Na prahu dalšího ročníku a výročí bitvy na Bílé hoře

Letos bude již po 74. vycházet náš oborový časopis zabývající se problematikou trávicích chorob, jaterních onemocnění, digestivní endoskopie, poruchami výživy u dospělých i dětských pacientů. Do nového ročníku vstupujeme s pozitivními očekáváními a také se snahou o další zkvalitňování odborné úrovně našeho periodika. K tomu by měl přispět především nový redakční systém, který byl na konci loňského roku již implementován a který je pro autory více intuitivní a přehledný, umožňuje snadnější „submitování“ příspěvků a monitorování, v jaké fázi přijímajícího procesu se právě článek nachází. Nakladatelství Ambit Media již nějakou dobu s úspěchem využívá tento redakční systém také v jiných odborných časopisech, a to s velmi dobrým efektem a spokojeností uživatelů.

Redakční rada časopisu se na svých zasedáních v minulém roce opakovaně zabývala výhodami a limity současného uspořádání jednotlivých čísel časopisu. S ohledem na omezený přísun publikovatelných příspěvků se ukázalo, že původní rozdělení jednotlivých čísel podle hlavního tématu, umožňující delší časovou přípravu jednotlivým koeditorům, může být sice pro některé čtenáře omezující, nicméně z hlediska hladké přípravy jednotlivých vydání je tento postup zatím nenahraditelný.

Hlavním posláním časopisu je přinášet nové poznatky do klinické praxe s ambicí o oslovení nejširší základny českých a slovenských gastroenterologů, hepatologů a endoskopistů. Mám radost, že v minulém ročníku se do přípravy obsahů jednotlivých čísel stále více zapojovali naši slovenští kolegové, a zvláště potěšující je, že většina z nich patří k mladé a střední generaci gastroenterologů a hepatologů. Nepochybně má na tomto pozitivním trendu také podíl nový slovenský editor časopisu doc. MUDr. Tomáš Koller, PhD., za což mu patří moje velké poděkování a uznání.

Na letošní rok připadá 400leté výročí bitvy na Bílé hoře u Prahy (8. listopadu1620), jež byla z hlediska délky trvání, počtu mrtvých a raněných téměř bezvýznamným střetnutím dvou velkých středoevropských vojenských uskupení na prahu třicetileté války. Nicméně ve 2. polovině 19. století a celé 20. století byla tato událost považována za zásadní prohru české nobility a také celého národa, která vedla k porobení a devastaci českého království na dalších 300 let. Dlouhé období po bitvě na Bílé hoře –⁠ následující 2. polovina 17. a 1. polovina 18. století –⁠ bylo podle některých českých klasiků (F. Palacký, A. Jirásek, Z. Nejedlý) označováno jako tzv. doba temna. Je neuvěřitelné, že následující století, které po roce 1648 proběhlo v Českém království a bylo spojeno s periodou vrcholného baroka a zanechalo tolik krásy v hudbě, malířství, sochařství, architektuře a stavitelství, bylo takto hodnoceno. Naštěstí vykrádání, ohýbání a také zneužívání historie k politickým a propagandistickým účelům se stalo již minulostí, a tak je možné připustit i alternativní interpretaci. Porážka „českých stavů“ (většina z nich již v té době hovořila německy) měla pro České království významný a pozitivní dopad, neboť po izolaci od kulturně a ekonomicky vyvinuté Evropy, způsobené nešťastnými a krutými husitskými válkami, se pod světovládnými habsburskými dynastiemi (rakouskou a španělskou), jež tehdy ovládaly téměř celý známý svět, se po 200 letech (po roce 1419) České království vrátilo zpět do Evropy. Důkazem o změně vnímání a nálady celé společnosti těchto historických událostí bude, jak stále a pevně věřím, také v letošním roce významný příspěvek v podobě obnovení tzv. Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který byl postaven v roce 1650 sochařem Janem Jiřím Bendlem jako výraz díků Panně Marii za záchranu Starého města pražského před protestantskými, švédskými vojsky, která předtím zdevastovala a vyloupila Pražský hrad. I když bylo jeho poslání původně veskrze religiózní, nesprávný výklad jeho významu jako symbolu Habsburské monarchie nakonec vedl k jeho barbarskému zničení rozvášněným davem demonstrantů (31. října 1918).

Interpretace historických událostí, jak vidno, vždy záleží na úhlu pohledu a cíli, ke kterému směřuje. V kontextu našeho časopisu a výše zmíněnému výročí památné bitvy na Bílé hoře bych byl víc než šťastný, kdyby se naše „Bílá hora“, tj. nepřijetí časopisu do časopisecké databáze PubMed v roce 2018, uplatnila jako stimulus pro zlepšení úrovně tohoto periodika tak, že nakonec povede k definitivnímu vítězství a návratu časopisu mezi špičkové a mezinárodně uznávané listy. Jak známo, aristokracie v bývalé podunajské monarchii od roku 1919 přestala oficiálně existovat, Habsburský rod již dávno ztratil dynastické ambice, a tak je pouze na nás, abychom se s tímto problémem vypořádali.

Za redakční radu časopisu

prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.

šéfredaktor časopisu

milan.lukas@email.cz