Doc. MUDr. Milan Duniewicz, CSc. – 90 let

Doc. MUDr. Milan Duniewicz, CSc., se narodil 20. 12. 1920 v Plzni. Své mládí prožil v Českých Budějovicích. Zde pak po promoci v roce 1951 na LF UK v Praze zahájil svoji lékařskou praxi na infekčním oddělení. Po rozsáhlé a náročné praxi v Českých Budějovicích absolvoval základní vojenskou službu v Hradci Králové, kde onemocněl virovou hepatitidou a zbytek vojenské služby odsloužil na infekční klinice prof. Ondráčka. Odtud přešel jako sekundář k profesoru Procházkovi na infekční kliniku na Bulovku, kde se posléze stal asistentem u prof. Kredby. První atestaci z dětského lékařství složil v roce 1956 a nástavbovou atestaci z přenosných nemocí v roce 1959. Po několika letech obhájil kandidátskou a habilitační práci a stal se významným pedagogem na infekční kli­ni­ce FVL UK v Praze. Byl znám jako náročný examinátor, přesto byl u studentů oblíbený pro výborné přednášky a názorné vedení praktické výuky.

Svůj vědecký zájem obrátil nejdříve na Bangovu nemoc, která byla v tom čase běžnou nemocí u veterinářů, zootechniků a chovatelů hovězího dobytka. Spolu s profesorem Potužníkem se zasloužil o diagnostiku a léčbu brucelózy. Na toto téma publikoval řadu vědeckých prací a sepsal i monografii o brucelózách (1967). Po eradikaci Bangovy nemoci se věnoval problematice zánětů centrálního nervového systému. Zprvu to byla klíšťová meningoencefalitida, kdy již v začátcích přípravy vakcinace proti klíšťové encefalitidě spolupracoval na klinických studiích s prof. Kunzem z Vídně. Jako jeden z prvních zkoušel v léčbě použití hyperimunního glo­bulinu. Jeho sestava pacientů sledovaných po této nemoci je jednou z největších u nás. Později se zaměřil na další neuroinfekce, zejména bakteriální meningitidy v celém věkovém rozpětí, včetně novorozenců. Díky spolupráci s mikrobiology se významně zlepšila etiologická diagnostika a na jejím podkladě bylo možné vypracovat doporučené léčebné postupy, na kterých se také aktivně podílel.

Publikoval asi 120 vědeckých prací v domácím i zahraničním tisku, je autorem tří monografií a také kapitoly o brucelózách ve Vnitřním lékařství, vydaném v Jeně 1983. Jeho poslední monografie vydaná v roce 1999 je věnována neuroinfekcím.

V letech 1966–1991 zastával funkci vědeckého sekretáře Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP. Je také členem několika domácích i zahraničních odborných společností, tři z nich mu udělily čestné členství. Byl pravidelným a aktivním účastníkem konferencí a sjezdů doma i v zahraničí. Za svoji práci obdržel v roce 1985 nejvyšší zdravotnické vyznamenání: Medaili J. E. Purkyně.

Přes svůj věk se neustále zajímá o novinky v oboru, a pokud to jeho zdravotní stav dovolí, zúčastňuje se odborných setkání a nevyhýbá se odborné diskusi. Ještě donedávna aktivně přednášel. I když mu již tělo neslouží tak, jak by si představoval, mladistvé myšlení si plně zachovává.

Přejeme Ti, náš milý oslavenče, abychom se často setkávaly a mohly z Tvých znalostí a zkušeností nadále těžit. Rády bychom poděkovaly za vše, co jsi nás naučil, a zejména za Tvé přátelství.

Ad multos annos! 

Za Společnost infekčního lékařství ČLS JEP

doc. MUDr. Marie Staňková, CSc.

doc. MUDr. Vilma Marešová, CSc