Struktura sociálního zabezpečení v České republice


The social security structure in the Czech Republic

The paper presents information related to the social security structure and its basic subsystems.

Key words:
social security – health insurance – pensions insurance – state social support – social care – social services – contribution to the care


Autoři: A. Arnoldová
Působiště autorů: Společnost posudkového lékařství ČLS JEP
Vyšlo v časopise: Listy rev. Lék., 12, 2008, č. 3, s. 30-39

Souhrn

Obsahem sdělení jsou informace týkající se struktury sociálního zabezpečení a jeho základních subsystémů.

Klíčová slova:
sociální zabezpečení – nemocenské pojištění – důchodové pojištění – státní sociální podpora – sociální péče – sociální služby – příspěvek na péči

Sociální politiku realizují různé subjekty, které za ni nesou i zodpovědnost před objekty sociální politiky.

K subjektům sociální politiky patří:

  • stát a jeho orgány, a to zejména parlament, který odpovídá za uskutečňování konkrétní sociální politiky v daném čase;
  • zaměstnavatelé, kteří jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány;
  • obce, občanské iniciativy, dobročinné organizace, církve, které dnes zastávají významnou roli v péči o zdraví, o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charitativní apod.;
  • občané, rodiny, domácnosti pro řešení sociálních situací v primární skupině jako akt vzájemné pomoci.

Objekty sociální politiky jsou jednak všichni obyvatelé dané země, jednak určité skupiny lidí a jednotlivci, k nimž její opatření směřují, např. zdravotně postižení nebo staří lidé.

Cíle sociální politiky

Obsahem novodobé státní sociální politiky je v nejobecnější rovině péče o blahobyt lidí. V současné době jde o to, aby stát přispíval především k zajištění dobrého vzdělání, dobrého zdraví a nezbytného příjmu, respektive příjmů. Konkrétní obsah se liší v závislosti na konkrétních ekonomických a společenských podmínkách, na kulturní vyspělosti a tradicích zemí v jednotlivých vývojových etapách.

Do nástrojů sociální politiky patří zejména:

  • sociální příjmy, tj. peněžní příjmy spojené s opatřeními sociální politiky;
  • sociální služby tvoří široké spektrum služeb, jejichž funkcí je uspokojování specifických potřeb určitých skupin obyvatelstva;
  • věcné dávky jsou spojeny především s ochranou zdraví (např. léky, zdravotní pomůcky, ochranné pracovní pomůcky apod.);
  • účelové půjčky, kdy jde o poskytování různých zvýhodněných půjček k ovlivňování sociálních situací či událostí v životě lidí;
  • úlevy a výhody poskytované různým skupinám obyvatelstva, např. mladistvým, studujícím, zdravotně postiženým, důchodcům apod.

Strukturu sociálního zabezpečení uvádí obr. 1.

Struktura sociálního zabezpečení v České republice
Obr. 1. Struktura sociálního zabezpečení v České republice

Údaje v procentech představují všechny sociální události, na které se mohou občané předem připravit (tj. hradí si pojistné v rámci povinných pojistných systémů, např. důchodové pojištění, zdravotní péče apod.), sociální události, které zohledňuje stát (porodné, péče o dítě apod. – státní sociální podpora) a sociální události související s nízkým příjmem nebo zdravotním stavem (sociální péče).

Právní úpravu organizace a provádění sociálního zabezpečení obsahuje zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Sociální zabezpečení zahrnuje:

  • nemocenské pojištění zaměstnanců a osob postavených jim v tomto pojištění na roveň, nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných;
  • důchodové pojištění.

Sociální zabezpečení provádějí orgány sociálního zabezpečení, kterými jsou:

  • ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV),
  • Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ),
  • okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ, v Praze PSSZ),
  • ministerstvo obrany (pokud jde o vojáky z povolání),
  • ministerstvo vnitra (pokud jde o příslušníky Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb),
  • ministerstvo spravedlnosti (pokud jde o příslušníky Vězeňské služby ČR).

Sociální politika se opírá o tři vzájemně propojené oblasti – pilíře.

  • První pilíř – povinné pojištění

Sociální pojištění řeší takové sociální situace, na které je možné se dopředu připravit ve smyslu odkladu části finančních prostředků k řešení budoucí sociální situace. Jde např. o případy ztráty zaměstnání (pojištění v nezaměstnanosti, tj. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti), ztrátu zdraví (zdravotní pojištění – v dalším textu není uváděno), krátkodobou ztrátu pracovní schopnosti (nemocenské pojištění), dlouhodobou ztrátu pracovní schopnosti (důchodové pojištění), ztrátu výdělečných schopností v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (úrazové pojištění; nový zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, bude možná platit až od roku 2010). V podstatě se týká všech občanů našeho státu (tj. 100 %), neboť jsou sami plátci pojistného, nebo za ně hradí pojistné stát, např. u zdravotního pojištění.

Sociální pojištění je občanova jistota, stát k ní vytváří právní rámec a stanoví základní podmínky a limity. Obecně se dá na systém povinného pojištění aplikovat princip solidarity, tj. bohatí a zdraví platí na chudé a nemocné.

Důchodové pojištění

Základními právními předpisy jsou:

  • zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů;
  • vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Důchodové pojištění je univerzální a zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby. Právní úprava je jednotná pro všechny pojištěnce, neexistují speciální odvětvová schémata apod. Pouze v oblasti organizačního a administrativního zabezpečení platí určité odchylky pro některé profese (např. vojáci, policisté, celníci, hasiči).

Ze základního důchodového pojištění se poskytují tyto důchody:

  • Starobní důchod (včetně tzv. předčasného starobního důchodu, tj. 3 roky předem) – podmínky pro jeho přiznání jsou dvě: získání stanovené doby pojištění (zpravidla 25 let) a dosažení určitého věku (u mužů 62 let a u žen 61 a odečet 1 rok za každé dítě). Předčasný starobní důchod – datum jeho přiznání volí občan sám, svým vlastním rozhodnutím. Jedinými podmínkami jsou potřebná doba pojištění, tj. 25 let a skutečnost, že do dovršení důchodového věku nechybí více než 3 roky. Snížení za neodpracovanou dobu ode dne přiznání do dovršení důchodového věku činí 0,9 % výpočtového základu za každých – i započatých – 90 dnů a je trvalé. Přiznání tohoto starobního důchodu vylučuje nárok na obecný starobní důchod.
  • Plný invalidní důchod (PID) – invalidní důchod je dávka důchodového pojištění určená k vyrovnání příjmu občana, jehož schopnost soustavné výdělečné činnosti je snížena dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (DNZS), což je stav, který podle poznatků lékařské vědy potrvá déle než 1 rok. Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu DNZS poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % (jde o typ tzv. obecné invalidity, kde se sleduje pokles výdělečné činnosti, zdravotní stav se posuzuje podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995), nebo je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek (jde o typ tzv. fyzické invalidity, kde se odškodňuje samotné zdravotní postižení, zdravotní stav se posuzuje podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 284/1995).
  • Částečný invalidní důchod (DIČ) – pojištěnec je částečně invalidní, jestliže z důvodu DNZS poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % (jde o typ tzv. obecné invalidity, kde se sleduje pokles výdělečné schopnosti, zdravotní stav se posuzuje podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995), nebo jestliže mu DNZS značně ztěžuje obecné životní podmínky (opět jde o typ tzv. fyzické invalidity, kde se odškodňuje samotné zdravotní postižení, zdravotní stav se posuzuje podle přílohy č. 4 vyhlášky č. 284/1995); tyto osoby mohou pracovat bez omezení a bez kontroly jejich příjmu.
  • Vdovský a vdovecký důchod – vdova/vdovec má nárok na vdovský/vdovecký důchod po manželovi, který byl poživatelem starobního důchodu, PID nebo DIČ nebo splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na PID nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovský důchod pak náleží vždy po dobu jednoho roku ode dne smrti manžela. Po uplynutí této doby nárok na důchod trvá, jestliže vdova splňuje jednu z následujících podmínek: pečuje o nezaopatřené dítě; pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost); pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost); je plně invalidní, nebo dosáhla věku 55 let (muž 58 let) nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže se splní některá z výše uvedených podmínek do 5 roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.
  • Sirotčí důchod – nárok má nezaopatřené dítě v případě, že zemřel rodič (osvojitel) tohoto dítěte nebo osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, jestliže byli poživateli starobního, PID nebo DIČ nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřeli následkem pracovního úrazu.

O nároku na důchod, jeho výši a výplatě rozhoduje ČSSZ s výjimkou případů, kdy jsou příslušné k rozhodování orgány sociálního zabezpečení ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti (v případě příslušníků ozbrojených sil a sborů).

Žádosti o přiznání dávky důchodového pojištění sepisuje s občany OSSZ na předepsaných tiskopisech podle místa trvalého pobytu občana nebo místa hlášeného pobytu v ČR, jde-li o cizince. Žádost lze podat nejdříve tři měsíce přede dnem, od kterého občan žádá dávku důchodového pojištění přiznat.

Nemocenské pojištění

Základními právními předpisy jsou:

  • zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů;
  • vyhláška č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (zejména § 145a–145c; nemocenské pojištění OSVČ);
  • zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů;
  • vyhláška č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Systém nemocenského pojištění je určen pro výdělečně činné osoby, které v případech tzv. krátkodobých sociálních událostí zabezpečuje dávkami. Jde o nároková peněžitá plnění.

Nemocenského pojištění jsou účastni zaměstnanci, popř. další osoby jim postavené na roveň, a osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Zaměstnanci jsou povinně účastni nemocenského pojištění, na rozdíl od OSVČ, jejichž nemocenské pojištění je dobrovolné.

Z nemocenského pojištění zaměstnanců se poskytují tyto dávky:

  • Nemocenské – podmínky stanovené pro tuto dávku jsou: pracovní neschopnost (PN) či karanténa zaměstnance, ztráta započitatelného příjmu z jeho zaměstnání, účast na nemocenském pojištění v den vzniku PN. Koná-li zaměstnanec souběžně práci v několika zaměstnáních zakládajících nemocenské pojištění, náleží mu nemocenské z každého takového zaměstnání. Pracovní neschopnost je vymezena jako dočasná neschopnost zaměstnance či OSVČ (pokud se přihlásí k nemocenskému pojištění) k výkonu dosavadního zaměstnání, posuzuje ji ošetřující lékař a ve stanovených případech i lékař příslušné OSSZ. Nemocenské se poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku PN (dávka nároková). Je-li však možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době po uplynutí podpůrčí doby nabude opět pracovní schopnost, lze prodloužit poskytování nemocenského nejdéle po dobu dalšího jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby (ovšem jako dávku nenárokovou).
  • Podpora při ošetřování člena rodiny – náleží zaměstnanci (ženě nebo muži), jenž nemůže pracovat, poněvadž musí ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let; nebo pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že dětské výchovné zařízení, v jehož péči dítě jinak je, nebo škola, do které chodí, byly uzavřeny z nařízení příslušného orgánu; nebo dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy; nebo osoba, která jinak o dítě pečuje onemocněla, nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření), a proto nemůže o dítě pečovat; nebo ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou. Podmínkou pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije se zaměstnancem v domácnosti (nevztahuje se na ošetřování dítěte ve věku do 10 let rodičem). OSVČ a příslušníkům ozbrojených sil a sborů se z jejich nemocenského pojištění neposkytuje. Podpůrčí doba činí devět kalendářních dnů, popř. šestnáct kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v péči dítě do skončení povinné školní docházky;
  • Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství – podmínky nároku jsou: převedení těhotné zaměstnankyně či příslušnice ozbrojených sil a sborů nebo matky do konce devátého měsíce po porodu na jinou práci z důvodu, že dosavadní práce ohrožuje její zdraví, anebo proto, že vykonává práci, která je jí zakázána, a došlo k poklesu jejího výdělku z důvodu převedení na jinou práci, a to bez vlastního zavinění. Z nemocenského pojištění OSVČ tato dávka nenáleží. Výše se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem (DVZ) zjištěným ke dni převedení na jinou práci a průměrem započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po převedení na jinou práci.
  • Peněžitá pomoc v mateřství – podmínky nároku na ni jsou tyto: čekací doba alespoň 270 kalendářních dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před porodem, porod, ztráta započitatelného příjmu, popř. nemocenského, trvání účasti na nemocenském pojištění v době nástupu na mateřskou dovolenou. Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí 69 % DVZ. Podpůrčí doba poskytování této dávky je 28 týdnů, a to i u svobodných matek.

Z nemocenského pojištění OSVČ se poskytují dvě dávky:

  • Nemocenské – OSVČ musí pro nárok na nemocenské splnit ještě tyto podmínky: nesmí v době PN vykonávat samostatnou výdělečnou činnost (SVČ), musí mít zaplaceno pojistné na nemocenské pojištění a musí splnit tříměsíční tzv. čekací dobu.
  • Peněžitá pomoc v mateřství – musí splnit další podmínky, a to: zaplacení pojistného na nemocenské pojištění, zákaz osobního výkonu SVČ v době pobírání této dávky, splnění určité čekací doby na nemocenském pojištění OSVČ.

Nárok na dávky nemocenského pojištění se uplatňuje předložením předepsaného tiskopisu, který vystavuje příslušný lékař. Žádost o dávku podávají zaměstnanci u svého zaměstnavatele, OSVČ u příslušné OSSZ.

V tabulce 1 jsou uvedena procenta nemocenské.

Tab. 1. Nemocenské
Nemocenské

Systém povinného důchodového i nemocenského pojištění je navíc doplněn dobrovolným připojištěním, které je založeno na zcela individuálním přičinění a rozhodnutí každého občana. Prvky státní či kolektivní garance a solidarity zde neexistují vůbec, nebo jsou potlačeny na minimum. Tento systém je založen většinou na komerčním principu, jakým je např. životní pojištění, penzijní připojištění, nákup nemovitostí, akcií apod., a to eventuálně s určitou státní podporou.

Zaměstnanost

Základními právními předpisy jsou:

  • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Problematika zaměstnanosti patří také do systému povinného pojištění, neboť každý občan, který pracuje, ať jako zaměstnanec (0,4 %) nebo OSVČ (1,6 %), včetně zaměstnavatelů (1,4 %), přispívá na sociální pojištění, jehož součástí je „příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“ (SPZ). Z tohoto pojistného se pak hradí podpora v nezaměstnanosti a rekvalifikační programy pro uchazeče o zaměstnání.

Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonávají:

  • a) ministerstvo práce a sociálních věcí,
  • b) úřady práce (ÚP), které bezplatně zprostředkovávají zaměstnání na celém území ČR.

Uchazečem o zaměstnání je fyzická osoba, která osobně požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání ÚP, v jehož správním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je ÚP zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání.

Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který:

  • a) vykonával v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období (poslední tři roky před zařazením do evidence) zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na SPZ;
  • b) požádal ÚP, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti;
  • c) ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

Podpůrčí doba činí u uchazeče o zaměstnání:

  • a) do 50 let věku 6 měsíců,
  • b) od 50 do 55 let věku 9 měsíců,
  • c) nad 55 let věku 12 měsíců.

Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí první 3 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu; při rekvalifikaci činí 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Stát také stanovil „maximální“ hranici podpory v nezaměstnanosti, která činí 0,58násobek a při rekvalifikaci činí 0,65násobek průměrné mzdy v národním hospodářství (NH) za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž byla podána žádost o podporu v nezaměstnanosti (za 1.–3. čtvrtletí 2006 činí 19 635 Kč).

Na trhu práce jsou zaměstnávány i osoby se zdravotním postižením, s platností zákona č. 435/2004 (od 1. 10. 2004) jsou to osoby, které jsou:

  • a) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními (osoby s těžším zdravotním postižením),
  • b) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními (osoby se zdravotním postižením),
  • c) rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení uznány zdravotně znevýhodněnými.

Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její možnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího DNZS. Za DNZS se jen pro účely zákona č. 435/2004 považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením dokládá potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení.

Zdravotnická zařízení jsou povinna za úhradu na žádost ÚP do 14 dnů provést vyšetření zdravotního stavu fyzické osoby. Výše úhrady za výkony se řídí seznamem zdravotních výkonů. Úhradu poskytne příslušný ÚP, který si provedení výkonu vyžádal, a to na základě vyúčtování předloženého zdravotnickým zařízením.

Druhý pilíř – státní sociální podpora

Základními právními předpisy jsou:

  • zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů;
  • vyhláška č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví zdravotní postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek SSP, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 110/2006 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

Druhý pilíř, státní sociální podpora, řeší sociální situace, které stát obecně uznává za potřebné k řešení – mateřství, výchova dítěte v rodině, péče o zdravotně postiženou osobu v rodině, sociálně právní ochrana rodiny a dítěte, sociální prevence před patologickými jevy. Jedná se jen o některé skupiny obyvatelstva, týká se tedy cca 60 %. Jde o systém nárokových dávek poskytovaných jednotně na území celého státu a financovaných prostřednictvím státního rozpočtu, tedy o nejširší sociální solidaritu, přes daně. Stává se tak nástrojem sociálního přerozdělení (zejména mezi bezdětnými a rodinami s dětmi, mezi občany s vyššími příjmy a občany s nižšími příjmy) a projevem sociální solidarity. Věcně sjednocuje dávky obsažené dříve v různých systémech a vychází z ověření skutečné příjmové situace rodin s dětmi, přičemž platí zásada, že úroveň pomoci se růstem vlastních příjmů snižuje.

Dávky SSP jsou rozděleny na dvě skupiny, a to na dávky, které jsou podmíněny příjmem rodiny a hlavním kritériem pro jejich stanovení je životní minimum. Jedná se o přídavky na děti, sociální příplatek, některé dávky pěstounské péče.

Velkou změnou pro všechny rodiče je nová výše přídavků na děti. Ty jsou od 1. 1. 2008 vypláceny v pevné výši, která je diferencována podle věku dítěte a příjmu rodiny.

Sociální příplatek je poskytován rodiči pečujícímu o nezaopatřené dítě, jestliže příjem rodiny v předcházejícím kalendářním čtvrtletí nepřevyšuje 2,0násobek částky životního minima rodiny. Výši dávky vedle příjmu, počtu osob v rodině a stáří nezaopatřených dětí ovlivňuje i zdravotní stav dětí, zdravotní stav rodičů, osamělost rodiče, studium dítěte na střední nebo vysoké škole, narození vícerčat (do tří let věku).

Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže:

  • a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35;
  • b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.

Příspěvek náleží jen jednou, a to určené osobě.

Druhou skupinu tvoří dávky, které jsou nezávislé na příjmu rodiny, např. rodičovský příspěvek, pohřebné, porodné a dávky pěstounské péče.

Třetí pilíř – sociální péče a sociální služby

Základními právními předpisy jsou:

  • zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů;
  • vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách;
  • vyhláška č. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi;
  • vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Třetí pilíř řeší situace sociální nebo hmotné nouze a týká se cca 4–10 % obyvatelstva. Za sociální nouzi se považuje taková situace, kdy se člověk o sebe nemůže postarat. Může to být bezmocnost, a to jak fyzická, tak duševní (alkoholismus, drogy), nebo jejich kombinace. Jde o to pomoci člověku vrátit se do stavu sociální suverenity. Za hmotnou nouzi se považuje situace, kdy člověk žije pod hranicí životního minima, přičemž se testuje příjmová a majetková situace občana. Řešením je poskytování sociálních dávek a sociálních služeb.

Finančně je třetí pilíř řešen jak ze zdrojů státního rozpočtu, tak z rozpočtu obcí, různých dobrovolných organizací a nadací. Organizační struktura je většinou protažena až na nejnižší článek správy, tzn. obce nebo města, ve spolupráci s různými nadacemi, sdruženími svépomocného nebo charitativního rázu, např. Armáda spásy, Diakonie, Charita a další církevní a občanské aktivity.

Pomoc v hmotné nouzi

Obecně se osoba nachází v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí (životního minima), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním (zejména vlastní prací) a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo. Pro účely posuzování stavu hmotné nouze se příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která žádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob. Náklady na dávky hradí stát.

Dávkami v systému pomoci v hmotné nouzi jsou: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Částka živobytí osoby se zvyšuje, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví vyhláška č. 504/2006. Částka živobytí se u osob, jejichž zdravotní stav podle doporučení příslušného odborného lékaře vyžaduje zvýšené náklady na dietní stravování, zvyšuje měsíčně např.: u diety při dialýze o 960 Kč, u diety diabetické o 1080 Kč, u diety při onemocnění celiakií o 2 680 Kč, u diety při onemocnění fenylketonurií o 2 120 Kč.

Sociální služby

Sociální službou se rozumí činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.

Poskytovateli sociálních služeb jsou při splnění podmínek stanovených zákonem č. 108/2006 územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a MPSV a jím zřízené organizační složky státu. Dále se jedná o právnické nebo fyzické osoby, které mají k této činnosti oprávnění. Poskytovateli však nejsou rodinní příslušníci či jiné osoby, které pečují o své blízké či jiné osoby v domácím prostředí.

Uživatelem sociální služby může být kdokoliv, kdo vstoupí do smluvního vztahu s poskytovatelem sociální služby, jehož obsahem je zabezpečení těch činností, které popisuje zákon č. 108/2006. Pojem uživatel se tedy používá jen v případech, kdy je trvale či jen dočasně zabezpečována pomoc a podpora v dohodnutém rozsahu oprávněným poskytovatelem.

Do 31. 12. 2006 se osobám se zdravotním postižením vyplácelo zvýšení důchodu pro bezmocnost. Účelem nové kategorie – příspěvku na péči – je přispět osobám, které jsou pro svou nepříznivou sociální situaci závislé na pomoci jiné osoby, na zajištění potřebné pomoci zejména prostřednictvím služeb sociální péče. Nárok na příspěvek je založen na systému individuálního posuzování schopnosti osob zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti. Výše příspěvku je stanovena diferencovaně podle věku posuzované osoby a dále podle míry závislosti osoby v nepříznivé sociální situaci na pomoci jiné osoby. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

Příspěvek na péči je dávkou, která by měla osobě, jejíž zdravotní stav vyžaduje péči jiných osob, umožnit zajištění potřebné pomoci, zejména formou poskytování potřebné sociální služby. Jde o dávku, která by měla nahradit příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, dříve náležející ze systému sociální péče pečující osobě, a zvýšení důchodu pro bezmocnost, dříve náležející osobě vyžadující péči formou dávky důchodového zabezpečení. Pro účely rozhodování o příspěvku na péči se zavádí systém posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (DNZS) a stupně závislosti osoby. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu DNZS vyžaduje pomoc jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem se přitom rozumí nepříznivý zdravotní stav, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než l rok, a který omezuje duševní, smyslové nebo fyzické schopnosti a má vliv na péči o vlastní osobu a soběstačnost. Příspěvek je státní dávkou, o které rozhoduje a vyplácí ji obecní úřad obce s rozšířenou působností (OÚORP). Nárok na příspěvek vzniká osobám od jednoho roku věku. Pokud žadatel nedá písemné svolení nebo neumožní provedení sociálního či zdravotního posouzení, pak ztrácí možnost získat příspěvek na péči.

Úřad práce svým lékařem posoudí zdravotní stav a sdělí příslušnému OÚORP stanovený stupeň závislosti osoby, odůvodnění a dobu platnosti posouzení. Posouzení stupně závislosti vychází ze sociálního šetření a zdravotního stavu osoby. Sociální pracovník zjistí jaké úkony, eventuálně činnosti, osoba nesvede a lékař pak stanoví, jestli tato neschopnost je způsobena DNZS.

Sociální pracovník provede zjištění v přirozeném prostředí osoby, lékař provede šetření na základě úplné a přesvědčivé dokumentace (sociální šetření a posudkový spis), v případě nesrovnalostí kontaktuje sociálního pracovníka, eventuálně navštíví osobu v přirozeném prostředí.

Hodnocení stupně závislosti zohledňuje všechny základní životní úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti, které v celkovém počtu 36 úkonů představují závazná posudková hlediska vymezená přímo v zákoně. Osoba se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve:

  • a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu DNZS potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (2 000 Kč) nebo u osoby do 18 let věku při více než 5 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (3 000 Kč);
  • b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu DNZS potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (4 000 Kč) nebo u osoby do 18 let věku při více než 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (5 000 Kč),
  • c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu DNZS potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (8 000 Kč) nebo u osoby do 18 let věku při více než 15 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (9 000 Kč),
  • d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu DNZS potřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 30 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (11 000 Kč) nebo u osoby do 18 let věku při více než 20 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti (11 000 Kč).

Při posuzování péče o vlastní osobu pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat např. tyto úkony: příprava, podávání a porcování stravy, mytí těla, sprchování nebo koupání, výkon fyziologické potřeby včetně hygieny, vstávání z lůžka, uléhání, změna poloh, přemisťování předmětů denní potřeby, chůze po schodech nahoru a dolů, výběr oblečení, rozpoznání jeho správného vrstvení, orientace v přirozeném prostředí, dodržování léčebného režimu (tj. dodržování pokynů ošetřujícího lékaře, příprava léků, rozpoznání správného léku, pravidelné užívání léků, aplikace podkožních injekcí, provádění inhalací, převazů, rehabilitace; u osob do 7 let věku se nepřihlíží k potřebě pomoci a dohledu při úkonu).

Při posuzování soběstačnosti pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat např. tyto úkony: komunikace slovní, písemná, neverbální, orientace vůči jiným fyzickým osobám, v čase a mimo přirozené prostředí, nakládání s penězi nebo jinými cennostmi, obstarávání osobních záležitostí, uspořádání času, plánování života, obstarávání si potravin a běžných předmětů, běžný úklid v domácnosti, obsluha běžných domácích spotřebičů, další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti. Podrobnější provedení úkonů je popsáno ve vyhlášce č. 505/2006.

Posouzení zdravotního stavu a stupně závislosti

Po provedení sociálního šetření se žádostí o příspěvek zabývá posudkový lékař ÚP, který hodnotí funkční dopady zdravotního stavu na schopnosti žadatele pečovat o sebe a být soběstačným. Posudkový lékař vychází z výsledku sociálního šetření a posuzuje, zda úkony, které není schopen vykonat, jsou způsobeny zdravotním stavem či nikoli. Sociální pracovník zjistí, jaké úkony, eventuálně činnosti osoba nesvede, a lékař pak stanoví, zda je tato neschopnost způsobena DNZS (např. pokud o příspěvek požádá relativně zdravý 70letý vdovec, který si neumí uvařit, nakoupit, vyprat apod. jenom proto, že ho to žena nenaučila, nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na péči).

U osoby do 18 let věku se při posuzování potřeby pomoci a dohledu pro účely stanovení stupně závislosti porovnává rozsah, intenzita a náročnost pomoci a dohledu, kterou je třeba věnovat posuzované osobě, s pomocí a dohledem, který je poskytován zdravé fyzické osobě téhož věku.

Obecní úřad obce s rozšířenou působností kontroluje, zda příspěvek byl využit na zajištění pomoci a zda osobě, které byl příspěvek přiznán, je poskytována pomoc odpovídající stanovenému stupni závislosti.

Řízení o přiznání příspěvku se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném MPSV; pokud není osoba schopna jednat samostatně a nemá zástupce, zahajuje se řízení o příspěvku z moci úřední. O příspěvek se žádá na OÚORP (těch je v rámci ČR celkem 205, v rámci hlavního města Prahy na 22 městských částech), v jehož spádovém území má žadatel trvalý nebo hlášený pobyt.

OÚORP na základě zjištěných skutečností vydá rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči či nepřiznání. Proti rozhodnutí OÚORP je možno podat odvolání. O odvolání rozhoduje krajský úřad. Stupeň závislosti pro účely odvolacího řízení posuzuje MPSV svými posudkovými komisemi.

„Dnem 1. ledna 2007 se stala účinnými ustanovení zákona č. 108/2006 a zákona č. 109/2006, která upravují úhradu ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče v zařízeních pobytových sociálních služeb. Zásadní význam mají zejména ustanovení § 36 zákona č. 108/2006, který stanoví, že poskytovatel pobytových sociálních služeb v:

  • týdenních stacionářích,
  • domovech pro osoby se zdravotním postižením,
  • domovech pro seniory a
  • domovech se zvláštním režimem

je povinen osobám v nich umístěným zajistit zdravotní péči.

Tuto „zvláštní ambulantní péči“ podle zákona č. 48/1997 plní:

  • a) prostřednictvím zdravotnického zařízení,
  • b) jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační péči především prostřednictvím svých zaměstnanců, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.

Rozsah takto poskytované péče stanoví zákon o veřejném zdravotním pojištění a Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.

Část osmá zákona 109/2006 Sb., kterou se doplňuje zákon o veřejném zdravotním pojištění:

  • Nově vložený § 17 písm. a) stanoví, že na poskytování a úhradu ošetřovatelské a rehabilitační péče uzavírají zdravotní pojišťovny se zařízeními pobytových sociálních služeb Zvláštní smlouvy. Podmínkou je, že zařízení, které požádá o uzavření smlouvy, prokáže, že ošetřovatelská a rehabilitační zdravotní péče bude poskytována zdravotnickými pracovníky tohoto zařízení, odborně způsobilými k výkonu zdravotnického povolání podle zákona o nelékařských zdravotnických povoláních.
  • Dosavadní § 22 zákona o veřejném zdravotním pojištění je doplněn o písmeno e), kterým se rozšiřuje zvláštní ambulantní péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči, poskytovanou na základě ordinace ošetřujícího lékaře pojištěncům, umístěným v zařízeních pobytových sociálních služeb. Podmínkou je opět, že je poskytována odborně způsobilými zaměstnanci těchto zařízení, která k tomu uzavřela s příslušnou zdravotní pojišťovnou Zvláštní smlouvu.
  • Část devátá zákona 109/2006 Sb. novelizuje zákon o péči o zdraví lidu v tom smyslu, že vedle zdravotnických zařízení poskytují zdravotní péči dále i zařízení pobytových sociálních služeb, jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči.

Co znamená tato zákonná úprava v praxi a jak bude úhrada této péče probíhat?

Zařízení pobytových sociálních služeb získávají oprávnění vyúčtovat uvedenou zdravotní péči příslušné zdravotní pojišťovně, pokud byla poskytnuta:

  • na základě ordinace ošetřujícího lékaře, zpravidla praktického, který má s příslušnou zdravotní pojišťovnou smluvní vztah;
  • odborně kvalifikovanými zaměstnanci zařízení pobytových sociálních služeb;
  • zařízením, které uzavřelo smlouvu s příslušnou pojišťovnou;
  • v rozsahu výkonů stanovených pro tuto péči seznamem zdravotních výkonů a sjednaných ve smlouvě;
  • za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v souladu s metodikou a datovým rozhraním, tvořícími přílohu smlouvy.

Aby k tomu mohlo dojít, je třeba, aby zařízení pobytových sociálních služeb uzavřelo smlouvu se zdravotními pojišťovnami pojištěnců v něm umístěných. Každá pojišťovna totiž smí hradit pouze za své pojištěnce. Podmínkou uzavření smlouvy je doložení odborné způsobilosti zaměstnanců zařízení k poskytování zákonem vymezené zdravotní péče. Protože se jedná o péči v nově vytvořené odbornosti všeobecná sestra v sociálních službách, je dokladem odborné způsobilosti:

  1. Osvědčení MZ ČR k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.
  2. Doklad o absolvování příslušného oboru studia podle § 5 odst. 1, zákona č. 96/2004 Sb., u všeobecných sester, které nejsou držitelkami Osvědčení MZ ČR.

Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních rozlišuje způsobilost pro výkon zdravotnického povolání bez odborného dohledu nebo pod odborným dohledem. V případě, že někteří zaměstnanci zařízení jsou způsobilí pracovat pouze pod odborným dohledem, musí zařízení doložit i zajištění tohoto dohledu. Zajištění nepřetržité péče (poskytování ošetřovatelské a rehabilitační 24 hodin denně) není podmínkou pro nasmlouvání výkonů autorské odbornosti 913. Pokud však zařízení požaduje i nasmlouvání bonifikačních kódů 06645 a 06649, musí prokázat zajištění péče všeobecnými sestrami způsobilými bez odborného dohledu nebo za přítomnosti všeobecné sestry s Osvědčením MZ ČR k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po dobu 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Pokud nebude zajištěna nepřetržitá péče 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu takto kvalifikovanými všeobecnými sestrami, nelze nasmlouvat uvedené bonifikační kódy.

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna provádět kontroly dodržování zákonem stanovených nebo smluvně sjednaných podmínek poskytování a úhrady zdravotní péče, zejména dodržování postupu lege artis, indikace ošetřujícím lékařem, dodržování metodiky a datového rozhraní. Režim úhrady bude v podstatě analogický s úhradami zdravotnickým zařízením [1].

Sociální péče

Mimořádné výhody

Občanům starším jednoho roku s těžkým zdravotním postižením uvedeným v příloze č. 2 vyhlášky č. 182/1991, které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo orientační schopnost, se podle druhu a stupně postižení poskytují mimořádné výhody I. stupně (výhody: nárok na vyhrazené místo k sezení ve veřejných dopravních prostředcích; nárok na přednost při osobním projednávání jejich záležitostí, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání, kromě projednávání záležitostí v obchodech a při ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních); II. stupně (výhody: všechny v I. stupni, nárok na bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob, slevu 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě a 75 % slevu v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dopravy; dále může být poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky) nebo III. stupně (výhody uvedené v I. a II. stupni, nárok na bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v pravidelné vnitrostátní osobní hromadné dopravě, u úplně nebo prakticky nevidomých nárok na bezplatnou přepravu vodicího psa, pokud je nedoprovází průvodce. Dále může být držitelům průkazu ZTP/P poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky. Při poskytování slevy držitelům průkazů ZTP/P se poskytne sleva poloviny vstupného i jejich průvodci) podle přílohy č. 3 této vyhlášky. Průkaz TP je světlemodrý, průkaz ZTP je světlezelený a průkaz ZTP/P je světleoranžový.

Příloha č. 2 vyhlášky č. 182/1991 (výčet zdravotních postižení) je příkladná, tzn. že v ní nejsou uvedeny všechny stavy způsobující těžkou poruchu pohyblivosti nebo orientace, ale jen ty nejčastější.

Žádost o přiznání mimořádných výhod (MV) se podává u příslušného OÚORP, a to referátu sociálních věcí. Zdravotní stav občana je na základě požadavku tohoto orgánu posuzován lékaři úřadů práce.

Kromě výhod a úlev přináší držení průkazů MV řadu úlev a výhod i v jiných oblastech, např. daňové úlevy, osvobození od daně ze staveb, minimální vyměřovací základ pro stanovení výše pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, osvobození od poplatků ze psa, který je užíván k doprovodu nebo k ochraně, osvobození od některých správních poplatků, prominutí poplatku za užívání dálnic a rychlostních silnic apod.

Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek pro zdravotně postižené a staré občany

Občanům těžce zdravotně postiženým mohou OÚORP poskytovat peněžité příspěvky na opatření pomůcek, které potřebují k odstranění, zmírnění nebo překonání následků svých postižení za podmínky, že tyto pomůcky nejsou plně hrazeny nebo propůjčovány zdravotní pojišťovnou. Pokud příslušná zdravotní pojišťovna hradí potřebnou pomůcku částečně, přihlédne se při stanovení výše příspěvku k této skutečnosti. Zdravotně postiženým občanům lze poskytovat příspěvky na pomůcky, které umožňují sebeobsluhu, samostatný pohyb nebo zachování zdravotního stavu, popř. na pomůcky na přípravu a realizaci pracovního uplatnění, a to: tělesně postiženým občanům, zrakově postiženým občanům, sluchově postiženým občanům. Seznam pomůcek je uveden v příloze č. 4 vyhlášky č. 182/1991.

Poskytování dávek sociální péče není v žádném případě vázáno na dávku důchodového pojištění, např. přiznání invalidního důchodu. V praxi to znamená, že zdravotně postižený občan má nárok na některou z dávek sociální péče, i když není plně ani částečně invalidní.

Mezi jednorázové příspěvky patří příspěvek na úpravu bytu (např. úprava přístupu do domu, garáže, k výtahu včetně schodů, rozšíření a úprava dveří, zavedení vhodného vytápění, stavební úpravy spojené s instalací výtahu), příspěvky na zakoupení (nejvýše 100 000 Kč), celkovou opravu (60 000 Kč) a zvláštní úpravu motorového vozidla (v plné výši ceny takové úpravy).

Těžce zdravotně postiženému občanu, jemuž byl přiznán příspěvek na zakoupení motorového vozidla, lze poskytnout bezúročnou půjčku na zakoupení motorového vozidla až do výše 40 000 Kč.

Odpovídající zdravotní postižení jsou uvedena v příloze č. 5 vyhlášky č. 182/1991, písmena a) až g). Tato příloha je taxativní, takže pokud osoba nemá odpovídající zdravotní postižení, nemá nárok na tyto dávky. V tom je rozdíl mezi nárokem na přiznání průkazky MV a nárokem na dávky.

Opakující se příspěvky pro zdravotně postižené občany:

  1. Příspěvek na provoz motorového vozidla se poskytne na období kalendářního roku občanovi, který je držitelem motorového vozidla a má přiznány MV pro těžce zdravotně postižené občany II. nebo III. stupně nebo který toto motorové vozidlo bude používat pro pravidelnou dopravu manžela (manželky), dítěte nebo jiné blízké osoby, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání MV II. stupně (6 000 Kč) nebo III. stupně (9 900 Kč), nebo který je rodičem nezaopatřeného dítěte, které je léčeno na klinice fakultní nemocnice pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastózou, a to v době nezbytného léčení akutní fáze onemocnění v tomto zdravotnickém zařízení.
  2. Příspěvek na individuální dopravu se poskytne na kalendářní rok, pokud se pravidelně individuálně dopravuje a není držitelem motorového vozidla ani občanem, který dostává příspěvek na provoz motorového vozidla. Výše příspěvku činí 6 500 Kč ročně.
  3. Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu (400 Kč) a garáže (200 Kč);
  4. Úplně nebo prakticky nevidomému vlastníkovi vodícího psa může pověřený obecní úřad poskytnout příspěvek na krmivo pro tohoto psa, a to ve výši 800 Kč měsíčně;
  5. Příspěvek na provoz telefonní stanice maximálně 200 Kč pro zdravotně postižené osoby.

Žádost o dávky sociální péče podává občan na OÚORP (sociální referát), který také vydává rozhodnutí ve věci. Zdravotní stav na žádost OÚORP posuzuje lékař úřadu práce.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Anna Arnoldová

Katedra posudkového lékařství IPVZ

Ruská 85

100 05 Praha 10

e-mail: arnoldova@ipvz.cz


Zdroje

1. http://www.vzp.cz/cms/internet/cz/Vseobecne/socialni-sluzby/uvod-k-soc-sluzbam.

2. Arnoldová, A. Slovník sociálního zabezpečení. Praha : Galén 2002, 461 s., ISBN 80-7262-175-0.

3. Arnoldová, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení. 1. část, Praha : Karolinum UK 2007 (reedice), 612 s., ISBN 978-80-246-1393-2

4. http://www.vzp.cz/cms/internet/cz/Vseobecne/socialni-sluzby/uvod-k-soc-sluzbam.

Štítky
Posudkové lékařství Pracovní lékařství

Článek vyšel v časopise

Listy revizního lékařství

Číslo 3

2008 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se