ČASNÁ CHIRURGICKÁ LÉČBA PORANĚNÍ URETERŮ


EARLY SURGICAL MANAGEMENT OF URETERAL TRAUMA

Aim:
We summarized our own experience and results of early surgical management of ureteral trauma (UT).

Methods:
In the period between January 1995 and January 2010 we treated 71 patients (15 men and 56 women) for UT. We evaluated our cohort in regard of advantage of indication of early surgical management. This is a retrospective study.

Results:
The mean age was 47 years (range 33–66). The most common cause of UT were gynaecological procedures (43%), less often endoscopical procedures (28%), colorectal operations (18%), ureter deliberations (5%), surgery of abdominal aortic aneurysm (3%), suprapubic prostatectomy (1.5%) and penetrating bullet trauma (1.5%). The UT was diagnosed by urine leakage into the operative wound in 18 cases, into the retroperitoneum in 16 cases, into the abdominal cavity 6 times and into the vagina 9 times. An obstruction causing the megaureter above was found in 19 cases, 2 times non-functioning kidney and once an anuria caused by bilateral ligature of ureters. As a surgical management of UT, there was indicated ureterocystostomy in 21 cases (15× early and 6× delayed), Boari bladder flap technique 6× (5× early and once delayed), 14× suture of the ureter (always peroperatively), 4× ureterorhaphy (3× early and once delayed), 1× substitution of ureter loop of small intestine(early) 2× nephrectomy (delayed), 10× nephrostomy (9× early and once delayed), 13× retrograde ureteral stent placement (11× early and 2× delayed).

Conclusion:
Regardless of the chosen method of treatment in our group it was possible to address the UT early (within one week after the correct diagnosis) in 58 patients (81.7%). This early access to definitive treatment of the UT we proved. The patient benefits in particular shortening of the treatment. The ultimate determination of advantage of early surgical treatment of UT, would have required a prospective randomized study.

Key words:
Boari bladder flap, intravenous pyelography, nephrectomy, ureteral trauma, retrograde ureteral stent placement, ureteroneocystostomy.


Autoři: Jana Hlaváčová 1;  Jan Jambura 1;  Jiří Kouba 1;  Jan Bulka 2;  Viktor Eret 1;  Milan Hora 1
Působiště autorů: Urologická klinika LF UK a FN, Plzeň 1;  Radiodiagnostické oddělení FN, Plzeň 2
Vyšlo v časopise: Ces Urol 2011; 15(3): 158-166
Kategorie: Původní práce

Souhrn

Cíl:
Shrnutí vlastních zkušeností a výsledků časné chirurgické léčby poranění močovodů (PM).

Metoda:
Ve FN Plzeň bylo od ledna 1995 do ledna 2010 ošetřeno 71 pacientů (15 mužů a 56 žen) s PM. Soubor byl zhodnocen z pohledu výhodnosti indikace časné operační léčby. Jednalo se o retrospektivní studii.

Výsledky:
Věk ošetřených byl 33–66 let (v průměru 47 let). Nejčastější příčinou PM byly gynekologické výkony (43 %), dále endoskopické urologické výkony (28 %), kolorektální operace (18 %), deliberace ureteru (5 %), operace aneuryzmatu břišní aorty (3 %), transvezikální prostatektomie (1,5 %) a střelná poranění (1,5 %). PM bylo diagnostikováno 18× únikem moči do operační rány, 16× do retroperitonea, 6× do dutiny břišní a 9× do vaginy. Jako typ obstrukce byl v 19 případech zjištěn megaureter nad překážkou, 2× afunkce ledviny a 1× anurie při bilaterálním podvazu močovodu. Jako způsob chirurgického řešení PM byla v 21 případech zvolena ureterocystoneostomie (z toho 15× časně a 6× odloženě), 6× Boariho laloková plastika (5× časně a 1× odloženě), 14× sutura ureteru (vždy řešeno peroperačně), 4× ureterorafie (3× časně a 1× odloženě), 1× náhrada tenkou kličkou (časně), 2× nefrektomie (odloženě), 10× nefrostomie (9× časně a 1× odloženě), 13× inzerce stentu (11 časně a 2× odloženě).

Závěr:
Bez ohledu na způsob zvolené terapie bylo v našem souboru řešeno PM časně (do týdne od stanovení správné diagnózy) u 58 pacientů (81,7 %). Tento časný přístup k definitivní léčbě PM se nám osvědčil. Pro pacienta bylo výhodné zejména zkrácení léčení. K definitivnímu určení výhodnosti časného operačního řešení PM by byla nutná prospektivní randomizovaná studie.

Klíčová slova:
Boariho laloková plastika, intravenózní pyelografie, nefrektomie, poranění močovodu, retrográdní zavedení ureterálního stentu, ureterocystoneostomie.

ÚVOD

Iatrogenní trauma je nejčastější příčinou traumatické léze močovodu (1). K těmto poraněním dochází nejčastěji při gynekologických, chirurgických a urologických operacích v malé pánvi. U úrazů bývá PM méně časté. S rozvojem miniinvazivních výkonů dochází k lézím močovodů při endourologických a laparoskopických operacích (2). Rozsah PM může být různý – od narušení stěny až po přerušení kontinuity ureteru, eventuálně ztráta jeho části (obr. 1 a 2). Při PM dochází k úniku moči z močovodu nebo k obstrukci. Nejefektivnější léčba PM spočívá ve včasné diagnostice a adekvátním terapeutickém postupu. Dřívější přístup se mezi českými urology vyznačoval odstupem několika měsíců od primární léze do definitivního řešení (1, 3). V mezidobí byla zajištěna derivace moči většinou punkční nefrostomií. Tento postup se nám zdá na základě našich klinických zkušeností nevhodný a pro pacienta zbytečně zatěžující. Zejména několikaměsíční přítomností nefrostomie. I operování v těžce fibroticky zajizveném terénu se nám zdá obtížnější než v co nejkratším období od zjištění léze ureteru. Cílem práce je retrospektivně ukázat na vlastním klinickém souboru, že časná chirurgická léčba lézí ureterů je vhodnou a bezpečnou volbou.

Descendentní ureterografie – parciální porušení stěny ureteru
Fig. 1. Descendent ureterography – partial rupture of ureter
Obr. 1. Descendentní ureterografie – parciální porušení stěny ureteru Fig. 1. Descendent ureterography – partial rupture of ureter

Ascendentní ureteropyelografie – únik kontrastní látky mimo lumen je patrný ve střední části pravého ureteru
Fig. 2. Ascendent ureteropyelography – the kontrast substance escapes outside the lumen in the central part of the right ureter
Obr. 2. Ascendentní ureteropyelografie – únik kontrastní látky mimo lumen je patrný ve střední části pravého ureteru Fig. 2. Ascendent ureteropyelography – the kontrast substance escapes outside the lumen in the central part of the right ureter

MATERIÁL A METODA

Ve FN Plzeň bylo v posledních 15 letech (od ledna 1995 do prosince 2009) ošetřeno 71 pacientů (15 mužů a 56 žen) se PM. Průměrný věk ošetřených byl 47 let (rozmezí 33–66 let). Většina PM (98,6 %) byla způsobena iatrogenně. Zevním násilím byl močovod poraněn jen u jednoho muže (1,4 %) (tab. 1).

Tab. 1. Příčiny poranění močovodů Table 1. Causes of ureteral trauma
Příčiny poranění močovodů
Table 1. Causes of ureteral trauma

U 33 pacientů (46,5 %) v našem souboru byl poraněn levý močovod, u 38 pravý (53,5 %). PM bylo u 49 pacientů (69 %) zjištěno na podkladě úniku moči mimo ureter, příznaky obstrukce ureteru vedly k diagnóze u 22 pacientů (31 %) (tab. 2).

Tab. 2. Klasifikace poranění močovodu podle lokalizace úniku moči a typu obstrukce Table 2. Classification of ureteral trauma according to location of urinary leakage and type obstruction
Klasifikace poranění močovodu podle lokalizace úniku moči a typu obstrukce
Table 2. Classification of ureteral trauma according to location of urinary leakage and type obstruction

Subrenální část močovodu byla poraněna ve čtyřech případech (5,6 %), střední část ve 13 případech (18,3 %) a distální část v 54 případech (76,1 %). Kompletní přerušení močovodu bylo zjištěno u 39 pacientů (55 %), parciální léze u 32 pacientů (45 %) (tab. 3, 4).

Tab. 3. Klasifikace traumat ureteru podle rozsahu léze a lokalizace poranění Table 3. Classification of ureteral injuries according the range of ureteral lesion and location of injury
Klasifikace traumat ureteru podle rozsahu léze a lokalizace poranění
Table 3. Classification of ureteral injuries according the range of ureteral lesion and location of injury

Tab. 4. Typ zvolené terapie podle charakteru poranění močovodu Table 4. Type of chosen therapy according the character ureteral injury
Typ zvolené terapie podle charakteru poranění močovodu 
Table 4. Type of chosen therapy according the character ureteral injury

Časná léčba (nejpozději do týdne po vzniklém poranění) byla indikována u 58 pacientů (81,7 %). Odložená léčba (s prodlevou měsíce či delší) byla indikována jen u 13 pacientů (18,3 %). Důvodem odložené léčby bylo pozdní rozpoznání PM či jeho záměna za vezikovaginální píštěl na jiných pracovištích. Vždy jsme rekonstrukční výkon indikovali co nejdříve od zjištění PM bez ohledu na rozsah či lokalizaci PM (tab. 5, 6).

Tab. 5. Čas od stanovení diagnózy poranění močovodu k definitivnímu řešení bez ohledu na způsob zvolené terapie Table 5. Time from diagnosis ureteral trauma to definitive treatment regardless of the chosen method of therapy
Čas od stanovení diagnózy poranění močovodu k definitivnímu řešení bez ohledu na způsob
zvolené terapie 
Table 5. Time from diagnosis ureteral trauma to definitive treatment regardless of the chosen method of therapy

Tab. 6. Rychlost indikace definitivního řešení u jednotlivých výkonů Table 6. The timing of the final solution for individual methods of therapy
Rychlost indikace definitivního řešení u jednotlivých výkonů
Table 6. The timing of the final solution for individual methods of therapy

Cílem naší retrospektivní studie bylo dokázat, že časná léčba PM umožnila brzké obnovení funkce operovaných močovodů a ledvin. Časné pooperační výsledky jsme monitorovali pomocí retrográdní ureteropyelografie (APG) a ultrasonografie (USG). V dlouhodobém sledování jsme využívali USG, IVU, CT a dynamickou scintigrafii ledvin.

VÝSLEDKY

Nejčastějším typem ošetření (u 21 pacientů) byla v naší sestavě ureterocystoneostomie. V devíti případech nebyla použita antirefluxní plastika pro krátký močovod. Nevýhodou této metody je reflux, který se v našem souboru projevil hypotonií kalichopánvičkového systému ledviny jen v jednom případě. V případě jedné pacientky byl výkon komplikován vývojem stenózy anastomózy s následnou afunkcí ledviny, jež si s odstupem jednoho roku vyžádala nefrektomii. V případě 14 pacientů byla indikována peroperační revize a sutura ureteru – 8× v případě nedokončené ureteroskopické trypse konkrementu s perforací močovodu, 5× během operací tlustého střeva a v jednom případě u pacienta se střelným PM. Retrográdní inzerce ureterálního stentu byla indikována ve 13 případech – 8× u perforací močovodů při ureteroskopických výkonech a 5× u tangenciálního poranění juxtavezikálního močovodu při nízké přední resekci rekta. V jednom případě byla inzerce stentu konvertována na revizi močovodu s jeho suturou a revizí dutiny břišní. Stent byl ponechán 2–6 týdnů. Punkční nefrostomie byla jako ošetření PM indikována v 10 případech – ve čtyřech případech u nevelkého tangenciálního poranění močovodu byla nefrostomie ponechána po dobu 4–6 týdnů a v dalších šesti případech u pokročilého tumoru jako trvalé řešení. U šesti pacientů byla použita Boariho laloková plastika (obr. 3), u tří pacientů byla provedena s antirefluxní plastikou a s technikou psoas hitch. U jednoho muže po Boariho plastice byla při retrográdní ureteropyelografii zjištěna ureteroileální píštěle. Založili jsme punkční nefrostomii a s odstupem 2 měsíců jsme provedli ureteroskopii se zavedením vnitřního stentu. Jako příčina píštěle byla zjištěna nekrotická tkáň laterálně od anastomózy.

IVU v 15. minutě po aplikaci kontrastní látky – 3 měsíce po Boariho plastice pravého ureteru (prováděno pro zhodnocení stavu horních cest močových – před řešením nekontrastní nefrolitiázy vlevo)
Fig. 3. IVU in 15. minute after aplication of the contrast substance – 3 months after Boari bladder flap of the right ureter (carried out to assess the condition of the upper urinary tract – preoperatively of the noncontrast nephrolithiasis on the left side)
Obr. 3. IVU v 15. minutě po aplikaci kontrastní látky – 3 měsíce po Boariho plastice pravého ureteru (prováděno pro zhodnocení stavu horních cest močových – před řešením nekontrastní nefrolitiázy vlevo) Fig. 3. IVU in 15. minute after aplication of the contrast substance – 3 months after Boari bladder flap of the right ureter (carried out to assess the condition of the upper urinary tract – preoperatively of the noncontrast nephrolithiasis on the left side)

Při zavedeném stentu došlo k plnému zahojení píštěle a plnému obnovení funkce operovaného močovodu. Ureterorafie byla použita 4× jako primární ošetření, v jednom případě byla do 48 hodin indikována reoperace a reimplantace močovodu. Nefrektomie byla provedena u dvou nemocných – jednou pro zcela afunkční ledvinu, podruhé při deliberaci subrenálního močovodu v tumorózním terénu. Ischemizovaný močovod podlehl nekróze a vytvořila se urinózní píštěl v ráně. Náhrada ureteru kličkou ilea byla indikována peroperačně u jedné nemocné s funkčně solitární ledvinou po PM při ureteroskopii. U pacientky nebyly zjištěny žádné pooperační ani metabolické komplikace.

U parciálních PM jsme v případě nekomplikovaného pooperačního průběhu pacienty sledovali 6 měsíců. U kompletních PM, která si často vyžádala náročnější rekonstrukční operace jsme pacienty sledovali 1–5 let. Celkem 19 pacientů bylo v časném pooperačním období přeloženo mimo naše zdravotnické zařízení, jejich dlouhodobé pooperační výsledky jsme tedy neměli k dispozici. Výsledky dosažené v našem vlastním souboru prokázali, že časná chirurgická léčba PM byla vhodnou a bezpečnou volbou (tab. 7).

Tab. 7. Úspěšnost zvolené metody léčby podle stavu kalichopánvičkového systému – hodnoceno pomocí USG s odstupem 6 měsíců od rekonstrukční operace Table 7. The success of the chosen method of treatment according to the condition of the upper urinary tract – assessed by ultrasound at intervals of 6 months after reconstructive surgery
Úspěšnost zvolené metody léčby podle stavu kalichopánvičkového systému – hodnoceno pomocí USG
s odstupem 6 měsíců od rekonstrukční operace
Table 7. The success of the chosen method of treatment according to the condition of the upper urinary tract – assessed by ultrasound at intervals of 6 months after reconstructive surgery

DISKUSE

Nejčastější příčinou léze močovodu je iatrogenní trauma. K těmto poraněním dochází nejčastěji při gynekologických, chirurgických a urologických operacích v malé pánvi s četností udávanou nejčastěji kolem 0,5–1 % (1). Až 63 % (v našem souboru 44 %) iatrogenních poranění močovodů vzniká při gynekologických operacích (4). U hysterektomií prováděných z benigní indikace se uvádí četnost této komplikace v 0,4–2,5 %, až 5 % PM provází radikální hysterektomii. Celková incidence PM po gynekologických operacích se pohybuje mezi 0,5–1 % (5). K poranění ureteru v urologii dochází nejčastěji při ureteroskopiích – až v 4,7 % ureteroskopických výkonů (6). V rámci spontánních úrazů nebývá poranění močovodu časté. Vzniká buď díky extrémnímu traumatu, či při penetrujícím poranění. Otevřená bodná či střelná poranění tvoří 0,05 % všech poranění uropoetického systému (7–9). V našem souboru bylo raritní střelné poranění ureteru diagnostikováno pouze u jednoho muže při zástřelu do levého boku (1,4 %). Vzácnost výskytu poranění ureteru způsobeného zevním násilím je alespoň z části způsobena faktem, že jsou močovody poměrně dobře chráněny v retroperitoneu. Abdominální ureter je ohraničen m. psoas a obratli, zatímco distální ureter je chráněn skeletem pánve (10–12). Deceleračním mechanismem může dojít k odtržení ureteru v pyeloureterálním přechodu. Poranění močovodu může být výjimečně způsobeno výrazným hyperextenzním poraněním páteře. Sami jsme se s takovým poraněním nesetkali. Při iatrogenním poranění bývá nejčastěji poškozena distální část močovodu. Naproti tomu při spontánním úrazu jsou postiženy rovnoměrně všechny partie (13, 14). Důvodem častějšího výskytu poranění horní části močovodu může být to, že distální ureter je lépe chráněn skeletem pánve (tab. 8).

Tab. 8. Klasifikace zevního traumatu ureteru (dle AAST – American Association for the Surgery of Trauma) Table 8. Classification of external ureteral trauma (according AAST– the American Association for the Surgery of Trauma)
Klasifikace zevního traumatu ureteru (dle AAST – American Association for the Surgery of Trauma)
Table 8. Classification of external ureteral trauma (according AAST– the American Association for the Surgery of Trauma)

Klinické příznaky: Hematurie se vyskytuje u 74 % případů poranění ureteru (15). Makroskopická hematurie je udávána u 46 % pacientů a pouze mikroskopická hematurie u 38 %. Důvody pro absenci hematurie mohou zahrnovat adynamický částečně poškozený ureter nebo jeho úplné přerušení (15, 16). I když se hematurie vyskytuje často, její absence nevylučuje přítomnost poranění.

Diagnostika: Nejcitlivějším radiografickým vyšetřením pro určení diagnózy poranění močovodu donedávna byla a na řadě pracovišť stále je retrográdní ureteropyelografie (APG), eventuálně vylučovací urografie (IVU). Pro urychlenou diagnostiku se nám v současnosti jeví jako výhodnější počítačová tomografie (CT) břicha a pánve s použitím kontrastní látky a opožděnými snímky (CT–IVU) (obr. 4 a 5). CT břicha je „zlatým standardem“ a asi nejvhodnější je dnes spirální CT s možnostmi 3D rekonstrukcí při diagnostikování abdominálních poranění po tupém traumatu. U penetrujících poranění břicha je často prováděna okamžitá laparotomie pro zhodnocení a řešení ne-urologických intraabdominálních poranění. Užití CT-IVU a retrográdní ureteropyelografie je v této situaci méně praktické. Při otevřené chirurgické revizi je třeba vizuálně vyšetřit celou stěnu močovodu pro zjištění kontinuity, krvácení a kontuze. Je možné intravenózně aplikovat indigo carmine nebo metylenovou modř (v České republice ale nejsou řadu let k dispozici) a zjistit prosakování modré barvy mimo stěnu močovodu. Absence úniku přesto nemusí absolutně vyloučit možnost poranění stěny močovodu, jenž může být později zdrojem úniku moči (15, 17). Pro urologa je vždy výhodnější znát stav ledvin a vývodných cest močových ze zobrazovacích vyšetřeních před operační revizí. Při ní se pak někdy zbytečně preparují tkáně, kde k poranění nedošlo, nebo naopak může být poranění přehlédnuto.

CT-IVU – ureterovaginální píštěl vlevo
Fig. 4. CT-IVU – ureterovaginal fistula on the left side
Obr. 4. CT-IVU – ureterovaginální píštěl vlevo Fig. 4. CT-IVU – ureterovaginal fistula on the left side

CT-IVU – únik kontrastní látky mimo lumen distálního levého ureteru, kontrastní látka se hromadí presakrálně
Fig. 5. CT-IVU – leakage of the contrast substance outside the lumen of the distal ureter on the left side, the contrast substance escapes in front of the sacrum
Obr. 5. CT-IVU – únik kontrastní látky mimo lumen distálního levého ureteru, kontrastní látka se hromadí presakrálně Fig. 5. CT-IVU – leakage of the contrast substance outside the lumen of the distal ureter on the left side, the contrast substance escapes in front of the sacrum

Léčba: K řešení lézí ureteru bylo navrženo množství endoskopických i otevřených chirurgických technik (18) (tab. 9).

Tab. 9. Chirurgické techniky řešení lézí ureteru Table 9. Surgical management of ureteral trauma
Chirurgické techniky řešení lézí ureteru
Table 9. Surgical management of ureteral trauma

Poranění distálního ureteru jsou obecně nejlépe rekonstruována pomocí ureterocystoneostomie, poranění středního a proximálního ureteru ureterorafií. Většina parciálních poranění močovodu při sondážích a ureteroskopických výkonech je ošetřena zavedením ureterálního stentu, v našem souboru to bylo u 12 pacientů (16,9 %), stent ponecháváme 3–6 týdnů. Některé typy poranění lze řešit nefrostomií, v našem souboru jsme nefrostomii zakládali u 10 pacientů (14 %) – u šesti byla nefrostomie zvolena jako definitivní řešení u pacientů s PM při explorativních laparotomiích pro pokročilá nádorová onemocnění a u čtyř pacientů s drobným tangenciálním PM došlo v rozmezí 4–6 týdnů ke spontánnímu zahojení defektu, což bylo potvrzeno na IVU. Jednodušší poranění zdravého ureteru při otevřených výkonech může být řešeno primární suturou, v našem souboru u 14 pacientů (19,7 %). Poranění juxtavezikální části ureteru jsou standardně řešena reimplantací ureteru do močového měchýře, jako u 21 pacientů v naší sestavě (29,6 %). Avšak jakýkoliv stupeň poranění vyžaduje široké odstranění nekrotické tkáně v místě mikrovaskulárního poškození, které může sahat až 2 cm za místo zjevného makroskopického poranění (15). Principy rekonstrukce močovodu jsou mobilizace ureteru s pečlivým zachováním adventicie, odstranění nekrotické tkáně až do krvácejících okrajů a provedení anastomózy bez tahu na vnitřním stentu. Používáme jednotlivé 5–0 vstřebatelné stehy. Okolní retroperitoneum drénujeme bez použití aktivního sání (15). Rozsáhlejší a zejména pozdě rozpoznaná poranění (jsou-li navíc ve změněném terénu – tumor, infekce) mohou být ošetřena ve více dobách (19). V našem souboru se však ukázalo i v těchto případech pro pacienta výhodnější časné provedení rekonstrukce, tedy co nejdříve od zjištění poranění ureteru. Obdobné zkušenosti mají i Blandy a Tarkington (20, 21).

Komplikace: Přetrvávající únik moči z oblasti anastomózy je nejčastější časnou pooperační komplikací. Klinické projevy mohou zahrnovat urinom, absces nebo peritonitidu. Zavedení drénu do retroperitonea při počáteční rekonstrukci je preventivním opatřením, jež umožňuje případnou časnější detekci úniku moči. Velký objem tekutiny z drénu by měl být vyšetřen za účelem stanovení hodnoty kreatininu. Opožděné zjištění nedrénované tekutiny z místa anastomózy je spojeno s další morbiditou, komplikovanější rekonstrukcí a delší dobou hospitalizace (13, 22, 23). Vznikne-li striktura nebo kompletní neprůchodnost poraněného ureteru, je nutné pacienta opakovaně kontrolovat. Ultrasonografie ledvin zachytí eventuální dilataci dutého systému. Pozdějšími následky může být totiž vznik megaureteru s pozdější afunkcí ledviny, eventuálně i renální hypertenzí.

ZÁVĚR

Časně či dokonce peroperačně zjištěné PM by mělo být dle našich zkušenost rekonstruováno neodkladně. Načasování řešení pozdě diagnostikovaných iatrogenních PM je stále pro urologickou obec spornou otázkou. Operační terén je podle nás příznivější než při odloženém řešení. V případě provedení rekonstrukční operace ihned po zjištění léze močovodu je často výsledný efekt operace stejný a navíc odpadá pacientem negativně vnímaná nutnost dlouhodobé drenáže moči. Přesnou odpověď by samozřejmě přinesla pouze prospektivní randomizovaná studie, jejíž realizace by byla z řady důvodů obtížná.

Práce byla podpořena výzkumným záměrem MSM 0021620819.

Došlo: 23. 8. 2010.

Přijato: 24. 6. 2011.

Kontaktní adresa

MUDr. Jana Hlaváčová

Urologická klinika FN a LF UK

dr. E. Beneše 13,

305 99 Plzeň

e-mail: hlavacovaj@fnplzen.cz


Zdroje

1. Hanuš T, Jarolím L, Petřík R, Matras B. Iatrogenní léze močovodu u žen. Rozh Chir 1997; 76(6): 302–305.

2. Schraml J, Knespl J. Laparoskopická poranění močovodu. Čes Urol 1998; 5: 33–35.

3. Pokuta P, Jarolím L, Dvořáček J, Hanuš T. Poranění močovodu ošetřená ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze za posledních 5 let. Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha. Rozh Chir 1999; 78(12): 627–632.

4. Ghali AM, El Malik EM, Ibrahim AI, Ismail G, Rashid M. Ureteric injuries: diagnosis, management, and outcome. Asir Central Hospital, Abha, Saudi Arabia. J Trauma 1999; 46(1): 150–158.

5. Drake MJ, Noble JG. Ureteric trauma in gynecologic surgery. Int Urogynecol J Pelvic Floor Dysfunct 1998; 9(2): 108–117.

6. Schuster TG, Hollenbeck BK, Faerber GJ, et al. Complications of ureteroscopy: analysis of predictive factors. J Urol 2001; 166: 538.

7. Azimuddin K, Milanesa D, Ivatury R, et al. Penetrating ureteric injuries. Injury 1998; 29: 364.

8. Perez-Braytield MR, Keane TE, Krishnan A, et al. Gunshot wounds to the ureter: a 40-year experience at Grady Memorial Hospital. J Urol 2001; 166: 119.

9. Eikenberg H, Amin M. Gunshot wounds to the ureter. J Trauma 1976; 16: 562.

10. Palmer LS, Rosenbaum RR, Gershbaum MD, et al. Penetrating ureteral trauma at an urban trauma center: 10–year experience. Urology 1999; 54: 34.

11. Velmahos GC, Degiannis E, Wells M, et al. Penetrating ureteral injuries: the impact of associated injuries on management. Am Sung 1996; 62: 461

12. Bright T, Peters P. Ureteral injuries due to external violence: 10 years experience with 59 cases. J Trauma 1977; 17: 616.

13. Elliott SP, McAninch JW. Ureteral injuries from external violence: the 25-year experience at San Francisco General Hospital. J Urol 2003; 170: 1213.

14. Ghali AMA, El Malik EMA, Ibrahim AIA, et al. Ureteric injuries: diagnosis, management and outcome. J Trauma 1999; 46: 150.

15. McAninch JW. Present view of ureteral injuries. Urol List 2005; 3(1): 5–12.

16. McAninch JW. Renal and Ureteral injurie. In: Gillenwater JY, Grayhack JT, Howards SS. Adult and pediatric urology. 3 ed. Mosby 1996; 539–362.

17. DiGiacomo JC, Frankel H, Rotondo MF, et al. Preoperative radiographic staging is not warranted in patients undergoing celiotomy for trauma. Am Surg 2001; 67: 969.

18. Pešl M, Šafařík L, Pavlík I, et al. Kazuistika nemocné s oboustranným iatrogenním poraněním močovodů. Urologie pro praxi 2005; 3: 122–123.

19. Hanuš T, Novák K, et al. Nemoci močovodů. Praha: Galén 2008; 105–127.

20. Blandy JP, Badenoch DF, Fowler CG, et al. Early repair of iatrogenic injury to the ureter or bladder after gynecological surgery. J Urol 1991; 146: 761–765.

21. Tarkington MA, Dejter SWJr, Bresette JF. Early surgical management of extensive gynekologic ureteral injuries. Surg Gynecol Obstetr 1991; 173: 17–21.

22. Campbell EW, Filderman PS, Jacobs SC. Ureteral injury due to blunt and penetrating trauma. Urology 1992; 40: 216.

23. Medina D, Lavery R, Ross SE, et al. Ureteral trauma: Preoperative studies neither predict injury nor prevent missed injuries. J Am Coll Surg 1998; 186: 641.

Štítky
Dětská urologie Nefrologie Urologie

Článek vyšel v časopise

Česká urologie

Číslo 3

2011 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy Soutěž Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se