K šedesátinám prof. MUDr. Karla Pavelky, DrSc.


Vyšlo v časopise: Čes. Revmatol., 22, 2014, No. 1, p. 5-6.
Kategorie: Ze života společnosti

Šedesáté narozeniny jsou významným životním jubileem. Ještě před relativně krátkou dobou to bylo výročí, sloužící především k zásadní rekapitulaci životní dráhy v povolání i osobní sféře. V dnešní době je šedesátka plnohodnotným středním věkem, ve kterém se uplatňují získané životní zkušenosti, ale zbývá i dostatek sil k jejich dalšímu rozvíjení. Předchozí prožitky napovídají, že i smělé představy a sny většinou naplnit lze, takže můžeme vítat nová očekávání a překonávání dalších úloh, což patří k nejdůležitějším aspektům spokojenosti aktivního života. Karel Pavelka je uprostřed své vysoce úspěšné profesní dráhy. Řadu představ se mu podařilo naplnit vrchovatou měrou. Než přejdu k faktografickému výčtu, který nám popíše konkrétní milníky jeho kariéry, musím se v prvé řadě zmínit o tom, co považuji za nejdůležitější. Myslím tím vybudování Revmatologického ústavu v jeho dnešní podobě. Samozřejmostí se může zdát, že z ústavu se mu podařilo vybudovat centrum revmatologické péče a výzkumu v České republice. „Institute of Rheumatology“ je ale nejen tím, je i významným evropským centrem revmatologie, známým svými klinickými i výzkumnými přínosy pro evropskou i světovou revmatologii. Mám pocit, že přesně toto bylo tím snem Karla Pavelky, když na počátku 90. let přejímal ústav jako jeho ředitel. Byly k tomu tehdy do jisté míry dobré podmínky. Uvolnila se možnost komunikovat se zahraničími centry, snadnější se stalo cestování a poznávání jiných pracovišť, výzkum v České republice dostal určitý řád a nejdůležitějšími vlastnostmi se staly odbornost a chuť pracovat. Nic z toho by ale samo o sobě nestačilo. Potřebné byly především vize, pracovitost a schopnost dotáhnout věci do konce. Tyto vlastnosti Karlovi nechyběly a nechybí a byly tím nejdůležitějším činitelem v úspěšném formování ústavu a udržení jeho kvality a pověsti. Využil i zkušenosti ze zahraničních pobytů, 6 měsíců pracoval na revmatologickém oddělení v Basileji, prodělal i kratší pobyty na Univerzitě v Miami, Malmö a v Bristolu.

Karel se narodil 24. dubna 1954 do lékařské rodiny. Významným lékařem byl jeho otec, kterého následoval do Revmatologického ústavu (RÚ). Lékaři byli i další členové rodiny; moje maminka vždy vzpomínala, jak její rodiče chodili k dr. Pavelkovi, oblíbenému praktickému lékaři do Braníka. Časné zkušenosti z lékařského prostředí se v budoucnosti zhodnotily. Z vyprávění starších kolegů vím, že v Revmatologickém ústavu panovalo rodinné prostředí, kam děti chodily za rodiči na návštěvy a kupříkladu se pořádaly společné mikulášské nadílky. Dá se tak říci, že Karel je spjat s Revmatologickým ústavem od útlého dětství. Po promoci na Fakultě všeobecného lékařství v Praze v roce 1980 nastoupil jako interní aspirant do Výzkumného ústavu chorob revmatických, jak se tehdy RÚ jmenoval. Po pobytu na III. interní klinice atestoval v roce 1984 z interny a posléze v roce 1987 z revmatologie. Již v kandidátské disertační práci, kterou obhájil v roce 1987, a habilitační práci z roku 1992 se ukazuje jeho zaměření na hodnocení efektu farmakologické léčby, jednak ve smyslu „Hodnocení bolesti v klinických pokusech s nesteroidními antirevmatiky“, či „Léky ovlivňující průběh onemocnění u revmatoidní artritidy“. Dlouhodobě se věnoval také výzkumu progrese a léčby osteoartrózy, doktorskou disertační práci obhájil v roce 2000 na téma „Hodnocení progrese osteoartrózy“ a na podzim stejného roku pak úspěšně prošel profesorským řízením na 1. lékařské fakultě v Praze, kde přednesl inaugurační přednášku na téma „Strukturu modifikující léky u osteoartrózy“. Výsledky svého zájmu o osteoartrózu hned v následujícím roce zhodnotil publikací v prestižním časopise a článek popisující výsledky tříletého klinického hodnocení efektu glukosamin sulfátu u osteoartrózy kolena je stále jednou z jeho nejcitovanějších publikací. Postupem času se ovšem spektrum jeho zájmu o detailní problematiku revmatických onemocnění rozšířilo na další aspekty, ať už to byla dnavá artritida, revmatická polymyalgie, léčba syntetickými léky modifikujícími průběh choroby, nebo nejnověji široká problematika séronegativních spondyloartritid, kde se hned od počátku aktivně účastnil zvýšeného zájmu o tuto skupinu onemocnění. Mohutným impulsem, který výrazným způsobem zatraktivnil obor revmatologie, byly úspěchy biologické léčby od konce 90. let minulého století. Karel se účastnil již prvních hodnocení jejich efektu na evropské a světové úrovni, což nesmírně pomohlo české revmatologii, která byla výrazně vidět prakticky ve všech zásadních článcích publikovaných na toto téma. Skvělá orientace v řadě témat přinesla pozvání do evropských, případně celosvětových aktivit, vytvářejících doporučení pro léčbu nemocí jako jsou revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida či různé lokalizace osteoartrózy. Tato doporučení jsou zásadním přínosem ke standardizaci terapie a jsou široce užívána v praxi i při klinických hodnoceních, což se také odráží v jejich citovanosti, dosahující mnoha stovek v každém jednotlivém případě.

V posledních několika letech vidíme výrazně zvýšený zájem mladších kolegů a kolegyň o revmatologii. Nutno podotknout, že na většinu z nich se hodí adjektiva jako vynikající nebo výborný či výborná. Revmatologie tak má postaráno o slibnou budoucnost. Je to i zásluhou výuky revmatologie na pregraduálním a postgraduálním stupni a atraktivní prezentace oboru, které dokážou přitáhnout zájemce o tuto specializaci. To je nepochybný úspěch v rolích přednosty Kliniky revmatologie 1. LF UK od roku 2000 a Subkatedry revmatologie IPVZ od roku 1997. S tím souvisí také vydávání výukových, studijních a referenčních materiálů, kterých by tu bylo možné vyjmenovat celou řadu (autor či spoluautor 17 monografií). Nejvíce však ční dvě revmatologické monografie, první z doby před 10 lety, která byla společným dílem se slovenskými revmatology a druhá, velmi čerstvá „Revmatologie“ z roku 2013. Karel byl u obou těchto monografií zásadním autorem a iniciátorem díla a obě tyto monografie byly odměněny cenou předsednictva České lékařské společnosti JEP.

Karel je i velmi plodným autorem časopiseckých sdělení. Vydal přes 500 článků ve světových i českých časopisech, ať již s výsledky zásadních originálních dat, tak v rámci již výše zmíněných doporučení a návodů nebo přehledných článků. V řadě případů jde o časopisy s velmi vysokým impakt faktorem. To se odráží také v citovanosti, v databázi je citován přes 7000krát a Hirschův index, který ukazuje závažnost a dopad těchto publikací, je 34 – jistě patří mezi jedny z nejvyšších u nás.

Organizační nadání projevil v mnoha sympo­ziích, kongresech, setkáních, ale i např. ve funkci generálního sekretáře Evropské ligy proti revmatismu, pozici, kterou zastával v letech 2001-2003. Z kongresů, které organizoval a kterým předsedal, je potřebné jmenovat alespoň EULAR kongres v Praze v roce 2001, a dále Středoevropský revmatologický kongres v Praze v roce 2008. Byl také hlavním organizátorem dvou mezinárodních postgraduálních revmatologických kurzů pořádaných EULARem v Praze v letech 1997 a 2004. Není divu, že jeho činnost byla oceněna řadou uznání, je čestným členem Evropské ligy proti revmatismu, České lékařské společnosti a čtyř Revmatologických společností v Evropě. Osm let také vykonával funkci předsedy České revmatologické společnosti a je nyní nadále jejím velmi aktivním vědeckým sekretářem. Je také členem edičních rad 10 medicínských časopisů.

Je těžko k uvěření, že přes všechno, čeho dosáhl, nežije jen svou prací, ale jeho životem je především rodina, hlavně jeho 5 synů, pro které rád, často a skvěle vaří. Raduje se již také ze svých dvou vnuků. Rád se také baví, je skvělým společníkem, dychtivým tanečníkem – své showmanské schopnosti prokázal nedávno při taneční soutěži na vánočním večírku. Je také dobře, že operace kyčle mu umožnila vrátit se k jeho milovanému lyžování. Jeho srdce patří Slávii Praha, pokud jen trochu může, nevynechá žádný zápas. Pravda ale je, že v posledních letech, pokud přijde na toto téma řeč, není tón rozhovoru příliš entuziastický.

Přejeme Ti Karle k šedesátým narozeninám především aby se Ti dařilo být se svým životem spokojený, abys měl nadále radost ze svých blízkých, aby Ti vydržel neutuchající životní elán a zachoval sis chuť do práce i do života a aby si tě lidé nadále vážili a měli Tě rádi.

Ad multos annos!

Prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc.


Štítky
Dermatologie Dětská revmatologie Revmatologie

Článek vyšel v časopise

Česká revmatologie

Číslo 1

2014 Číslo 1

Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se