ÚVODNÍK

Vážené kolegyně a kolegové,

dostává se vám do rukou první číslo České revmatologie roku 2021. Časopis od tohoto roku mění svoji vnější podobu. Změnila se barva a uspořádání titulní strany, někde velikost písma, styl a prezentace jednotlivých článků, včetně citací použité literatury. Chceme i rozšířit spektrum o některé nové rubriky. Změny mají několik příčin. Jednak si myslíme, že takto působí časopis poutavějším dojmem a obsahuje informace na správných místech, kde jsou i lépe přehledně uspořádány. Druhým zásadním důvodem bylo vyhlášení konkurzu na nakladatelství Mladá fronta, které dosud zajišťovalo výrobu a distribuci časopisů pro Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně, a tedy i pro Českou revmatologii. To si vynutilo ukončení spolupráce a potřebu hledat nového nakladatele. Česká revmatologická společnost se rozhodla využít služeb nově vzniklého nakladatelství EEZY Publishing, které nám nabídlo podobně výhodné podmínky, za kterých byl časopis vydáván dosud, a navíc ochotu a flexibilitu pracovat na vylepšení jeho vzhledu a stylu. Doufáme, že přijmete změnu s podobně spokojenými pocity jako vedení časopisu.

Rád bych vás upozornil na další změnu, ke které došlo v uplynulých měsících. Byla spuštěna inovovaná webová stránka České revmatologické společnosti, která přináší nové, modernější rozhraní a upravené uspořádání jednotlivých oddílů. Má pro nás velkou výhodu v tom, že stránky přímo spravuje vedení České revmatologické společnosti a může okamžitě reagovat. To se ukázalo velmi důležité zejména v poslední době, kdy bylo opakovaně nutné rychle rozšířit informace vztahující se k různým aspektům pandemie COVID-19. Tak byly brzy zveřejněny informace týkající se revmatických nemocných a koronavirového onemocnění, stanoviska k očkování obecně a ta týkající se doprovodné léčby, doporučení o možném použití monoklonálních protilátek na počátku onemocnění COVID-19 nebo informace o možnosti prioritního očkování pro nemocné s revmatickými chorobami na dlouhodobé imunosupresivní léčbě. Informace, které jsou zde k dispozici, jsou pečlivě zvažovány, vycházejí důsledně ze znalostí podložených důkazy, jsou upraveny vždy pro potřeby revmatologie a zveřejněny co nejdříve je to možné. Vím ale, že si zatím zdaleka ne všichni zvykli hledat informace na stránkách ČRS a podléhají některým neověřeným a nesprávným zprávám. To je ale obecný rys, který s sebou nějak přináší současná doba.

COVID-19 ovlivnil zásadním způsobem nám všem pracovní i osobní život. Je to nová zkušenost, ve které není jednoduché se orientovat, zvláště když se podmínky pro fungování společnosti velmi rychle mění a racionální myšlení či etablované a časem ověřené postupy jsou odsouvány do pozadí. Pro revmatologii může být příkladem použití hydroxychlorochinu v prevenci či léčbě COVID-19, u kterého nedostatečně podložené informace způsobily jeho stažení pouze pro případy virového onemocnění a celosvětový nedostatek hydroxychlorochinu pro indikované revmatické pacienty. Bylo zapotřebí velmi usilovného jednání o zajištění alespoň bazální potřeby pro naše nemocné a všichni víme, jaké problémy tato situace způsobovala. Situace nedostatečně podložených tvrzení se nyní opakuje i s některými dalšími léky; člověk má pocit, že v tomto jsme se posunuli o desítky let zpátky. COVID-19 nám ale také připomněl, že nelze spoléhat na intuitivní předpoklady. Až konkrétní údaje z registrů nebo kumulativních přehledů z nemocnic nám ukázaly, že např. použití biologických léků nebo JAK inhibitorů není spojeno s vyšším rizikem závažnějšího průběhu COVID-19, ale spíše naopak; přehledy ukazují významně mírnější onemocnění. Jsou výjimky, nejdůležitější je rituximab, který je významným rizikovým faktorem pro těžké onemocnění způsobené SARS-CoV-2, a také chronické podávání prednisonu, zejména těch lehce vyšších dávek, je spojeno s těžším průběhem onemocnění. Podání rituximabu můžeme často na nějakou dobu odložit, ale s prednisonem to nejde. Je tedy opravdu dobře, že se podařilo zařadit imunosupresivy léčené revmatické pacienty na seznam prioritní registrace pro očkování proti infekci SARS-CoV-2 a že zrovna v době psaní tohoto textu vstoupila tato možnost v platnost. Jsem moc rád, protože to určitě velmi pomůže zabránit infekci či alespoň modifikuje její závažnost u celé řady nemocných léčených vyššími dávkami glukokortikoidů a syntetických imunosupresiv.

COVID-19 nám také znemožnil osobní setkávání při konferencích a kongresech, a ač je distanční vzdělávání důležitou pomocí, myslím si, že osobní interakci zdaleka nenahradí. To byl také důvod, proč jsme jako ČRS zpočátku raději odsouvali konání akcí na pozdější dobu s vírou, že za několik měsíců již bude po pandemii a setkání bude možné uskutečnit. Skutečnost je jiná a v této chvíli nedokáže nikdo předpovědět, co bude za několik měsíců a zda nové varianty koronaviru neovlivní situaci zásadním způsobem. Máme tedy připraveny eventuality vzdáleného konání našich edukačních akcí. Pokud to tak bude muset být, doufám, že i tato forma bude pro všechny přínosná a budu se těšit na osobní setkání snad v nějaké krátkodobější perspektivě.

prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc.