Zdraví a přírodní podmínky: Medicína a geologie


Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2012; 92(3): 182-185
Kategorie: Aktuality/zprávy/recenze

Vladimír Bencko, Jaroslav Novák, Miloš Suk

Zdraví a přírodní podmínky Medicína a geologie

Nakladatelství a vydavatelství Dolin, s.r.o., 400 str., Praha, 2011, ISBN 978-80-905047-0-7

Na zpracování této obsáhlé knihy se kromě tří autorů podílelo dalších 10 spoluautorů a 5 poradců; autoři i poradci jsou vysoce kvalifikovaní odborníci z oblasti medicíny a přírodních věd.

Tato kniha mě zaujala nejen svým názvem, ale i rozsahem – na první pohled – různorodých částí (témat); v tomto příspěvku chci ve zkrácené formě přiblížit čtenářům její obsah.

jp_37706_f_1
jp_37706_f_1

Kniha je členěna do 7 kapitol (členěných do subkapitol), zpracovaných autory různých oborů.

Kapitola 1

Úvod

V této části vydavatel stručně charakterizuje složitou problematiku medicínské geologie, respektive geologické medicíny, aby „neurazil část kolektivu autorů“. V historickém přehledu poukazuje nejen na významné změny v možnostech aplikace nových metod v geologických vědách, které „přinesly i nové, do té doby zcela netušené možnosti aplikace geologických věd v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Vznikají tak různá interdisciplinární odvětví, umožňující vznik nových řešení nových problémů v různých vědách.“ Připomíná, „že na některé souvislosti mezi geologickými podmínkami a vznikem nemocí upozornili již lékaři ve staré Číně…, Egyptě a v Řecku. Např. Hippokrates hodnotil i rozdílnou kvalitu vody a vliv prostředí na zdraví lidí. Za skutečného iniciátora využití geologických poznatků v medicíně lze však považovat i jáchymovského lékaře G. Agricolu…, který doložil souvislost tzv. Schneeberské nemoci (rakovina plic) horníků v krušnohorských stříbrných dolech s jejich povoláním. Průkopníků těchto myšlenek však bylo mnoho, včetně Marka Pola“.

Vydavatel dále uvádí, že v nedávné době takové spojení dvou generací o medicínu a geologii doložili E. Kočárkové st. a ml., kteří zdůrazňují vztah lékařské geologie k environmentální geologii a definují ji jako obor, který se zabývá vlivem geofaktorů životního prostředí na zdravotní stav lidské populace, jehož poznatky mají význam především v preventivním lékařství. Považují za velmi důležité studium zdravotnického významu některých biochemicky, fyziologicky a toxikologicky významných prvků obsažených v zemské kůře (často se v této souvislosti hovoří též o lékařské geochemii). Ve 40. letech minulého století zakladatel Endokrinologického ústavu doc. Karel Šilink, DrSc. a MUDr. J. Podoba, CSc. sestavili v českých zemích a na Slovensku podrobné mapy výskytu strumy v regionech. Jedno z prvních geograficko-medicínských řešení GIS na území dnešních Čech a Slovenska.“ (GIS = Geografické informační systémy.)

Na první pohled nemá geologie přímý vztah ke zdraví. Nicméně horniny jsou základní složkou povrchu planety a různé materiály obsahují 92 přirozeně se vyskytujících prvků na Zemi. Tyto prvky nejsou na zemském povrchu a v horninách rozděleny rovnoměrně, čímž vznikají buď deficity, nebo naopak nadbytek některých prvků a s tím spojená zdravotní rizika.“

Medicínská (lékařská) geologie studuje vliv geologických materiálů na lidský a zvířecí organismus, a to jak účinky příznivé, tak škodlivé, geografickou distribuci zdravotních problémů. Zdraví může poškozovat jak nedostatek, tak nadbytek přírodních prvků.

Tento základní zákon definoval již lékař Paracelsus pravým jménem Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493–1541): každá látka může být toxická; dávka rozhoduje o tom, zda bude jed, nebo lék.

Stále více odborníků si uvědomuje, že odhalení souvislostí geologie – životní prostředí – zdraví může podstatně ovlivnit posledně jmenované – zdraví“ (dle Bencka až z 20 % v postižených oblastech, míněno převážně lidskou činností).

Kapitola 2

Člověk jako součást systému planety Země

Zde se autoři věnují vzniku života a vývoji člověka v závislosti na přírodních podmínkách, člověku a prostředí a podrobněji rozebírají faktory ovlivňující zdraví a existenci člověka; charakterizují vlivy vesmírné (jako např. Slunce, pohyby zemské osy, změna rychlosti zemské rotace, kosmické a sluneční záření, vlivy Měsíce), geologické (jako např. sopečná činnost, zemětřesení, povodně). Za zmínku stojí, že „dochází i ke zneužití geologických podmínek ve válkách“; jsou uváděny ilustrativní příklady z historie – Číňané, Egypťané, obě světové války apod. Např. Hlávka (1935) mluví o samostatném oboru vojenské geologii a o vojensko-geologických mapách. „Odhaduje se, že asi 15–30 % vytěžených surovin je na světě využito ve zbrojním průmyslu, tedy zcela neefektivně a proti zájmům člověka.

Mezi geografickými podmínkami, které patří k medicínsky významným faktorům ovlivňujícím obyvatelstvo, jsou uváděna klimatická pásma a nadmořská výška; např. trvalá aklimatizace dospělých jedinců „se nerozvine nad výškou 6 000 metrů a ani ve výšce 5 000 metrů nemůže člověk žít trvale. V klasické medicínské literatuře se uvádí, že všechny malé děti do jednoho roku na této výšce umírají pravděpodobně na akutní distressový syndrom.

Značná část této kapitoly je věnována klimatickým změnám, jejich příčinám, dlouhodobým i krátkodobým klimatickým periodám, vlivu klimatických změn na lidskou společnost a její vývoj.

Lidstvo ohrožují zejména náhlé změny klimatických podmínek (výkyvy teplot) i ničivé bouře, hurikány, cyklony a tornáda.

Odpověď na otázku, zda je oteplování ve 20. století výsledkem činnosti člověka nebo se jedná z větší části o přirozený proces, hledají stovky, možná tisíce odborníků na celém světě.

Kapitola 3

Působení fyzikálních podmínek na člověka

Autoři charakterizují vlivy elektromagnetického pole Země. Stav magnetosféry ovlivňuje cirkulační procesy v atmosféře a tak určuje počasí, chrání biosféru před zhoubným působením tzv. slunečního větru. Na porušení elektromagnetického pole se významným způsobem v průmyslových centrech podílí i znečištění půd magnetickými částicemi. Umělé elektromagnetické anomálie se souhrnně označují jako elektromagnetický smog. Jsou sestavovány mapy intenzity umělého magnetického pole a úrovně elektromagnetického smogu.

Geolog a lékař se zabývají radioaktivitou.

Kumulace přírodních a umělých zdrojů radioaktivity tvoří radiační zátěž obyvatelstva, která v ČR dosahuje v průměru jen 3 mSv ročně. (Sv = sievert, souhrnná dávka různých typů radiace; mSv = milisievert, tj. 0,001 Sv.)

Zajímavý je odhad složení radiační zátěže obyvatelstva ČR dle ministerstva životního prostředí (2007):

  • radon 55 %, přirozené zdroje celkem 26 %,
  • lékařské zdroje 18 %,
  • jaderná energetika 0,333 %,
  • ostatní zdroje 1 %.

V České republice a většinou i jinde v zahraničí se horniny podílejí na radiační zátěži obyvatelstva jen asi 20–30 % (po odečtení vlivu kosmických paprsků), i tak mohou přispívat ke vzniku různých forem rakoviny, pokud se k nim přičítají i vlivy dalších faktorů, k nimž patří anomální koncentrace radonu v bytech a kancelářích, které nejsou pravidelně větrány a nedodržení bezpečnostních předpisů v zaměstnání, například podceňování vlivu alfa záření laboratorními pracovníky.

Ke stanovení protiopatření by bylo vhodné více využívat mapy radonového indexu a rizik. Česká republika je v tomto ohledu na předním místě a principy použité při tvorbě těchto map jsou využívány na celém světě.

Ionizující záření patří ke zdravotním rizikům velice „populárním“ díky zkušenostem získaných v kontextu s případy Hirošimy a Nagasaki, stejně jako s havárií v Černobylu. Jeho fyzikální podstatou je proces uvolňování a přenosu energie ve formě hmotných částic nebo vln elektromagnetického záření, které přímo nebo nepřímo ionizují hmotné prostředí. Ionizace je počáteční fyzikální proces, který prostřednictvím navazujících fyzikálních, chemických a biologických dějů může být zdrojem zdravotních rizik, tedy ohrožení zdraví lidí.

Míra tohoto ohrožení závisí na dávce. U obyvatel ozářených po atomovém výbuchu v Hirošimě a Nagasaki se nejprve objevily nestochastické účinky (akutní nemoc z ozáření, kožní změny atd.) a u těch, kteří dostatečně dlouho přežili, také účinky stochastické (leukemie i solidní nádory).

Jsou uváděny i základní principy ochrany před zářením za odlišných expozičních situací.

Na straně jedné se rozeznávají činnosti, které spočívají v zavádění a provozování zdrojů, jež mohou zvýšit ozáření lidí. V řízení ochrany se zde uplatňuje plánování ochrany a kontrolní mechanismy včetně požadavku nepřekročení platných limitů. Na straně druhé se rozeznávají zásahy (intervence), kde nestandardní situace charakterizovaná vyššími expozicemi už existuje, plánování ochrany a nepřekročitelné limity nelze z principu aplikovat a lze uvažovat jen o nápravných opatřeních.

Jsou popisovány i jaderné havárie (1957–2011) a jejich důsledky.

Vážným důsledkem (havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě 1) pro celý svět se stala protijaderná hysterie. Je při tom paradoxní, že vůči přírodě je výrobní proces jaderné energie jedním z nejšetrnějších vůbec, jaderné havárie mohou mít však katastrofální následky.

Na zemském povrchu existují – kromě bodových a plošných anomálií ve fyzikálních a látkových polích – velmi výrazné anomální zóny často zcela nesprávně označované jako geopatogenní; vliv na zdraví mají jen některé z nich.

Kapitola 4

Působení látkových podmínek na člověka

Na tuto kapitolu připadá více než 40 % obsahu knihy, tvoří ji 7 subkapitol, jejichž „dílčí témata“ zpracovali spoluautoři různých oborů.

Elektrochemické vlivy zahrnují iontový charakter složek prostředí,

  • acidobazicitu,
  • kyselost,
  • pH,
  • polarizaci,
  • depolarizaci,
  • přepětí i elektrochemické vlastnosti;

Výklad je doplněn zjednodušenými příklady, týkajícími se zemědělské půdy, jejíž povrch je kontaminován přehnojením nevhodnými fosfátovými hnojivy s vysokým obsahem kadmia, či odpadních vod, obsahujících nadměrné množství kyanidů CN, které lze upravit elektrochemickým předčištěním.

Výměna prvků mezi sférami je podrobněji ilustrována koloběhy vybraných prvků – cykly dusíku a uhlíku.

Příznivé a škodlivé vlivy litosféry, jejíž část má bezprostřední vliv na životní procesy je označována jako horninové prostředí, které ovlivňuje hodnotu krajiny (spoluvytváří georeliéf), určuje zákonitosti oběhu hlubinných vod a jejich složení, vytváří geologická rizika, vytváří fyzikální pole a anomálie a také geochemické pole, které ovlivňuje lidstvo daleko více, než si uvědomujeme.

Jsou popisována zdravotní rizika z půdy, vyplývající z jejího zemědělského a lesnického využívání, průmyslového znečištění, ilustrovaného kartogramy některých prvků (platiny, paladia, olova, arzénu). Znečištění ovzduší (polétavým prachem i polycyklickými aromatickými a polyhalogenovými uhlovodíky) ohrožuje zejména obyvatele větších měst a je jedním z nejvážnějších hygienických a zdravotních problémů.

Detailněji je popisována geofágie tj. „úmyslné, záměrné, nebo neúmyslné, nevědomé, pohlcování půdy, hlíny, zeminy, a to jak lidmi, tak zvířaty, je primárně chápána jako zdroj zdraví škodlivých látek. Nicméně se předpokládá, že za určitých podmínek může mít pozitivní, dokonce léčivý účinek na lidský organismus“.

Vlivy prvků obsažených ve svrchních vrstvách litosféry se ve zdravotním stavu obyvatel uplatňují většinu zprostředkovaně ve vodách, ovzduší a prostřednictvím biosféry. K přímé kontaminaci litosféry přispívá i podzemní ukládání různých druhů odpadů, které mohou být přes veškerá opatření příčinou rozsáhlého znečištění hornin i podzemních vod.

Minerály a horninové materiály, které jsou produktem organismů i člověka označujeme jako biolity, k nimž patří hmoty vznikající za života organismu (např. trus – guámo, pryskyřice – jantar), tak i hmoty vznikající z odumřelých organismů (např. schránek – diatomity, spongolity, vápence), z organických částí (uhlí, ropa).

Člověk napodobuje přírodní hmoty a materiály vědomě, označujeme je jako technolity (umělé krystaly, sklo, tavené čediče).

Z lékařského hlediska jsou nejdůležitější biolity vznikající v lidském těle v důsledku patogenních procesů. Z anorganických látek jsou to zejména kalcium-oxalátové sloučeniny…, které jsou převládající složkou močových kamenů a fosforečnany vápníku; valná většina přebytku vápníku v těle je důsledkem jeho obsahu ve stravě a pití. Například vysoký obsah vápníku a oxidu uhličitého mají téměř všechny minerální vody, a proto jejich soustavná konzumace může být škodlivá. V žádném případě by neměly nahrazovat vodu.

Značná část této kapitoly je věnována toxickým kovům a jejich rostoucímu vlivu na znečištění životního prostředí člověka (v ovzduší, vodě, půdě a poživatinách), což „je vážný hygienický problém, jehož rozsah neustále vzrůstá“.

Kromě uváděných ilustrativních příkladů znečištění, doplněných řadou map, autoři poukazují na nezbytnost mezinárodní spolupráce včetně racionálního, mezinárodně koordinovaného řešení dohodnutých výzkumných programů, i když v současné době není v ČR na řešení tohoto problému dostatek odborných sil. Převažují izolované a nepočetné skupinky pracovníků v jednotlivých ústavech.

Využití biologických metod pro monitorování expozice osob profesionálně exponovaných olovu se již v polovině 30. let věnoval z československých autorů zakladatel naší moderní školy pracovního lékařství prof. Teisinger; prof. Svoboda ve stejné době popsal tzv. těšínskou nemoc včel jako jejich hynutí v důsledku znečištění prostředí arzénem.

Oba tyto příklady demonstrují více než půlstoletou československou tradici využití těchto biologických metod.

Dále jsou uváděny některé kovy, jejich toxicita pro člověka a hygienicko-ekologické aspekty.

Příklad aplikace geochemických dat při studiích vlivu prvků v životním prostředí na zdraví populace je poměrně složitý problém; na Slovensku bylo provedeno statistické srovnání geochemických a medicínských údajů o zdravotním stavu obyvatel na rizikovém území s dlouhodobou těžbou rud.

Část kapitoly „Příznivé a škodlivé vlivy hydrosféry“ tvoří pasáže věnované vodě, jejímu znečištění, jejímu nedostatku a její špatné kvalitě a vodám minerálním. Odpadní vody (splaškové, průmyslové) „ohrožují zdraví člověka především tehdy, když neprochází klasickou kanalizační čističkou anebo nejsou alespoň dostatečně ředěny ve vodním toku, nejčastěji řece, do které jsou vypouštěny.“

„Určujícím faktorem pro vznik minerálních vod je mimořádně příznivá geologická stavba našeho státního území. Počet jejich zdrojů u nás přesahuje tisíc a jejich využívání má velmi starou tradici; první zmínky jsou již ze 12. století.“

V balneologii se minerální vody aplikují jako pitné kůry, koupele, přísadové lázně nebo se také inhalují.

Ovlivňování atmosféry člověkem je podle výsledků výzkumu ledovců a jezerních sedimentů doloženo již v antice a pokračuje dodnes ve stále větší míře. Do atmosféry se dostávají zejména „skleníkové plyny“ (CO2, metan, sloučeniny síry, aerosoly kovů a prachové částice) z různých zdrojů.“

Asi 20 % prašných částic pochází z automobilové dopravy a skoro 40 % tvoří prach z průmyslových zplodin, výroby energie, těžby a z vytápění nevhodnými palivy. U nás nejméně 66 % obyvatel dýchá vzduch, který překračuje limity EU.

Významným léčebným prostředkem, na němž se podílí lokální ovzduší, jsou podmínky, které panují v jeskyních (tzv. speleoterapie); kromě mikroklimatu působí i složení a ionizace ovzduší, stálá teplota a vlhkost, elektromagnetické pole i psychické vjemy.

Část Země, v níž jsou podmínky pro existenci života (tj. teplota, tlak, složení atmosféry, izolace od vlivu kosmu, přínos energie) tvoří životní prostor, označovaný jako biosféra. Lidské zdraví je v biosféře ovlivňováno řadou biologických faktorů, které nemají přímé geologické souvislosti jako původci a přenašeči infekčních nemocí, složení stravy (rostlinného a živočišného původu), její množství a kvalita, dostupnost a dostatečné množství zdravotně nezávadné pitné vody, toxicita některých organismů (jedovaté ryby, jedovaté houby, rostliny produkující jedovaté, halucinogenní, alergenní látky (např. sinice, bolševník, kopřivy).

Průmyslové emise obsahují široké spektrum cizorodých látek, ohrožujících zdraví člověka i zvířat včetně endokrinních modulátorů, které interferují se signálními systémy buněk. Tato skupina xenobiotik (látky, které nejsou vytvářeny přírodními procesy) poškozuje endokrinní systémy člověka i zvířat nepříznivým vlivem na jejich zdraví, nejen současné populace, ale i generací příštích.

„V naší průmyslové společnosti jsou početné nemoci spojené s odchylnou hormonální signalizací v posledních letech na vzestupu. Jedná se zejména o

  • rakovinu prsu,
  • rakovinu varlat, a
  • rakovinu prostaty.

Rostoucí výskyt těchto nemocí může být vysvětlován několika fenomény. Nicméně význam expozice cizorodým látkám z rodiny endokrinních modulátorů nelze vyloučit.

Poslední část této kapitoly je věnována jódu, který „je trvale zásadně důležitý prvek pro vývoj a zdravotní stav člověka od početí do konce života.“ Podle současných názorů jód působí v organismu pouze vázaný ve formě hormonů štítné žlázy, které jsou jediné, jež obsahují anorganickou složku. Proto organismus není schopen je vyrobit ze sloučenin jemu vlastních a je odkázán na přívod z vnějšku. Poruchy štítné žlázy na podkladě nedostatku jódu jsou většinou trvalé a ohrožují člověka až do konce života.

Závažné zdravotní problémy z nedostatku jódu byly podrobně vyšetřeny a zhodnoceny celopopulační studií organizovanou Šilinkem a spol. v Endokrinologickém ústavu. Bylo vyšetřeno dnes neuvěřitelné množství osob – cca 600 000 obojího pohlaví a všech věkových kategorií. Výsledky byly statisticky zhodnoceny a zpracovány ve formě map pro různé věkové skupiny a pohlaví. Na základě získaných výsledků byla zavedena začátkem 50. let minulého století jódová profylaxe. Podařilo se prosadit používání jódované soli ve většině domácností, ale jen vzácně v potravinářském průmyslu.

Podle kritérií WHO/ICCIDD patří Česká republika mezi oblasti se „zvládnutým“ (lépe snad kompenzovaným) jódovým deficitem.“ (ICCIDD = International Council for Control of Iodine Deficincy Disorders)

Pro lidskou populaci je častější a závažnější nedostatek jódu než eventuální škodlivé důsledky jeho nadbytku. Komplex problémů vzniká kolem radioaktivního jódu, který se do atmosféry a následně do celého životního prostředí dostával v minulosti při pokusech s nukleárními zbraněmi a nověji nezvykle velké množství při katastrofách nukleárních elektráren“ (Černobyl, Fukušima).

Radioaktivní jód, eventuálně další izotopy, jsou a nadále budou využívány v lékařství, v diagnostice a léčbě nemocí štítné žlázy a v dalších aplikacích nukleární medicíny.

Kapitola 5

Poznámky k metodice lékařské geologie

Tento úsek knihy je členěn na 3 subkapitoly:

  • hygiena, epidemiologie a statistické metody;
  • Mineralogické, petrografické a biologické metody v medicíně;
  • Geografické informační systémy (GIS),

Zde jsou definovány základní pojmy, metody i cíle. Geografické informační systémy umožňují řešení mezioborových úkolů, protože jsou schopny integrovat a analyzovat různá data. Technologie geoinformačních systémů se stále častěji využívá i v medicínských aplikacích, jde o použití zobrazovacích a analytických možností GIS k epidemiologickým a geomedicínským účelům. Je uvedeno několik příkladů využití GIS včetně názorných map.

Kapitola 6

Případová studie

Urologicko-onkologická onemocnění, zhodnocení rizik a prevence

Urologie se zabývá komplexní diagnostikou a léčbou onemocnění uropoetického aparátu a vývodných cest pohlavních. Nedílnou součástí oboru urologie je i oblast urologické onkologie. Všechny orgány uropoetického traktu i vývodových cest pohlavních mohou být postiženy nádorovými změnami, které jsou převáženě maligní. Při studiu statistických údajů o regionálním rozpoložení nádorů bylo zjištěno, že „existují přece jenom velké regionální rozdíly ve výskytu jednotlivých typů nádorových onemocnění. Toto zjištění navozuje myšlenku, zda životní prostředí v dané oblasti, geologická charakteristika prostředí a stav vody se, přece jenom, nepodílejí na vzniku těchto nádorů.

Pro ilustraci je uvedeno několik příkladů geograficko-epidemiologických studií, jejichž cílem bylo a je najít příčinnou souvislost mezi geologickými podmínkami, životním prostředím, genetickými předpoklady a návyky lidí žijících v určitém geografickém prostoru a vznikem malignity. Najít souvislost mezi uvedenými faktory a distribucí rizika onemocnění, zvláště u zhoubných novotvarů, je velmi obtížné. I když existují statisticky zpracovaná data (ÚZIS) o incidenci a proporcionálním rozložení jednotlivých nádorových onemocnění dle jednotlivých okresů v rámci ČR (v některých je výskyt onemocnění největší), podrobná studie, která by vyhodnocovala důvody, proč tomu tak je, zatím nebyla provedena. Byly však činěny pokusy o vysvětlení vzájemné souvislosti prostředí a nádorových urologických malignit, např. u nádorů ledvin, ale kauzální vztah se zatím nepodařilo objasnit.

Jsou popisovány orgány, jejich nádory, možnosti léčby i prognóza onemocnění. Výklad je doplněn řadou barevných fotografií nádorů, grafy i mapami (incidence i mortality).

Urologická nádorová onemocnění představují rozmanitou skupinu nádorů, z jejich přehledu výskytu mj. vyplývá, že postihují celé území ČR, ale výskyt a úmrtnost v jednotlivých krajích (okresech) se u různých nádorových typů liší. „Je nesporné, že případné prokázání přímého vztahu mezi geologickým nálezem, životním prostředím a výskytem urologických malignit, by mělo významný vliv na prevenci těchto onemocnění.

Kapitola 7

Některá úskalí dalšího vývoje člověka

V této závěrečné kapitole uvádějí geolog a lékař některá možná úskalí dalšího vývoje člověka, která vidí v očekávaných změnách podmínek, které nás čekají v nejbližších desítkách let; zahrnují mezi ně

  • přelidnění (při zachování dosavadního trendu by v roce 2050 mohl počet obyvatel na Zemi dosáhnout 10 miliard),
  • nedostatek vody (způsobovaný změnami klimatu, neuváženými zásahy do režimu hydrosféry, rostoucími potřebami zavlažování),
  • koncentraci obyvatel Země ve městech (ta má za následek zvyšování spotřeby vody, surovin, rostou nároky na zásobování, dopravu, likvidaci odpadů), zvyšuje se riziko rychlého šíření epidemií a případných následků přírodních katastrof,
  • lepší dostupnost zdravotní péče, což je významné zejména pro seniory,
  • změny klimatických podmínek (vyplývají částečně z periodických i neperiodických změn slunečních aktivit, vliv lidských aktivit).

K otázce dalšího přežití lidského rodu oba spoluautoři říkají, že „snad jedinou, dosud stále ještě reálnou alternativu cesty se v současnosti jeví všeobecné přijetí filozofie udržitelného života, kladoucí důraz na jeho komplexně chápanou kvalitu. Postupující proces globalizace vede k prohlubování propastných rozdílů mezi bohatými, kteří bohatnou na úkor chudých, kteří dále relativně, ale v nezanedbatelné části světa i absolutně chudnou.

Na závěr citují jednoho ze současných nositelů Nobelovy ceny Konráda Lorenze, lékaře a přírodovědce, upozorňujícího na to, že

Základní problémy současné společnosti jsou v oblasti morální. Pokud se lidstvo zahubí samo, nemusí k tomu dojít udušením z nedostatku kyslíku, likvidací mořských řas a deštných pralesů, a také ne proto, že se vystavuje postupně rostoucímu nebezpečí radioaktivity. K zániku lidstva úplně postačí, když se moderní člověk zbaví všech morálních hodnot. Před tímto nebezpečím musíme varovat stejně důrazně jako před elementárním ohrožením životního prostředí, které je důsledkem naší civilizace.

Další části této knihy považuji za velice užitečné pro čtenáře;

Zkratky institucí uváděných v textu, Slovníček lékařských, geologických a chemických termínů a výrazů (na 22 stranách!) a Citovaná literatura (13 stran) a Rejstřík – umožňující rychlejší orientaci čtenáře v objemné knize

* * *

Při celkovém hodnocení knihy nutno uvést, že se různorodému autorskému kolektivu podařilo – dle mého názoru – úspěšně zpracovat část rozsáhlé problematiky vzájemně působících souvislostí, i když ne vždy se daří,, respektive podařilo prokázat jejich kauzalitu. Knihu považuji za ojedinělou i tím, že autoři shromáždili celou řadu různorodých poznatků (našich i světových) a prezentují je v přehledné a čtivé formě.

Kniha je zajímavá a zaujme čtenáře i tím, že „texty v knize psané modrou barvou a okraje stránek označené černožlutým šrafováním, popisují neuvážené, nešetrné až bezohledné chování lidí vůči přírodě a tedy i sobě!“

Oceňuji i aktuálnost zpracování, neboť v knize jsou zpracovány i informace o zemětřesení v Japonsku (11. 3. 2011). Oceňuji i práci tiskárny, jíž se podařilo „zvládnout“ v excelentní kvalitě a barevnosti více než dvě stovky obrázků, fotografií, map i grafů. Obdivuhodná je kvalita papíru, na níž je kniha vytištěna.

Zásluhu a jistě i vynikající manažerskou práci na vzniku i zpracování knihy nelze upřít vydavateli a nakladateli, jemuž se podařilo nejen „najít a shromáždit, ale i koordinovat a „sladit“ příspěvky tolika autorů různých oborů. O dobrém výběru zaměření knihy svědčí mj. i to, že se etabloval vědní obor „geomedicína“, který má již řadu mezinárodních aktivit a institucí. Z obsahu knihy vyplývá mj. i významný přínos našich vědců.

Autorskému kolektivu se podařilo poukázat na některé problémy, související se zdravím a nemocemi i podmínkami, které na ně působí, nejen v národním (ČR), ale i v globálním (evropském či světovém) měřítku.

Zároveň upozorňuji, že kniha by nemohla vzniknout před rokem 1989, kdy zejména údaje o znečištění životního i pracovního prostředí a z nich vyplývajících zdravotních rizik byla utajována.

Věřím, že kniha najde uplatnění jak ve výuce na různých fakultách (lékařských, zdravotně-sociálních, přírodovědeckých, zemědělských i při studiu IT), tak v praxi i ve výzkumu, jako inspirace při hlubším zkoumání faktorů ovlivňujících zdraví. Kniha může sloužit odborníkům i laikům k rozšíření jejich vědomostí při hledání souvislostí mezi medicínou a geologií.

Prof. Pačes v předmluvě mj. uvádí:

Při povrchním pohledu by se mohlo zdát, že kniha je souborem ne vždy souvisejících témat. Při hlubším studiu se však provázanost témat prokáže a pozorný čtenář souvislosti nalezne. Kniha je psána čtivým stylem a porozumí jí i laik, ale přináší i mnoho cenného pro odborníky. Autorům blahopřeji.

Závěrem nutno uvést i smutnou informaci, že jeden z hlavních autorů doc. Jaroslav Novák 16. ledna 2012 náhle zemřel.

(Bližší informace na www.dolin-sro.cz, kde lze knihu objednat, možnost úhrady i platebními kartami, cena Kč 1 080).

Autor děkuje za poskytnutí foto knihy p. V. Blažkovi.

Ing. Alexandr Stožický, CSc.

Ústav veřejného zdravotnictví

a medicínského práva

1. LF UK Praha


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 3

2012 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Příběh jedlé sody
nový kurz
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Krvácení v důsledku portální hypertenze při jaterní cirhóze – od pohledu záchranné služby až po závěrečný hepato-gastroenterologický pohled
Autoři: PhDr. Petr Jaššo, MBA, MUDr. Hynek Fiala, Ph.D., prof. MUDr. Radan Brůha, CSc., MUDr. Tomáš Fejfar, Ph.D., MUDr. David Astapenko, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D.

Rozšíření možností lokální terapie atopické dermatitidy v ordinaci praktického lékaře či alergologa
Autoři: MUDr. Nina Benáková, Ph.D.

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se