Úloha narrow band imaging a autofl uorescence při diagnostice karcinomu orofaryngu


Narrow band imaging and autofl uorescence in orofaryngeal carcinoma diagnostics

Despite progress in the treatment of head and neck cancer, the five-year overall survival rate is still low because of late dia­gnosis. The head and neck mucosal tumours were usually dia­gnosed in higher stages in past, therefore new endoscopic optical imaging methods were developed for better and earlier detection of these lesions. They are divided in two main groups – horizontal and vertical methods. The horizontal ones show the surface of the mucous membrane (narrow band imaging, autofluorescence, photodynamic dia­gnosis, magnifying and contact endoscopy). The vertical ones show different layers of the mucosa (optical coherence tomography and confocal endomicroscopy). Narrow band imaging and autofluorescence endoscopy are already used routinely in foreign countries, magnifying and contact endoscopy are getting to practice recently. The authors present a summary of narrow band imaging and autofluorescence endoscopy usage in the dia­gnostics of oropharyngeal carcinoma. 

Keywords:

endoscopy – optical imaging methods – autofluorescence – NBI – narrow band imaging


Autoři: Sýba J. 1,2;  Lukeš P. 1;  Dostálová L. 1;  Chovanec M. 2;  Plzák J. 1
Působiště autorů: Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, Katedra otorinolaryngologie IPVZ, Praha 1;  Otorinolaryngologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze 2
Vyšlo v časopise: Otorinolaryng. a Foniat. /Prague/, 70, 2021, No. 1, pp. 32-38.
Kategorie: Přehledový článek
doi: 10.48095/ccorl202132

Souhrn

I přes pokrok v terapii nádorů hlavy a krku se celkové pětileté přežití za posledních několik dekád prakticky nezměnilo, a to zejména kvůli pozdní dia­gnóze. Vzhledem k tomu, že v minulosti byly slizniční nádory v ORL oblasti zachycovány až ve vyšších stadiích nemoci, byly vyvinuty nové endoskopické optické zobrazovací metody pro lepší a dřívější detekci těchto lézí. Dělíme je na dvě základní skupiny. Horizontální metody zobrazují povrch sliznice (úzkopásmové zobrazení – narrow band imaging, autofluorescence, fotodynamická dia­gnostika, zvětšovací a kontaktní endoskopie). Vertikální metody umožňují zobrazit různé vrstvy sliznice (optická koherentní tomografie a konfokální laserová endomikroskopie). V zahraničí jsou běžně v současné klinické praxi v různých oborech využívány narrow band imaging a autofluorescence. Do ORL působnosti se stále častěji začleňuje i zvětšovací a kontaktní endoskopie. Autoři předkládají souhrnný přehled o využití narrow band imaging a autofluorescenci při dia­gnostice karcinomu orofaryngu.

Klíčová slova:

endoskopie – optické zobrazovací metody – autofluorescence – NBI – úzkopásmové zobrazení

Úvod

Nejčastějším maligním nádorem orofaryngu je spinocelulární karcinom [1]. Rizikové faktory jsou kouření, žvýkání tabáku, nadměrná konzumace alkoholu a lidský papilomavirus (HPV) [2]. Incidence těchto nádorů neklesá, naopak v rozvinutých zemích, jako je například USA a Anglie stoupá, a to kvůli infekci HPV [3]. V České republice je výskyt nádorů orofaryngu také na vzestupu (graf 1) [4]. I přes pokroky v terapii se pětileté přežití za poslední dekády výrazněji nezměnilo. Prakticky je to většinou kvůli pozdní dia­gnóze [5].

Incidence karcinomu orofaryngu [4].<br>
Graph 1. Incidence of oropharyngeal carcinoma [4].
Graf 1. Incidence karcinomu orofaryngu [4].
Graph 1. Incidence of oropharyngeal carcinoma [4].

Spinocelulární karcinom je nádor vycházející z epitelových buněk sliznice. Jeho růst je metabolicky velmi náročný. Aby měl dostatečný přísun živin, indukuje neovaskularizaci [6]. Léčba karcinomu orofaryngu může být chirurgická, nechirurgická (radioterapie nebo kombinace radioterapie a chemoterapie) nebo kombinovaná [7]. Léčba těchto karcinomů v pokročilém stadiu vede ke zvýšené morbiditě, mutilaci a šance na přežití klesá. U karcinomu orofaryngu dochází k výrazným funkčním obtížím, jako je porucha polykání, u rozsáhlejších tumorů dochází k poruchám tvorby řeči. Dochází tedy k výraznému snížení kvality života [1]. Naprosto nejdůležitější pro úspěšnost léčby malignomu orofaryngu je jeho včasná dia­gnostika. Ideálně v tzv. přednádorovém stadiu (dysplasie a karcinom in situ) [8].

Ne vždy je jednoduché tumor/ přednádorový stav identifikovat. Proto byly do praxe zavedeny různé endoskopické optické zobrazovací metody, které umožňují dia­gnostiku zlepšit [9]. Pokud je rozhodnuto o chirurgické léčbě, je důležité znát přesný rozsah onemocnění, aby byla chirurgická resekce bezpečně radikální, ale současně je vyvíjena maximální snaha o šetření funkce operovaných orgánů, tedy snaha o zachování polykání a řeči [2]. V neposlední řadě je včasná dia­gnostika důležitá i z důvodu nárůstu rizika regionálních či systémových metastáz. Jejich přítomnost výrazně zhoršuje prognózu pacienta [2]. V budoucnu se očekává využití optických zobrazovacích metod v tzv. předhistologické dia­gnostice [10]. V současnosti se používá několik endoskopických optických zobrazovacích metod. Ně­kte­ré se v dnešní době již staly naprosto rutinní v každodenní klinické praxi, jiné jsou využívány experimentálně a jejich praktické využití je otázkou budoucnosti. Endoskopické optické zobrazovací metody dělíme na horizontální, kdy zobrazujeme povrch sliznice, a na vertikální, kdy zobrazujeme různé vrstvy sliznice [9]. Mezi horizontální metody patří fotodynamická dia­gnostika (PDD), autofluorescence (AFI), zobrazení úzkým spektrem – narrow band imaging (NBI), zvětšovací endoskopie a kontaktní endoskopie (CE). Do vertikálních metod řadíme konfokální laserovou endomikroskopii (CLE) a optickou koherentní tomografii (OCT).

V dnešní době se nejčastěji v klinické praxi užívá NBI, mnohdy i v kombinaci se zvětšovací endoskopií. Méně často je v praxi užívána AFI. Vzhledem k tomu, že se jedná v obou případech o vysoce efektivní endoskopické metody, naskýtá se otázka, která z nich je výhodnější v dia­gnostice karcinomu orofaryngu. V dostupné literatuře se však nevyskytuje žádná recentní studie, která by se cíleně zabývala porovnáním výtěžnosti NBI a AFI v této indikaci. Cílem tohoto sdělení je shrnout dostupné publikované informace o účinnosti obou metod v dia­gnostice karcinomu orofaryngu.

Autofluorescence (AFI)

Tato neinvazivní vyšetřovací metoda je založena na selektivní intracelulární přítomnosti (depozitech) fluorescenčních markerů. Ve sliznici orofaryngu se standardně vyskytují elastin, kolagen, porfyriny a nikotinamidadenindinukleotid (NADH) [11]. Vlastností těchto molekul je autofluorescence (schopnost emitovat fotoluminiscenční záření), a proto je nazýváme fluorofory. Již kolem roku 1920 zkoušely ně­kte­ré vědecké skupiny měřit autofluorescenci u zdravé tkáně a u tkáně změněné maligním nádorem. V roce 1924 Policard popsal přítomnost endogenních porfyrinů v lidských tumorech [12]. Kolem roku 1940 zkoumaly ně­kte­ré vědecké týmy afinitu porfyrinů k maligní tkáni a možnost využití tohoto jevu k urychlení dia­gnózy maligního tumoru. Zkoušelo se podávání hematoporfyrinů a jejich derivátů intravenózně [13].

Třicet let po Policardovi v roce 1954 Ronchese pozoroval, že ulcerace v lidském kožním spinocelulárním karcinomu jsou esenciální pro tvorbu červené fluorescence [14]. V raných šedesátých letech Ghadially et al. pozorovali světle červenou fluorescenci limitovanou na povrch ulcerovaných tumorů. Bylo zjištěno, že se jedná o výsledek mikrobiální syntézy porfyrinů. Nález byl uzavřen jako přítomnost kyseliny 5 aminolevulové (5-ALA), kterou syntetizují bakterie, které osídlily nekrotickou tkáň nádoru [15]. 5-ALA není fluorofor, ale účastní se syntézy hemu, při které jako jeden meziprodukt vzniká fluorofor – protoporfyrin IX (PPIX). Neoplastické tkáně akumulují PPIX, neboť je zde změněna aktivita enzymů, které se účastní na bio­syntéze hemu a zároveň jsou více propustné pro 5-ALA [16]. Mimo porfyrinů jsou i další přirozené součásti tkání, které jsou zodpovědné za tzv. nativní buněčnou fluorescenci (NCF). Tyto fluorofory jsou většinou lokalizovány v submukóze [17].

Fluorofory v klidovém stavu neemitují žádné záření. Jestliže je ozáříme světlem o krátké vlnové délce (540–560 nm), jsou jejich elektrony excitovány na vyšší energetickou hladinu. V excitovaném stavu jsou fluorofory nestabilní a ihned se navracejí vyzářením tepla do stabilnějšího stavu s nižší energetickou hladinou. Do původního klidového stavu se poté dostávají vyzářením světla. Protože část původní dodané energie byla vyzářena ve formě tepla, emitované světlo má nižší energii (nižší amplitudu) a větší vlnovou délku než světlo, jímž byly fluo­rofory původně ozářeny. Tento jev lze za pomoci speciálního videoendoskopického systému zobrazit. Koncentrace fluoroforů je rozdílná ve zdravé a postižené sliznici. Díky tomu je autofluorescence např. v tumorózní tkáni utlumena, je patrná podle užitého systému oranžovo-červená nebo tmavě fialová fluorescence [11]. Naopak zdravá sliznice má standardně zelenou autofluorescenci [11]. Autofluorescence byla poprvé v ORL praxi použita v roce 1995. Na dia­gnostiku nádorů orofaryngu ji použili Kolli et al. a na nádory hrtanu Harries et al. [18, 19].

V současnosti je autofluorescence hojně využívána například v gastroenterologii, často v kombinaci se zvětšovací endoskopií při vyšetřování jícnu (Barettův jícen), žaludku (karcinom žaludku) a tlustého střeva (kolorektální problematika) [20–22].

V ORL oblasti je autofluorescence využívána zejména v oblasti orofaryngu a hrtanu. Jednu z prvních publikací stran využití autoflurescence publikovali Betz et al. v roce 1999 [11]. Uváděli, že autofluorescence subjektivně zlepšila odlišitelnost nádoru od jeho okolní tkáně ve 43 %. V roce 2003 publikovali Paczona et al. článek o využití autofluorescence v nádorech ORL oblasti (hltan i hrtan). V jejich souboru autofluorescence dosahovala senzitivity 97,4 % a specificity 60 % [23]. Další publikace týkající se využití AFI v oblasti orofaryngu nebyly pub­likovány. V roce 2015 publikovali Awan a Patil přehledový článek o efektivitě autofluorescence u potenciálně maligních lézí v oblasti dutiny ústní [24]. Do souhrnu zařadil čtyři studie z Německa [25–28], dvě z Kanady [29, 30] a po jedné studii z Velké Británie [31], USA [32], Austrálie [33], Itálie [34] a Indie [35]. Devět studií prokázalo senzitivitu v rozmezí 30–100 % a specificitu 15–92,3 % a šest studií publikovalo pozitivní a negativní prediktivní hodnoty, které byly v šíři od 6,4 do 58,1 % a 57,1 do 100 %. Awan a Patil své závěry porovnali s prací Betze et al. [36]. Ti v roce 2002 publikovali, že konvenční orální vyšetření má u suspektních orálních lézí cca 88% senzitivitu a specificitu cca 90 % [36]. Při porovnání výsledků Awana a Patila a Betze et al. nedošlo prakticky ke zlepšení senzitivity a specificity při užití autofluorescence vůči konvenční endoskopii v bílém světle. Závěrem práce Awana a Patila bylo, že není dostatek důkazů o tom, že by AFI měla dostatečnou schopnost být screeningovým testem pro karcinomy v oblasti dutiny ústní. Nicméně různé studie ukazují, že AFI může detekovat různé orální léze. Avšak schopnost odlišit malignitu a prekancerózu od benigní léze je stále otazná [24]. Podle našich dosavadních klinických zkušeností je AFI dobrým nástrojem při posuzování a detekci orofaryngeálních lézí a hranice změny autofluorescence ukazuje poměrně přesně hranici daného procesu. AFI dokáže do jisté míry i zobrazovat stav podslizniční tkáně. Vzhledem k těmto skutečnostem se zdá, že v oblasti orofaryngu může být účinnost této metody poměrně vysoká. Publikace, které by tuto domněnku potvrzovaly, ale v literatuře zatím chybí.

Narrow band imaging (NBI)

NBI je optická, obraz zvýrazňující endoskopická metoda [37]. Využívá spektrálního složení světla k lepšímu zobrazení povrchu sliznice, kdy zvýrazní povrchové léze a povrchové a podslizniční cévy [38]. Zobrazí tedy změny v epitelové kvalitě, ale zároveň změny ve slizniční vaskularizaci. To je stěžejní při zobrazování slizničních dysplazií a neoplazií, které jsou většinou provázeny neovaskularizací [39]. Během neovaskularizace nejdříve dochází k růstu, rozšiřování a prodlužování existujících kapilár. Při další progresi tumoru dochází k novotvorbě cév, které již nemají původní organizaci, a dochází tak ke ztrátě pravidelnosti uspořádání kapilár. V rozvinutých stadiích nádorového růstu pak dochází k úplné ztrátě cévní mikroarchitektury [40].

Stejně jako AFI je NBI neinvazivní vyšetření a lze jej provádět v běžném ambulantním provozu bez nutnosti sedace [41]. NBI vyšetřovací systém se skládá ze světelného zdroje (xenonová lampa), volitelně zapojitelného NBI filtru, kamerové jednotky a kamerové hlavy s optikou nebo flexibilního videoendoskopu. V neposlední řadě je součástí celého systému obrazový procesor. S NBI systémem lze vyšetřovat pacienty bez použití NBI filtru klasicky bílým světlem, anebo lze zapnout NBI mód (zapojit NBI filtr) a mít na monitoru úzkopásmový obraz. Zjednodušeně lze říct, že vyšetřujeme v klasickém RGB režimu (širokopásmový 400–800 nm), anebo v režimu Green-Blue (NBI-úzkopásmový). V NBI režimu jsou použity vlnové délky pro modré pásmo 400–430 nm (centrované na 415 nm) a pro zelené 525–555 nm (centrované na 540 nm) [9]. Modrý a zelený filtr mají centrum ve dvou absorbčních maximech hemoglobinu. Modré světlo zlepšuje zobrazení terminálních kapilár ve sliznicích (intra­epithelial papillary capillary loops, IPCL). Zelené světlo proniká naopak do hlubších vrstev a zvýrazňuje hlubší cévní pleteně [42]. Následně je obraz zachycen digitálním čipem a obrazovým procesorem, který ho zpracuje a zobrazí v uměle vytvořeném barevném podání na monitoru, a umožní tak zvýšit kontrast slizničních struktur. Díky tomu, že NBI zvyšuje slizniční kontrast bez použití barviva, a umožňuje tak lépe identifikovat povrchové slizniční léze, nazývá se někdy také optická chromoendoskopie [43].

Barva sliznice je determinována primárně hemoglobinem, který silně absorbuje modré a zelené vlnové délky, a naopak červenou neabsorbuje vůbec. Díky nastavení modrého filtru, který koresponduje s absorpčním maximem hemoglobinu, se IPCL v povrchové vrstvě sliznice zobrazují hnědě. Zároveň jsou silnější krevní cévy v hlubších vrstvách sliznice a podslizničního pojiva zvýrazněny zeleným světlem a zobrazují se tyrkysově. Cévní struktury jsou tedy zobrazeny s větším kontrastem oproti epitelu, než je tomu při běžné endoskopii s použitím bílého světla [9]. Při zobrazování slizničních lézí, jako je dysplazie, karcinom in situ a karcinom, je možné v NBI světle lépe pozorovat změny epitelu (změny povrchu a zesílení) a změny cévního uspořádání. Při neoangiogenezi jsou patrné nepravidelnosti IPCL (změny tvaru a rozšiřování). Tyto změny jsou v NBI obraze patrné jako „hnědé tečky“ nepravidelně rozeseté v ohraničeném ložisku změněného epitelu [42]. Díky tomu lze zobrazit i slizniční patologie o průměru několika milimetrů. Limitem této metody je dosažené zvětšení a rozlišení. Pro zlepšení výtěžnosti vyšetření je dobré zkombinovat NBI se zvětšovací či kontaktní endoskopií [43].

V květnu roku 1999 byla poprvé představena myšlenka NBI a v prosinci 1999 byl zhotoven první NBI obraz živé tkáně za použití světla 415 nm. Následně se začal vyvíjet ve spolupráci dr. Sanem prototyp NBI vyšetřovacího systému [37]. V roce 2001 Sano et al. publikovali první klinické využití v gastroenterologii [38]. V roce 2005 byla představena první generace NBI vyšetřovacího systému. Své uplatnění našel zejména v gastroenterologii [39]. Následně se NBI ukázalo jako efektivní v detekci neoplastických a dysplastických lézí v gastrointestinálním traktu, horním aerodigestivním traktu, bronchiálním stromu a urogenitálním traktu [42].

V oblasti orofaryngu se využitím NBI zabývali Muto et al. [44], kteří využívali NBI se zvětšovací endoskopií k detekci synchronního superficiálního karcinomu jícnu a ORL oblasti. Zjistili, že synchronní duplicita byla přítomná v 8 % případů a že NBI endoskopie zjistí povrchový nádor v ORL oblasti mnohem častěji než běžná endoskopie. NBI senzitivita byla 100 % a specificita 78,6 %, kdežto u běžné endoskopie byla senzitivita 7,7 % a specificita 95,5 %. Dalšími autory, kteří se zabývali problematikou využití NBI v dia­gnostice lézí v orofaryngu, byli Yoshimura et al. [45]. Shrnuli endoskopické rysy povrchového orofaryngeálního a hypofaryngeálního karcinomu při konvenční endoskopii a v NBI světle. Zjistili, že běžnou charakteristikou povrchového faryngeálního karcinomu v bílém světle je začervenání. V NBI světle bez zvětšení se povrchové léze projevovaly jako dobře ohraničené hnědé okrsky, které při zvětšovací NBI endoskopii vypadaly jako intervaskulární hnědé epitelie, a abnormální mikrocévy vykazovaly dilataci, proliferaci a nepravidelnosti. V této studii měla NBI endoskopie senzitivitu 52 % a specificitu 92 %, klasická endoskopie senzitivitu 72 % a specificitu 59 %. NBI endoskopie tak může zachytit povrchové faryngeální léze, které můžeme úspěšně léčit endoskopicky [45].

V dnešní době je NBI bráno jako užitečná a efektivní metoda pro detekci dysplastických lézí a malých superficiálních maligních lézí během rutinního endoskopického vyšetření [42].

V roce 2016 publikovali Ni et al. prospektivní studii porovnávající NBI a AFI u nádorů hlavy a krku zaměřenou na hrtanové léze [46]. Senzitivita a specificita byla pro klasickou endoskopii 74 % a 67 %, pro NBI 95 % a 85 % a pro AFI 97 % a 48 %. Z toho vyplývá, že nebyl signifikantní rozdíl v senzitivitě pro dia­gnostiku maligní léze mezi NBI a AFI, ale obě byly více senzitivní než klasická endoskopie. NBI měla signifikantně větší specificitu než AFI a klasická endoskopie, tedy NBI byla signifikantně přesnější pro dia­gnózu benigní a maligní léze v porovnání s klasickou endoskopií a AFI [46]. Podobné výsledky měli i Suzuki et al. u karcinomů jícnu [47]. Studie pro porovnání NBI a AFI u dia­gnostiky karcinomů orofaryngu podle našich informací nebyla dosud publikována.

Jak vypadají tkáně v klasickém, NBI a AFI zobrazení ukazují obr. 1–3.

Karcinom tonzily v bílém světle.<br>
Fig. 1. Tonsil cancer in white light.<br>
Autoři / Authors: Lukeš, Sýba.
Obr. 1. Karcinom tonzily v bílém světle.
Fig. 1. Tonsil cancer in white light.
Autoři / Authors: Lukeš, Sýba.

Karcinom tonzily v NBI světle.<br>
Fig. 2. Tonsil cancer in NBI light.<br>
Autoři / Authors: Lukeš, Sýba.
Obr. 2. Karcinom tonzily v NBI světle.
Fig. 2. Tonsil cancer in NBI light.
Autoři / Authors: Lukeš, Sýba.

Karcinom tonzily –<br>
autofl uoresecence.<br>
Fig. 3. Tonsil cancer – autofl uorescence.<br>
Autoři / Authors: Lukeš, Sýba.
Obr. 3. Karcinom tonzily –
autofl uoresecence.
Fig. 3. Tonsil cancer – autofl uorescence.
Autoři / Authors: Lukeš, Sýba.

Zvětšovací endoskopie

Běžné endoskopy (nezvětšovací) neumožňují detailnější zobrazení změn ve vaskularizaci. K lepšímu zobrazení změněných IPCL je nutné dosáhnout dostatečného zvětšení a rozlišení. Toho dosáhneme za pomoci tzv. zvětšovací endoskopie, kde můžeme získat až 150násobné zvětšení [10]. Pokud tuto metodu zkombinujeme s televizním obrazem o vysokém rozlišení (více než 1 milion obrazových bodů – HDTV) nebo ultravysokém rozlišení (8 milionů obrazových bodů – 4K), můžeme detailně zobrazit slizniční kapilární mikroarchitekturu in vivo [9].

Do nedávna byly maligní slizniční změny dia­gnostikovány až při histologickém vyšetření. Díky zvětšovacím endoskopům, se kterými lze pozorovat povrch sliznic ze vzdálenosti několika milimetrů v kombinaci s HDTV nebo 4K zobrazením, můžeme určit malignitu s vysokou pravděpodobností ještě před stanovením histologické dia­gnózy [10].

V praxi existují flexibilní a rigidní zvětšovací endoskopy se zoomem. Flexibilní jsou využívány v gastroenterologii, ale vzhledem k jejich rozměrům jsou v ORL k transnazálnímu vyšetření nepoužitelné [48]. V ORL oblasti lze u pacientů provádět vyšetření zvětšovací endoskopií většinou jen pomocí rigidních optik. Pokud chceme vyšetřovat pacienta bez celkové anestezie v ambulantním režimu, lze takto vyšetřit pouze dutinu ústní a orofarynx. Hrtan a hypofarynx musí být vyšetřeny v celkové anestezii, kdy je rigidní endoskop zaváděn skrze direktní laryngoskop.

Zkombinujeme-li zvětšovací a NBI endoskopii, dosáhneme vysokého rozlišení a díky použití úzkopásmového světla zvýšíme kontrast mezi slizničními cévami a epitelem. Díky tomu můžeme přesněji pozorovat změny ve slizniční cévní kresbě (vaskularizaci), a přesněji tak odlišit benigní a maligní změny [49].

  Závěr

Jak bylo uvedeno na začátku tohoto textu, naším cílem je odhalit patologii v co nejnižším stadiu nemoci (ideálně ve stadiu dysplasie či karcinoma in situ) a co nejdříve ji léčit, aby se zvýšila šance na radikální léčbu a snížila pooperační morbidita. Výše uvedené metody zlepšují šanci na dřívější objektivizaci onemocnění. Zatímco NBI lze považovat za v praxi rozšířenou metodu, AFI se zatím většího rozšíření nedočkala. V literatuře jsou dostupné studie, které porovnávají NBI a AFI u dutiny ústní a hrtanu. Pro oblast orofaryngu takové studie zatím chybí. Podle prací publikovaných o využití AFI v dia­gnostice onemocnění dutiny ústní je její účinnost otazná. V případě hrtanových lézí nebyl signifikantní rozdíl v senzitivitě pro dia­gnostiku maligní léze mezi NBI a AFI. NBI měla signifikantně větší specificitu než AFI. Podle našich dosavadních klinických zkušeností by AFI mohla být dobrým nástrojem při posuzování a detekci orofaryngeálních lézí, a to zejména pro posuzování hranice jejich šíření. Předpokládáme, že kombinace obou metod by mohla přinést značné výhody v časné dia­gnostice i při posouzení rozsahu orofaryngeálních tumorů. Dosud ale nebyly publikovány žádné práce, které by tuto domněnku potvrzovaly. 

Prohlášení o střetu zájmů

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou. Toto prohlášení se týká i všech spoluautorů.

Přijato k recenzi: 15. 6. 2020

Přijato do tisku: 3. 9. 2020

MUDr. Jaroslav Sýba

Otorinolaryngologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady Šrobárova 50 

100 00 Praha 10

sybaotn@gmail.com


Zdroje

1. Gaubatz ME, Bukatko AR, Simpson MC et al. Racial and socioeconomic disparities associated with 90-day mortality among patients with head and neck cancer in the United States. Oral Oncol 2019; 89: 95–101. Doi: 10.1016/ j.oraloncology.2018.12.023.

2. Ansari UH, Wong E, Smith M et al. Validity of narrow band imaging in the detection of oral and oropharyngeal malignant lesions: A systematic review and meta-analysis. Head Neck 2019; 41(7): 2430–2440. Doi: 10.1002/ hed.25724.

3. Mehanna H, Evans M, Beasley M et al. Oropharyngeal cancer: United Kingdom National Multidisciplinary Guidelines. J Laryngol Otol 2016; 130(S2): S90–S96. Doi: 10.1017/ S00222151 16000505.

4. Dušek L, Mužík J, Kubásek M et al. Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice [on-line]. Masarykova univerzita, [2005], [cit. 2020-5-30]. Verze 7.0 [2007]. [on-line]. Dostupné z URL: http:/ / www.svod.cz.

5. Polanska H, Raudenska M, Hudcova K et al. Evaluation of EGFR as a prognostic and dia­gnostic marker for head and neck squamous cell carcinoma patients. Oncol Lett 2016; 12(3): 2127–2132. Doi: 10.3892/ ol.2016.4896.

6. Bonhin RG, de Carvalho GM, Guimaraes AC et al. Histologic correlation of VEGF and COX-2 expression with tumor size in squamous cell carcinoma of the larynx and hypopharynx. Ear Nose Throat J 2017;  96(4–5): 176–182.

7. Hamilton DW, Pedersen A, Blanchford H et al. A comparison of attitudes to laryngeal cancer treatment outcomes: A time trade-off study. Clin Otolaryngol 2018;  43(1): 117–123. Doi: 10.1111/ coa.12906.

8. Mascitti M, Orsini G, Tosco V et al. An overview on current non-invasive dia­gnostic devices in oral oncology. Front Physiol 2018; 9: 1510. Doi: 10.3389/ fphys.2018.01510.

9. Subramanian V, Ragunath K. Advanced endoscopic imaging: a review of commercially available technologies. Clin Gastroenterol Hepatol 2014; 12(3): 368–376.e1. Doi: 10.1016/ j.cgh.2013.06.015.

10. Lukes P, Zabrodsky M, Lukesova E et al. The role of NBI HDTV magnifying endoscopy in the prehistologic dia­gnosis of laryngeal papillomatosis and spinocellular cancer. Biomed Res Int 2014; 2014: 285486. Doi: 10.1155/ 2014/ 285486.

11. Betz CS, Mehlmann M, Rick K et al. Autofluorescence imaging and spectroscopy of normal and malignant mucosa in patients with head and neck cancer. Lasers Surg Med 1999; 25(4): 323–334. Doi: 10.1002/ (sici)1096-9101(1999)25:4<323::aid-lsm7>3.0.co;2-p.

12. Policard A. Etude sur les aspects offerts par des tumeurs expérimentales examinées à la lumière de Wood. CR Soc Biol 1924; 91: 1423–1424.

13. Auler H, Banzer G. Untersuchungen über die Rolle der Porphyrine bei geschwulstkranken Menschen und Tieren. Z Krebs-forsch 1942; 53(2): 65–68. Doi: 10.1007/ BF01792783.

14. Ronchese F. The fluorescence of cancer under the Wood light. Oral Surg Oral Med Oral Pathol 1954; 7(9): 967–971. Doi: 10.1016/  0030-4220(54)90295-9.

15. Ghadially FN, Neish WJ. Porphyrin fluorescence of experimentally produced squamous cell carcinoma. Nature 1960; 188: 1124. Doi: 10.1038/ 1881124a0.

16. Rubino GF, Rasetti L. Porphyrin metabolism in human neoplastic tissues. Panminerva Med 1966; 8(7): 290–292.

17. Alfano R, Tata D, Cordero J et al. Laser induced fluorescence spectroscopy from native cancerous and normal tissue. IEEE Journal of Quantum Electronics 1984; 20(12): 1507–1511. Doi: 10.1109/ JQE.1984.1072322.

18. Kolli VR, Savage HE, Yao TJ et al. Native cel­lular fluorescence of neoplastic upper aerodigestive mucosa. Arch Otolaryngol Head Neck Surg 1995; 121(11): 1287–1292. Doi: 10.1001/ archotol.1995.01890110061011.

19. Harries ML, Lam S, MacAulay C et al. Dia­gnostic imaging of the larynx: autofluorescence of laryngeal tumours using the helium-cadmium laser. J Laryngol Otol 1995; 109(2): 1082110. Doi: 10.1017/ s002221510012941x.

20. Kara MA, Peters FP, Fockens P et al. Endoscopic video-autofluorescence imaging followed by narrow band imaging for detecting early neoplasia in Barrett‘s esophagus. Gastrointest Endosc 2006; 64(2): 176–185. Doi: 10.1016/ j.gie.2005.11.050.

21. Moriichi K, Fujiya M, Okumura T. The efficacy of autofluorescence imaging in the dia­gnosis of colorectal diseases. Clin J Gastroenterol 2016; 9(4): 175–183. Doi: 10.1007/ s12328-016-0658-3.

22. Shi J, Jin N, Li Y et al. Clinical study of autofluorescence imaging combined with narrow band imaging in dia­gnosing early gastric cancer and precancerous lesions. J BUON 2015; 20(5): 1215–1222.

23. Paczona R, Temam S, Janot F et al. Autofluorescence videoendoscopy for photodia­gnosis of head and neck squamous cell carcinoma. Eur Arch Otorhinolaryngol 2003; 260(10): 544–548. Doi: 10.1007/ s00405-003-0635-6.

24. Awan KH, Patil S. Efficacy of Autofluorescence imaging as an adjunctive technique for examination and detection of oral potentially malignant disorders: a systematic review. J Contemp Dent Pract 2015; 16(9): 744–749. Doi: 10.5005/ jp-journals-10024-1751.

25. Hanken H, Kraatz J, Smeets R et al. The detection of oral premalignant lesions with an autofluorescence based imaging system (VELscope) – a single blinded clinical evaluation. Head Face Med 2013; 9: 23. Doi: 10.1186/ 1746-160 X-9-23.

26. Koch FP, Kaemmerer PW, Biesterfeld S et al. Effectiveness of autofluorescence to identify suspicious oral lesions – a prospective, blind­­ed clinical trial. Clin Oral Investig 2011; 15(6): 975–982. Doi: 10.1007/ s00784-010-0455-1.

27. Rana M, Zapf A, Kuehle M et al. Clinical evaluation of an autofluorescence dia­gnostic device for oral cancer detection: a prospective randomized dia­gnostic study. Eur J Cancer Prev 2012; 21(5): 460–466. Doi: 10.1097/ CEJ.0b013 e32834fdb6d.

28. Scheer M, Neugebauer J, Derman A et al. Autofluorescence imaging of potentially malignant mucosa lesions. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol Endod 2011; 111(5): 568–577. Doi: 10.1016/ j.tripleo.2010.12.010.

29. Laronde DM, Williams PM, Hislop TG et al. Influence of fluorescence on screening decisions for oral mucosal lesions in community dental practices. J Oral Pathol Med 2014; 43(1): 7–13. Doi: 10.1111/ jop.12090.

30. Marzouki HZ, Tuong Vi Vu T, Ywakim R et al. Use of fluorescent light in detecting malignant and premalignant lesions in the oral cavity: a prospective, single-blind study. J Otolaryngol Head Neck Surg 2012; 41(3): 164–168.

31. Awan KH, Morgan PR, Warnakulasuriya S. Utility of chemiluminescence (ViziLite) in the detection of oral potentially malignant disorders and benign keratoses. J Oral Pathol Med 2011; 40(7): 541–544. Doi: 10.1111/ j.1600-0714. 2011.01048.x.

32. McNamara KK, Martin BD, Evans EW et al. The role of direct visual fluorescent examination (VELscope) in routine screening for potentially malignant oral mucosal lesions. Oral Surg Oral Med Oral Pathol Oral Radiol 2012; 114(5): 636–643. Doi: 10.1016/ j.oooo.2012.07.484.

33. Farah CS, McIntosh L, Georgiou A et al. Efficacy of tissue autofluorescence imaging (VELScope) in the visualization of oral mucosal lesions. Head Neck 2012; 34(6): 856–862. Doi: 10.1002/ hed.21834.

34. Paderni C, Compilato D, Carinci F et al. Direct visualization of oral-cavity tissue fluorescence as novel aid for early oral cancer dia­gnosis and potentially malignant disorders monitoring. Int J Immunopathol Pharmacol 2011; 24(2 Suppl): 121–128. Doi: 10.1177/ 039463201102 40S221.

35. Mehrotra R, Singh M, Thomas S et al. A cross-sectional study evaluating chemiluminescence and autofluorescence in the detection of clinical­­ly innocuous precancerous and cancerous oral lesions. J Am Dent Assoc 2010; 141(2): 151–156. Doi: 10.14219/ jada.archive.2010.0132.

36. Betz CS, Stepp H, Janda P et al. A comparative study of normal inspection, autofluorescence and 5-ALA-induced PPIX fluorescence for oral cancer dia­gnosis. Int J Cancer 2002; 97(2): 245–252. Doi: 10.1002/ ijc.1596.

37. Gono K, Obi T, Yamaguchi M et al. Appearance of enhanced tissue features in narrow-band endoscopic imaging. J Biomed Opt 2004; 9(3): 568–577. Doi: 10.1117/ 1.1695563.

38. Sano Y, Kobayashi M, Hamamoto Y. New dia­gnostic method based on color imaging using narrow band imaging (NBI) system for gastrointestinal tract. Gastrointest Endosc 2001; 53: AB125. Doi: 10.1016/ S0016-5107(01)80239-X.

39. Gono K. Narrow Band Imaging: technology basis and research and development history. Clin Endosc 2015; 48(6): 476–480. Doi: 10.5946/ ce.2015.48.6.476.

40. Fujii S, Yamazaki M, Muto M et al. Microvascular irregularities are associated with composition of squamous epithelial lesions and correlate with subepithelial invasion of superficial-type pharyngeal squamous cell carcinoma. Histopathology 2010; 56(4): 510–522. Doi: 10.1111/ j.1365-2559.2010.03512.x.

41. Lukeš P, Zábrodský M, Lukešová E et al. Narrow Band Imaging (NBI) – Endoskopická metoda pro dia­gnostiku karcinomů hlavy a krku. Otorinolaryngol Foniatr 2013; 62(4): 173–179.

42. Ni XG, Wang GQ. The role of Narrow Band Imaging in head and neck cancers. Curr Oncol Rep 2016; 18(2): 10. Doi: 10.1007/ s11912-015-0498-1.

43. Lukeš P, Lukešová E, Zábrodský M et al. Endoskopické optické zobrazovací metody v dia­gnostice nádorů hrtanu. Čas Lék čes 2017; 156(4): 192–196.

44. Muto M, Minashi K, Yano T et al. Early detection of superficial squamous cell carcinoma in the head and neck region and esophagus by narrow band imaging: a multicenter randomized controlled trial. J Clin Oncol 2010; 28(9): 1566–1572. Doi: 10.1200/ JCO.2009.25.4680.

45. Yoshimura N, Goda K, Tajiri H et al. Dia­gnostic utility of narrow-band imaging endoscopy for pharyngeal superficial carcinoma. World J Gastroenterol 2011; 17(45): 4999–5006. Doi: 10.3748/ wjg.v17.i45.4999.

46. Ni XG, Zhang QQ, Wang GQ. Narrow band imaging versus autofluorescence imaging for head and neck squamous cell carcinoma detection: a prospective study. J Laryngol Otol 2016; 130(11): 1001–1006. Doi: 10.1017/ S0022215 116009002.

47. Suzuki H, Saito Y, Oda I et al. Comparison of narrowband imaging with autofluorescence imaging for endoscopic visualization of superficial squamous cell carcinoma lesions of the esophagus. Dia­gn Ther Endosc 2012; 2012: 507597. Doi: 10.1155/ 2012/ 507597.

48. Inoue H, Kaga M, Sato Y et al. Magnifying endoscopic dia­gnosis of tissue atypia and cancer invasion depth in the area of pharyngo-esophageal squamous epithelium by nbi enhanced magnification image: IPCL pattern classification. In: Comprehensive Atlas of High Resolution Endoscopy and Narrow Band Imaging. Edited by Cohen J: Blackwell Publishing; 2007: 49–66.

49. Piazza C, Cocco D, De Benedetto L et al. Role of narrow-band imaging and high-definition television in the surveillance of head and neck squamous cell cancer after chemo- and/ or radiotherapy. Eur Arch Otorhinolaryngol 2010; 267(9): 1423–1428. Doi: 10.1007/ s00405-010-1236-9.

Štítky
Audiologie a foniatrie Dětská otorinolaryngologie Otorinolaryngologie

Článek vyšel v časopise

Otorinolaryngologie a foniatrie

Číslo 1

2021 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se