Vzpomínka na profesora MUDr. Emila Poláčka, DrSc., zakladatele dětské nefrologie v Čechách


Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2021; 76 (3): 173-174.
Kategorie: Osobnosti medicíny

Emil Poláček (narozen 4. 7. 1908 v Praze, zemřel 29. 9. 1974) promoval na lékařské fakultě Karlovy univerzity v roce 1932. Pracoval původně jako praktický lékař, ale již v roce 1946 nastoupil jako asistent na I. dětskou kliniku profesora Švejcara v Dětské nemocnici na Karlově. Habilitoval se 1954, profesorem byl jmenován v roce 1968.

Zajímal se od počátků svého působení na klinice o metabolismus vody a elektrolytů, navazoval na práce britských a amerických autorů (Ringer, Hartmann, Darrow). Problematika diagnostiky a léčby závažných poruch vody a solí u těžkých dehydratací při průjmových onemocněních kojenců a batolat byla ve 40. letech po válce velmi aktuální. Závažné střevní infekce s významnou ztrátou tekutin a solí byly spojeny u kojenců a batolat s vysokou morbiditou, ale i mortalitou. Poláček tehdy zavedl léčbu těchto stavů parenterálním podáváním infuzí náhradních solných roztoků. Rozšíření a propagace této metody do značné míry omezily časté a komplikované průběhy těžkých průjmů, včetně fatálních případů.

Již v 50. letech publikoval v zahraničí monografii Parenteralflüssigkeitstherapie im Kindesalter o parenterální léčbě tekutinami u dětí, která byla jako pirátská kopie vydána dokonce v Číně. Původní práce vyšla v němčině a později v roce 1956 v upravené formě jako samostatná monografie ve Státním zdravotnickém nakladatelství v Praze pod názvem Parenterální tekutiny u dětí.

V německy mluvících zemích byly Poláčkovy práce akceptovány a ceněny. Tamní kolegové mu dali přezdívku „Wasser Polacek“, aby jej odlišili od pracovníka Ústavu péče o matku a dítě v pražském Podolí dr. Poláčka, který byl i v zahraničí rovněž znám jako autor grafu dynamiky hladiny bilirubinu u novorozenců s hyperbilirubinémií, jeho přezdívka pak byla „Bilirubin-Polacek“.

Profesor MUDr. Emil Poláček, DrSc., na klinice při vizitě, květen 1970.
Obr. 1. Profesor MUDr. Emil Poláček, DrSc., na klinice při vizitě, květen 1970.

Poláček inicioval v Dětské nemocnici na Karlově na půdě tehdejšího Ústavu výzkumu vývoje dítěte (ÚVVD) experimentální studie významných dehydratací u laboratorních potkanů, při kterých pomáhal jako medik autor této vzpomínky. Potkanům se aplikoval intraperitoneálně roztok hyperosmolární glukózy, následkem byl přesun intravaskulární tekutiny dle osmotického gradientu do peritoneální dutiny. Snížený objem cirkulující tekutiny vedl k nouzové distribuci se snížením průtoku krve v zažívacím traktu (GIT). Za této situace se potkanům podával sondou do žaludku solný roztok označený rhodanidem a sledovalo se vstřebávání tekutin z GIT. To bylo samozřejmě při dehydratačním subšoku významně omezeno. To byl tehdy Poláčkův argument, že perorální rehydratace nefunguje a tekutiny a soli je třeba podávat jen ve formě intravenózních infuzí.

V každém případě rozšíření infuzní léčby zásadně změnilo léčebné postupy u těžkých dehydratací. Není úplně jasné, proč později Poláček nevnímal zahraniční pokusy zavádět perorální rehydrataci solnými roztoky s přídavkem glukózy, která působila jako kotransporter při resorpci tekutin a elektrolytů. U nás tuto metodu propagoval MUDr. Valík. Tento způsob se ve světě rychle rozšířil a rehydratace je účinná u lehkých, resp. středně těžkých dehydratací. Parenterální intravenózní podávání tekutin a solí zůstává ovšem i dnes indikováno při ztrátách tělesné hmotnosti vyšší než 10 %.

Závažné dehydratace při průjmových onemocněních byly často provázeny významnou poruchou renálních funkcí, až akutním selháním ledvin (ASL). Tyto stavy začal Poláček aktivně léčit intermitentní peritoneální dialýzou (IPD), kterou zavedl na I. dětské klinice na Karlově. Spolupracovala s ním MUDr. Jarmila Milotová, která se naučila při předchozích pobytech na dospělé chirurgii punktovat peritoneální dutinu a zavádět peritoneální katetry. V tehdejší době to byla v Evropě pionýrská a úspěšná metoda léčby ASL a klinika o tom referovala i v zahraničí. V roce 1965 byla v časopise Mschr. Kinderheilkunde uveřejněna práce o IPD u dětí s ASL. To byl u nás počátek léčby akutního renálního selhání, IPD se stala později rutinou i po přestěhování kliniky do Motola.

Z pracoviště I. dětské kliniky vyšla řada dalších publikací zaměřených na renální funkce, důležitá byla tehdy Poláčkova modifikace koncentračního testu ledvin u dětí v době, kdy ještě nebyl k dispozici desmopressin.

Poláček měl koncem 60. a začátkem 70. let vážné pochyby o aktivní léčbě terminálního selhání ledvin u dětí a dorostu dlouhodobou dialýzou a transplantací ledvin. Je třeba ale uvést, že s takovým postojem nebyl ve světě sám, tyto názory se do Evropy dostaly až z USA. Ale již koncem 60. let se ukazovalo, že chronická dialýza a perspektiva transplantace ledvin u dětí mají slibné výsledky. Sám pamatuji, že v roce 1968 se na klinice v Kolíně nad Rýnem již zacvičovali pediatři u „dospělých“ nefrologů na chronické hemodialýze, perspektivně se počítalo s dlouhodobou dialýzou a transplantací u dětí a dorostu.

V roce 1973 opustil Poláček místo přednosty I. dětské kliniky, vystřídal jej profesor Kamil Kubát.

V té době Poláček redigoval vydání první rozsáhlejší monografie Nefrologie dětského věku, vlastního vydání v roce 1975 se ale, bohužel, nedožil. Tato monografie vyvolala velký zájem a objevila se řada pediatrů, kteří se začali věnovat problematice onemocnění uropoetického traktu (UPT). Na klinikách a větších nemocničních odděleních byla část lůžek vyčleněna pro děti s nefropatiemi a uropatiemi. Současně vznikaly na okresech pediatrické nefrologické ambulance, zájemců o subspecializaci přibývalo.

Osobní život pana profesora byl velmi komplikovaný, jeho manželka byla z pražské německé rodiny, studovala před válkou na německé univerzitě v Praze. Po roce 1945 její rodiče byli odsunuti, ona, provdaná za Čecha, mohla zůstat, ale studia nedokončila, později podlehla malignitě. Navíc syn Poláčka onemocněl po maturitě leukémií, kterou mu diagnostikovali na klinice.

Pan profesor Poláček byl nesmírně čestný člověk, měl velké pochopení pro dětské pacienty a jejich rodiny, to platilo i o jeho vztahu ke spolupracovníkům na klinice. Sám zemřel předčasně v pouhých 66 letech.

Korespondenční autor:
Prof. MUDr. Jan Janda, CSc.

Pediatrická klinika 2. LF UK
a FN Motol
V Úvalu 84
150 06 Praha 5


Zdroje
  1. Poláček E. Parenteralflüssigkeitstherapie im Kindesalter – Theorie und Praxis. Basel: Karger Verlag, 1950. ISBN: 978-3-8055-1910-6.
  2. Poláček E. Parenterální tekutiny. Praktický Lék 1954; 34: 129.
  3. Poláček E. Parenterální tekutiny u dětí. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1956.
  4. Poláček E, Milotová J. Intermittende peritoneale Dialyse bei Säuglingen. Mschr Kinderheil 1965; 113: 705–712.
  5. Poláček E, Vocel J, Neugebauerová L, et al. The osmotic concentrating ability in healthy infants and children. Arch Dis Child 1965 Jun; 40 (211): 291–295.
  6. Mydlil V. Prof. MUDr. Emil Poláček, DrSc., 65 let. Čs Pediat 1973; 28 (7): 384.
Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo 3

2021 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se