Hlasové potíže obyvatel Moravskoslezského kraje


The voice problems among the population in Moravian-Silesian region

Introduction:
Voice is the fundamental instrument of human communication. We are using it as a working tool in our everyday life; but it is also the most natural way of expressing our emotions, feelings, wishes and ideas.

Objective:
The aim of the thesis was to find out if voice professionals subjectively perceive the voice problems more often than a randomly selected sample of population of Moravian--Silesian Region.

Method:
The research was carried out by the form of standardized questionnaire which was randomly handed out to 222 voice professionals all together – nursery and primary schools pedagogues and to 200 inhabitants of Moravian-Silesian Region. Data from questionnaires were statistically processed.

Results:
Differences in subjective perceiving of voice are not evident from the study result. Primary school pedagogues evaluate their voice a bit worse than nursery school pedagogies. Slight problems were perceived by 6.8 % of pedagogues from voice professionals group but any severe voice disorder, according to standardized VHI questionnaire, was not found. In the group of populations were perceived slight of voice problems 6 % of the respondents and were appeared 2 heavy voice disorders.

Conclusion:
Voice difficulties of inhabitants of Moravian-Silesian Region do not grow together with their age, but in voice professionals group the difficulties grow. VHI questionnaire is a simple yet powerful tool for determining the patient’s voice problems. The resulting scores can be used to quantify the degree of difficulty a patient voice for change tracking problems due to treatment and to verify the functionality of the therapeutic methods of voice disorders. The implementation is relatively simple and does not require special financial costs. This questionnaire should be used as prevention in the practice of general practitioners and preventive care for voice professionals.

Key words:
voice – voice professional – voice disorders – World Voice Day


Autoři: M. Matějková;  E. Mrázková;  K. Richterová;  P. Sachová;  V. Janout
Působiště autorů: Ostravská univerzita v Ostravě, LF, Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví, vedoucí ústavu prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc.
Vyšlo v časopise: Pracov. Lék., 64, 2012, No. 2-3, s. 78-85.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Úvod:
Hlas je základním prostředkem mezilidské komunikace. V každodenním životě jej používáme jako pracovní nástroj a také je nejpřirozenější cestou, jak vyjádřit své emoce, city, přání a myšlenky.

Cíl:
Cílem bylo zjistit, zda hlasoví profesionálové subjektivně vnímají problémy s hlasem více než náhodně vybraný vzorek hlasových neprofesionálů Moravskoslezského kraje.

Metodika:
Průzkum byl proveden formou standardizovaného dotazníku VHI, který byl rozdán náhodně celkem 222 hlasovým profesionálům – pedagogům mateřských a základních škol a 200 obyvatelům Moravskoslezského kraje. Data z dotazníku byla statisticky zpracována.

Výsledky:
Rozdíl v subjektivním vnímání hlasu není z výsledku této studie patrný. Učitelé základních škol hodnotí svůj hlas o něco hůře než učitelé mateřských škol. V souboru hlasových profesionálů vnímalo mírné problémy se svým hlasem 6,8 % pedagogů a nevyskytla se žádná těžká hlasová porucha podle standardizovaného dotazníku VHI. V souboru hlasových neprofesionálů vnímalo mírné problémy celkem 6 % respondentů a objevily se 2 těžké poruchy hlasu.

Závěr:
Hlasové obtíže s přibývajícím věkem v souboru populace Moravskoslezského kraje nestoupají, ale u pedagogů ano. Dotazník VHI je jednoduchým a přitom mocným nástrojem pro stanovení hlasových potíží pacienta. Výsledné skóre lze použít pro kvantifikaci míry hlasových potíží pacienta, pro sledování změn potíží vlivem léčby a pro ověření funkčnosti léčebných metod v oblasti poruch hlasu. Jeho zavedení je poměrně nenáročné a nevyžaduje speciální finanční náklady. Tento dotazník by bylo vhodné použít jako prevenci v praxi praktických lékařů a závodní preventivní péče u hlasových profesionálů.

Klíčová slova:
hlas – hlasový profesionál – poruchy hlasu – světový den hlasu

ÚVOD 

Hlas je základním prostředkem mezilidské komunikace. V každodenním životě je používán jako pracovní nástroj a také je nejpřirozenější cestou, jak vyjádřit emoce, city, přání a myšlenky. Verbální komunikace provází člověka již od narození. Zpočátku je to jen pláč, křik a později s rozvíjejícím se jedincem také řeč či zpěv. Potřeba dorozumívání se je vlastní každé lidské bytosti. Prostřednictvím řeči se lidé mezi sebou obohacují o poznatky a zkušenosti a navozují přátelství. Skutečnost života bez hlasu je těžké si představit a zpravidla si lidé tuto obtížnost neverbální komunikace uvědomují až se ztrátou hlasu, byť jen dočasnou. Problematika ztrát hlasu a potíži s hlasem se netýká jen profesionálů, kteří jej používají denně, ale také, aniž by si to uvědomovali, i populace hlasových neprofesionálů.

Lidská řeč je nejdokonalejším prostředkem komunikace. Jak známo, komunikují spolu i jiní živočichové. Ale u člověka, živočišného druhu Homo sapiens, dosáhla komunikace asi nejvyšší úrovně. Prvním hlasovým projevem je novorozenecký křik [11]. Z jazykovědného hlediska je třeba přesně definovat tři pojmy: řeč, jazyk a mluva. Zatímco řeč je obecná biologická vlastnost předávat smysluplné informace pomocí zvukového, písemného nebo nějakého jiného kódu, jazyk je specifická vlastnost určité přesně vymezené skupiny lidí. Mluva nebo promluva je jazykový projev v určitém okamžiku [2].

Lidská řeč je složitě řízený děj, při kterém sehrává základní roli nervová regulace s dominantním podílem specifických úseků mozkové kůry [2]. Vznik řeči, tedy jejích samohlásek a souhlásek, probíhá v dutině ústní a hltanu. Samohlásky vznikají rezonancí, kdy každé z nich odpovídá určitý tvar dutiny ústní podle polohy jazyka a postavení rtů. Souhlásky vznikají (za současné funkce zvuku z hrtanu) při průchodu vzduchu zúženými místy, např. mezi zuby – s, z, t, nárazem vzduchu mezi rty – b, p, v apod. [1].

Všechny zvukové změny hlasového projevu – vznikající buď chorobami hlasového orgánu, nebo nesprávnou funkcí hlasového, dechového či artikulačního ústrojí – se nazývají hlasovými poruchami. Příčiny onemocnění jsou velmi rozmanité a často se vzájemně kombinují a zmnožují. Porucha hlasu – dysfonie může být podle své zvukové podoby různého stupně. Rozeznává se hlas zastřený, mírně, středně, silně chraptivý. Nejtěžším stupněm je bezhlasí – afonie. Porucha hlasu není nemocí, ale symptomem, který má různé příčiny a trvá nekonstantně dlouho [10]. Ke vzniku poruch hlasu přispívají kouření, pití alkoholu, užívání hormonálních kontraceptiv, vleklé infekce dýchacích cest aj. [3].

Základní příznakem hlasové poruchy je chrapot, který může být příznakem nejen banálního, ale i život ohrožujícího onemocnění. Náhle vzniklý chrapot a bolest v krku signalizují poranění hlasivek. V takovém případě je třeba hlas šetřit, dokud bolest a chrapot neustoupí. Chrapot trvající déle než tři týdny je dostatečným důvodem k návštěvě odborného lékaře: laryngologa nebo foniatra. Přemáhání hlasu může vést k poškození hlasivek. Dostatečný přísun tekutin působí preventivně proti poškození hlasu. Alkohol a kofein ale vysušují sliznice a nebezpečí poškození hlasivek zvyšují. Kouření zvyšuje riziko rakoviny hlasivek a hrtanu [13].

Každoročně připadá na 16. dubna světový den hlasu. Poprvé byl vyhlášen v roce 1999 v Brazílii jako odezva na zvýšený výskyt rakoviny hrtanu u tamního obyvatelstva a byl nazván Národním dnem hlasu. První Světový den hlasu se konal v roce 2003 a Česká republika se k této celosvětové akci připojila v roce 2009. Hlavním cílem tohoto dne je informovat veřejnost o významu hlasu, jeho důležitosti v práci a ve společnosti a zvýšit pozornost vůči hlasovým poruchám. Společnosti, odborní lékaři a specialisté pečující o hlas v tento den organizují různé veřejné přednášky, dny otevřených dveří, preventivní vyšetření hlasu a hlasového ústrojí. Během Dne hlasu je možnost nechat vyšetřit svůj hlas bez objednání v centrech ORL, která jsou k tomuto světovému dni hlasu připojena.   

METODIKA 

Cílem bylo zjistit, zda hlasoví profesionálové trpí hlasovými poruchami více než obecná populace. Zvolená hypotéza Ho předpokládala, že není rozdíl v průměrném rozložení hodnot (výsledků) u obecné populace a hlasových profesionálů (pedagogů). Tato hypotéza byla přijata na hladině statistické významnosti α = 0,05.

Průzkum byl prováděn pomocí standardizovaného dotazníku. Stejný dotazník byl rozdán hlasovým profesionálům a obyvatelstvu Moravskoslezského kraje. Dotazník, který byl použit v tomto průzkumu, se používá jako jedna ze základních vyšetřovacích metod. Pacientem subjektivně vnímané hlasové potíže jsou základním impulzem pro léčbu hlasu. Dotazník VHI (Voice Handicap Index, neboli index hlasového postižení), je jedna ze základních metod pro subjektivní hodnocení hlasu samotným pacientem. Byl vypracován v pěveckém centru univerzity v Michiganu [14]. Tato původní anglická verze byla přeložena do mnoha světových jazyků a v současnosti je dotazník využíván celosvětově. Je navržen tak, aby hodnotil fungování našeho hlasu při každodenním používání. V šetření byla použita česká verze dotazníku, která prošla řadou korektur [5, 14].

Dotazník se skládá ze tří částí, které zahrnují fyzickou, emocionální a funkční část. Každá z nich má celkem 10 otázek a je hodnocena samostatně. Součty jednotlivých částí jsou označeny jako P, F a E hodnota. Osoba vyplňující VHI má možnost vybrání odpovědi z 5 možností (0 – nikdy, 1 – téměř nikdy, 2 – někdy, 3 – téměř vždy, 4 – vždy). Hodnocení se provádí součtem všech bodů v dané oblasti a srovnáním výsledné hodnoty s tabulkou pro hodnocení dotazníku VHI. Maximální možný získaný počet bodů v každé z oblasti je 40, celkem tedy 120.

Dotazníky pro obecnou populaci byly rozdávány náhodně v rámci Světového dne hlasu. Byli osloveni lidé z Moravskoslezského kraje. Téměř všichni byli ochotni vyplnit krátký dotazník VHI. Komunikace s každým respondentem zvlášť zajistila 100% návratnost dotazníku od obecné populace. Druhou skupinou byli hlasoví profesionálové – pedagogové ze základních a mateřských škol v Ostravě.

Data získaná od pedagogů a populace byla vložena do šablony vytvořené v programu Epidata a všechna prošla dvojitou kontrolou. Tabulky a grafy byly vytvořeny v programu Microsoft Excel. Použitými statistickými metodami byly v této práci aritmetický průměr a chí-kvadrát test.   

CHARAKTERISTIKA SOUBORU 

Soubor v této práci byl rozdělen do dvou skupin.

První skupinou byli hlasoví profesionálové – pedagogové základních a mateřských škol v Ostravě. V této skupině bylo celkem 222 respondentů, respektive respondentek, protože celý soubor hlasových profesionálů tvořily ženy. Průměrný věk byl 46 let, a tudíž je mnohem vyšší než u hlasových neprofesionálů.

Druhá skupina byla složena z obyvatelstva Moravskoslezského kraje. V tomto souboru bylo celkem 200 respondentů, z toho 113 mužů a 87 žen. Průměrný věk celého souboru byl 37 let. U mužů byl průměrný věk vyšší, pohyboval se téměř na hranici 38 let (37,71 let) a u žen byl 36 let.

Oba soubory byly následně rozděleny na 3 skupiny podle věku:

  • 1. skupina – 18–30 let,
  • 2. skupina – 31–44 let,
  • 3. skupina – 45– x let.

Ve skupině hlasových profesionálů bylo 27 osob do věku 30 let, 57 osob ve věku od 31 do 40 let a 138 osob starších 45 let. Nejčetnější je třetí věková skupina, která tvořila 62 % souboru (tab. 1).

Tab. 1. Rozložení věkových skupin v souboru pedagogů
Rozložení věkových skupin v souboru pedagogů

Ve sledované skupině hlasových neprofesionálů bylo 80 osob do věku 30 let, 61 osob ve věku od 31 do 40 let a 59 osob starších 45 let. Nejčetnější byla první věková skupina, která tvořila 40 % souboru (tab. 2).

Tab. 2. Rozložení věkových skupin v souboru populace
Rozložení věkových skupin v souboru populace

V souboru populace Moravskoslezského kraje bylo nejvíce osob ve věku 18–30 let u mužů, tvořili 21 % celého souboru. Nejméně respondentů bylo u žen ve 3. věkové skupině od 45 do 65 let, pouhých 10 %. Celkové rozložení mužů a žen ve vybraném souboru osob bylo téměř totožné. Muži tvořili celkem 56,5 % a ženy 43,5 % v daném souboru. Celkově nejvíce respondentů bylo u žen i u mužů v 1. věkové skupině, celkem 40 % (graf 1).

Rozložení mužů a žen v obecné populaci v procentech
Graf 1. Rozložení mužů a žen v obecné populaci v procentech

VÝSLEDKY 

Rozdíly v subjektivním vnímání svého hlasu byly mezi obecnou populací a pedagogy minimální. Pedagogové byli rozděleni podle svého povolání na učitele mateřských škol a základních škol. Významný rozdíl byl zřetelný pouze u P hodnoty, kterou je označená fyzická část v dotazníku. Obecná populace má tuto P hodnotu o 2,3 bodů nižší než pedagogové. V části emoční i funkční byly více vnímány problémy s hlasem u obecné populace než u hlasových profesionálů – pedagogů (graf 2).

Srovnání průměrných hodnot hlasových profesionálů a obecné populace
Graf 2. Srovnání průměrných hodnot hlasových profesionálů a obecné populace

Tabulka průměrných hodnot byla použita ke statistickému výpočtu a k formulování nulové hypotézy Ho – není rozdíl v průměrném rozložení hodnot u obecné populace a hlasových profesionálů (pedagogů). Tyto hodnoty jsou dané z vybraných dotazníku a byly použity k výpočtu očekávaných hodnot. Výsledná hodnota chí-kvadrát testu p = 0,440271634.

Hodnota P vypočítaná v excelu chí-kvadrát testem je větší než α = 0,05. Ho nebyla zamítnuta na 5% hladině významnosti (tab. 3).

Tab. 3. Průměrné hodnoty pedagogů a obecné populace
Průměrné hodnoty pedagogů a obecné populace

V souboru hlasových profesionálů všechny hodnoty postupně stoupají s přibývajícím věkem. Největšími obtížemi trpí hlasoví profesionálové ve věku nad 45 let. Celkově nejnižší hodnoty byly v poslední části – E hodnotě, neboli funkční část dotazníku VHI. Nejvyšší hodnoty byly v první části – P hodnotě, nazývané také jako fyzická část dotazníku (graf 3). V souboru hlasových neprofesionálů byly téměř všechny průměrné hodnoty vyšší u žen. U mužů byly vyšší hodnoty jen v F hodnotě u věkové skupiny nad 45 let a v E hodnotě u téže skupiny. V celkovém součtu průměru byly obtíže více vnímány u prvních dvou věkových skupin u žen, ve třetí věkové skupině u mužů (tab. 4).

Srovnání průměrných hodnot pedagogů podle věkových skupin
Graf 3. Srovnání průměrných hodnot pedagogů podle věkových skupin

Tab. 4. Rozdělení průměrných hodnot mužů a žen podle věkových skupin
Rozdělení průměrných hodnot mužů a žen podle věkových skupin

Při srovnání průměrných hodnot mužů a pedagogů podle věkových skupin je patrné, že průměrné hodnoty mužů byly v P hodnotě ve všech skupinách nižší než ve stejných věkových skupinách u hlasových profesionálů. V dalších dvou hodnotách byly všechny hodnoty vyšší než u pedagogů. V celkovém průměrů hodnot vnímali subjektivně problémy s hlasem nejvíce muži z obecné populace ve věku od 30 do 44 let (graf 4). U žen a pedagogů je patrný podobný trend jako ve srovnání mužů a pedagogů. P hodnota rostla v jednotlivých věkových skupinách pedagogů a byla vyšší než u žen z obecné populace. Poté byly již hodnoty vyšší u žen než u pedagogů. Pouze E hodnota ve věkové skupině nad 45 let byla vyšší u pedagogů. V celkovém součtu pak pedagogové převyšují ženy z obecné populace ve věku nad 45 let. Vzhledem k faktu, že všichni pedagogové z obecné populace Moravskoslezského kraje byly ženy, dá se odvodit, že ženy z obecné populace do věku 44 let subjektivně vnímají hlasové potíže více než ženy-učitelky a nad 45 let obráceně (graf 5).

Rozdělení průměrných hodnot mužů a pedagogů podle věkových skupin
Graf 4. Rozdělení průměrných hodnot mužů a pedagogů podle věkových skupin

Rozdělení průměrných hodnot žen a pedagogů podle věkových skupin
Graf 5. Rozdělení průměrných hodnot žen a pedagogů podle věkových skupin

K vyčlenění osob s obtížemi byla využita tabulka, která je upravena k použití při hodnocení pomocí standardizovaného dotazníku VHI. Tato tabulka slouží ke kvantifikaci míry potíží pacienta (čím vyšší skóre, tím větší potíže, min: 0, max.: 120) – tabulka 5. V souboru obecné populace pociťovalo problémy s hlasem více osob než v souboru hlasových profesionálů. Jen v první skupině „mírných obtíží“ bylo více pedagogů. Ve skupině pedagogů mírné obtíže pociťovalo 15 osob. Nejhorší – těžké – obtíže měly 2 osoby ze souboru populace a žádná osoby ze souboru pedagogů (graf 6). Z celkového počtu 200 osob v populaci Moravskoslezského kraje vnímalo problémy s hlasem celkem 29 osob. Jako mírné obtíže hodnotilo svůj hlas celkem 12 osob – z toho stejný počet mužů i žen, shodně 6 osob. Stejné to bylo i u těžkých hlasových obtíží, které ženy vnímaly stejně jako muži. Rozdíl byl pouze u vnímání hlasových problémů hodnocených jako střední porucha hlasu. Tyto hlasové obtíže byly častější u žen (graf 7). 

Tab. 5. Tabulka střední hodnoty (a směrodatné odchylky)*
Tabulka střední hodnoty (a směrodatné odchylky)*
*pro VHI části a pro celkové VHI skóre jako funkce hlasových potíží subjektivně vnímaných pacientem (podle Jacobsonové et al.)

Rozdělení počtu osob s obtížemi
Graf 6. Rozdělení počtu osob s obtížemi

Rozdělení počtu osob s hlasovými obtížemi v populaci
Graf 7. Rozdělení počtu osob s hlasovými obtížemi v populaci

DISKUSE 

Pod pojmem hlasový profesionál se dnes rozumí osoby, které pro výkon svého povolání nezbytně potřebují dokonalou hlasovou funkci. Z hlediska požadavku na kvalitu hlasu se pak podle doporučení UEP (Unie evropských foniatrů) rozlišují 4 skupiny hlasových profesionálů. První skupinu tvoří zpěváci – sólisté i sboroví, kde požadavek na kvalitu hlasu je absolutní. Do druhé skupiny patří herci, profesionální mluvčí (moderátoři TV a rozhlasu, konferenciéři) a učitelé. Třetí skupinu tvoří celá řada profesí, jako např. soudci, lékaři, politici, telefonisté, profesionální vojáci, manažeři, duchovní a další. Poslední čtvrtou skupinou jsou kameloti a prodavači, kde se uplatňuje hlavně kvantita nad kvalitou hlasu [16]. U těchto osob se mohou vyskytovat různé nemoci hlasivek a hrtanu. Také proto jsou nemoci hlasivek zařazeny do seznamu podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

Ve vyspělých zemích vzrůstá rozvoj mezilidské komunikace. Stoupá počet profesí na ní závislých. Závažné poruchy mezilidské komunikace postihují přibližně 5–10 % obyvatelstva (v ČR asi 350 000 dětí a 400 000 dospělých). Z tohoto počtu činí poruchy hlasu asi 1/3. Statistická data uvádějí, že 3–7 % dospělé populace trpí poruchami hlasu, které přibližně v 50 % případů ovlivňují výkon zaměstnání [12]. V této studii mělo poruchu hlasu celkem 29 osob ze souboru populace Moravskoslezského kraje, v němž bylo celkem 200 respondentů. V souboru hlasových profesionálů se vyskytovalo méně poruch hlasu než u hlasových neprofesionálů. Těžká porucha hlasu se u pedagogů mateřských a základních škol nevyskytla, ale u obecné populace Moravskoslezského kraje se objevila ve 2 případech, shodně u 1 muže a 1 ženy. V celkovém součtu v obecné populaci vnímaly hlasové potíže více ženy.

V letech 1975–2000 bylo v České republice jako nemoc z povolání ohlášeno 247 profesionálních poruch hlasu [7]. Počet hlášených případů nemocí z povolání v letech 2001–2009 byl celkem 19 osob. Nemoci hlasu se řadí v seznamu nemocí z povolání do kapitoly VI, což jsou nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli. Tyto nemoci vznikají při práci spojené s vysokou profesionálně podmíněnou hlasovou námahou. Z celkového počtu všech hlášených nemocí z povolání představuje kapitola VI v letech 2001–2009 jen 0,16 %. Podrobnější analýza ukázala, že v uvedeném období bylo diagnostikováno 30 profesionálních poruch hlasu v pedagogické profesi. V letech 1975–2000 byly nejčastěji postiženy ženy (26 učitelek) a jen ve 4 případech se jednalo o muže [7]. V letech 2001–2009 z celkového počtu 19 osob s hlášenou nemocí z povolání bylo 17 žen a jen 2 muži. Z toho vyplývá, že ženy vykonávají profesi pedagogů častěji než muži, a tudíž je i více nemocí z povolání v kapitole VI u žen. V souboru hlasových profesionálů nehodnotila ani jedna žena subjektivně podle standardizovaného dotazníku VHI těžkou nemoc hlasu přiznávanou jako nemoc z povolání, to však neznamená, že nemůže mít chorobu z povolání, protože tento dotazník je subjektivní vyšetřovací metodou. K potvrzení diagnózy nemoci hlasu by bylo třeba provést objektivní vyšetření.

Výsledky studií v jiných letech uvádějí vyšší výskyt hlasových poruch v závislosti na věku. Tyto údaje uvádí i studie autorů Mrázkové, Richterové [5]. Z výsledků předložené práce je patrné postupné zvyšování průměrných hodnot subjektivního hodnocení v závislosti na věku pouze u skupiny pedagogů. Ve skupině obecné populace Moravskoslezského kraje tento trend není patrný. Tato skutečnost mohla být ovlivněna nerovnoměrným rozložením počtu osob v jednotlivých věkových skupinách pedagogů i obecné populace. Průměrný věk hlasových profesionálů byl 46 let, u obecné populace byl tento věk 37 let. Ve třetí věkové skupině, u které se předpokládá nejvyšší poškození hlasu způsobené délkou výkonu povolání i opotřebováním hlasivek u obecné populace, obsahoval soubor hlasových profesionálů – pedagogů více než dvojnásobek respondentů oproti souboru z obecné populace. Je zde třeba podotknout, že dotazník VHI je subjektivní vyšetřovací metodou, kdy respondent hodnotí svůj hlas sám, bez následného lékařského vyšetření.

V souboru osob obecné populace bylo více mužů než žen, což neodpovídá rozložení mužů a žen v Moravskoslezském kraji. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR žilo k datu 31. 12. 2009 na území Moravskoslezského kraje celkem 1 247 373 osob. Z tohoto počtu bylo 636 376 žen a 610 997 mužů [15]. Pro účely této studie byly hodnoceny jen osoby v produktivním věku, tzn. 18–65 let. Všechny tyto skutečnosti mohly vést ke zkreslení výsledků studie.

Proměny vlastností (kvality) hlasu, který patří k základním pracovním nástrojům pedagoga, mohou jeho práci významně usnadňovat, anebo komplikovat natolik, že se snižuje pracovní výkonnost a v konečném důsledku i jeho pedagogická úspěšnost. U učitelů na základních školách je zpěv součástí jejich profese, stejně jako u učitelek mateřských škol. Velká část učitelů na základních školách, i když neučí hudební výchovu, má ke zpěvu blízký vztah [7]. Soubor hlasových profesionálů byl rozdělen na učitele mateřských škol a učitelé základních škol. Z tohoto průzkumu vyplývá, že učitelé základních škol hodnotí svůj hlas o něco hůře než učitelé mateřských škol.

Podle studie prováděné v Polsku u pedagogů dotazníkem VHI vnímalo 66 % učitelů své problémy s hlasem jako mírné a 10 % osob jako těžké. Již v dřívějších studiích bylo prokázáno, že ženy--učitelky mají příznaky klinické dysfonie přibližně 2–3krát častěji než ženy z obecné populace [6]. V předloženém průzkumu se výsledky velmi liší. Ze souboru 222 pedagogů vnímalo mírné problémy se svým hlasem jen 6,8 % pedagogů, což je desetina počtu osob v polské studii. V polské studii však bylo zahrnuto téměř dvakrát více respondentů-učitelek – celkem 425 osob. V souboru pedagogů v předložené studii se nevyskytla ani jedna těžká porucha podle standardizovaného dotazníku VHI, zatímco ve studii v Polsku bylo těžkých poruch 10 %.

Jedním z odborníků zabývajících se problematikou hlasu a hlasových obtíží je Nelson Roy, docent na katedře komunikačních věd a poruch na univerzitě v Utahu. Tento autor využil dotazník VHI k několika studiím týkajícím se hlasových poruch mezi učiteli a obecnou populací. V jiných studiích Nelson Roy využívá dotazník VHI k hodnocení účinků různých léčebných metod. Z jeho studií vyplývá, že ve Spojených státech amerických je přibližně 10 % zaměstnání klasifikováno z hlediska používání hlasu jako těžké povolání. Současné epidemiologické studie potvrzují, že poruchy hlasu jsou společné pracovní riziko v povolání pedagogů. Z celkového počtu učitelů zapojených do studií, týkajících se hlasové námahy, vnímalo během celé své kariéry problém s hlasem 58 % pedagogů a hlasovou poruchu mělo 11 % pedagogů. Tyto poruchy navíc negativně ovlivnily pracovní výkon a docházku [8].

Odborné studie dokládají, že je třeba věnovat se prevenci v oblasti hlasových poruch. K profesní zátěži se přidružují ještě negativní vlivy pocházející z nevhodného životního stylu. Výrazně negativní vliv na hlasivky má kouření. Dalšími vlivy jsou vlivy fyzikální, klimatické a také špatné stravovací návyky. Hlasovému aparátu neprospívá alkohol a konzumace přechlazených nápojů [7]. V souboru respondentů obecné populace nebylo v dotazníku zahrnuto, zda jsou kuřáci či nekuřáci. Pokud v souboru populace bylo více kuřáků než nekuřáků, mohlo dojít k negativnímu ovlivnění průměrných hodnot populace.   

ZÁVĚR 

V předložené práci byly stanoveny hlasové obtíže pomocí standardizovaného dotazníku VHI u 222 respondentů hlasových profesionálů a 200 respondentů osob z obecné populace. Cílem bylo zjistit, zda hlasoví profesionálové subjektivně vnímají problémy s hlasem více než populace Moravskoslezského kraje a zda rostou subjektivně vnímané potíže s rostoucím věkem respondentů.

Z předložené práce vyplynulo, že rozdíly v subjektivním vnímání hlasu u hlasových profesionálů a obecné populace Moravskoslezského kraje jsou statisticky nevýznamné. Hlasoví profesionálové i populace vnímají své problémy s hlasem stejně. Skupina hlasových profesionálů zahrnovala jen ženy. Profesi pedagogů vykonává mnohem více žen než mužů. Jinak tomu bylo u obecné populace, která se skládala jak z mužů, tak i žen. Tento soubor byl rozdělen na dvě skupiny a bylo sledováno, zda existuje rozdíl v subjektivním vnímání hlasových obtíží. Ani v těchto dvou skupinách nebyl žádný rozdíl. Průměrné hodnoty byly téměř totožné.

Výskyt hlasových obtíží rozdělených podle průměrného počtu bodů z dotazníku VHI na mírné, střední a těžké podle Jacobsonové byl u pedagogů nejvyšší v první skupině „mírných obtíží“. Těžké obtíže se v obecné populaci vyskytly ve dvou případech, u pedagogů ani v jednom případě.

Ani hypotéza, zda stoupají hlasové obtíže s přibývajícím věkem, nebyla u obecné populace Moravskoslezského kraje potvrzena. Jinak tomu bylo u populace hlasových profesionálů – pedagogů. Zde bylo zjištěno, že všechny tři průměrné hodnoty z jednotlivých částí dotazníku VHI postupně stoupají s věkem respondentů – hlasových profesionálů. Hlasové obtíže s přibývajícím věkem v souboru populace Moravskoslezského kraje nestoupají, ale u pedagogů ano.

Výsledné závěry mohou být ovšem ovlivněny nežádoucími vlivy. Mezi tyto vlivy můžeme zařadit nepravdivost údajů vyplněných respondenty nebo také rozdělení respondentů v jednotlivých věkových skupinách obou souborů této studie. K jednoznačným závěrům by bylo třeba potvrdit závěry předložené práce dalším výzkumem týkající se hlasových poruch u hlasových profesionálů a obecné populace. Dotazník VHI je jednoduchým a přitom mocným nástrojem pro stanovení hlasových potíží pacienta. Výsledné skóre lze použít pro kvantifikaci míry hlasových potíží pacienta, pro sledování změn potíží vlivem léčby a pro ověření funkčnosti léčebných metod v oblasti poruch hlasu. Jeho zavedení je poměrně nenáročné a nevyžaduje speciální finanční náklady [14].   

Došlo dne 2. 7. 2012.

Do tisku přijato dne 17. 7. 2012. 

Kontaktní adresa:

Mgr. Martina Matějková

Ostravská univerzita v Ostravě, LF

Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví

Syllabova 19

703 00 Ostrava-Zábřeh

e-mail: Matejkova.Martina@seznam.cz


Zdroje

1. ČIHÁK, R. Anatomie. Praha: Grada, 1986, 388 s., ISBN 80‑060-88.

2. HAHN, A. et al. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007, 392 s., ISBN 978-80-247-0529-3.

3. HYBÁŠEK, I. Otorinolaryngologie. Poruchy hlasu a řeči [online]. Hradec Králové: Fakultní nemocnice a LF v Hradci Králové, 2008–2011 [cit. 2011-01-03]. Dostupné z ww: http://www.lfhk.cuni.cz/orl/eORL/10%20PORUCHY%20HLASU%20A%20RECI.pdf

4. MERKUNOVÁ, A., OREL, M. Anatomie a fyziologie člověka. Pro humanitní obory. Praha: Grada, 2008, 304 s., ISBN 978--80-247-1521-6.

5. MRÁZKOVÁ, E., RICHTEROVÁ, K., HAJDUKOVÁ, Z., SACHOVÁ, P., KLIMKOVÁ, P. Kvalita hlasu u vybraných hlasových profesionálů v Moravskoslezském kraji. Pracovní lékařství [online]. 2009, 4, [cit. 2011-03-13], s. 161–174. Dostupný z www: http://www.prolekare.cz/pracovni-lekarstvi-clanek?id=31011.

6. NIEBUDEK, E., KOTYŁO, P., ŚLIWIŃSKA-KOWALSKA, M. Evaluation of voice acoustic parameters. Journal International Medycyny Pracy i Zdrowia Środowiskowego [online]. 2007, 1, [cit. 2011-04-01]. Dostupný z www: http://www.imp. lodz.pl/upload/oficyna/artykuly/pdf/full/04-Nie.pdf.

7. PEŠLOVÁ, M., BRHEL, P. Profesionální poruchy hlasu. Pracov. Lék., [online]. 2002, č. 1 [cit. 2002-01-01], s. 21–23, dostupné na www: http://www.clsjep.cz/Ukazclanek2 .asp?clanek=10505&jazyk=&cislo=641

8. ROY, N. Teachers With Voice Disorders: Recent Clinical Trials Research. The Asha Leader [online]. 2005, 1, [cit. 2011-04-19]. Dostupný z www: http://www.asha.org/ Publications/leader/2005/050412/f050412b1.htm.

9. ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. t al. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2007. 616 s., ISBN 978-80-7367-340-6.

10. ŠLAPÁK, I., JANEČEK, D., LAVIČKA, L. Základy otorinolaryngologie a foniatrie pro studenty speciální pedagogiky [online]. Brno  Klinika ORL LF MU a FN Brno, 2009 [cit. 2010-12-22]. Dostupné z www: http://is.muni.cz/elportal/ estud/pedf/js09/orl/web/doc/zaklady-orl-a-foniatrie.pdf.

11. ŠRAM, F. et al. Poruchy hlasu. Medicina practica et clinica: ORL. 2003, s. 56–62. Dostupný také z www: http://www.orl.cz/diagnozy/foniatrie/2/kopie/Sram2003.pdf.

12. ŠRAM, F., ŠVEC, J., VYDROVÁ, J. Včasná diagnostika poruch hlasu včetně rakoviny hlasivek. Lékařské listy [online]. 2010, 3, [cit. 2011-03-18]. Dostupný z www: http://www.zdn.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/vcasna-diagnostika-poruch-hlasu-vcetne-rakoviny-hlasivek-449628.

13. ŠVEC, J., ŠRAM, F., VYDROVÁ, J. 16. duben: Světový den hlasu. Otorinolaryngologie a foniatrie, 2009, 58, 3, s. 152–155, ISSN 1210-7867.

14. ŠVEC, J., LEJSKA, M., FROSTOVÁ, J., ZÁBRODSK, M., DRŠATA, J., KRÁL, P. Česká verze dotazníku Voice Handicap Index pro kvantitativní hodnocení hlasových potíží vnímaných pacientem. Otorinolaryngologie a foniatrie [online]. 2009, 3, [cit. 2011-03-13], s. 132-139. Dostupný z www: http://www.medvik.cz/kramerius/PShowPage Doc. do?it=0&id=123413&picp=&idpi=355471, ISSN 1210-7867.

15. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. 2010 [cit. 2011-04-20]. Moravskoslezský kraj. Dostupné z www: http://www.uzis.cz/cr-kraje/moravskoslezsky-kraj

16. VELDOVÁ, Z. Možnosti léčby hlasových profesionálů v ambulantní praxi. Interní medicína pro praxi, 2005, 11, s. 497–498.

Štítky
Hygiena a epidemiologie Hyperbarická medicína Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Pracovní lékařství

Číslo 2-3

2012 Číslo 2-3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Doporučení, indikace a dávkování LMWH
nový kurz
Autoři: Doc. MUDr. Tomáš Kvasnička, CSc.

Pacient s neuropatickou bolestí v ordinaci praktického lékaře
Autoři: doc. MUDr. Ladislav Slováček, Ph.D., MUDr. Birgita Slováčková, Ph.D.

Imunoterapie urotelového karcinomu močového měchýře
Autoři:

Neutropenie
Autoři: MUDr. Michal Kouba

Průlomová bolest a možnosti její léčby
Autoři: MUDr. Pavlína Nosková, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se