Pocta paní profesorce MUDr. Lidce Lisé, DrSc., k životnímu jubileu

Naše medicína vždy velmi živě přijímala pokroky jednotlivých oborů. Bylo tomu tak i v endokrinologii a zejména v endokrinologii dětského věku a dospívání. Na domácí půdě se vypracovala celá plejáda vynikajících dětských endokrinologů, kteří svou prací a svými publikacemi zaujali celosvětovou pozornost. Jednou takovou osobností je paní profesorka MUDr. Lidka Lisá, DrSc.

Padesátá léta minulého století v endokrinologii byla zlatou dobou vrcholných úspěchů vědy v oblasti steroidních hormonů. Výzkum kortikosteroidů byl oceněn Nobelovou cenou, výzkum v oblasti sexuálních hormonů otevřel cestu k praktickému využití v hormonální antikoncepci, objev aldosteronu byl základem pozdějšího využití poznatků v tomto oboru k nebývalému rozšíření léčebné palety hypertenze a rozšířily se významně i znalosti o úloze vitaminu D. Mezi milníky steroidní patofyziologie patří i objevy adrenálních enzymopatií, které v krátkém sledu let 1954–1958 odkryly příčinu a tím i usnadnily léčbu vrozené adrenální hyperplazie. Zlaté období akumulace poznatků o hormonech, zejména steroidních, jistě mělo vliv na pozdější životní zaměření tehdejší studentky Lidky Vynikalové.

Než se však ke své úzké specializaci dopracovala, prošla bohatou pediatrickou praxí v Trutnově, na Hagiboru a pak trvale na dětském oddělení motolské nemocnice. Zde se věnovala zejména problematice vývoje dítěte, dětské obezitologie a poruch pohlavní diferenciace. Její odborné a vědecké úspěchy byly formálně potvrzeny získáním několika atestací, habilitací a získáním vědecké hodnosti DrSc. Jmenování profesorkou proběhlo však až po sametové revoluci v r. 1990. V témže roce se ujala práce šéfredaktorky časopisu Česko-slovenská pediatrie. Tento úkol vykonávala s mimořádnou pracovitostí, pečlivostí a širokým přehledem.

Náš Endokrinologický ústav začal aktivně spolupracovat s paní profesorkou od r. 1990 v problematice vrozené adrenální hyperplazie, Turnerova syndromu a receptorově podmíněné snížené citlivosti na androgeny. Výsledkem bylo celkem 12 publikací a také spolupráce na její základní monografii „Poruchy sexuální diferenciace“ z r. 2001. I při této spolupráci se paní profesorka osvědčila jako velice aktivní, spolehlivý, iniciativní a při tom zcela bezproblémový spoluautor a v případě její monografie jako hlavní autor a organizátor s jasnými požadavky na své spolupracovníky.

Paní profesorka hledala i po dosažení 65 let možnost uplatnění svých zkušeností také někde jinde než v ordinaci v Jičíně, kam se vrátila po mnoha letech. Také výzkumná práce ji stále ještě těšila, a proto jsme byli rádi, že přijala nabídku pracovat částečně také v pediatrické sekci klinického oddělení Endokrinologického ústavu na Národní třídě. V ústavu od 1. 10. 1998 do 31. 12. 2012 vedla svou ordinaci, kde se starala také o mezitím dospělé své kdysi dětské pacienty a poznávala úskalí přechodu mezi péčí o dítě a péčí o náhle vyspělého adolescenta. Je třeba přiznat, že činnost, ba i pouhá přítomnost paní profesorky byla velkým přínosem nejen pro Endokrinologický ústav, ale především pro pacienty. Se všemi jednala vždy s velkým porozuměním, rozvahou, trpělivostí a empatií. Takový postoj není lehké vždy udržet u některých endokrinopatií, které se někdy snoubí s hormonální dysregulací i rozladou pocitů a chování.

Lékařku, organizátorku a vědeckou pracovnici takového formátu, jakou je paní profesorka Lidka Lisá, bych přál nejen pacientům, ale i jejím spolupracovníkům a nadřízeným. Věřím, že její péče o pacienty i ochota sdílet své zkušenosti s mladší generací lékařů bude pokračovat i po dosažení jubilea. K tomu jí přejeme především zdraví a životní energii, lásku svých blízkých, vděk pacientů a úctu kolegů.

Prof. MUDr. RNDr. L. Stárka, DrSc.