Postkanylační stenózy trachey


Stenoses of Trachea after Cannulation

Stenoses of trachea after cannulation represent severe, life-threatening complications of tracheal intubation and trachemostomy. In connection with extending intensive and resuscitation care there incidence is on the increase. In the years 2004-2006, 15 patients with post-cannulation stenosis, 11 of them men and 4 women at the average age of 59 years, were diagnosed and treated at the Na Homolce Hospital in Prague. The patients were generally critically ill with application of artificial ventilation and trachemostomy. Stenoses were diagnoses after the removal od cannula with the average time lapse of 141 days in s.c. volitional interval. The stenoses were localized in the subglottic space six times and nine times in the area of trachemostomy or distal end of cannula. The dilatation was performed in 7 patients, dilatation with the administration of stent in three patients and the stenosis segment was resected and anastomosis end to end was created in 6 patients. Re-stenosis developed in one patient to be subsequently treated by dilatation and introduction of a stent. Repeated tracheostomy and revision of tracheostomy for bleeding complications proved to be the most frequent causes of stenoses. Patients who were subjected to long-term intubation (>48 hours) and those after tracheostomy should be observed for long period of time and controlled by tracheobronchoscopy.

Key words:
stenosis of trachea, intubation, tracheostomy, dilatation, resection.


Autoři: J. Lukáš 1;  J. Paska 1;  J. Votruba 2;  S. Černohorský 3
Působiště autorů: Oddělení ORL Nemocnice Na Homolce, Praha ;  primář MUDr. J. Paska Oddělení vnitřních nemocí Nemocnice Na Homolce, Praha 1;  primář doc. MUDr. J. Kábrt, CSc. Oddělení chirurgie Nemocnice Na Homolce, Praha 2;  primář MUDr. P. Beňo 3
Vyšlo v časopise: Otorinolaryng. a Foniat. /Prague/, 56, 2007, No. 3, pp. 133-136.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Postkanylační stenózy jsou závažnou, život ohrožující komplikací tracheální intubace a tracheostomie. S rozšiřováním intenzivní a resuscitační péče jejich incidence stoupá.V letech 2004-2006 bylo na ORL oddělení Nemocnice Na Homolce diagnostikováno a léčeno 15 pacientů s postkanylační stenózou, 11 mužů a 4 ženy s průměrným věkem 59 let. Šlo o pacienty kriticky nemocné, uměle plicně ventilované a tracheostomované. Stenózy byly diagnostikovány po dekanylaci s odstupem v průměru 141 dní, v tzv. volním intervalu. Lokalizované byly v subglotickém prostoru 6krát a 9krát v oblasti tracheostomie nebo distálního konce kanyly. U 7 pacientů byla provedena dilatace, u 3 nemocných dilatace se zavedením stentu a u 6 pacientů byl stenotický úsek resekován s vytvořením anastomózy end to end. U jednoho pacienta došlo k restenóze, která byla řešena dilatací se zavedením stentu. Nejčastější příčinou stenózy byla retracheostomie a revize tracheostomie pro komplikaci krvácení. Pacienti po dlouhodobé intubaci (48 hod. >) a po tracheostomii by měli být dlouhodobě sledováni a tracheobronchoskopicky kontrolováni.

Klíčová slova:
stenóza průdušnice, intubace, tracheostomie, dilatace, resekce.

ÚVOD

Postkanylační stenózy průdušnice jsou závažnou pozdní komplikací prodloužené tracheální intubace (48 hod. >) a tracheostomie (1, 6, 9, 11). K nejčastějším příčinám patří ischemie a opakovaná traumatizace slizničního krytu trachey. Vedle mechanicky podmíněných změn je to zvýšená tvorba sekretu u dlouhodobě ventilovaných pacientů, opakované zatékání a stagnace orofaryngeálního nebo tracheobronchiálního sekretu či regurgitace žaludečního obsahu. Z celkových příčin je to protrahovaný šokový stav s hypoxií, septický stav, katabolismus, hypoproteinémie s nízkým nutričním indexem a imunodeficit v kritickém stavu, které vedou k hypoperfúzi trachey. Stenózy je možné dělit na tenkostěnné („web-like“), postihující úsek kratší než 10 mm s in-taktním chrupavčitým skeletem. A na stenózy komplexní („komplex stenoses“), u kterých je postižen delší úsek a všechny vrstvy tracheální stěny (9). V léčbě postkanylačních stenóz existují dvě léčebné modality, endoskopická dilatační s event. zavedením stentu, nebo Montgomeryho T kanyly a chirurgický přístup s resekcí zúženého úseku průdušnice a vytvořením anastomózy end to end (8, 14, 15). Indikace pro jednotlivé modality není přesně stanovena, obecně je preferováno chirurgické řešení.

V retrospektivní studii jsme analyzovali faktory, které vedly ke vzniku postkanylačních stenóz, prezentujeme použité léčebné postupy a uvádíme naše dosavadní výsledky.

MATERIÁL A METODIKA

V průběhu tří let (2004-2006) bylo na ORL oddělení Nemocnice Na Homolce (NNH) léčeno 15 pacientů s postkanylační stenózou trachey. Šlo o pacienty, u kterých pro nutnost UPV byla provedena tracheální intubace, tracheostomie a kteří byli posléze dekanylováni. Diagnóza stenózy byla stanovena na základě klinického nálezu - dušnosti, inspiračního stridoru, kašle, laryngotracheobronchoskopie, CT vyšetření krku a horní hrudní apertury a spirometrie. Stenózy byly lokalizované v subglotickém prostoru nebo ve zbylé části trachey. Charakteristika pacientů je přehledně uvedena v tabulce 1.

Tab. 1. Postkanylační stenózy
Postkanylační stenózy
Vysvětlivky: Dg- diagnóza; TI- tracheální intubace; PDK-punkční dilatační tracheostomie; ST-standardní tracheostomie; vol.int.- volní interval; průř.-průřez trachey; lok.-lokalizace stenoźy; th - léčba; dk - další komplikace; TEP - tracheoezofageální pištěl; TRKP - tracheokutanní pištěl; kvp - kardiovaskulární příhoda; rs – respirační selhání; cmp - cévní mozková příhoda; tr - trauma; hš - hemoragický šok; sg - stenóza subglotická; st - stenóza trachey; slsg - stenóza laryngu a subglotis; d - dilatace, d+s - dilatace a zavedení stentu;, ch - chirurgická resekce a anastomóza end to end.

Při léčbě stenóz jsme z intervenčních bronchologických metod prováděli balonkovou dilataci a elektrokoagulaci s případným zavedením stentu. Chirurgická léčba spočívala v resekci stenózy a vytvoření anastomózy end to end. 

VÝSLEDKY

Ve sledovaném období jsme ošetřili 15 pacientů s postkanylační stenózou trachey. Z toho bylo 11 mužů a 4 ženy, s průměrným věkem 59 let (rozpětí 34 - 79 let). V tomto období jsme na jednotkách intenzivní péče u kriticky nemocných, uměle plicně ventilovaných, provedli 382 elektivních tracheostomií, z toho 314 standardních chirurgických (ST) a 68 punkčních dilatačních (PDT). U 11 nemocných (2,9 %) vznikla postkanylační stenóza trachey. Další 4 pacienti byli přeloženi na ORL oddělení z jiných zdravotnických zařízení. Důvodem tracheální intubace (TI) a tracheostomie (TS) bylo u 10 pacientů kardiovaskulární selhání nebo cévní mozková příhoda, u 3 pacientů to byla akutní exacerbace CHOPN nebo asthma bronchiale, po jednom případě to byl posthemoragický šok a polytrauma s kontuzí mozku (přehledně v tabulce 2). Průměrná doba tracheální intubace před provedením TS byla 6,3 dne (rozpětí 1-11 dní), doba kanylace tracheostomickou kanylou byla v průměru 41 dní (rozpětí od 17 do 112 dní). Stenózy byly diagnostikovány s odstupem 10 až 1095 dnů po dekanylaci (tzv. volní interval) a jeho průměrná doba byla 141 dní.

Tab. 2. Důvody umělé plicní ventilace, intubace a tracheostomie.
Důvody umělé plicní ventilace, intubace a tracheostomie.

Balonková dilatace a elektrokauterizace byla provedena u 7 pacientů (47 %). U dalších 3 nemocných (20 %) byl po dilataci stenózy zaveden stent. Resekci stenózy trachey a vytvoření anastomózy end to end jsme provedli u 6 pacientů (40 %), přičemž u jednoho pacienta došlo k restenóze, která byla řešena dilatací se zavedením stentu. 

DISKUSE

Již v roce 1898 P. Heymann a později A. Thost za nejčastější příčinu obtížné dekanylace uváděli přítomnost granulací v kraniální části tracheostomatu, jako důsledek nepoměru mezi velikostí tracheostomatu a kanyly (5). Místní ischemie a nekróza sliznice způsobená tlakem je pokládána za nejčastější příčinu vzniku postkanylační stenózy. Dochází k ní při hyperinflaci balonku těsnící manžety nad hodnotu perfúzního tlaku kapilár trachey (norma 20-30 mmHg) a protitlaku nazogastrické sondy zavedené do jícnu. Již po několikahodinovém působení tlaku může dojít k cirkulární ischemii, ulceraci a nekróze sliznice (13). Marel a další považují za bezpečnou dobu intubace u dospělých 1-2 dny, u dětí 4-5 dní (9, 16). Prevencí je pravidelné monitorování tlaku v manžetě a použití vysokoobjemové a nízkotlaké manžety. I když ani to, podle Haruštiaka, nezabraňuje vzrůstající incidenci postkanylačních stenóz (3). Na stoupající incidenci se podílejí jak zvyšující se  počty pacientů umělé plicně ventilovaných a tracheostomovaných, tak i terapeutické úspěchy resuscitační a intenzivní péče s přežitím polymorbidních pacientů.

K ischemii a nekróze stěny dochází při excentrickém uložení tracheostomické kanyly, kde její distální konec naléhá na stěnu trachey a vede k tzv. nízké hrotové stenóze (16). K dalším příčinám patří opakovaná traumatizace stěny trachey nadměrnými pohyby intubační rourky či tracheostomické kanyly po napojení na ventilační okruh, nebo opakovaná traumatizace

Podle našich zkušeností se riziko postkanylačních stenóz zvyšuje u nemocných s retracheostomií. Tu jsme provedli  4krát a u všech čtyř  pacientů vznikla postkanylační stenóza. Riziko také stoupá s komplikacemi po tracheostomii, zejména krvácením, které vyžaduje chirurgickou revizi. V našem souboru to byli čtyři pacienti (27 %) (přehledně v tabulce 3) s tracheotomií vykonanou hluboko, kaudálně od 4. prstence. To bylo příčinou stenózy u jednoho našeho pacienta. Při zhoršených anatomických podmínkách na krku (obezita) a širokém istmu u tyreotoxické strumy byla provedena tracheotomie hluboko mezi 5. a 6. tracheálním prstencem, tzv. „zapadlá tracheotomie“(10). Tlak distálního konce kanyly na stěnu trachey a protitlak zavedené nazogastrické sondy byl příčinou stenózy v délce 50 mm, při tříčtvrtečním zúžení lumen a vzniku tracheoezofageální píštěle. Komplikaci jsme řešili suturou a plastikou stěny jícnu a resekcí stenózy s vytvořením  anastomózy end to end. Maximální snahou by mělo být vytvoření stomie mezi 2. - 3. nebo 3. - 4. tracheálním prstencem, při zvětšeném istmu štítné žlázy je nutná jeho disekce. Jde-li o složité anatomické poměry na krku (obezita, zvětšená štítná žláza) měla by být z preventivních důvodů zavedena tracheostomická kanyla s nastavitelnou výškou vertikálního ramene.

Krátké blanité stenózy „web-like“ jsou úspěšně řešeny elektrokoagulací a dilatací. Tento postup je mnoha autory navrhován jako metoda první volby (1, 11, 12, 15). Teprve po třech neúspěšných endobronchiálních zákrocích a při další recidivě je doporučována resekce trachey a vytvoření anastomózy end to end. U pacientů s komplexní stenózou, ve shodě s jinými autory, musí být zhodnocen jejich celkový zdravotní stav. Není-li kontraindikace operace, je vykonána resekce s anastomózou end to end. U pacientů s kontraindikací operace provádíme dilataci, zavádíme stent, což vede ke zmírnění asfyxie a umožňuje dokončit přípravu pacienta k operaci. Pokud je možné po tomto překlenovacím období stenózu řešit operativně, odstraňujeme stent a provádíme operaci. U komplexních stenóz je nejefektivnějšího léčebného výsledku dosaženo resekcí stenotické části a vytvoření anastomózy end to end. U inoperabilních pacientů je možností volby dilatace a zavedení stentu nebo Montgomeryho T-kanyly. K nejčastějším komplikacím zavedeného stentu patří jeho migrace a tvorba granulací (14). Tuto komplikaci jsme dosud měli u dvou pacientů.

Ke stenóze v subglotické oblasti dochází jak po poranění prstencové chrupavky nebo prvního tracheálního prstence při vysoko uložené tracheostomii, tak i opakovanou traumatizací při prodloužené tracheální intubaci (12). Léčba subglotických stenóz je velmi obtížná, zejména je-li současně přítomna i oboustranná porucha hybnosti hlasivek. Dilatačně-implantační laryngotracheoplastiku s augmentací autologního štěpu chrupavky, jak např. uvádějí Machač nebo Janoušek, jsme dosud neprovedli (4, 7). Subglotickou stenózu s oboustrannou parézou hlasivek jsme řešili dilatací se zavedením  stentu a jednostrannou  chordektomií.

Z dalších faktorů, které se podílejí na vzniku stenózy, jsou to zánětlivé komplikace, nekróza a rozpad  tracheostomatu. Ty jako příčinu stenózy uvádějí Sarper a kol. ve 42 %  případů (12). Zvýšená tvorba hlenu je u nemocných s chronickou bronchitidou, bronchiektáziemi, ale také u pacientů dlouhodobě ventilovaných. Chronické dráždění sliznice trachey orofaryngeálním nebo tracheo-bronchiálním sekretem vede k lokalizované tracheitidě s pronikáním zánětlivé reakce do podslizničního pojiva, s následnou fibroprodukcí a jizvením. Pacienti po tracheální intubaci a zejména po tracheostomii by měli být dlouhodobě sledováni a endoskopicky kontrolováni. Objevuje-li se dušnost při námaze, kašel anebo dokonce inspirační stridor je nutné v diferenciální diagnóze myslet na vznik postkanylační stenózy.

Ve sledovaném období jsme kromě postkanylačních stenóz ošetřovali i dvě pacientky s nenádorovou subglotickou stenózou. U jedné z nich šlo o postižení hrtanu a průdušnice při Wegenerově granulomatóze a u druhé o recidivující polychondritidu průdušnice. Pacientky nebyly v předchozím období  tracheostomovány ani intubovány. Obě byly léčeny dilatací a elektrokoagulací s dobrým efektem, bez recidivy. K dalším, méně častým příčinám, které mohou být příčinou nenádorové stenózy trachey, jsou amyloidózy a sarkoidózy. Ojediněle byly uvedeny i případy tracheomalacie po  kompresi průdušnice zvětšenými laloky štítné žlázy s uzly. Dochází přitom k segmentárnímu přerušení kapilár, nutriční poruše a vzniku malácie stěny (2). 

Tab. 3. Příčiny a rizikové faktory postkanylační stenózy trachey.
Příčiny a rizikové faktory postkanylační stenózy trachey.

ZÁVĚR

Postkanylační stenózy jsou závažným medicínským problémem, mají multifaktoriální etiologie a jejich četnost stoupá. Monitorování tlaku v těsnící manžetě intubační rourky či tracheostomické kanyle, odsávání stagnujícího sekretu nad balonkem, lege artis provedená tracheostomie a tracheobronchoskopická kontrola po dekanylaci patří k základním preventivním opatřením. V diagnostice i v léčbě je nutná mezioborová spolupráce otorinolaryngologa, bronchologa, rentgenologa, chirurga a anesteziologa.

Použité zkratky:

UPV  umělá plicní ventilace

CHOPN  chronická obstrukční plicní nemoc

TS  tracheostomie

ST  standardní tracheostomie

PDT  punkční dilatační tracheostomie

TI  tracheální intubace

MUDr. Jindřich Lukáš, CSc.

ORL odd. Nemocnice Na Homolce

Roentgenova 2

150 00  Praha 5

Došlo 12. 2. 2007


Zdroje

1. Fiala, P., Černohorský, S., Čermák, J., Moučková, M., Pátek, J., Petřík, F.: Faktory ovlivňující vývoj postkanylačních stenóz průdušnice. Otorinolaryng. a Foniat. /Prague/, roč.50, 2001, č. 4, s. 240-245.

2. Golger, A., Rice, L. L., Jackson, B. S., Young, J. E. M.: Trachea necrosis after thyroidectomy. Canadian Journal of Surgery, roč. 45, 2002, č. 2, s. 463-464.

3. Haruštiak, S., Majer, I., Benej, R., Pereszlenyi, A. jr., Bohucky, S., Jurakova, O., Dzuberova, I., Kajanovicova, V.: Tracheostenosis and treatment. Bratisl Lek Listy, roč. 100, 1999, 6, s. 291-295.

4. Janoušek, P., Kabelka, Z., Marková, M. : Zúžení hrtanu a průdušnice u dětí. Otorunolaryng. a Foniat. /Prague/, 55, 2006, č. 3, s. 161–167.

5. Koitshev, A.,Graumueller, S., Zenner, H. P., Dommerich, S., Simon, C.: Tracheal stenosis and obliteration above the tracheostoma after percutaneous dilational tracheostomy. Crit-Care-Med, roč. 31, 2003, č. 5, s. 1574-1576.

6. Koudela, J., Marel, M.: Postkanylační stenózy průdušnice - možný důsledek zajištění dýchacích cest v intenzivní péči. Anesteziologie a neodkladná péče, roč. 12, 2001, č. 3, s. 117-119.

7. Machač, J., Šlapák, I., Strnadová, M., Sedláková,Y.: Dilatační laryngotracheoplastika-řešení subglotické stenózy. Otorinolaryng.a Foniat. /Prague/, roč. 50, 2001 č. 4, s. 237-240.

8. Mandour, M., Remacle, M., van de Heyning, P., Elwany, S., Tantawy, A., Gaafar A.: Chronic subglottic and trachea stenosis: endoscopic management vs. surgical reconstruction. Eur Arch Otorhinolaryngol, 2003 č. 206, s. 374-380.

9. Marel, M., Pekárek, Z., Fiala, L., Špásová, I., Pafko, P., Schutzner, P., Pospíšil, R., David, I.: Benigní stenózy velkých dýchacích cest. Čas. Lék. Čes., roč. 141, 2002, č. 19, s. 610-614.

10. Pafko, P., Haruštiak, S. et al.: Praktická chirurgie trachey. 1.vyd., Praha, Galén, 2001, 111 s.

11. Raghuraman, G., Rajan, S., Marzouk, J. K., Mulhi, D., Smith, F. G.: Is tracheal stenosis caused by percutaneous tracheostomy different from that by surgical tracheostomy? Chest, roč. 127, 2005, č. 3, s. 879-885.

12. Sarper, A., Aytem, A., Eser, I., Ozbudak, O., Demircan, A.: Tracheal stenosis after tracheostomy or intubation. Tex Heart Indy J., roč.32, 2005, s. 154-158.

13. Skácel, J., Pospíšil, I.: Problematika dlouhodobé intubace a tracheostomie v resuscitační péči. Anesteziologie a neodkladná péče, roč. 4, 1993, č. 1 s. 15-18.

14. Štefl, M., Válek, V.: Současné možnosti diagnostiky a léčby tracheální stenózy. Prakt.Lék., roč. 85, 2005, č. 8, s. 441-444.

15. Wynn, R., Har-El. G., Lim, J. W.: Tracheal resection with end to end anastomis for benign tracheal stenosis. Ann Otol Rhinol Laryngol, roč. 113, 2004, s. 613-617.

16. Zietek, E., Matyja,G., Kawczynski, M.: Stenosis of the larynx and trachea: diagnostics and treatment. Otolaryngologia Polska, roč. LV, 2001, č. 5, s. 515-520.

Štítky
Audiologie a foniatrie Dětská otorinolaryngologie Otorinolaryngologie

Článek vyšel v časopise

Otorinolaryngologie a foniatrie

Číslo 3

2007 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se