Zemřel prof. MUDr. Jan Šejda, DrSc.

Dne 9. listopadu 2018 se česká epidemiologická obec rozloučila s prof. MUDr. Janem Šejdou, DrSc., který náhle zemřel 1. listopadu v nedožitých 84 letech. Tato smutná událost zarmoutila mnoho kolegů, přátel a spolupracovníků.

Profesora Šejdu znali nejen pracovníci epidemiologické obce a spolupracujících oborů. Znali jej jako široce vzdělaného člověka, výborného organizátora, badatele, pedagoga, přísného a obávaného examinátora, kolegu a kamaráda, ale také břitkého kritika všech forem lidské hlouposti. Jeho celoživotní práce potvrdila, že byl mimořádnou osobností, a to nejen v českých podmínkách. Jeho význam překročil zcela jistě hranice české kotliny.

Prvním působištěm profesora Šejdy, rodáka z Poděbrad, byla Vysočina. Nejprve krátce působil v nemocnici v Jihlavě a poté přešel do Havlíčkova Brodu, kde se roku 1960 stal vedoucím epidemiologického oddělení Okresní hygienické stanice. V roce 1963 začal působit jako odborný asistent tehdejšího Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v Praze. Poté v roce 1965 přešel do Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze na katedru epidemiologie, která se na dlouhá léta stala jeho trvalým pracovištěm. Zde posléze převzal funkci vedoucího této katedry. Působení na katedře epidemiologie proložil činností v zahraničí. V období let 1972–1975 se stal expertem Světové zdravotnické organizace pro epidemiologii v oblasti Karibiku a jeho sídlem se stala Venezuela. Po ukončení zahraniční mise se vrátil na domovské pracoviště a stal se postupně nositelem vědeckých hodností, byl jmenován hlavním odborníkem ministerstva zdravotnictví pro obor epidemiologie, stal se členem řady poradních a expertních orgánů včetně členství ve výboru Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

V 90. letech minulého století pracoval na Hygienické stanici hlavního města Prahy, kde těžištěm jeho odborné činnosti byla problematika drogové epidemiologie. Vypracoval zde návrh koncepce Ústředního pracoviště drogové epidemiologie České republiky, které v tehdejších podmínkách bylo vnímáno jako integrovaná součást vznikajícího systému ochrany veřejného zdraví. Počáteční období nového tisíciletí je spjato s působením prof. Šejdy na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

V této souvislosti je nutno zdůraznit jeho širokou publikační a pedagogickou činnost. Jeho odborné zaměření je doloženo desítkami publikací v tuzemském i zahraničním odborném tisku.

Například je možno zmínit monografii zabývající se problematikou spalniček a snahou o jejich úspěšnou eliminaci v České republice, či problematikou prevence léčby a dalších aspektů nákazy HIV/AIDS.

Pro jeho působení v pozici hlavního odborníka byl rozhodující zájem týkající se epidemiologické metodologie a snahy o přesnou a jednoznačnou aplikaci terminologie v epidemiologii.

Během jeho působení se podařilo téměř beze zbytku naplnit dikci tehdy platných předpisů, týkajících se operativního usměrňování strategie pravidelného očkování dětí ve státě a řízení, organizace a kontroly vakcinace tak, aby vycházela z prověřených objektivních dat a zjištěného stavu kolektivní imunity. K tomu významně napomáhaly výsledky periodicky prováděných víceúčelových sérologických přehledů. Díky tomu se Česká republika dostala na jedno z předních míst v efektu pravidelného očkování dětí.

Na vysokou úroveň se podařilo přivést odborné a metodické vedení zdravotnických pracovníků v terénu, a to nejen v hygienické službě. Teprve dnes, v „éře internetu“, můžeme porovnat a dostatečně ocenit význam odborných recentních informací pravidelně publikovaných pracovištěm profesora Šejdy v době, kdy jejich tok byl přísně regulován.

Všichni účastníci školících aktivit, kurzů a školících míst v přípravě na získání odborných specializací, pořádaných katedrou epidemiologie, vždy oceňovali jejich úroveň a přínos pro praktickou činnost. Přispěly k pochopení řady „epidemiologických axiomů“, například že být dobrým epidemiologem neznamená jen osvojení si množství poznatků z mnoha medicínských a dalších oborů. Epidemiologie v širším slova smyslu je především třeba vnímat jako způsob myšlení.

My, kteří jsme kolegu Šejdu osobně znali a považovali nejen za kolegu, ale i za osobního přítele, na něj nemůžeme zapomenout. Po více jak půl století jeho profesní činnosti přišla na jeho životní pouti konečná stanice, a to v situaci, kdy mohl díky své vysoké kompetenci oslovit své posluchače a čtenáře dalšími tématy. Místo toho však po něm zůstává velká mezera, ale také památka v podobě životního díla.

České epidemiologii přejme, aby mezery vzniklé střídáním generací byly v krátké době nahrazeny příchodem vzdělaných a plně kompetentních lidí.

České Budějovice 14. 1. 2019

MUDr. Jan Augustin

Po dohodě šéfredaktorů je příspěvek otištěn i v časopise Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie.