#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Dvacet let bez neštovic


Twenty Years without Smallpox

It is 20 years since the 33 rd World Health Assembly (WHA) declared that „worldwide eradication ofsmallpox“ was achieved. This was the outcome of many years intensive work of the World HealthOrganization (WHO) and its member countries. In 1958 the WHA adopted the recommendation thatWHO should initiate the eradication of smallpox on a worldwide scale. In 1967 the eradicationactivities in hitherto endemic countries became more intense. Smallpox affected 31 countries and15 countries recorded from occasional cases. Every year more than 10 million people contracted thedisease and two million of them died. A ten-year limit for the eradication was set. Gradually smallpoxwere eradicated in South America, then in Asia and last in Africa where the last case of endemicsmallpox was recorded in 1977 in Somalia. WHO ensured international collaboration, close coordi-nation of activities and mobilization of financial, personal and material resources. It ensured alsothat tested methods were fully applied in the affected countries regardless of their political, religiousand cultural differences. In the eradication activities participated hundreds of thousands of localand 700 health professionals from abroad, incl. 20 Czechoslovak epidemiologists. The worldwidecosts of eradication amounted to some 300 million dollars, i.e. some 23 million per year. The mostimportant contribution of the eradication of smallpox was in addition to the termination of humansuffering, worldwide financial savings estimated to 1–2 billion US dollars per year. These savedpersonal and financial resources could be used for other important health projects. The eradicationof variola was defined as eradication of clinical forms of smallpox not as the final eradication of thevariola virus. The importance of laboratories keeping the variola virus increased steeply at the timewhen clinical cases of smallpox were eradicated. From the beginning of the eighties WHO made aneffort to reduce their number to a minimum. Since 1984 strains of variola are officially kept only intwo centres collaborating with WHO. The Organization suggested destruction of the kept viruses in1987, i.e. ten years after the eradication of smallpox. Unfortunately some political and scientificcircles did not agree with this intention. Even recommendations to destroy the virus in 1993 andagain in 1999 were not accepted. In the nineties fear of bio-terrorism and secret modernization ofbiological weapons influenced some member countries to change their opinion on the intendeddestruction of the virus. Despite this in May 1999 the WHA adopted a resolution that the finaldestruction of all variola strains is the objective of all member countries of WHO and recommendedto postpone the destruction of the virus to the year 2002. The reason for postponement is currentresearch of new antiviral preparations and better vaccines. There is again hope that all that will beleft of the variola virus will be magnetic signals on computer diskettes.

Key words:
smallpox – eradication.


Autoři: Z. Ježek
Působiště autorů: Expert Světové zdravotnické organizace
Vyšlo v časopise: Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. , 2000, č. 3, s. 95-102
Kategorie: Články

Souhrn

Je tomu již dvacet let, co 33. Světové zdravotnické shromáždění (SZS) deklarovalo dosažení„celosvětové eradikace neštovic“. Tím korunovalo mnohaletou intenzivní práci Světové zdravotnic-ké organizace (SZO) a jejích členských zemí. V roce 1958 SZS přijalo návrh, aby SZO iniciovalalikvidaci neštovic v celosvětovém měřítku. V roce 1967 došlo k zintenzivnění eradikačních aktivitv dosud endemických zemích. Neštovice postihovaly 31 zemí a 15 zemí strádalo občasnými zánosy.Ročně onemocnělo přes 10 milionů osob, z nichž dva miliony zemřely. Byl stanoven limit deseti letk dosažení eradikace. Postupně byly likvidovány neštovice v Jižní Americe, pak v Asii a naposledyv Africe, kde poslední případ endemických neštovic byl zjištěn v roce 1977 v Somálsku. SZO zajišťo-vala mezinárodní spolupráci, těsnou koordinaci aktivit a mobilizaci finančních, personálních i ma-teriálních zdrojů. Dále zajistila, že se osvědčené metodologie mohly plně uplatnit v postiženýchzemích bez ohledu na jejich politické, náboženské i kulturní rozdíly. Eradikačních aktivit sezúčastnilo statisíce místních a 700 zahraničních zdravotníků včetně 20 československých epidemio-logů. Celosvětově činily náklady na eradikaci kolem 300 milionů dolarů, tj. něco kolem 23 milionůročně. Nejdůležitějším přínosem vymýcení neštovic byly, kromě skončení lidského utrpení, celosvě-tové finanční úspory odhadované na 1–2 miliardy US dolarů ročně. Tyto ušetřené personálníi finanční prostředky mohly být použity na další důležité zdravotnické projekty. Eradikace variolybyla definována jako vymýcení klinických forem neštovic nikoli jako konečná likvidace viru varioly.Význam laboratoří chovajících virus varioly prudce stoupl v době, kdy došlo k vymýcení klinickýchpřípadů neštovic. Od počátku osmdesátých let SZO vyvinula úsilí omezit jejich počet na minimum.Od roku 1984 byly kmeny varioly oficiálně chovány pouze ve dvou centrech spolupracujících se SZO.Organizace navrhla likvidaci uchovávaných virů v roce 1987, tj. deset let po vymýcení neštovic.Bohužel některé politické a vědecké kruhy nesdílely tento záměr. Neprošly ani návrhy na destrukciviru v roce 1993 a opět v roce 1999. V devadesátých letech totiž obavy z bioterorismu a utajenémodernizace biozbraní ovlivnily některé členské státy, že změnily názor na zamýšlenou destrukciviru. Přesto v květnu 1999 Světové zdravotnické shromáždění přijalo rezoluci ubezpečující, žekonečné zničení všech kmenů varioly je cílem všech členských států SZO, a navrhlo odložit destruk-ci viru do roku 2002. Důvodem odkladu je probíhající výzkum nových antivirových preparátůa vylepšených vakcín. Opět tak svítá naděje, že z viru varioly zbude jen hromada magnetickýchsignálů na počítačové disketě.

Klíčová slova:
neštovice – eradikace.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.
V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.

Štítky
Hygiena a epidemiologie Infekční lékařství Mikrobiologie

Článek vyšel v časopise

Epidemiologie, mikrobiologie, imunologie


2000 Číslo 3
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#