Odvolání proti vydaným lékařským posudkům – narůstající problém klinického pracovního lékařství


Vyšlo v časopise: Pracov. Lék., 68, 2016, No. 3, s. 75-76.
Kategorie: Úvodník

Nedávno jsem zpracovával znalecký posudek pro jeden z krajských soudů. Pacient, kterého jsem vyšetřoval a který byl v řešené věci žalobcem, neměl podle mého názoru vůbec žádnou šanci prosadit v tomto soudním řízení své požadavky. Vysvětlil jsem mu, jak se věci mají, jak můj znalecký posudek vyzní a proč je zbytečné se dále odvolávat, když možnost jeho úspěchu v tomto soudním řízení je při seriózním vyhodnocení reálně existujících okolností naprosto nulová. Zmiňovaný jedinec na to zareagoval pozoruhodným způsobem. Uvedl, že se i přes všechny sdělené skutečnosti stejně zase odvolá proti rozsudku, který pro něj bude nepříznivý, a to nejprve k Nejvyššímu soudu ČR a posléze případně i k Ústavnímu soudu ČR, a to z toho důvodu, že takové odvolání ho nic nestojí. Ukázalo se totiž, že tento pacient nemá žádný majetek (ale ani žádné vzdělání či vyučení, rozhodující část svého života byl nezaměstnaný a jeho jediným bohatstvím jsou děti, kterých v životě zplodil, pokud je mu známo, celkem sedm). Podle našich předpisů však nemajetným občanům nemůže být omezeno právo domáhat se spravedlnosti, takže uzná-li soud, že nemají vlastní prostředky potřebné k vedení soudního řízení, je pro ně soudní řízení bezplatné. Nejenže tedy neplatí žádné „vstupní“ soudní poplatky, ale nehrozí jim ani to, že by v případě neúspěchu v soudním řízení museli platit jakékoliv soudní výlohy včetně znaleckých posudků a nákladů vynaložených úspěšnou protistranou. Všechny tyto výlohy hradí za nemajetného občan stát. Jedinec, který prokáže, že nemá majetek, si neplatí ani svého právního zástupce (advokáta). Toho mu přidělí soud „ex ofo“ rovněž bezplatně (a pro advokáty je právní zastupování těchto nemajetných klientů velmi výhodné, protože mají jistotu, že vyúčtované náklady za odvedenou práci jim budou státem nepochybně vyplaceny). Proč by se tedy jedinec, kterého odvolání, resp. iniciace a realizace náročného odvolacího řízení, vůbec nic nestojí, neodvolával?

Obecně platí, že je-li nějaká služba poskytována bezplatně, neregulovaně, mnozí lidé ji čerpají mnohonásobně větší měrou, než je správné a racio-nální. Představa, že občané se nebudou domáhat toho, co je bezplatné, neboť pro ně není rozumné a správné to požadovat, se v praxi nenaplňuje. Může-li se někdo bezplatně odvolat proti závěru, který nevyznívá v souladu s jeho jakýmikoliv záj-my, byl by hloupý, kdyby se neodvolával.

V klinickém pracovním lékařství vydávají pověřená pracoviště velké množství lékařských posudků, kterými se nějaké onemocnění uznává nebo neuznává nemocí z povolání (nebo ohrožením nemocí z povolání). Podle názoru některých pracovníků Ministerstva zdravotnictví ČR musí být případné odvolání některé ze stran, jichž se takové lékařské posudky týkají, bezplatné. Těmito stranami zainteresovanými na závěru předmětných lékařských posudků jsou (až na zcela výjimečné případy) zaměstnanci a zaměstnavatelé. Ať už lékařský posudek deklaruje jakýkoliv závěr, pro jednu stranu (zaměstnance nebo zaměstnavatele) je tento závěr nevýhodný a může tedy zvažovat možnost odvolat se proti němu. Je-li odvolání zcela bezplatné, je logické, že je velmi často realizováno. Dnes se již setkáváme s odvoláním proti velmi podstatné části lékařských posudků uznávajících nebo neuznávajících nemoci z povolání (nebo ohrožení nemocí z povolání). Procento lékařských posudků, proti nimž se jedna nebo druhá stran a odvolá, přitom v průběhu let narůstá. Na mém pracovišti se v současné době do odvolacího procesu dostává více než jedna čtvrtina lékařských posudků uznávajících nebo neuznávajících nemoc z povolání či ohrožení nemocí z povolání. Nejspíše ale nebude trvat dlouho a odvolání budou podávána proti většině vydaných lékařských posudků.

Odvolání (formálně nejprve žádost o přezkoumání předmětného lékařského posudku, která se stane odvoláním až v případě, že vedoucí příslušného zdravotnického zařízení odvolateli nevyhoví) spustí náročný a komplikovaný proces, ve kterém nejprve zdravotnické zařízení shromažďuje a odesílá doklady a argumenty sloužící k obhájení představy o věcné a formální správnosti napadeného lékařského posudku, pak se jím zabývá odvolací orgán, jímž je nejčastěji krajský úřad. Pro něj se k probírané problematice vyjadřuje většinou znalecký subjekt. Krajský úřad pak vydává rozhodnutí, jehož vypracování je s ohledem na jeho rozsah a nutnou argumentaci nepochybně velmi pracné. Někdy se v rámci tzv. „autoremedury“ touto problematikou zabývá i krajská hygienická stanice (která přezkoumává věcnou správnost závěrů ověřujících podmínky vzniku nemoci z povolání na příslušném pracovišti). Je nesporné, že odvolací řízení zaměstnává spoustu lidí a že je zpravidla velmi nákladné. Zavaluje balastní prací celou řadu specialistů, kteří by mohli vytvářet účelné a užitečné společenské hodnoty. A to mnohdy jenom proto, že subjekt, kterého se příslušný lékařský posudek týká, deklaruje bezplatně, že žádá o přezkoumání určitého lékařského posudku, a to často bez jakékoliv věcné argumentace, kterou by se alespoň pokoušel zpochybnit představu o jeho věcné správnosti. Odvolatel nenese žádné náklady náročného procesu, který svým odvoláním ini-cioval, a není vystaven žádným rizikům v případě, že jeho odvolání nebude uznáno jako oprávněné. V nejhorším možném případě pro odvolatele bude lékařský posudek, který napadl, potvrzen.

Je třeba otevřít otázku, zda odvolání se proti vydaným lékařským posudkům musí být skutečně za každých okolností bezplatné. Právníci spolupracující s klinickým pracovními lékaři budou přezkoumávat stanovisko jednoho z odborů Ministerstva zdravotnictví ČR, který takový názor zastává. Smyslem poplatku za odvolání není zlepšit finanční situaci zdravotnického zařízení, které vydalo příslušný napadený lékařský posudek, ani uhradit náklady spojené s realizací odvolacího procesu (ten je zpravidla mnohonásobně nákladnější než finanční částky, které byly v minulosti některými pracovišti od odvolatelů požadovány). Hlavním smyslem vybírání poplatků za odvolání by bylo regulovat nezastavitelnou a stále narůstající smršť odvolání, která zatěžuje velké množství pracovníků a způsobuje naší společnosti nemalé finanční výdaje (resp. ztráty).

Stojí za zmínku, že celý proces posuzování a uznávání nemocí z povolání (včetně odvolání) je pro pacienta bezplatný. Kdokoliv může přijít na příslušné pracovnělékařské pracoviště a prohlásit, že chce posoudit, zda jeho určité zdravotní potíže nejsou projevem nemoci z povolání. Zmíněné pracoviště v takovém případě musí pro tohoto uchazeče o finanční odškodnění bezplatně zajistit důkladné přezkoumání a posouzení jeho zdravotního stavu a případně i bezplatnou realizaci odvolacího procesu. V běžném občanském životě není mnoho situací, v nichž by si lidé mohli počínat stejným nebo analogickým způsobem.

Podle informací, které mám k dispozici, počty odvolání proti lékařským posudkům uznávajícím nebo neuznávajícím nemoci z povolání či ohrožení nemocí z povolání velmi rychle narůstají. Zvyšující se zátěž lidí, kteří se těmito odvoláními musí zabývat, stejně jako vysoké finanční částky vynakládané na realizaci odvolacích procesů signalizují, že je třeba pokusit se najít způsoby, jak vůli jednotlivých subjektů odvolávat se doslova „proti všemu“ nějakým způsobem regulovat. Je obtížné představit si, že by regulaci bylo možné realizovat jinak než finančními stimuly. V diskusích, které se na toto téma rozvíjejí, se objevuje zajímavý názor, podle kterého by odvolatel musel složit před zahájením odvolacího procesu určitou vratnou kauci, která by se mu ovšem vrátila jenom v případě, že by jeho odvolání bylo úspěšné. Do jaké míry je takový způsob řešení problému nekontrolovaného nárůstu počtu odvolání schůdný, si netroufám odhadovat. Jisté ale je, že je nutné hledat cestu k omezení počtu bezdůvodných odvolání proti vydaným lékařským posudkům, která jsou podávána do značné míry jenom proto, že odvolatele to nic nestojí. Není správné, aby kliničtí pracovní lékaři posuzující a uznávající nemoci z povolání (i celá řada dalších pracovníků a institucí) byli zatěžováni řešením velkého množství bezdůvodných odvolání, z nichž podstatná část existuje jen proto, že jejich vznik není nijak regulován a že bezplatnost odvolacího procesu je okolností, která řadu subjektů stimuluje k tomu, aby se staly odvolateli.

Praha 1. 11. 2016

doc. MUDr. Evžen Hrnčíř, CSc., MBA


Štítky
Hygiena a epidemiologie Hyperbarická medicína Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Pracovní lékařství

Číslo 3

2016 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se