Transabdominální ultrazvukové vyšetření v gynekologii


Transabdominal ultrasound examination in gynecology

Objective:
To present structured guidelines to transabdominal ultrasound examination in gynecology.

Subject:
Practical guide.

Setting:
Oncogynecological Center, Department of Obstetrics and Gynecology, Charles University in Prague – First Faculty of Medicine and General Faculty Hospital, Prague.

Subject and method:
After having gone over the now-a-days literature and summarized our experience, we present description of normal and more frequent and common pathological findings on transabdominal ultrasound.

Conclusion:
Entire examination takes usually a couple of minutes, but gives much more information to distinguish between potential causes of patient’s difficulties and allows for focusing an adequate diagnostic and therapeutic management.

Key words:
transabdominal ultrasound, differential diagnostics.


Autoři: M. Zikán ;  D. Fischerová ;  J. Sláma ;  I. Pinkavová ;  D. Cibula
Působiště autorů: Onkogynekologické centrum, Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. A. Martan, DrSc.
Vyšlo v časopise: Čes. Gynek.2011, 76, č. 4 s. 252-257

Souhrn

Cíl studie:
Podat strukturovaný návod pro základní transabdominální ultrazvukové vyšetření v gynekologii.

Typ studie:
Sdělení pro praxi.

Název a sídlo pracoviště:
Onkogynekologické centrum, Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha.

Předmět a metoda studie:
Po zpracování současné literatury a vlastní zkušenosti předkládáme popis normálního a nejčastějších patologických nálezů při transabdominálním ultrazvukovém vyšetření.

Závěr:
Samotné vyšetření zpravidla zabere pouze několik minut, může však podat důležitou informaci jak ve smyslu negativním – nezobrazujeme jinou než případně gynekologickou příčinu obtíží, kdy dovolí soustředit se na další cílenou diagnostiku a léčbu, tak ve smyslu pozitivním – odhalí pravděpodobné negynekologické příčiny obtíží, a lze tedy zajistit adekvátní péči pro pacientku neprodleně.

Klíčová slova:
transabdominální ultrazvuk, diferenciální diagnostika v gynekologii.

ÚVOD

Ultrazvuk představuje dobře zvládnutou a dostupnou vyšetřovací metodu, která má nenahraditelné místo v diferenciální diagnostice obtíží gynekologických pacientek. Řada pracovišť i soukromých ambulancí je vybavena nejen vaginální, ale i abdominální ultrazvukovou sondou. Přesto se transabdominální vyšetření (TAUZ – transabdominální ultrazvuk) dosud nestalo běžnou součástí vyšetřovacího schématu. Může však přinést řadu cenných informací např. v diferenciální diagnostice náhlých příhod břišních, chronické abdomino-pelvické bolesti nebo v onkogynekologickém stagingu.

Diagnostickou výtěžnost ultrazvuku výrazně zvyšuje znalost anamnestických dat, laboratorních výsledků a fyzikálního vyšetření, které by mělo ultrazvukovému vyšetření vždy předcházet.

Při transabdominálním vyšetření systematicky vyšetřujeme jednotlivé kvadranty břicha, začínáme v pravém horním kvadrantu (játra, pravá ledvina, vena portae, volná tekutina pod játry), pokračujeme levým horním (levá ledvina, slezina, v. lienalis), a poté se zaměříme na středové struktury epigastria (pankreas, velké cévy, hlavní tepenný kmen, vena portae). Pro zobrazení mezo- a hypogastria můžeme využít orientaci vyhledáním ilických svazků. 

TAUZ – PRAVÝ HORNÍ KVADRANT

Zobrazení pravé ledviny i jater pomůže zadržení dechu v nádechu a sklopení abdominální UZ sondy směrem pod žeberní oblouk. Dále si lze pomoci i polohou na levém boku s pravou horní končetinou vzpaženou. Játra obvykle zobrazujeme v podélném řezu od levého k pravému jaternímu laloku a samostatně zobrazujeme jaterní hilus v podélném, příčném i šikmém zobrazení. Pro orientaci o strukturách v jaterním hilu nám poslouží zobrazení ligamentum hepatoduodenale s a. hepatica, v. portae a d. choledochus (obr. 1). Portální větve jsou obvykle v jaterním parenchymu ostře hyperechogenně konturované na rozdíl od hepatálních žil. Nejčastějším benigním nálezem v jaterním parenchymu jsou hemangiomy (obr. 2), pro něž však ultrazvuk není specifickou zobrazovací metodou, je třeba ověřit také CT, a prosté cysty. Jaterní metastázy mají typicky lehce hyperechogenní jádro s hypoechogenním neostře ohraničeným lemem, mohou se však lišit podle histotypu nádoru (obr. 3).

Zobrazení lig. hepatoduodenale; 1 – jaterní parenchym, 2 – ductus choledochus, 3 – a. hepatica propria, 4 – vena portae, 5 – vena cava inferior
Obr. 1. Zobrazení lig. hepatoduodenale; 1 – jaterní parenchym, 2 – ductus choledochus, 3 – a. hepatica propria, 4 – vena portae, 5 – vena cava inferior

Drobný hemangiom pravého laloku jater
Obr. 2. Drobný hemangiom pravého laloku jater

Metastáza na periferii pravého laloku jater; typický obraz nehomogenní, převážně hyperechogenní léze s centrální nehomogenní nekrózou a hypoechogenním lemem
Obr. 3. Metastáza na periferii pravého laloku jater; typický obraz nehomogenní, převážně hyperechogenní léze s centrální nehomogenní nekrózou a hypoechogenním lemem

Ledvinu zobrazujeme příčně i podélně. Dopplerovské zobrazení pomůže odlišit renální cévy, především venu, od případné dilatace subrenálního ureteru nebo drobné dilatace renální pánvičky (obr. 4).

Příčný řez pravou ledvinou se zaměřením na cévní zásobení; 1 – kůra ledviny, 2 – vena cava inferior, 3 – vena renalis l. dx.,
Obr. 4. Příčný řez pravou ledvinou se zaměřením na cévní zásobení; 1 – kůra ledviny, 2 – vena cava inferior, 3 – vena renalis l. dx.,

Volná tekutina

Volná tekutina v dutině břišní je nejčastěji zobrazena jako anechogenní separace ledviny a jater (obr. 5), nebo v levém hypochondriu jako separace sleziny a břišní nebo hrudní stěny.

Zobrazení pravého hypochondria. 1 – pravý lalok jater, 2 – kůra pravé ledviny, 3 – anechogenní volná tekutina (v tomto případě ascites) separující prostor mezi játry a ledvinou
Obr. 5. Zobrazení pravého hypochondria. 1 – pravý lalok jater, 2 – kůra pravé ledviny, 3 – anechogenní volná tekutina (v tomto případě ascites) separující prostor mezi játry a ledvinou

Volnou tekutinu můžeme zobrazit i v dutině hrudní – opět jako anechogenní oblast. V tomto případě však nevidíme separaci ledviny a jater, na povrchu jater můžeme pozorovat bránici jako hyperechogenní vrstvu (obr. 6).

Pohled do pravé pohrudniční dutiny, kde je měřeno depo volné tekutiny (fluidothorax)
Obr. 6. Pohled do pravé pohrudniční dutiny, kde je měřeno depo volné tekutiny (fluidothorax)

Cholecystolitiáza

Konkrementy ve žlučníku zjišťujeme často i náhodně. Žlučník lze vyšetřit nalačno, kdy je naplněn žlučí. Po jídle se žlučník kontrahuje a vyprazdňuje hypoechogenní náplň, je tedy obtížné jej zobrazit. Konkrement se zobrazuje jako oválný hyperechogenní útvar s akustickým stínem (obr. 7). Polohováním pacientky lze pozorovat, zda je konkrement volný, či zaklíněný.

Solitární cholecystolitiáza; příčně zobrazena játra se žlučníkem, 1 – jaterní parenchym, 2 – hlavní větev portální žíly v pravém laloku jater, 3 – žlučník s hypoechogenním obsahem, 4 – konkrement ve žlučníku, 5 – akustický stín konkrementu, 6 – vena portae v jaterním hilu
Obr. 7. Solitární cholecystolitiáza; příčně zobrazena játra se žlučníkem, 1 – jaterní parenchym, 2 – hlavní větev portální žíly v pravém laloku jater, 3 – žlučník s hypoechogenním obsahem, 4 – konkrement ve žlučníku, 5 – akustický stín konkrementu, 6 – vena portae v jaterním hilu

Hydrops žlučníku

Zobrazujeme objemný žlučník s hypoechogenní náplní, v dlouhé ose 10 a více cm, stěna není rozšířena. Odlišit hydrops od dobře naplněného žlučníku u lačné pacientky může být obtížné.

Choledocholitiáza

Obraz je podobný cholecystolitiáze, hyperechogenní konkrement se zobrazuje na kontrastním pozadí anechogenního žlučovodu. Nepřímou známkou obstrukce konkrementem může být dilatace hepatocholedochu nad 6 mm.

Poranění jaterního parenchymu

Odpovídá struktuře hematomu nebo čerstvého krvácení v jiných lokalitách, často ve spojení s volnou tekutinou v dutině břišní. Intraparenchymální poranění se nejčastěji zobrazí v podobě intraparenchymové hemoragie – nehomogenního ložiska s vaskularizací v okolí, ne však v ložisku.

Subkapsulární hematom

Hypoechogenní srpkovitý lem podél okraje jater, lze vysledovat viscerální peritoneum, které přechází z povrchu jater na povrch hematomu. Okolní orgány – tenké kličky, kolon ascendent, transversum, volně kloužou po tomto hypoechogenním útvaru.

TAUZ – LEVÝ HORNÍ KVADRANT

Vyšetření začínáme zobrazením sleziny a levé ledviny. Slezina je uložena v podžebří, k jejímu zobrazení je nutný hluboký nádech pacientky a zadržení dechu v inspiriu. Využít lze i polohy na pravém boku. Nezvětšená slezina měří v dlouhé ose do 11 cm (obr. 8). Echogenita sleziny je stejná jako echogenita jater a kůry ledvin. Při slezinném hilu zobrazujeme také levý laterální pól omenta. Mediálně můžeme zobrazit naplněný žaludek jako okrouhlou nebo oválnou strukturu s hyperechogenním obsahem a hypoechogenním lemem (obr. 9).

Příčně zobrazená slezina s hilem
Obr. 8. Příčně zobrazená slezina s hilem

Příčný řez epigastriem mírně vlevo od střední čáry. 1 – levý lalok jater, 2 – žaludek
Obr. 9. Příčný řez epigastriem mírně vlevo od střední čáry. 1 – levý lalok jater, 2 – žaludek

Poranění sleziny

Podobně jako u jater jsou v parenchymu sleziny patrny hypoechogenní nepravidelné avaskulární struktury, vyšetřitelnost je někdy obtížná, může pomoci poloha na pravém boku.

Gastroenteritida

Prosáknutí stěny žaludku s rozšířením stěny nad 4–5 mm, event. prosáknutí stěny duodena, v kličkách často tekutý obsah – klička je dilatována hypoechogenním obsahem, někdy s patrnýmmi hyperechy.

TAUZ – STŘEDOVÉ STRUKTURY A SPOLEČNÉ A DIFUZNÍ JEVY

Vyšetření středových struktur epigastria zpravidla následuje po vyšetření obou hypochondrií. Začínáme příčným zobrazením na úrovni jaterního hilu a truncus coeliacus. V příčném zobrazení posoudíme homogenitu parenchymu pankreatu, všímáme si jednotlivých anatomických částí pankreatu (hlava, tělo, ocas). Při sklápění sondy můžeme zobrazit větvení truncus coeliacus v podobě velrybí ploutve (obr. 10). Ventrálně od pankreatu vidíme v. splenica, která ve střední čáře, nebo nepatrně napravo od ní splývá s v. mesenterica superior ve v. portae. Dorzálně od v. portae (pod ní) vidíme a. mesenterica superior v příčném průřezu, dále příčně aortu. Mezi těmito dvěma cévami (popřípadě o něco kaudálněji) zobrazíme komprimovanou levou renální žílu přebíhající aortu (obr. 11). Při pohybu sondou laterálně vpravo můžeme zobrazit lig. hepatoduodenale a v něm obsažené cévy (a. hepatica propria a v. portae) a ductus choledochus (viz obr. 1).

Zobrazení větvení truncus coeliacus (tzv. obraz velrybí ploutve nebo obraz racka), a. hepatica communis a a. splenica (třetí odstupující céva, a. gastrica sinistra, která má menší kalibr, se v tomto řezu zpravidla nezobrazuje)
Obr. 10. Zobrazení větvení truncus coeliacus (tzv. obraz velrybí ploutve nebo obraz racka), a. hepatica communis a a. splenica (třetí odstupující céva, a. gastrica sinistra, která má menší kalibr, se v tomto řezu zpravidla nezobrazuje)

Příčný řez středním epigastriem; 1 – levý lalok jater, 2 – tělo pankreatu, 3 – kauda pankreatu, 4 – vena lienalis, která se mediálně spojuje s vena epigastrica superior ve 5 – vena portae, 6 – příčně zachycená a. mesenterica superior, 7 – vena cava inferior a do ní vstupující 8 – vena renalis l. sin. přebíhající aortu (zde její průběh nad aortou komprimován), 9 – aorta, 10 – tělo obratle (pravděpodobně L1)
Obr. 11. Příčný řez středním epigastriem; 1 – levý lalok jater, 2 – tělo pankreatu, 3 – kauda pankreatu, 4 – vena lienalis, která se mediálně spojuje s vena epigastrica superior ve 5 – vena portae, 6 – příčně zachycená a. mesenterica superior, 7 – vena cava inferior a do ní vstupující 8 – vena renalis l. sin. přebíhající aortu (zde její průběh nad aortou komprimován), 9 – aorta, 10 – tělo obratle (pravděpodobně L1)

V zobrazení podélném vidíme aortu jako nekomprimovatelnou někdy pulzující pruhovitou anechogenní strukturu s hyperechogenním lemem, vpravo od ní při povolení tlaku pak zobrazíme dolní dutou žílu. Při tlaku sondy tato struktura v důsledku komprese mizí. V podélném zobrazení aorty hodnotíme odstup hlavních cévních kmenů – truncus coeliacus a a. mesenterica superior (obr. 12). V úhlu odstupu a. mesenterica superior může být přítomna vysoká retroperitoneální lymfadenopatie.

Podélné zobrazení odstupu hlavních epigastrických arteriální kmenů z aorty; 1 – levý lalok jater, 2 – aorta, 3 – truncus coeliacus, 4 – a. mesenterica superior
Obr. 12. Podélné zobrazení odstupu hlavních epigastrických arteriální kmenů z aorty; 1 – levý lalok jater, 2 – aorta, 3 – truncus coeliacus, 4 – a. mesenterica superior

V dutině břišní pak zobrazíme kličky tenkého i tlustého střeva, lehce vlevo od střední čáry můžeme zobrazit koncentrickou strukturu žaludku (viz obr. 9), která může sloužit k navigaci pro zobrazení omenta.

Pankreatitida

Při dobrých akustických podmínkách je v počáteční fázi pankreas často bez detekovatelných změn, po hodinách se obraz vyvíjí – kontury pankreatu jsou neostré, pankreas nehomogenní, prosáklý, prosáklé je i okolí pankreatu. Může být patrna iritace duodena, v pokročilejších stadiích můžeme okolo pankreatu, případně i volně v břišní dutině detekovat volnou tekutinu, volná tekutina může být přítomna i v pleurálních dutinách.

Krvácení do peritoneální dutiny

Čerstvá krev je anechogenní, někdy hypoechogenní, nejlépe zobrazitelná v obou hypochondriích – jako separace ledviny a jater anechogenním pruhem (viz obr. 5) nebo separace sleziny od stěny břišní a hrudní. Koagula mohou být zaměněna za střevní kličky, zvláště u obézních pacientek se špatnou přehledností. Střídavý tlak sondy může pomoci k odlišení těchto struktur, stejně tak trpělivost při čekání na peristaltickou vlnu.

Krvácení do retroperitonea

Zobrazujeme separaci jednotlivých struktur retroperitonea smíšeně echogenními hmotami, nebo hypoechogenní masou v případě čerstvého krvácení.

Ileus

Střevní kličky jsou distendovány stagnujícím obsahem, který je většinou tekutý, peristaltika je obleněná až vymizelá. Při obstrukci můžeme naopak pozorovat usilovnou peristaltiku a distenzi nad překážkou, naopak za překážkou bývá střevo oplasklé. Za distenzi tenkého střeva lze považovat průměr větší než 2,5–3 cm (obr. 13), u tračníku je měření na UZ obtížné, lepší informaci podá nativní snímek břicha nebo CT s kontrastem. Občas lze pozorovat kyvadlovitou peristaltiku bez posouvání střevního obsahu. Můžeme se pokusit o zobrazení truncus coeliacus, a. a event. i v. mesenterica superior a v. portae, aby bylo možné vyloučit či potvrdit cévní příčinu. 

Distendovaná tenká klička bez peristaltiky s patrnými Kerckringovými řasami
Obr. 13. Distendovaná tenká klička bez peristaltiky s patrnými Kerckringovými řasami

Aneurysma břišní aorty

Lumen je rozšířené, vzhledem k velké variabilitě je těžké určit normální šíři (mezi 2–2,5 cm). Při podezření na aneurysma břišní aorty je vhodné srovnání šíře aorty supra- a subrenálně (myšleno vzhledem k výši ústí renálních tepen). Část vaku aneurysmatu bývá ztrombotizovaná (hypoechogenní až smíšeně echogenní srpek až prstenec uvnitř lumen), k diferenciaci trombu a volného průtočného lumen pomůže barevné mapování. V případě prosakování aneurysmatu jsou v retroperitoneu smíšeně echogenní masy, při masivním krvácení pak anechogenní čerstvá krev.

Renální kolika

Při zablokování konkrementu v pyelo-ureterálním přechodu lze vzácně konkrement sonograficky detekovat jako hyperechogenní útvar s dorzálním akustickým stínem, dále je patrna dilatace kalichopánvičkového systému – v centru ledviny jsou patrny anechogenní rozšířené kalichy a pánvička. Problémem může být odlišení parapelvických cyst, které mohou vypadat podobně. Při zaklínění konkrementu v močovodu lze jako nepřímou známku detekovat jen dilataci kalichopánvičkového systému.

Dilatace kalichopánvičkového systému

Dilataci kalichopánvičkového systému lze schematicky rozlišit ve 3 stupních. První – dilatace pánvičky, druhý – dilatace pánvičky i kalichů, třetí – dilatace s redukcí renálního parenchymu (obr. 14). 

Různé stupně dilatace kalichopánvičkového systému (zde v příčném zobrazení pravé ledviny); A – dilatace I-II° (rozšíření pánvičky a počínající dilatace kalichů), B – dilatace II-III° (rozšíření pánvičky i kalichů, počínající redukce parenchymu), C – dilatace III°, hydronefróza (vakovitá ledvina s prakticky kompletním vymizením parenchymu)
Obr. 14. Různé stupně dilatace kalichopánvičkového systému (zde v příčném zobrazení pravé ledviny); A – dilatace I-II° (rozšíření pánvičky a počínající dilatace kalichů), B – dilatace II-III° (rozšíření pánvičky i kalichů, počínající redukce parenchymu), C – dilatace III°, hydronefróza (vakovitá ledvina s prakticky kompletním vymizením parenchymu)

Pyelonefritida

Obraz nemusí být vůbec změněn, zejména v počátečním stadiu. Jinak lze pozorovat prosáknutí parenchymu se setřením hranice mezi kůrou a dření.

Poranění ledviny

V parenchymu hypoechogenní útvary, při subkapsulárním hematomu srpkovitý lem podél ledviny. 

HYPOGASTRIUM

Apendicitida

Pro zobrazení apendixu je ideální využít lineární sondu. V pravém podbřišku je patrna tubulární nekompresibilní struktura navazující na cékum o průměru větším než 6 mm. Stěna iritovaného apendixu je prosáklá s vrstevnatým uspořádáním hypo- a hyperechogenních vrstev – na průřezu má podobu terče. Iritovaný apendix je většinou bez peristaltiky. Přítomnost peristaltiky pomáhá i při odlišení zdravého terminálního ilea od iritovaného apendixu. Při tlaku sondou pacient udává bolest. Při atypickém uložení apendixu je někdy prakticky nemožné jeho zobrazení. Někdy bývají při apendicitidě v ileocékální oblasti aktivované uzliny zobrazující se jako ovoidní hypoechogenní útvary do velikosti asi 10–15 mm. V některých případech, při positio pelvina apendixu, lze typický obraz zánětlivého postižení zobrazit i při transvaginálním ultrazvukovém vyšetření.

Divertikulitida, kolitida

U obou podobný obraz s prosáknutím stěny tračníku, šíře stěny větší než 4–5 mm, stěna je vrstevnatě uspořádaná. Při divertikulitidě může být v okolí patrný hypoechogenní ohraničený absces. 

ZÁVĚR

Zvládnout techniku transabdominálního ultrazvukového vyšetření není obtížné. Každý gynekolog je navíc zvyklý abdominální sondu používat při ultrazvukovém vyšetření v těhotenství. Samotné vyšetření zpravidla zabere pouze několik minut, může však podat důležitou informaci jak ve smyslu negativním – nezobrazujeme jinou než případně gynekologickou příčinu obtíží, kdy dovolí soustředit se na další cílenou diagnostiku a léčbu, tak ve smyslu pozitivním – odhalit pravděpodobné negynekologické příčiny obtíží, a zajistit tedy adekvátní péči pro pacientku neprodleně. 

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR NS10566-3/2009.  

MUDr. Michal Zikán, Ph.D.

Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN

Apolinářská 18

128 00 Praha 2

e-mail: michal.zikan@lf1.cuni.cz


Zdroje

1. Berek, JS., et al. Novak’s gynecology. 13th ed. Philadelphia: Lippincott, Williams and Wilkins, 2002, 1432 p.

2. Fleischer, AC., et al. Sonography in obstetrics and gynecology: Principles and practice. 6th ed. New York: McGraw-Hill Medical, 2001, 1300 p.

3. Hofer, M. Sono Grundkurs. Stuttgart: Georg Thieme Verlag, 2002, 240 p.

4. Timmerman, D., et al. Ultrasound and endoscopic surgery in obstetrics and gynaecology – a combined approach to diagnosis and treatment. London: Springer, 2003, 344 p.

5. Timor-Tritsch, IE., et al. Transvaginal sonographic markers of tubal inflammatory disease. Ultrasound Obstet Gynecol, 1998, 12, p. 56–66.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 4

2011 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Léčba bolesti v ordinaci praktického lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. PhDr. Zdeňka Nováková, Ph.D.

Revmatoidní artritida: včas a k cíli
Autoři: MUDr. Heřman Mann

Jistoty a nástrahy antikoagulační léčby aneb kardiolog - neurolog - farmakolog - nefrolog - právník diskutují
Autoři: doc. MUDr. Štěpán Havránek, Ph.D., prof. MUDr. Roman Herzig, Ph.D., doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D., prim. MUDr. Jan Vachek, MUDr. et Mgr. Jolana Těšínová, Ph.D.

Léčba akutní pooperační bolesti
Autoři: doc. MUDr. Jiří Málek, CSc.

Nové antipsychotikum kariprazin v léčbě schizofrenie
Autoři: prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se