Vybrané údaje o dlouhodobé péči a sociálních službách


Selected facts about long-term care and social care services

This article presents selected data from the 2011 Census on the population aged 65 and over and data on social and health services for the elderly, especially in the area of long-term residential care. The authors have analysed the capacity and structure of social care and health services, the structure of users by age and sex, the level of self-care capacity and need for nursing care, users of care allowances etc. The article also presents information on home health care, domiciliary care and other services for the elderly. The article includes data on health workers in social services and data on mortality in selected social and health facilities.

Keywords:
long-term care – demographic development – social and health services for the elderly – capacity and usage of long-term care services – care allowance, mortality in selected social and health facilities


Autoři: P. Wija ;  I. Holmerová
Působiště autorů: Univerzita Karlova, Praha ;  Fakulta humanitních studií ;  Děkan: doc. PhDr. Ladislav Benyovszky, CSc. ;  Centrum pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče ;  International Longevity Centre, Česká republika ;  Vedoucí: doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph. D.
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2013; 93(4): 176-180
Kategorie: Z různých oborů

Souhrn

Článek prezentuje vybrané údaje o populaci ve věku 65 a více let na základě výsledků sčítání lidu v roce 2011 a údaje o zdravotních a sociálních službách pro seniory se zaměřením na dlouhodobou péči. Autoři analyzují kapacitu a strukturu pobytových zařízení sociálních služeb pro seniory, složení uživatelů podle věku a pohlaví, potřebu ošetřovatelské péče a příspěvku na péči a přinášejí informace také o domácí zdravotní péči, léčebnách dlouhodobě nemocných, pečovatelské službě a dalších službách pro seniory. Článek představuje také informace o zdravotnických pracovnících v sociálních službách a údaje o zemřelých osobách ve vybraných zařízeních sociálních a zdravotních služeb.

Klíčová slova:
dlouhodobá péče – demografický vývoj – kapacita a využívání zdravotních a sociálních služeb pro seniory – příspěvek na péči – zemřelí ve vybraných zařízeních sociálních a zdravotních služeb

ÚVOD

V tomto článku představujeme vybrané průřezové údaje o seniorech a sociálních a zdravotních službách se zaměřením na dlouhodobou péči ze zdrojů statistických dat Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Českého statistického úřadu (1–10).

Podle výsledků sčítání žilo v roce 2011 (1) v České republice více než 1,64 milionu osob starších 65 let (664,1 tis. mužů a 980,7 tis. žen), více než 697 tis. osob starších 75 let (244,4 tis. mužů a 453,0 tis. žen) a téměř 155 tis. osob starších 85 let (42,9 tis. mužů a 111,8 tis. žen). Podíl žen v těchto věkových kategoriích činil 60 %, 65 %, resp. 72 %. Podíl osob starších 65 a více let na celkové populaci vzrostl na 15,8 % (v případě žen 13,0 % a mužů 18,4 %), podíl osob starších 75 a 85 let pak na 6,7 %, resp. 1,5 % populace. Počet osob ve věku 95 a více let se oproti sčítání v roce 2001 téměř zdvojnásobil (na 6051 osob, z toho 4817 žen, tj. 79,6 %) a počet stoletých a starších osob téměř ztrojnásobil na 530 osob (z toho 423 žen, tj. 79,8 %) (graf 1). V uvedeném období přibylo více než 234 tis. osob ve věku 65 a více let, a to více mužů (o 121 tis., resp. 22 %) než žen (o 113 tis., resp. 13 %). Naděje dožití při narození dle úmrtnostních tabulek ČSÚ v roce 2011 činila 74,7 let pro muže, u žen přesně o 6 let více, tj. 80,7 let (v roce 2012 to bylo 75,0 let u mužů a 80,9 let u žen) (2). Mediánový věk populace činil 39,6 let (2), každý čtyřicetiletý a starší občan tak patřil ke starší polovině populace.

Počet osob ve věku 95 a více let v České republice dle SLDB (1970–2011) (zdroj: ČSÚ)
Graf 1. Počet osob ve věku 95 a více let v České republice dle SLDB (1970–2011) (zdroj: ČSÚ)

Ve věkové skupině 65 a více let bylo dle výsledků sčítání v roce 2011 ovdovělých 25 % mužů a 69 % žen, ve věkové skupině 85 a více let pak 44 % mužů a 84 % žen. Přibližně 98,5 tis. osob starších 65 let bylo ekonomicky aktivních (1). Vysokoškolské vzdělání mělo 8,7 % seniorů. Dvě třetiny osob starších 65 let žily v obcích do 50 tis. obyvatel, jedna čtvrtina ve městech nad 100 tis. obyvatel (1). Z celkového počtu téměř půl milionu (497,2 tis.) jednočlenných domácností osob ve věku 65 a více let tvořily domácnosti žen 77 %. V jednočlenné domácnosti žilo zhruba 30 % osob ve věku 65 a více let (17 % mužů a 39 % žen) a 39 % osob starších 75 let (21 % mužů a 48 % žen). Podle údajů České správy sociálního zabezpečení (3) se průměrná doba pobírání řádného starobního důchodu od roku 2000 zvýšila o 3 roky na 23 let v roce 2011 (18,6 let pro muže a 26,3 let u žen), což odpovídá jedné čtvrtině střední délky života mužů, resp. jedné třetině délky života žen v roce 2011. Průměrná výše starobního důchodu (všech druhů celkem) činila v roce 11 700 Kč (9584 Kč v případě žen a 10 552 Kč v případě mužů). Deset procent důchodců pobíralo starobní důchod (solo) nižší než 8067 Kč a 90 % důchodců nižší než 13 352 Kč (3).

KAPACITA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY

V roce 2011 bylo dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí (4) v České republice celkem 660 pobytových zařízení sociálních služeb pro seniory, z toho 471 domovů pro seniory a 189 domovů se zvláštním režimem (graf 2). Celková kapacita těchto zařízení byla 47 343 lůžek, z toho 79 % (37 616) v domovech pro seniory a 21 % (9727) v domovech se zvláštním režimem. Celková kapacita těchto zařízení odpovídá 2,9 % populace osob ve věku 65 a více let. Z celkového počtu lůžek v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem bylo na ošetřovatelském oddělení 13 209 lůžek (tj. 28 %). V domovech se zvláštním režimem podíl lůžek na ošetřovatelském oddělení dosahoval více než 45 % (4415 lůžek), v domovech pro seniory to byla téměř čtvrtina (23 %).

Počet domovů pro seniory (DS) a domovů se zvláštním režimem (DZR) a počet obyvatel v těchto zařízeních v letech 2007–2011 (zdroj dat: MPSV (2012)) Pozn.: Po přijetí zákona o sociálních službách přestaly být v rámci sociálních statistik sledovány domy s pečovatelskou službou (DPS), které nejsou dle zákona sociální službou, ale druhem bydlení v tzv. bytech zvláštního určení. Některá zařízení byla transformována na domovy pro seniory a jiná na DPS, což ovlivňuje srovnatelnost údajů o kapacitě a počtu zařízení těchto pobytových zařízení sociálních služeb před a po roce 2007.
Graf 2. Počet domovů pro seniory (DS) a domovů se zvláštním režimem (DZR) a počet obyvatel v těchto zařízeních v letech 2007–2011 (zdroj dat: MPSV (2012)) Pozn.: Po přijetí zákona o sociálních službách přestaly být v rámci sociálních statistik sledovány domy s pečovatelskou službou (DPS), které nejsou dle zákona sociální službou, ale druhem bydlení v tzv. bytech zvláštního určení. Některá zařízení byla transformována na domovy pro seniory a jiná na DPS, což ovlivňuje srovnatelnost údajů o kapacitě a počtu zařízení těchto pobytových zařízení sociálních služeb před a po roce 2007.

Z celkového počtu domovů pro seniory byly tři čtvrtiny krajských a obecních a 15 % církevních. Na jeden domov pro seniory zřizovaný krajem nebo obcí připadalo v průměru 93 lůžek oproti 37 lůžkům v církevních zařízeních. Na jeden domov se zvláštním režimem zřizovaný krajem nebo obcí připadalo v průměru 56 lůžek. Církevní zařízení jsou v průměru o polovinu menší (na jedno zařízení připadalo 26 lůžek). V jednolůžkových pokojích se nacházela zhruba třetina lůžkové kapacity domovů pro seniory a necelých 10 % kapacity domovů se zvláštním režimem. Více než polovina lůžek domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem se nacházela ve dvoulůžkových pokojích. Ve trojlůžkových a vícelůžkových pokojích bylo umístěno 17 % lůžkové kapacity domovů pro seniory a 7 % domovů se zvláštním režimem (4).

Počet neuspokojených žádostí o pobytovou sociální službu činil celkem 72 203 (58 490 v případě domovů pro seniory a 13 713 domovů se zvláštním režimem), což odpovídá 1,5násobku celkové kapacity těchto zařízení. Podíl neuspokojených žádostí vzhledem k celkové kapacitě byl vyšší u domovů pro seniory než u domovů se zvláštním režimem. Nejvyšší podíl neuspokojených žadatelů byl v hl. městě Praze a v Jihomoravském kraji, kde na jednoho uživatele připadali více než tři neuspokojení žadatelé (třetí nejvyšší podíl byl v Moravskoslezském kraji), naopak nejnižší v Karlovarském kraji s 0,4 neuspokojených žadatelů na jednoho uživatele. Počet žádostí však neodpovídá potřebě pobytové péče, neboť mnoho žadatelů nemá v době podání žádosti sníženou soběstačnost a potřebu komplexní ústavní péče. Neuspokojených žadatelů o pečovatelskou službu bylo celkem 1778, tj. 0,02násobek kapacity pečovatelské služby, resp. počtu stávajících uživatelů (1,6 %).

UŽIVATELÉ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY

Uživatelů v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem bylo ke konci roku 2011 celkem téměř 46 tis. osob, z toho téměř tři čtvrtiny tvořily ženy (4). V pobytovém zařízení tak žilo 2,8 % obyvatel ČR ve věku 65 a více let (3,4 % žen a 1,9 % mužů). Podíl žen byl vyšší v domovech pro seniory (74 %) než v domovech se zvláštním režimem (68 %).

1V domovech pro seniory byla více než pětina uživatelů trvale upoutána na lůžko a téměř polovina (47 %) byla mobilních za pomoci druhé osoby. V domovech se zvláštním režimem bylo trvale upoutáno na lůžko 21 % všech uživatelů, mobilních za pomoci druhé osoby bylo 31 %. 


1Poznámka: Údaje o průměrném věku, věkovém složení uživatelů a příjemcích příspěvku na péči v pobytových sociálních službách pro seniory poskytlo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Zdrojem dat je statistické zjišťování MPSV (Roční výkaz o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb, V1-01).


Průměrný věk uživatelů domovů pro seniory byl 80,6 let, průměrný věk obyvatel domovů se zvláštním režimem byl o 7 let nižší (73,4 let). V domovech pro seniory bylo 7 % osob mladších věku 66 let, v domovech se zvláštním režimem více než pětina (22 %). V obou typech zařízení byla shodně 2 % osob ve věku nad 96 let (celkem 1022 osob). Čtyři pětiny (79 %) osob v domovech pro seniory byly ve věku 76 a více let (v domovech se zvláštním režimem to bylo o 20 % méně, tj. 59 %)).

Příspěvek na péči v některém stupni (I. až IV.) mělo 85 % obyvatel domovů pro seniory a 93 % osob v domovech se zvláštním režimem. Zhruba čtvrtina osob s příspěvkem na péči v domovech pro seniory měla příspěvek ve IV. stupni, oproti třetině v domovech se zvláštním režimem.

Příjmy domovů pro seniory z úhrad uživatelů za pobyt činily 5,1 mld. Kč, tj. zhruba polovinu celkových příjmů těchto zařízení (49 % příjmů domovů pro seniory, 46 % domovů se zvláštním režimem). Dotace od státu tvořily u obou typů zařízení pětinu celkových příjmů. Příjmy od zdravotních pojišťoven činily v případě domovů pro seniory 6 % (581 mil.) a u domovů se zvláštním režimem 9 % (284 mil.) celkových příjmů.

Pečovatelská služba byla poskytována celkem 113 4902 osob, z toho bylo 80,5 tis (71 %) žen a 33,0 tis. mužů. Uživatelů tísňové péče bylo v roce 2011 evidováno celkem 2595, z toho 2094 (81 %) žen oproti 501 mužům (4). Tento počet v přepočtu na počet obyvatel ve věku 65 a více let odpovídá 0,16 % osob ve věku 65 a více let (0,08 % mužů a 0,21 % žen).


2Údaj zahrnuje všechny uživatele bez ohledu na věk.


V roce 2011 bylo v příspěvcích na péči vyplaceno 18,2 mld. Kč, tj. o více než 1,5 mld. méně než v roce 2010 (4). Z úhrnu všech sociálních transferů, včetně důchodů (cca 450 mld.), tato částka představovala cca 4 %. Více než tři čtvrtiny (78 %) sociálních transferů připadalo na důchody. Průměrný měsíční počet vyplacených příspěvků na péči (tedy počet příjemců této dávky) v roce 2011 oproti roku 2010 poklesl o 13,5 tis. na 300,6 tis. Dvě třetiny příjemců příspěvku na péči byly ženy. Nejvyšší podíl žen byl u příjemců příspěvku v prvním stupni, a to téměř 68 %. Zhruba tři čtvrtiny částky vyplácené na příspěvky na péči jsou využívány v rámci neformální péče (tj. rodiny a blízkých osob). Posudkovými lékaři bylo v roce 2011 posouzeno celkem 133 286 žádostí o příspěvek na péči, zamítnuto jich bylo téměř 19 tis. (14 %). Po lhůtě bylo zpracováno 52,4 % posudků. Z celkem více než 114 tis. kladných posudků se více než dvě třetiny týkaly prvního a druhého stupně, jedna pětina připadala na třetí stupeň a 15 % na čtvrtý stupeň.

PRACOVNÍCI V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH

Z celkového počtu více než 6 tis. zdravotnických pracovníků ve všech typech sociálních služeb (v platové sféře) bylo všeobecných sester 5025 (přepočtené úvazky), tj. 83 % všech zdravotnických pracovníků (4). Druhou nejpočetnější kategorií zdravotnických pracovníků v sociálních službách byli fyzioterapeuti (340,8 úvazků), dále ošetřovatelé (204,6) a sanitáři (190,8) a zdravotničtí asistenti, resp. tzv. praktické sestry (101,9). Zbytek zdravotnických pracovníků připadal na nutriční terapeuty a ergoterapeuty (shodně 82 osob) a maséry. Lékařů ve všech sociálních službách bylo evidováno 23,6 úvazků. Na jednoho lékaře v průměru připadalo půl úvazku. Průměrná platová třída v případě všeobecných sester byla 9,8, v případě lékařů 13,0 (4).

LÉČEBNY DLOUHODOBÉ PÉČE A DOMÁCÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE

Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (5, 6) bylo v roce 2011 v České republice 72 léčeben pro dlouhodobě nemocné se 7172 lůžky (stav ke konci roku), což představovalo 6,6 % celkového lůžkového fondu (na nemocnice připadalo 55,4 %, na lázně 24,7 %, na psychiatrické léčebny 8,5 % a zbytek připadal na ostatní odborné léčebné ústavy, včetně hospiců). V průběhu roku 2011 bylo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné hospitalizováno 40 754 pacientů (o 2399 více než v předchozím roce). Průměrná ošetřovací doba se zkrátila o 2,7 dne na 57,2 dnů (6). Z celkového počtu 72 zařízení bylo pět státních, 14 krajských, 8 obecních a 44 jich bylo zřízeno „fyzickou osobou, církví nebo jinou právnickou osobou“ (6). V relativním vyjádření 30 % léčeben dlouhodobě nemocných bylo zřízeno samosprávou (krajem nebo obcí) a více než 60 % „fyzickou osobou, církví nebo jinou právnickou osobou“. V léčebnách pro dlouhodobě nemocné pracovalo v přepočteném počtu celkem 401 lékařů a 1940 zdravotnických pracovníků nelékařů bez odborného dohledu (přepočtený počet), z toho 1818 „sester u lůžka“ (6).

Služby domácí zdravotní péče ke konci roku 2011 poskytovalo celkem 472 poskytovatelů, zejména agentur domácí péče, ale také léčebny dlouhodobě nemocných a jiná zařízení. Služeb domácí péče využilo více než 147 tis. pacientů (cca o 3,5 tis. více než v roce 2010), z toho byly čtyři pětiny (79 %) ve věku 65 a více let a necelé dvě třetiny (64 %) tvořily ženy (7). Osoby ve věku 65 a více let tvoří dlouhodobě přibližně 80 % všech pacientů. V průběhu roku připadalo na jednoho pacienta v průměru 40 návštěv. Zhruba 94 % výkonů bylo hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, 53 % výkonů bylo provedeno u imobilních pacientů. Podíl výkonů hrazených ze zdravotního pojištění se v posledních letech zvyšuje (z 88 % v roce 2007 na 94 % v roce 2011).

Na jednoho zdravotnického pracovníka nelékaře bez odborného dohledu připadalo v průměru 61 pacientů a sedm provedených návštěv denně (7). U 88 % všech návštěv bylo provedeno pouze zdravotní ošetření. Domácí zdravotní péče byla indikována zejména praktickým lékařem, a to v 85 % případů, ve zbývajících 15 % případů ošetřujícím lékařem při ukončení hospitalizace. Na tisíc obyvatel ve věku 65 a více let připadalo v průměru 70 pacientů. Příjemcem domácí zdravotní péče tedy v průběhu roku 2011 bylo v průměru 7 % seniorů. Téměř tři čtvrtiny poskytovatelů (72 %) domácí zdravotní péči poskytovaly nepřetržitě, tzn. sedm dní v týdnu, a dvě třetiny uvedly, že působí v rámci daného okresu. Smluvní vztah s alespoň jednou zdravotní pojišťovnou mělo uzavřeno 89 % poskytovatelů domácí zdravotní péče.

ZEMŘELÍ VE VYBRANÝCH ZAŘÍZENÍCH SOCIÁLNÍCH A ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB

Přestože si většina lidí přeje nejen žít, ale také zemřít doma, v roce 2011 téměř tři čtvrtiny lidí zemřely v nemocnici nebo v jiném zdravotním a sociálním zařízení (8). U žen je tento podíl vyšší než u mužů (78 % ve srovnání s 70 %). Zhruba pětina lidí zemřela doma (22,4 % mužů oproti 18,7 % žen). V některém typu léčebného ústavu podle údajů ÚZIS v roce 2011 zemřelo 4379 mužů (8,1 % všech zemřelých mužů) a 5373 žen (10,2 %), tj. celkem 9752 osob, a v sociálním zařízení 1921 mužů (3,5 %) a 4513 žen (8,6 %), tj. celkem 6434 osob. Na ulici či veřejném místě zemřelo 1713 mužů (3,2 %) a 478 žen (0,9 %). U mužů je podíl úmrtí doma nebo na ulici či veřejném místě častější z důvodu častějšího výskytu vnějších příčin úmrtí, jako jsou úrazy, sebevraždy, a některých akutních stavů.

V nemocnicích v roce 2011 zemřelo celkem 56,1 tis. pacientů, tj. 3,8 % hospitalizovaných osob v průběhu roku 2011. Ve věkové skupině 85 a více let zemřelo 24,6 % hospitalizovaných mužů a 20,9 % hospitalizovaných žen (9). Na odděleních ošetřovatelské péče v roce 2011 zemřelo 7,8 tisíce pacientů, tj. 18,1 % zde hospitalizovaných. Přes 42 % všech úmrtí v nemocnicích bylo evidováno na interních odděleních. Zhruba 83 % (1,8 mil.) všech případů hospitalizace během roku 2011 bylo ukončeno propuštěním domů, v 1,1 % (23,6 tis.) případů propuštěním do zařízení sociální péče a ve 2,3 % (50,3 tis.) případů přeložením do zařízení následné péče, např. LDN (9). Z celkového počtu 2,1 mil. ukončených případů hospitalizace bylo přibližně 55 % (1,2 mil.) pacientů propuštěno do dočasné ambulantní péče, 21 % (cca 450 tis.) do trvalé ambulantní péče, 11,2 % (239 tis.) do ústavní léčby (bez lázeňské), 1,1 % do pobytového zařízení sociálních služeb a 0,7 % (14,5 tis.) do domácí ošetřovatelské péče. (Pozn.: Počty se vztahují k případům propuštění, nikoliv fyzickým osobám, – to znamená, že jedna a táž osoba mohla být během roku 2011 hospitalizována a propuštěna vícekrát.)

V psychiatrických léčebnách zemřelo v roce 2011 bez jedné osoby celkem 1500 lidí, z toho 83,5 % (1252 osob) ve věku 65 a více let a více než polovina (51,5 %, resp. 772 osob) ve věku 80 a více let (10). Podíl žen na zemřelých byl 55,1 % ve věkové kategorii 65 a více let a 61,1 % ve věkové kategorii 80 a více let. Dalších 22 osob (shodně 11 mužů a žen) zemřelo na jednom z psychiatrických oddělení nemocnic. Více než polovina zemřelých ve všech psychiatrických lůžkových zařízeních byla hospitalizována méně než 30 dnů, třetina zemřelých byla hospitalizována déle než rok. Do 14 dnů hospitalizace zemřelo celkem 363 osob (197 mužů a 166 žen), tj. téměř čtvrtina zemřelých v psychiatrických lůžkových zařízeních. Z celkového počtu zemřelých v lůžkových psychia-trických zařízeních bylo 861 (426 mužů a 435 žen), tj. 56 % všech zemřelých osob hospitalizováno pro organické duševní poruchy (dg. F00-F09).

Podle údajů MPSV ČR (4) v domovech pro seniory v roce 2011 zemřelo 9191 osob, tj. více než čtvrtina počátečního stavu (počtu uživatelů k 31. 12. 2010). Propuštěno bylo 1840 osob (5,1 % počátečního počtu uživatelů v roce 2011). V domovech se zvláštním režimem zemřelo během roku 2011 celkem 2457 osob (29 % počátečního stavu), propuštěno bylo 584 osob (7 % počátečního stavu). Celkem tak v uvedeném roce zemřelo v pobytových zařízeních sociálních služeb pro seniory 11 648 osob. V důsledku vyššího podílu úmrtí i opuštění zařízení (ukončení užívání pobytové služby) je podíl nově přijatých uživatelů k počátečnímu stavu vyšší v domovech se zvláštním režimem, ve kterých bylo nově přijato v roce 2011 celkem 3834 osob (45 % původního stavu) oproti 11 610 nově přijatých klientů domovů pro seniory (32 % stavu na počátku roku). Na základě hrubého odhadu lze říci, že průměrná délka pobytu v domově pro seniory je 3 roky a v domově se zvláštním režimem 2 roky.

Podle údajů ÚZIS (8) v sociálních zařízeních (všechny pobytové sociální služby, nejen pro seniory), v roce 2011 zemřelo celkem 6434 osob, tj. téměř o polovinu méně než uvádí statistika Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Údaje MPSV (4) zahrnují počet všech zemřelých uživatelů bez ohledu na místo úmrtí a nevypovídají tak o faktickém místě úmrtí uživatele. Zdravotnická statistika zpracovávána na základě Listu o prohlídce zemřelého uvádí místo úmrtí, resp. nálezu osoby zemřelého. Jsou-li uvedené údaje spolehlivé, lze na jejich základě hrubým odhadem usuzovat, že asi polovina osob zemřelých v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem zemřela na jiném místě než v daném zařízení, nejpravděpodobněji v některém zdravotnickém zařízení (zejména nemocnici nebo LDN), kam byla před úmrtím převezena, popř. zemřela na jiném místě.

ZÁVĚR

Článek prezentuje vybrané průřezové údaje o sociálních a zdravotních službách s důrazem na dlouhodobou péči a pobytové sociální služby pro seniory.

Uvedené údaje ukazují, že přes snahu poskytovat pobytové sociální služby pouze lidem s vyšším stupněm závislosti, tj. potřebou komplexní péče, stále v těchto zařízeních žije řada osob bez příspěvku na péči (15 % v domovech seniorů, 7 % v domovech se zvláštním režimem), celkem 6144 osob. K této situaci může přispívat částečně délka trvání správního řízení ve věci žádosti příspěvku na péči (jak bylo uvedeno, po lhůtě bylo zpracováno 52,4 % posudků) a zejména dosud ne zcela ujasněná koncepce seniorského bydlení, resp. rozlišení účelu pobytových sociálních služeb od individuálního seniorského bydlení jak na straně veřejnosti, tak na straně některých poskytovatelů sociálních služeb.

Jak vyplývá z předložených údajů, část uživatelů využívá pobytové sociální služby krátkodobě, tj., je z nich opět „propuštěna“ do domácího prostředí. Důvodem může být jak využívání pobytových zařízení sociálních služeb pro poskytování respitní péče, tak poskytování „následné péče“ (rehabilitace apod.) po přijetí osoby ze zdravotnického zařízení, zlepšení zdravotního stavu, popřípadě sociálních či jiných okolností umožňujících návrat uživatele do vlastního domácího prostředí. Rehabilitační a ambulantní („intervenční“) zaměření pobytových sociálních a zdravotních služeb, resp. jejich pracovníků, lze považovat za žádoucí a mělo by být podporováno, včetně možnosti komplexního hodnocení „funkčního“ zdraví a posílení soběstačnosti.

Údaje o zemřelých osobách ve vybraných zařízeních sociálních a zdravotních služeb ukazují na potřebu dostupné odborné paliativní péče v těchto zařízeních. Naše zkušenosti ukazují, že problematika bolesti je v pobytových službách podceněna a nedostatečně diagnostikována. Údaje MPSV neumožňují určit faktické místo úmrtí uživatele. Lze odhadovat, že zhruba polovina osob zemřelých v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem zemřela na jiném místě než v daném zařízení.

Prezentovaná data poskytují přehled o dané oblasti zejména průřezově, v rámci daného roku, a neumožňují tak hodnotit dlouhodobější vývoj kapacity „dlouhodobé péče“ v zařízeních zdravotnických a sociálních služeb a změny jejich struktury. (Pozn.: Mimo jiné také z důvodu změny definice dlouhodobé péče, respektive druhů pobytových zařízení sociálních služeb pro seniory v průběhu uplynulých let.) Na základě demografického vývoje lze však očekávat, že potřeba dlouhodobé péče v různých formách, včetně neformální rodinné péče, bude nadále narůstat. Podle názoru a zkušeností autorů je hlavním nedostatkem v oblasti dlouhodobé péče v České republice zejména nedostatečně koordinované poskytování služeb zdravotní a sociální péče, například z pozice case manažera, nedostatek služeb zaměřených na krátkodobou rehabilitaci a posílení soběstačnosti a celkově nízká podpora opatření ze strany obcí na setrvání seniorů se sníženou soběstačností v domácím prostředí, zejména zvýšením jejich bezpečnosti, nabídkou a preferencí komunitních a terénních služeb, dostupností volnočasových aktivit atd. Problematická je také dostupnost zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb v porovnání se zařízeními v rezortu zdravotnictví. Zákon o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) definuje dlouhodobou lůžkovou péči jako péči, která je „poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje“, v současnosti však v České republice v systému zdravotních služeb neexistuje, přinejmenším de iure, typ zařízení poskytující ústavní dlouhodobou péči po časově neomezenou dobu, jako je tomu v zahraničí v případě „nursing homes“. Ošetřovatelsky náročná dlouhodobá péče je tak poskytována mimo jiné na ošetřovatelských odděleních pobytových sociálních služeb, která však nemusí splňovat požadavky (standardy) na personální vybavení legislativně stanovené pro lůžkovou dlouhodobou péči ve zdravotnictví (viz vyhláška č. 99/2012 Sb. o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb). Dostupné, výše uvedené statistické údaje však neumožňují srovnání rozsahu, intenzity a kvality zdravotní péče v uvedených zařízeních obou rezortů. Přes dlouhodobé záměry nebyla oblast dlouhodobé péče v České republice dosud systémově a koncepčně vyřešena.

Práce vznikla v rámci řešení projektu NT11325 IGA MZ ČR „Dlouhodobá péče pro seniory: problematika kvality péče v institucích, kultury organizace a podpory důstojnosti starých křehkých pacientů.“

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

Mgr. Petr Wija, Ph.D.

Gerontologické centrum

Šimůnkova 1600, 182 000 Praha 8 – Kobylisy

e-mail: petr.wija@gmail.com


Zdroje

1. Český statistický úřad. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2013. vyd. [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://www.scitani.cz/.

2. Český statistický úřad. Demografická příručka 2011 [online]. 2012 [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/4032-12.

3. Česká správa sociálního zabezpečení. Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2011. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení 2012. ISBN 978-80-87039-29-8.

4. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2011. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí 2012. ISBN 978-80-7421-049-5.

5. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Síť zdravotnických zařízení 2011. Praha: ÚZIS ČR 2012. ISSN 1211-1651, ISBN 978-80-7472-004-8.

6. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Lůžková péče 2011. Praha: ÚZIS ČR 2012. ISSN 1211-0515, ISBN 978-80-7280-978-3.

7. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Domácí zdravotní péče v České republice v roce 2011. Praha: ÚZIS ČR, Aktuální informace č. 58/2012.

8. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Zemřelí 2011. Praha: ÚZIS ČR 2012. ISSN: 1210-9967, ISBN 978-80-7472-003-1.

9. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Hospitalizovaní v nemocnicích ČR 2011. Praha: ÚZIS ČR 2012. ISSN 1803-0130 (1210-8731), ISBN 978-80-7472-028-4.

10. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Psychiatrická péče 2011. Praha: ÚZIS ČR 2012. ISSN 1210-8588, ISBN 978-80-7472-027-7.

Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 4

2013 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se