Stratifikace léčbypostmenopauzální osteoporózy

English info

Stratification of treatment of postmenopausal osteoporosis

Despite a statistically proven efficacy of aminobisphosphonates (risedronate and alendronate)in preventing fractures of the proximal femur, their effect only applies to elderly osteoporoticpatients who already suffered a fracture. In women under to who already suffered an osteoporoticfracture, all available antiresorptive drugs (raloxifene, calcitonin, risedronate and alendronate)are capable of decreasing the risk of vertebral fracture. The magnitude of this effectafter 4-5 years therapy using all the above-mentioned drugs is similar, even though differentmechanisms are exerted. Raloxifene, risedronate and alendronate all demonstrably decreasethe vertebral fracture risk associated with postmenopausal osteoporosis in women without anyprevious fracture. Only raloxifene demonstrably decreases fracture risk in women with osteopeniaof the proximal femur. The above-mentioned antiresorptive drugsmeet the requirementsfor successful long-term osteoporosis treatment to a varyiing degree. They differ in efficacy(fracture risk reduction), degree of bone quality improvement, beneficial effects on tissues otherthan bone and acceptable risk of long-term side effects. All of these criteria are prerequisite forlong-term compliance and adherence to treatment. They should applied prior to treatmentinitiation in patients with postmenopausal osteoporosis considering their age, individualfracture risk within the next 5-10 years and other health conditions.

Key words:
osteoporosis - bisphosphonates - raloxifene - teriparatide - fracture.

Autoři: J. Štěpán ¹; J. Payer ²; J. Abrahámová ³
Působiště autorů: III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. Š. Svačina, DrSc. 2Interná klinika FN Ružinov, Bratislava, přednosta prof. MUDr. J. Payer, CSc. 3Onkologické oddělení FTN, Praha, přednostka doc. MUDr. J. Abrahámová, DrSc. ¹
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2004; (9): 500-506
Kategorie: Články

Souhrn

I když v současné době je statisticky prokázána účinnost aminobisfosfonátů (risedronátua alendronátu) v prevenci zlomeniny proximálního femoru, platí to jen u starých nemocnýchs osteoporózou a již prodělanou zlomeninou. U žen mladších 70 let, které už prodělaly osteoporotickouzlomeninu, snižují všechny dnes dostupné antiresorpční léky (raloxifen, kalcitonin,risedronát a alendronát) riziko zlomenin obratlů. Stupeň tohoto účinku je po 4-5 letech podáváníu všech uvedených léků obdobný, i když se uplatňuje rozdílnými mechanismy. Raloxifen, risedronáta alendronát prokazatelně snižují riziko zlomeniny obratlů při postmenopauzální osteoporózetaké u žen bez dosud prodělané zlomeniny. Pouze raloxifen prokazatelně snižuje rizikoprvní zlomeniny obratle i u žen, které mají v proximálním femoru jen osteopenii. Požadavkydlouhodobé léčby osteoporózy splňují uvedené antiresorpční léky v rozdílné míře. Liší sedlouhodobým zachováním účinnosti (snížení rizika zlomeniny), stupněm dlouhodobého zlepšováníkvality kosti, dlouhodobě příznivými účinky léčby na tkáně jiné než kost a dlouhodoběpřijatelnými riziky nežádoucích účinků. To vše jsou také podmínky dlouhodobé compliance asetrvání nemocných na léčbě. Uvedená kritéria by při zahajování léčby nemocných s postmenopauzálníosteoporózou měla být uplatňována s přihlédnutím k jejich věku, individuálnímrizikům zlomenin během dalších 5-10 let a rizikům jiných zdravotních komplikací.

Klíčová slova:
osteoporóza - bisfosfonáty - raloxifen - teriparatid - zlomeniny.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.

V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.