Zvýšené riziko reprodukčních poruch pro nositele heterochromatinových variant?*


Autoři: Antonín Šípek jr. ;  Aleš Panczak ;  Romana Mihalová ;  Lenka Celbová ;  Mimoza Janashia
Působiště autorů: Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Ústav biologie a lékařské genetiky VFN
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2012; 151: 367
Kategorie: Abstrakta

Heterochromatin je transkripčně neaktivní oblast jaderné hmoty – chromatinu. V lidském genomu existuje hned několik oblastí, kde nacházíme velký úsek trvale přítomného – konstitutivního heterochromatinu. Tyto oblasti jsou pozorovatelné i v rámci hodnocení lidských chromozomů v optickém mikroskopu – jako heterochromatinové bloky na dlouhých ramenech chromozomů 1, 9, 16 a Y. Tyto varianty zahrnují nejčastěji délkové varianty – prodloužení (qh+) či zkrácení (qh-) heterochromatinového bloku. V případě chromozomu 9, na kterém se heterochromatinové varianty vyskytují nejčastěji, je popisováno více variantních uspořádání. Jedním z nich je například pericentrická inverze heterochromatinu: inv(9)(p12q13).

Tyto varianty jsou dlouhodobě považovány za klinicky nevýznamné cytogenetické nálezy, které pro svého nositele nemají představovat zcela žádné riziko. Některé odborné společnosti (například European Cytogeneticists Association – ECA) dokonce doporučují, aby se přítomnost těchto variant do cytogenetických výsledků určených pro kliniky již více nezapisovala. Ovšem na druhé straně se opakovaně objevují studie, které upozorňují na vyšší zastoupení heterochromatinových variant u osob s reprodukčními poruchami. Obzvláště často jsou v této souvislosti zmiňovány varianty chromozomu 9, včetně pericentrické inverze. Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu pacientů s reprodukční poruchou jsme přistoupili k analýze vlastních dat.

Metodika. V rámci naší studie jsme porovnávali četnost heterochromatinových variant u skupiny osob s reprodukční poruchou a kontrolní skupiny zdravých plodů. Veškerá data byla získána ze záznamů Cytogenetické laboratoře Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN v Praze (referenční období 2003–2009). Skupina osob s reprodukční poruchou se sestávala celkem ze 761 osob (334 párů a 93 samostatně vyšetřovaných jedinců), u kterých bylo vyšetření karyotypu indikovánu z důvodu idiopatické reprodukční poruchy (charakteru sterility či infertility). Kontrolní skupina pak byla sestavena celkem z 885 plodů, u kterých byl karyotyp vyšetřován (po provedení amniocentézy) pouze z důvodu pokročilého věku matky (tedy více než 35 let věku v době porodu). Vyřazeny byly veškeré případy, kdy byla přítomna ještě další indikace k prenatálnímu vyšetření karyotypu (například abnormální výsledek screeningového vyšetření). V obou skupinách jsme zaznamenali počet jednotlivých heterochromatinových variant a jejich četnost v obou skupinách vzájemně porovnali. K analýze statistické významnosti byl použit Fisherův exaktní test.

Výsledky. Celkově jsme našli heterochromatinové varianty u 106 ze 761 osob (13,9 %) s poruchou reprodukce, ovšem pouze u 74 z 885 plodů z kontrolní skupiny (8,7 %). Tento rozdíl incidencí je statisticky významný (p < 0,001). Nejčastěji identifikovanými variantami byly heterochromatinové varianty chromozomu 9, které byly zachyceny celkem u 51 (6,7 %) osob s reprodukční poruchou a u 32 plodů (3,7 %). I zde byl rozdíl incidencí mezi oběma skupinami statisticky významný (p < 0,01). Naopak například heterochromatinové varianty chromozomu Y byly prakticky stejně zastoupeny jak ve skupině reprodukčních poruch (1,87 %), tak i ve skupině kontrolní (1,75 %).

Závěry. Podobně jako zahraniční autoři, i my jsme na našem souboru prokázali vyšší incidenci heterochromatinových variant u osob s reprodukční poruchou. Přestože byl tento fenomén v literatuře již opakovaně popsán, neznáme prozatím jeho přesné vysvětlení. Jelikož jsou heterochromatinové varianty častým nálezem i u klinicky zcela zdravých osob, je pravděpodobné, že převážná většina těchto variant je opravdu klinicky nevýznamná. Rozlišení neškodných a potenciálně klinicky významných případů těchto variant ovšem není na úrovni klasického cytogenetického vyšetření (karyotypu) možné. Pro bližší charakteristiku jednotlivých variant tak bude klíčová jejich podrobnější, molekulárně cytogenetická charakteristika, která dokáže v rámci stejného cytogenetického nálezu rozlišovat i jednotlivé subvarianty, a to na základě přesnější charakteristiky přestavby příslušné heterochromatinové oblasti. Právě tento přístup podle nás napomůže získání definitivní odpovědi na dlouho kladenou otázku klinické významnosti heterochromatinových variant lidského karyotypu.

*Přednáška pro Seklův večer, přednáškový večer Spolku lékařů českých v Praze, 5. 3. 2012


Zdroje

1. Brothman AR, Schnedier NR, Saikevych I, et al. Cytogenetic heteromorphisms: survey results and reporting practices of giemsa-band regions that we have pondered for years. Arch Pathol Lab Med 2006; 130(7): 947–949.

2. Minocherhomji S, Athalye AS, Madon PF, et al. A case-control study identifying chromosomal polymorphic variations as forms of epigenetic alterations associated with the infertility phenotype. Fertil Steril 2009; 92(1): 88–95.

3. Sahin FI, Yilmaz Z, Yuregir OO, et al. Chromosome heteromorphisms: an impact on infertility. J Assist Reprod Genet 2008; 25(5): 191–195.

4. Shaffer LG, Slovak ML, Campbell LJ. ISCN 2009: An international system for human cytogenetic nomenclature (2009). Basel: Karger 2009; 138 p.

5. Starke H, Seidel J, Henn W, et al. Homologous sequences at human chromosome 9 bands p12 and q13-21.1 are involved in different patterns of pericentric rearrangements. Eur J Hum Genet 2002; 10(12): 790–800.

6. Yakin K, Balaban B, Urman B. Is there a possible correlation between chromosomal variants and spermatogenesis? Int J Urol 2005; 12(11): 984–989.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých


Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Cesta pacienta s CHOPN
nový kurz
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Arteriální hypertenze ve světle nových evropských guidelines
Autoři: MUDr. Libor Jelínek

Precizní medicína v onkologii
Autoři:

Kožní toxicita cílené terapie inhibitory EGFR a VEGF
Autoři: MUDr. Karolína Svobodová

Jak na psoriázu v každodenní ambulantní praxi?
Autoři: MUDr. Jan Šternberský, Ph. D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se