, příslušnosti ke skupině a získání určité pozice v ní podporují kladné emoce a sebehodnocení. Zvláště výrazná je potřeba kladného přijetí vrstevnické skupiny u dětí frustrovaných nízkou podporou rodiny, na které mají pak vrstevníci a parta velký vliv. Pokud jsou navíc dospívající ještě vystaveni negativnímu chování dospělých, riziko užívání návykových látek ještě stoupá (2).

Zdraví člověka je ve velké míře závislé na tom, jak sám dokáže přispět k jeho ochraně, udržení a rozvoji a jakou oporu najde v celé společnosti. K omezení počtu kuřáků vedou v podstatě dvě cesty – všestranná podpora odvykání kouření a primární prevence kouření, jejíž cílovou populací jsou zejména děti a mladiství (10, 11). Je důležité, aby programy nebyly zaměřeny pouze na zlepšení znalostí dětí, ale aby byly zacílené i na ovlivnění názorů na to, jaké chování je žádoucí (nekouřit), a na dovednosti dětí umět se před aktivním i pasívním kouřením chránit.

Ukazuje se, že neslibnější programy vedoucí ke snížení rizikového chování dospívajících, jsou zaměřeny komplexně na celou škálu rizikových i protektivních faktorů, a to na úrovni jednotlivce, rodiny, školy i celé společnosti (12). Rodičům se zejména doporučuje věnovat dítěti dostatek času, přiměřeně na ně dohlížet a stanovit jasná a důsledně prosazovaná pravidla a rozumnou disciplínu. Mezi další doporučení patří omezit viditelnost a dostupnost cigaret, alkoholu i jiných drog doma a prosazovat jejich zákaz doma i mimo domov, být dítěti příkladem, snažit se adekvátně řešit případné rodinné problémy a zajistit dítěti vhodné volnočasové aktivity (12, 16).

Mezi limity naší práce patří skutečnost, že výsledky jsou založeny pouze na subjektivních výpovědích dětí, a nelze je tedy objektivně ověřit. Další nevýhodou je průřezový charakter studie. Pro naši práci jsme zvolili sledování kouření v souvislosti s vybranými ukazateli rodiny. Vycházeli jsme z dotazníku studie HBSC, který i přesto, že je velmi obsáhlý, problematiku jednotlivých sledovaných oblastí zcela nepokrývá. Přesto se domníváme, že výsledky naší práce jsou významné, neboť jsou založeny na údajích od velkého počtu respondentů, vzorek českých dětí je reprezentativní a dotazníky jsou získávány stejnou metodikou. Výsledky jsou též mezinárodně srovnatelné.

Práce byla podpořena programem PRVOUK P37/09 a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci projektů č. LG 14042 a č. LG 14043.

Studie byla provedena na základě etických požadavků formulovaných dle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (40/2000 Sb.).

Střet zájmů: žádný.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

MUDr. Lenka Hodačová, Ph.D.

Univerzita Karlova v Praze

Lékařská fakulta v Hradci Králové

Ústav sociálního lékařství

Šimkova 870, 500 38 Hradec Králové

e-mail: hodacoval@lfhk.cuni.cz


Zdroje

1. Antaramian SP, Huebner ES, Valois RF. Adolescent life satisfaction. Appl Psychol 2008; 57(Suppl 1): 112–126.

2. Capaldi DM, Stoolmiller M, Kim HK, Yoerger K. Growth in alcohol use in at-risk adolescent boys: Two-part random effects prediction models. Drug Alcohol Depend 2009; 105(1–2): 109–117.

3. Csémy L, Chomynová P. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD): přehled hlavních výsledků studie v České republice v roce 2011. Zaostřeno na drogy [online], Praha: Úřad vlády České republiky, 20. 2. 2012, 10(1) [cit. 2014-03-27] Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/index.php/publikace/zaostreno_na_drogy/2012_zaostreno_na_drogy/zaostreno_na_drogy_2012_01_cislo_1_2012.

4. Csémy L, Sovinová H. Kouření cigaret, pití alkoholických nápojů a užívání marihuany mezi českými dětmi školního věku. In: Kalman M, a kol. Zdraví a životní styl dětí a školáků. Olomouc: Univerzita v Olomouci 2013; 123–135.

5. Currie C, Zanotti C, Morgan A, et al. Social determinants of health and well-being among young people: health behaviour in school-aged children (HBSC) study: international report from the 2009/2010 survey. Copenhagen: WHO Regional Office for Europe, 2012.

6. Elgar FJ, Craig WA, Trites SJ. Family dinners, communication, and mental health in Canadian adolescents. J Adolesc Health 2013; 52(4): 433–438.

7. Herrenkohl T, Lee JO, Kosterman R, Hawkins JD. Family influences related to adult substance use and mental health problems: a developmental analysis of child and adolescent predictors. J Adolesc Health 2012; 51(2): 129–135.

8. Hlaváčková E, Hodačová L, Csémy L, a kol. Kvalita života českých dětí. Cesk Psychol 2010; 54(2): 138–146.

9. Holčík J. Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost: k teoretickým základům cesty ke zdraví. Brno: Masarykova univerzita ve spolupráci s MSD 2010.

10. Hrubá D. Kouření. In: Dolina J, a kol. Civilizace a nemoci. Praha: Futura 2009; 54–60.

11. Hrubá D, Žaloudíková I. What limits the effectiveness of school-based anti-smoking programmes? Cent Eur J Public Health 2012; 20(1): 18–23.

12. Jackson C, Henderson M, Frank JW, Haw SJ. An overview of prevention of multiple risk behaviour in adolescence and young adulthood. J Public Health 2012; 34(S1): 31–40.

13. Kalman M, Sigmund E, Sigmundová D, a kol. Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků: na základě mezinárodního výzkumu uskutečněného v roce 2010 v rámci mezinárodního projektu „Health Behaviour in School-Aged Children: WHO collaborative cross-national study (HBSC)“. Olomouc: Univerzita Palackého 2011.

14. Krch FD, Csémy L. Rodinná struktura a životní styl českých dětí. Prakt. Lék. 2006; 86(12): 676–679.

15. Levin KA, Kirby J, Currie C. Adolescent risk behaviours and mealtime routines: does family meal frequency alter the association between family structure and risk behaviour? Health Educ Res 2012; 27(1): 24–35.

16. Nešpor K, Csémy L. Prevence problémů působených alkoholem v rodině – nová zjištění. Prakt. Lék. 2013; 93(1): 57–58.

17. Parvizy S, Ahmadi F. A qualitative study on adolescence, health and family. Ment Health Fam Med 2009; 6(3): 163–172.

18. Perná Z, Vašáková M. Kouření, závislost na tabáku a současné možnosti léčby. Prakt. Lék. 2009; 89(12): 679–683.

19. World Health Organization. WHO report on the global tobacco epidemic, 2009: implementing smoke-free environments: the health for all policy framework for the WHO European Region. Geneva: World Health Organization 2009. Dostupné z: http://whqlibdoc.who.int/publications/2009/9789241563918_eng_full.pdf.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 4

2015 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
nový kurz
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se