Sto deset let od narození zakladatele pracovního lékařství v českých zemích profesora MUDr. Jaroslava Teisingera, DrSc. (1902–1985)


Autoři: D. Pelclová 1;  V. Bencko 2
Působiště autorů: Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN, Praha Přednostka: prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. 1;  Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN, Praha Přednosta: doc. MUDr. Milan Tuček, CSc. 2
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2012; 92(3): 175-176
Kategorie: Historie/fejeton

Letos v březnu uplyne 110 let od narození významného českého lékaře, vědce a organizátora, respektovaného v českých zemích i v zahraničí, profesora MUDr. Jaroslava Teisingera, DrSc., zakladatele oboru pracovní lékařství v Československu.

Jaroslav Teisinger, který promoval v roce 1927 na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, jako mladý lékař pracoval na II. interní klinice profesora J. Pelnáře v Praze 2. Dostal od něj za úkol zaměřit se na nemoci, vznikající v kauzálním vztahu k práci, neboť v roce 1932 se ČSR připojila k Návrhu úmluvy týkající se odškodnění nemocí z povolání Všeobecné konference Mezinárodní organizace práce Společnosti národů.

Profesor MUDr. Jaroslav Teisinger, DrSc.
Profesor MUDr. Jaroslav Teisinger, DrSc.
Snímek: archiv.

MUDr. Jaroslav Teisinger vybudoval na II. interní klinice první Poradnu pro choroby z povolání u nás. Toto výzkumné centrum se skládalo z ambulancí, lůžek i laboratoří. Byla to první poradna v celé Československé republice pro choroby z povolání, které v té době představovaly především intoxikace a pneumokoniózy. Tím byl dán základ oboru pracovní lékařství v Československu.

V roce 1946 byla poradna změněna v kliniku a 15. ledna 1947 byl profesor Teisinger jmenován jejím přednostou. Kliniku nemocí z povolání v Praze 2 vedl až do roku 1970.

Do programového prohlášení zapracoval profesor Teisinger zcela moderní koncepci oboru, včetně vybudování dalších klinik nemocí z povolání, ústavů pracovního lékařství, oddělení či odborů hygieny práce v síti stanic hygienické služby a sítě závodních lékařů. K jeho organizátorským úspěchům patří i vybudování výzkumného pražského Ústavu pracovního lékařství, později přejmenovaného na Ústav hygieny práce a chorob z povolání, nyní Centrum hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu www.szu.cz/centrum-hygieny-prace-a-pracovniho-lekarstvi.

* * *

Profesor Teisinger byl vynikajícím klinikem, učitelem, organizátorem a vědcem, a po jeho vzoru byla zakládána nová oddělení a kliniky nemocí z povolání v celé ČSR. Jejich představitelé se vždy hlásili k „Teisingerově škole“, ať zůstali doma, nebo po roce 1968 emigrovali.

V roce 1961 profesor Teisinger po návratu z USA, kde již existovala síť toxikologických center (Poison Control Centers) rozhodl o vybudování podobného střediska i na klinice nemocí z povolání. Na klinice v roce 1961 položil základ k vybudování Toxikologického informačního střediska, jednoho z prvních v Evropě, které nyní vlastní elektronickou databázi, obsahující stovky tisíc hesel (www.tis-cz.cz) a v nepřetržitém režimu poskytuje informace odborné i laické veřejnosti. Byl také prvním viceprezidentem EAPCCT (European Association of Poison Centers and Clinical Toxicologists).

Z vědeckých prací profesora Teisingera, které přešly do světové pokladnice pracovního lékařství:

  • vypracování polarografické metody na stanovení olova a stanovení jeho biologického limitu v krvi pro pracovníky profesionálně exponované tomuto kovu;
  • ve spolupráci s prof. Heyrovským, otcem polarografie, stanovení nitrobenzenu v krvi;
  • průkaz o vazbě olova v krvi na bílkoviny a erytrocyty;
  • odhalení zákonitostí vstřebávání, retence a eliminace průmyslových škodlivin;
  • pátrání po vztazích mezi vdechovanou látkou, jejím metabolismem a vylučováním i praktické využití těchto vztahů v průmyslové toxikologii;
  • aplikace komplexotvorných látek pro terapeutické a diagnostické účely u průmyslových otrav;
  • komplexní studium toxického působení sirouhlíku.

Všechny tyto poznatky přenášel do praxe pracovního lékařství. Nelze nevzpomenout jeho decentní způsob jednání. Nepřehlížel chyby či omyly, v přenáškách, dizertacích, recenzovaných článcích nebo odborných jednáních, ale dovedl je vytknout bez nekorektního ponižování oponující strany. Dodnes ještě jsou v živé paměti dosud žijících účastníků jeho diskusí až sporů s koryfejem ruské, potažmo sovětské školy hygieny práce a pracovního lékařství, akademikem Letavětem, který preferoval normotvornou a kontrolní činnost na rozdíl od koncepce biologických expozičních testů, na kterou kladl důraz prof. Teisinger.

Profesor Teisinger byl i vynikajícím vědcem, oceňovaným doma a v zahraničí. Svědčí o tom členství v mnoha domácích a zahraničních společnostech i spolupráce v redakčních radách vědeckých časopisů.

Byl viceprezidentem a čestným členem Stálé komise a Mezinárodní asociace pracovního lékařství (Permanent Commission and International Association on Occupational Health, PCIAOH), International Commission of Occupational Health, v níž zaujímal význačné funkce.

Americká asociace průmyslových hygieniků mu udělila cenu W. P. Yanta za zásluhy o pokrok ve světovém pracovním lékařství. Švédská královská lékařská univerzita Karolinska Institutet mu udělila medaili v roce 1960, Krakovská Akademia Medyczna M. Koperníka v roce 1973 k 500. výročí narozenin M. Koperníka jako výraz uznání zásluh o rozvoj československo–polské spolupráce. Profesor Teisinger byl vyznamenán mezinárodní cenou Buccherli La Ferla za vědecké úspěchy v pracovním lékařství brazilskou Společností pracovního lékařství (Associacao Nacional de Medicina do Trabalho).

Doma byly jeho zásluhy oceněny Řádem práce, stříbrnou medailí Heyrovského za zásluhy o rozvoj chemických věd, Purkyňovou medailí Československé lékařské společnosti za zásluhy a dalšími poctami (obr. 2). Medaile a diplomy pana profesora věnovala rodina klinice pracovního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze 2, kde jsou s úctou vystaveny. (viz. http://nempov.lf1.cuni.cz/historie).

Obr. 1. Čestná Medaile profesora Teisingera udělovaná Společností pracovního lékařství ČLS JEP
Čestná Medaile profesora Teisingera udělovaná Společností pracovního lékařství ČLS JEP

Je proto příznačné, že také Společnost pracovního lékařství ČLS J. E. Purkyně uděluje čestnou Medaili profesora Teisingera českým i zahraničním specialistům, kteří se o obor pracovního lékařství významně zasloužili, viz. www.pracovni-lekarstvi.cz/.

Odkaz profesora Teisingera je tak předáván i dalším generacím.

prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc.

Klinika pracovního lékařství

1. LF a VFN

Na Bojišti 1

120 00 Praha 2

E-mail: daniela.pelclova@lf1.cuni.cz


Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospělé

Článek vyšel v časopise

Praktický lékař

Číslo 3

2012 Číslo 3
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se