Výsledky léčby neonatální hydronefrózy


Results of Treatment of Neonatal Hydronephrosis

Study objective:
Evaluation of 141 newborns and sucklings with unilateral asymptomatic hydronephrosis (HN) aimed at natural development of kidney function and development of kidney function in relation to surgical treatment.

Methods:
The cohort was divided in two groups. The first group with HN grade I–II included 82 children and 2nd group with HN grade III–IV included 59 children. Individuals in both groups were followed conservatively. In the course of observation, 29 children were operated on, all of them from the 2nd group. The surgery was indicated by growing degree of HN in 14 patients (group 2/A), decrease of the separated kidney function in 12 cases (group 2/B) and low separated kidney function during the first examination in three cases (group 2/C). The remaining 30 children of the 2nd group were not treated by surgery (group 2/D). The mean period of observation was 28 months (3 to 165 months).

Results:
In the group 1 and 2/D there was a gradual decrease of HN and the kidney function proved to be good during the period of observation. In the group of children operated on for growing dilatation (2/A), the separated function remained stationary (46% versus 49%); in the group of children with decreased separated kidney function (2/B), it proved to adjust after the operation (46% versus 36% versus 43%), whereas in the kidneys with primarily low function (2/C) there was only an improvement (19% vs. 34%).

Conclusion:
Congenital hydronephrosis of lower grade (I–II) and more than a half of hydronephrosis cases of higher grade (III–IV) is associated with a favorable development during the conservative follow-up. Twenty one percent of children underwent surgery for increased dilatation of the calix-pelvic system, decrease of the separated function or primary hypofunction of the affected kidney. The post-operation function was dependent on primary function of the affected kidney. The decrease of the separated function was reversible in all individuals.

Key words:
neonatal hydronephrosis, pyeloureteral obstruction, pyeloplasty


Autoři: J. Sedláček 1;  R. Kočvara 1,4;  J. Langer 2;  Z. Dítě 1,4;  J. Dvořáček 1;  H. Jiskrová 3
Působiště autorů: Urologická klinika VFN a UK 1. LF, Praha přednosta prof. MUDr. J. Dvořáček, DrSc. 1;  Klinika dětského a dorostového lékařství VFN a UK 1. LF, Praha přednosta prof. MUDr. J. Zeman, DrSc. 2;  Ústav nukleární medicíny VFN a UK 1. LF, Praha přednosta prof. MUDr. M. Šámal, DrSc. 3;  Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha ředitel MUDr. Z. Hadra 4
Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2008; 63 (12): 653-659.
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Účel studie:
Zhodnocení souboru 141 novorozenců a kojenců s jednostrannou asymptomatickou hydronefrózou (HN) se zaměřením na přirozený vývoj funkce ledviny a vývoj funkce ledviny ve vztahu k operační léčbě.

Metody:
Soubor autoři podle stupně HN rozdělili na dvě skupiny. První skupina s HN I.–II. stupně – 82 dětí, 2. skupina s HN III.–IV. stupně – 59 dětí. V obou skupinách byli všichni jedinci iniciálně sledováni konzervativně. V průběhu sledování bylo operováno 29 dětí, všichni z 2. skupiny. Indikací k operaci byla narůstající HN u 14 nemocných (skupina 2/A), pokles separované funkce ledviny ve 12 případech (skupina 2/B) a nízká separovaná funkce při prvním vyšetření ve 3 případech (skupina 2/C). Zbývajících 30 dětí ve 2. skupině operováno nebylo (skupina 2/D). Průměrná doba sledování byla 28 měsíců (3–165 měsíců).

Výsledky:
Ve skupině 1 a 2/D došlo k postupnému snižování HN a funkce ledviny byla v průběhu sledování dobrá. Ve skupině dětí operovaných pro narůstající dilataci (2/A) zůstala separovaná funkce stacionární (46 % vs 49 %); ve skupině s poklesem separované renální funkce (2/B) došlo po operaci k její úpravě (46 % vs 36 % vs 43 %), zatímco u ledvin s primárně nízkou funkcí (2/C) autoři po operaci zjistili jen zlepšení (19 % vs 34 %).

Závěr:
Kongenitální hydronefróza nižšího stupně (I.–II.) a více než polovina hydronefróz vyššího stupně (III.–IV.) je spojena s příznivým vývojem během konzervativního sledování. Operaci z důvodu narůstající dilatace kalichopánvičkového systému, poklesu separované funkce nebo primární hypofunkce postižené ledviny podstoupilo 21 % dětí. Pooperační funkce byla závislá na primární funkci postižené ledviny. Pokles separované funkce v průběhu sledování byl u všech jedinců reverzibilní.

Klíčová slova:
neonatální hydronefróza, pyeloureterální obstrukce, pyeloplastika

Úvod

V rámci prenatálního ultrasonografického (USG) screeningu je dilatace kalichopánvičkového systému (KPS) nalézána u 0,59–1,4 % plodů. Po narození je potvrzena u  poloviny z nich [1, 2, 3, 4]. Kongenitální hydronefróza (HN) jako obstrukce na úrovni pyeloureterálního (PU) přechodu je příčinou postnatální dilatace KPS asi v 60 % případů [5]. Z jednorázového vyšetření obvykle nelze míru obstrukce stanovit. Z klinického pohledu je ale třeba identifikovat případy, kde je obstrukce natolik významná, že by mohla vést k trvalému poškození ledviny, jestliže nebude včas a adekvátně léčena [6, 7]. V řadě studií bylo prokázáno, že neonatální HN je stacionární nebo ustupuje během přirozeného vývoje v 75–81 % případů. Operační léčba je indikována, pokud dochází k poklesu separované renální funkce nebo je funkce již primárně nízká, dále když narůstá dilatace KPS či se objevují symptomy (urosepse, neprospívání) [8, 9, 10, 11].

Předkládáme zhodnocení souboru 141 novorozenců a kojenců léčených pro jednostrannou asymptomatickou hydronefrózu. Zaměřili jsme se nejen na možnosti neoperačního postupu a tedy na přirozený vývoj hydronefrózy, ale také na vývoj funkce ledviny ve vztahu k operační léčbě.

Soubor a metoda

Retrospektivně jsme zhodnotili 141 dětí, léčených v letech 1991–2006 pro asymptomatickou neonatální HN. V souboru převažovali chlapci – 92 (65 %). V 73 (52 %) případech byla dilatace KPS ledviny zjištěná již prenatálně, u 68 (48 %) dětí byl nález HN výsledkem postnatálního screeningu.

Ze souboru jsme vyloučili všechny jedince s megaureterem, vezikoureterálním refluxem (VUR), oboustrannou HN či HN funkčně solitární ledviny. Dále jsme do hodnocení nezahrnuli jedince s excesivní, rychle progredující HN, kteří byli indikováni k časné operační léčbě bez izotopového vyšetření, a jedince po urosepsi.

Klasifikace HN byla provedena na základě USG klasifikace Society for Fetal Urology (tab. 1).

Tab. 1. Klasifikace kongenitální hydronefrózy podle Society for Fetal Urology [13].
Klasifikace kongenitální hydronefrózy podle Society for Fetal Urology [13].
APIR – intrarenální předozadní rozměr pánvičky

Soubor jsme podle stupně HN rozdělili na 2 základní skupiny. První skupina s HN I.–II. stupně – 82 dětí, 2. skupina s HN III.–IV. – 59 dětí. Při ultrazvukovém vyšetření jsme stanovili příčný rozměr pánvičky v předozadním průměru v místě renálního sinu (APIR) a ledvinný parenchym byl hodnocen v oblasti středního kalichu [12, 13]. Vyšetření bylo provedeno po 5. dnu věku, ve 4 týdnech a dále po 2 měsících. Po 6 měsících byly USG kontroly v 1. skupině prováděny za 4–6 měsíců, ve 2. skupině za 2–3 měsíce podle předchozího vývoje dilatace KPS.

Funkce postižené a kontralaterální ledviny byla stanovena dynamickou scintigrafií ledvin většinou s použitím 99mTc-merkaptoacetyltriglycinu (99mTc-MAG3). V 1. skupině byla scintigrafie provedena ve věku 3 měsíců. V případě symetrické funkce, stacionární či ustupující dilatace KPS v průběhu sledování nebylo již radionuklidové vyšetření u těchto dětí opakováno.

Ve 2. skupině byla první dynamická scintigrafie provedena ve věku 4–6 týdnů. Dále při opakovaně potvrzeném nálezu narůstající dilatace KPS při sonografickém vyšetření. U jedinců se stacionární či ustupující dilatací bylo izotopové vyšetření opakováno ve věku 6 měsíců. U operovaných dětí bylo vyšetření provedeno 6 týdnů po výkonu.

V obou skupinách byli všichni jedinci iniciálně sledováni konzervativně. V průběhu sledování bylo operováno 29 dětí, všechny byly z 2. skupiny. Indikací k operaci byla u 14 nemocných narůstající HN při opakovaném USG vyšetření (skupina 2/A). Další indikací byl ve 12 případech pokles původně symetrické separované funkce ledviny o více než 10 % při kontrolním izotopovém vyšetření (skupina 2/B). Nízká separovaná funkce při prvním vyšetření byla indikací k operaci ve 3 případech (skupina 2/C). Zbývajících 30 dětí ve 2. skupině operováno nebylo (skupina 2/D). Průměrná doba sledování byla 28 měsíců (3–165 měsíců).

U všech operovaných dětí byla provedena resekční pyeloplastika podle Anderson-Hynese.

Výsledky

V 1. skupině jsme zaznamenali postupné snižování HN a dobrou funkci postižené ledviny u všech dětí (tab. 2). Opakované izotopové vyšetření bylo provedeno jen u méně než poloviny jedinců (38 % dětí) s HN II. stupně.

Tab. 2. Vývoj dilatace KPS a separované funkce ledviny u dětí s nižším stupněm hydronefrózy (skupina 1).
Vývoj dilatace KPS a separované funkce ledviny u dětí s nižším stupněm hydronefrózy (skupina 1).
KPS – kalichopánvičkový systém ledviny, APIR – intrarenální předozadní rozměr pánvičky, HN – hydronefróza

Ve 2. skupině jsme ústup dilatace KPS pozorovali u 30 jedinců s pokročilou hydronefrózou (skupina 2/D). Po průměrné době sledování 31 měsíců (12–165 měsíců) jsme zaznamenali snížení dilatace z průměrných 21 mm (20–34 mm) na průměrných 17 mm (11–25 mm). Normální separovaná renální funkce při vstupním vyšetření zůstala v průběhu sledování stacionární (tab. 3, 4).

Tab. 3. Vývoj dilatace KPS u dětí s pokročilou hydronefrózou (skupina 2).
Vývoj dilatace KPS u dětí s pokročilou hydronefrózou (skupina 2).
KPS – kalichopánvičkový systém ledviny, APIR – intrarenální předozadní rozměr pánvičky v místě renálního sinu 2/A – skupina operovaná pro nárůst dilatace, 2/B – skupina operovaná pro pokles separované funkce, 2/C – skupina primárně hypofunkčních ledvin, 2/D – skupina konzervativní léčby

Tab. 4. Vývoj separované funkce u dětí s pokročilou hydronefrózou (skupina 2).
Vývoj separované funkce u dětí s pokročilou hydronefrózou (skupina 2).
2/A – skupina operovaná pro nárůst dilatace, 2/B – skupina operovaná pro pokles separované funkce, 2/C – skupina primárně hypofunkčních ledvin, 2/D – skupina konzervativní léčby

Ve skupině dětí operovaných pro narůstající dilataci (2/A) zůstala separovaná renální funkce stacionární; ve skupině 2/B s přechodně pokleslou separovanou renální funkcí došlo k její úpravě.

U ledvin s primárně opakovaně nízkou funkcí (2/C) došlo po operaci jen k částečnému zlepšení (tab. 3 a 4, grafy 1 a 2). Ve 4 případech, HN II. stupně (3) a HN III. stupně (1), jsme při prvním izotopovém vyšetření zjistili také nižší separovanou renální funkci (30–39 %). V odstupu 3–4 měsíců již ale byla separovaná funkce normální, včetně dalšího kontrolního vyšetření v odstupu více než 12 měsíců (42–54 %) (tab. 5).

Vývoj dilatace KPS (APIR) u pokročilé hydronefrózy.
(2/A – skupina operovaná pro nárůst dilatace, 2/B – skupina operovaná pro pokles separované funkce, 2/C – skupina primárně hypofunkčních ledvin, 2/D – skupina konzervativní léčby) KPS – kalichopánvičkový systém ledviny APIR – předozadní rozměr ledvinné pánvičky na úrovni renálního sinu
Graf 1. Vývoj dilatace KPS (APIR) u pokročilé hydronefrózy. (2/A – skupina operovaná pro nárůst dilatace, 2/B – skupina operovaná pro pokles separované funkce, 2/C – skupina primárně hypofunkčních ledvin, 2/D – skupina konzervativní léčby) KPS – kalichopánvičkový systém ledviny APIR – předozadní rozměr ledvinné pánvičky na úrovni renálního sinu

Vývoj separované funkce ledviny u pokročilé hydronefrózy.
(2/A – skupina operovaná pro nárůst dilatace, 2/B – skupina operovaná pro pokles separované funkce, 2/C – skupina primárně hypofunkčních ledvin, 2/D – skupina konzervativní léčby)
Graf 2. Vývoj separované funkce ledviny u pokročilé hydronefrózy. (2/A – skupina operovaná pro nárůst dilatace, 2/B – skupina operovaná pro pokles separované funkce, 2/C – skupina primárně hypofunkčních ledvin, 2/D – skupina konzervativní léčby)

Tab. 5. Případy s nižší separovanou renální funkcí ledviny při prvním vyšetření.
Případy s nižší separovanou renální funkcí ledviny při prvním vyšetření.
APIR – intrarenální předozadní rozměr pánvičky

Ve skupině operovaných dětí jsme u žádného jedince nepozorovali peri- a pooperační komplikace. Zaznamenali jsme věkový rozdíl mezi skupinou dětí operovaných pro narůstající dilataci (2/A) – průměr 9 měsíců (2–17) a pro pokles separované funkce (2/B) – průměr 20 měsíců (7–36).

Diskuse

Ledviny plodu jsou při ultrazvukovém vyšetření zobrazitelné kolem 12. týdne gravidity [14] a dilataci KPS můžeme zachytit kolem 15.–20. týdne [15, 16]. Za klinicky významnou je považována prenatální dilatace KPS větší než 5 mm [5, 16].

Fyziologická oligurie v prvních dnech po narození může být příčinou nesprávně negativního postnatálního USG screeningu. Sonografické vyšetření novorozence by mělo být provedeno nejdříve 3 dny po narození, nejlépe však 5.–10. den [17]. Vyšetření ihned po narození je indikováno v případě oligohydramnia, prenatální oboustranné dilatace, dilatace solitární ledviny nebo při podezření na chlopeň zadní močové trubice [18]. V případě prenatálně zjištěné významné dilatace KPS ledviny a negativního USG nálezu po narození je třeba vyšetření opakovat do konce 1. měsíce života [18].

Léčba kongenitální hydronefrózy byla do počátku 90. let prakticky výhradně operační. Koff a Campbell prokázali, že u dětí s III.–IV. stupněm HN se většina dilatací při izotopovém vyšetření zlepší nebo je stacionární při stabilní nebo zlepšující se funkci [19]. Operováno je v průběhu sledování 20–25 % případů, a to pro pokles separované renální funkce o 5–10 %, nárůst dilatace, případně z důvodu opakovaně nízké separované funkce pod 40 % [8, 9, 10, 18, 20, 21]. V souboru jsme zaznamenali příznivý vývoj u dětí s hydronefrózou I.–II. stupně a více než poloviny dětí s hydronefrózou III.–IV. stupně. V našem souboru bylo k operační léčbě indikováno 21 % (29 ze 141) dětí. Všechny byly zprvu sledovány pro hydronefrózu vysokého stupně (skupina 2).

Dynamická scintigrafie s použitím 99mTc-MAG3 umožňuje zhodnotit jak funkční stav ledviny, tak i dynamiku transportu moči a míru obstrukce [22, 23]. Výsledky dynamické scintigrafie jsou ale ovlivněny řadou faktorů: hydratací, funkční zralostí ledviny, morfologií a velikostí ledvinné pánvičky, náplní močového měchýře a v neposlední řadě i polohou pacienta během vyšetření [23].

I přes snahu o standardizaci vyšetření praxe ukázala, že tvar a parametry diuretické křivky nejsou spolehlivé a neumožňují jednoznačné potvrzení klinicky významné obstrukční uropatie [9, 24]. Separovaná funkce ledviny se tak stala hlavním funkčním parametrem používaným při sledování vrozené hydronefrózy a event. obstrukční nefropatie. Je třeba minimálně dvou vyšetření k srovnání vývoje funkce v čase, abychom mohli stanovit klinický význam obstrukce. V našem souboru jsme zjistili počáteční nízkou funkci u 7 nemocných, z nichž u 4 se funkce při kontrolním vyšetření upravila. Souvisí to částečně i s maturací tubulární funkce ledviny (tab. 5).

Obstrukce v odtoku moči z ledviny a kalichopánvičkového systému vede k vzestupu intraluminálního tlaku. Následuje vazokonstrikce aferentních a eferentních arteriol, která vede k poklesu filtračního tlaku a potažmo k poklesu intraluminálního tlaku [25]. Omezení průtoku aferentními arteriolami však vyvolává ischémii buněk proximálních tubulů a aktivuje renin-angiotenzinový systém, který mimo jiné vede k aktivaci a zvýšené produkci transforming growth faktoru beta 1 (TGF-beta 1) tubulárními buňkami. Tento faktor je považován za jeden z hlavních mediátorů procesu ledvinné intersticiální fibrózy, která je histologickým substrátem trvalého poškození ledvinného parenchymu [26, 27, 28].

Při obstrukci dále dochází k poklesu tonu hladkého svalstva vývodných cest močových. Krátce po začátku akutní obstrukce dochází přechodně k reflexnímu zvýšení kontraktility hladkého svalstva vývodných močových cest a k nárůstu intraluminálního tlaku. V dalším průběhu kontraktilita klesá a hladká svalovina relaxuje, intraluminální tlak se normalizuje a klinicky zjišťujeme dilataci KPS [31].

Důležitým faktorem v patofyziologii obstrukce je doba jejího trvání. V případě rozvinutého procesu intersticiální fibrózy, která se klinicky projeví poklesem separované renální funkce, odstranění obstrukce již nemusí vést k úplnému obnovení původních hodnot [10, 11]. Pokročilejší histologické změny ve smyslu intersticiální fibrózy nalezené u jedinců s poklesem separované renální funkce toto riziko potvrzují [29]. Většina těchto případů se týká jedinců, kde z nejrůznějších důvodů došlo k prodloužení či nedodržení intervalů jednotlivých kontrol a vyšetření v průběhu sledování. Je pravděpodobné, že k detekci klesající funkce tedy došlo již v době, kdy procesy indukované obstrukcí již nejsou plně reverzibilní.

Zdá se, že nárůst dilatace předchází poklesu funkce. V našem souboru byl věk dětí operovaných pro nárůst dilatace (2/A) nižší než věk dětí operovaných pro pokles funkce (9 vs 20 měsíců). Nárůst dilatace lze považovat za časnou známkou významné obstrukce. Ve skupině dětí operovaných pro pokles funkce (2/B) jsme klinicky významný nárůst dilatace KPS již nezaznamenali. V těchto případech jsou kompenzační mechanismy obstrukce dané relaxací hladké svaloviny ledvinné pánvičky pravděpodobně již vyčerpané. U primárně hypofunkčních ledvin (2/C) nevedla ani časná operace k úplné obnově renální funkce nejspíše v důsledku pokročilosti procesu intersticiální fibrózy s ireverzibilními změnami.

Přísné sledování je tedy zcela zásadní podmínkou, nezbytnou pro konzervativní léčbu vrozené HN zejména vyššího stupně. Umožňuje zachytit nárůst dilatace jako časnou známku klinicky významné obstrukce nebo pokles separované funkce v době, kdy je způsoben změnami mikrocirkulace a tedy reverzibilní poruchou funkce tubulárních buněk. Odstranění obstrukce pak vede k obnově pokleslé funkce [9, 19, 30].

Závěr

V našem souboru jsme zaznamenali jednoznačně příznivý přirozený vývoj ve skupině dětí s nízkým stupněm HN (I.–II. st.). Více než polovina dětí v této skupině (62 %) nepodstoupila žádné nebo jen jedno izotopové vyšetření. Rovněž více než polovina jedinců ve skupině dětí s vyšším stupněm HN (III.–IV. st.) vykazovala v průběhu konzervativní léčby ústup dilatace a stabilní separovanou funkci při izotopovém vyšetření po celou dobu sledování. K operaci z důvodu narůstající dilatace KPS, poklesu separované funkce nebo primární hypofunkce postižené ledviny dospělo 21 % dětí, všechny měly primárně pokročilou HN III.–IV. stupně. Pooperační funkce byla závislá na primární funkci postižené ledviny. Pokles separované funkce byl v průběhu sledování u všech našich nemocných reverzibilní a objevil se téměř o rok později než významný nárůst dilatace KPS. Kompletní úprava funkce primárně hypofunkční ledviny je i po úspěšně provedené operaci nepravděpodobná.

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NR 8320-4.

Došlo: 15. 6. 2008

Přijato: 10. 8. 2008

MUDr. Josef Sedláček, FEBU

Urologická klinika VFN a UK 1. LF

Ke Karlovu 6

120 00 Praha 2

e-mail: josef.sedlacek@vfn.cz


Zdroje

1. Grignon A, Filiatrault D, Homsy Y, et al.: Ureteropelvic junction stenosis: antenatal ultrasonographic diagnosis, postnatal investigation, and follow-up. Radiology 1986;160: 649–651.

2. Dhillon H. Imaging and follow up of neonatal hydronephrosis. Curr. Opin. Urol. 1995;5: 75–78.

3. Dudley JA, Haworth JM, McGraw ME. Clinical relevance and implications of antenatal hydronephrosis. Arch. Dis. Childhood 1997;76: 31–34.

4. Brogan PA, Chiyende J. Antenatally diagnose renal pelvis dilatation. Arch. Dis. Child Fetal. Neonatal Ed. 2000;82(2): 171–172.

5. Woodward M, Frank D. Postnatal management of antenatal hydronephrosis. BJU Int. 2002;89: 149–156.

6. Homsy YL, Mehta PH, Huot D, et al. Intermittent hydronephrosis: a diagnostic challenge. J. Urol. 1988;140: 1222–1226.

7. Koff SA, Hayden LJ, Cirulli C, et al. Pathophysiology of ureteropelvic junction obstruction: experimental and clinical observations. J. Urol. 1986;136: 336–338.

8. Dhillon HK. Prenatally diagnosed hydronephrosis: the Great Ormond Street experience. Br. J. Urol. 1998;81(Suppl 2): 39–44.

9. Ulman I, Jayanthi VR, Koff SA. The long-term follow up of newborns with sewere unilateral hydronephrosis initially treated nonoperatively. J. Urol. 2000;164: 1101–1105.

10. Palmer LS, Maizels M, Catwright PC, et al. Surgery versus observation for managing obstructive grade 3 to 4 unilateral hydronephrosis: a report from the Society for Fetal Urology. J. Urol. 1998;159: 222–228.

11. Belarmino JM, Kogan BA. Management of neonatal hydronephrosis. Early Human Development 2006;82: 9–14.

12. Maizels M, Reisman ME, Flom LS, et al. Grading nephroureteral dilatation detected in the first year of life: correlation with obstruction. J. Urol. 1992;148(2Pt2): 609–614.

13. Fernbach SK, Maizels M, Conway JJ. Ultrasound grading of hydronephrosis: introduction to the system used by the Society for Fetal Urology. Pediatr. Radiol. 1993;23: 478–480.

14. Pates JA, Dashe JS. Prenatal diagnosis and management of hydronephrosis. Early Human Development 2006;82: 3–8.

15. Bowie JD, Rosenberg ER, Andreotti RF, et al. The changing sonographic appearance of fetal kidneys during pregnancy. J. Ultrasound Med. 1983;2: 505–507.

16. Dudley JA, Haworth JM, McGraw ME. Clinical relevance and implications of antenatal hydronephrosis. Arch. Dis. Childhood 1997;76: 31–34.

17. Tekgül S, Riedmiller H, Kočvara R, et al. Guidelines on Paediatric Urology, 2006. Edition: 34.

18. Riccabona M. Assessment and management of newborn hydronephrosis. World J. Urol. 2004;22: 73–78.

19. Koff SA, Campbell K. Nonoperative management of unilateral neonatal hydronephrosis. J. Urol. 1992;148: 525–531.

20. Ransley PG, Dhillon HK, Gordon I, et al. The postnatal management of hydronephrosis diagnosed by prenatal ultrasound. J. Urol. 1990;144: 584–587.

21. Belarmino JM, Kogan BA. Management of neonatal hydronephrosis: Early Human Development 2006;82: 9–14.

22. O’Reilly PH, Srirangam SR. Unusual aspects of idiopathic hydronephrosis. BJU Int. 2003;92: 662–663.

23. Eskild-Jensen A, Gordon I, Piepsz A, et al. Interpretation of the renogram: problems and pitfalls in hydronephrosis in children. BJU Int. 2004;94: 887–892.

24. Amarante J, Anderson PJ, Gordon I. Impaired drainage on diuretic renography using half-time or pelvic excretion efficacy is not a sign of obstruction in children with a prenatal diagnosis of unilateral renal pelvic dilatation. J. Urol. 2003;169: 1828–1831.

25. Ischikawa I, Brener BM. Local intrarenal vasoconstrictor – vasodilator interactions in mild partial ureteral obstruction. Am. J. Physiol. 1979;236: 131–140.

26. Chevalier RL, Gomez AR. Obstructive uropathy: Physiology. In Pediatric Nephrology. 4th ed. Baltimore: Lippincott Williams and Wilkins, 1999: 873–886.

27. Misseri R, Meldrum KK. Mediators of fibrosis and apoptosis in obstructive uropathies. Curr. Urol. Rep. 2005;6(2): 140–145.

28. Murer L, Benetti E, Centi S, et al. Clinical and molecular markers of chronic interstitial nephropathy in congenital unilateral ureteropelvic junction obstruction. J. Urol. 2006;176: 2668–2673.

29. Geier P, Šmakal O, Tichý T, et al. Histologické nálezy u dětí s hydronefrózou. Čes.-slov. Pediat. 2004;59(3): 123–127.

30. Koff SA, Campbell KD. The nonoperative management of unilateral hydronephrosis: natural history of poorly functioning kidneys. J. Urol. 1994;152: 593–595.

31. Michaelson G. Percutaneous puncture of the renal pelvis, intrapelvic pressure and the concentrating capacity of the kidney in hydronephrosis. Acta Med. Scand. 1974;559(Suppl): 1–26.

Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo 12

2008 Číslo 12

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Familiární transthyretinová periferní polyneuropatie
Autoři: MUDr. Radim Mazanec, Ph.D.

Diabetes mellitus a kardiovaskulární riziko, možnosti jeho ovlivnění
Autoři:

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se