Za RNDr. PhMr. Zdeňkem Hanzlíčkem

Ve věku nedožitých jednadevadesáti let nás 6. ledna 2013 opustil přední historik naší farmacie RNDr. PhMr. Zdeněk Hanzlíček. Narodil se 28. ledna 1922 v Plzni, maturoval v roce 1941 na vinohradském gymnáziu v Praze. Od studentských let měl rád dějepis a zvláště se zajímal o heraldiku. Protože za války byly naše vysoké školy zavřeny, nastoupil po maturitě na praxi do lékárny. Po dvou letech složil tyrociniální zkoušku a po válce také farmacii na Karlově univerzitě vystudoval. Pracoval v různých lékárnách a posléze byl pověřen vedením smíchovské lékárny „Na Knížecí“.

Jeho záliba v historii však pokračovala dále a rozšířila se o dějiny vlastního oboru, což později vyústilo ve snahu o založení farmaceutického muzea v Praze. V roce 1954 se prostřednictvím docenta farmaceutické chemie RNDr. PhMr. Aleše Sekery (1922–1961) seznámil s vedoucím Ústavu dějin lékárenství Masarykovy univerzity v Brně RNDr. PhMr. Václavem Ruskem. Jejich spolupráce pokračovala i po zrušení brněnské Farmaceutické fakulty a s tím souvisejícím přenesením studia na společnou fakultu v Bratislavě. Kolega Hanzlíček se při tom účastnil výzkumu a také se podílel na vedení a obhajobách diplomových a později i doktorských prací. Mezitím pokročilo úsilí o vytvoření muzea. Farmaceutické památky zachráněné ze zrušených lékáren instaloval kolega Hanzlíček v bývalé Dittrichově lékárně v malostranské Nerudově ulici. V tu dobu již vedl lékárnu Na Pohořelci, odkud přešel do lékárenského oddělení KÚNZ Středočeského kraje na místo provozního lékárníka.

V roce 1968 začal dálkově studovat muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Po otevření nové Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové, kdy již prostory bývalé Dittrichovy lékárny potřebám muzea a rozsahu nashromážděných sbírek nepostačovaly, převzala pražské muzejní sbírky tato nová fakulta a umístila je v Kuksu. Když v roce 1970 získal kolega Hanzlíček doktorát přírodních věd, stal se tajemníkem v Praze připravovaného Mezinárodního kongresu z dějin farmacie a tuto úlohu plnil ještě o dvacet let později, kdy se pořádání téhož kongresu v Praze v roce 1991 opakovalo. V roce 1972 nastoupil do Státního ústavu pro kontrolu léčiv, kde setrval až do důchodu. Při tom se stále ve svém volném čase věnoval dějinám farmacie, bádal v archivech a knihovnách, publikoval výsledky svých prací a pomáhal při organizaci různých historických seminářů a sympozií.

Šíře jeho zájmů byla velmi široká. Zabýval se dějinami léčiv, farmaceutických organizací, biografiemi významných farmaceutů, historií mnoha lékáren, vývojem sítě lékáren a také již výše zmíněnou farmaceutickou muzeologií. Na tato témata proslovil asi osmdesát přednášek a uveřejnil v různých časopisech přes dvě stě článků. Byl autorem knižní publikace o dějinách pražského lékárenství (1991), synoptických tabulek k dějinám české farmacie (1975, cyklostyl) a spoluautorem přehledu o vývoji farmacie ve 20. století (2005). Předtím se podílel na přípravě skript „Kapitoly z dějin čs. farmacie“ (1970) a dalších knižních publikací, např. o barokní lékárně v Kuksu (1971) a o vývoji lékárenství ve Středočeském kraji (1980). Ještě v důchodu pokračoval v práci na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové, kde se zabýval vývojem biofarmacie a farmakokinetiky i vedením a oponenturami diplomových prací. Byl též konzultantem při vytváření Českého farmaceutického muzea v Kuksu.

Kolega Hanzlíček vždy pečlivě sledoval odbornou literaturu a také v průběhu své praktické činnosti získal mnoho cenných znalostí a praktických zkušeností, o něž se vždy rád a nezištně podělil. Je třeba též připomenout jeho podíl na vzniku a činnosti sekcí pro dějiny farmacie, a to ve Společnosti pro dějiny věd a techniky (1960) a později také v České farmaceutické společnosti (1968). Jeho zásluhy byly oceněny udělením čestných členství, a to jak Českou farmaceutickou společností, tak i Společností pro dějiny věd a techniky a Spolkem pro vybudování Českého farmaceutického muzea. Svojí obětavou prací se navždy zapsal do dějin české farmacie a jeho památka nás bude stále inspirovat v našem úsilí o jejich poznání.

P. Drábek