VLIV LOSARTANU A ENALAPRILU NA MOČOVOUEXKRECI 8-IZOPROSTANU U EXPERIMENTÁLNÍHONEFROTICKÉHO SYNDROMU


Influence of Losartan and Enalapril on Urinary 8-isoprostane Excretion inExperimental Nephrotic Syndrome

Background.
Increased permeability of glomerular capillary wall in adriamycin nephropathy may be mediatedby increased generation of free radicals and possibly also by the non-enzymatic production of isoprostanes inducedby oxidative stress. ACE inhibitors may reduce proteinuria, possibly due to the decrease of intraglomerular pressureand increased permselectivity of the glomerular capillary wall. These effects may be partly mediated by the inhibitionof the degradation of kinins. It is not clear if newly available angiotensin II antagonists have the same antiproteinuricand renoprotective effects.Methods and Results. We compared the effect of an ACE inhibitor (enalapril, 0.4 mg/kg bw i.p. daily for 3 weeks)and angiotensin II antagonist (losartan, 2 mg/kg bw in the same way) on experimental nephrotic syndrome inducedin rats by the administration of adriamycin (5 mg/kg bw i.v. in a single dose). To elucidate the potential differencesbetween these two drugs we also measured total malondialdehyde in blood and urinary excretion some eicosanoidsand their metabolites (TxB2, 6-keto-PGF1alfa, bicyclo-PGE2 and 8-isoprostane).Proteinuria increased in adriamycin treated rats after 3 weeks from 0.18 ± 0.01 to 0.44 ± 0.14 g/mmol creat, p

Key words:
losartan, enalapril, adriamycin, nephropathy, malondialdehyde, lipoperoxidation, eicosanoids, iso-prostans.


Autoři: V. Tesař ;  T. Zima 1;  M. Jirsa, jr. ;  J. Crkovská 1;  S. Štípek 1;  Z. Vernerová 2;  M. Šeráková
Působiště autorů: I. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha 1 I. ústav lékařské chemie a biochemie, Praha 2 Hlavův patologickoanatomický ústav 1. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 1999; : 560-564
Kategorie: Články

Souhrn

Východisko.
Zvýšená permeabilita glomerulární kapilární stěny souvisí u adriamycinové nefropatie pravděpo-dobně se stimulací produkce volných radikálů a snad také s neenzymatickou tvorbou izoprostanů, která je indukovánaoxidačním stresem. Inhibitory ACE snižují proteinurii pravděpodobně zejména snížením glomerulárního tlakua zvýšením permselektivity glomerulární kapilární stěny. Tyto účinky mohou být vedle snížené tvorby angiotenzinu IIzčásti zprostředkovány inhibicí degradace kininů. V současné době není jasné, zda nově dostupní antagonistéangiotenzinu II mají srovnatelný antiproteinurický a renoprotektivní účinek jako inhibitory ACE.Metody a výsledky. Srovnávali jsme proto vliv inhibitoru ACE (enalaprilu, podávaného v dávce 0,4 mg/kg t. hm.intraperitoneálně denně po dobu 3 týdnů) a antagonisty angiotenzinu II (losartanu, podávaného v dávce 2 mg/kg t.hm. stejným způsobem) na experimentální nefrotický syndrom indukovaný u laboratorních potkanů jednorázovýmpodáním adriamycinu (5 mg/kg t. hm. do femorální žíly). Abychom se pokusili objasnit potenciální rozdíly v účincíchtěchto dvou léků, měřili jsme rovněž celkový malondialdehyd v krvi a močovou exkreci některých eikosanoidůa jejich metabolitů (TxB2, 6-keto-PGF1alfa, bicyklo-PGE2 a 8-izoprostanu).Proteinurie stoupla 3 týdny po podání adriamycinu z 0,18 ± 0,01 na 0,44 ± 0,14 g/mmol kreatininu, p < 0,01.Tomuto vzestupu nebylo možno zabránit losartanem (vzestup z 0,18 ± 0,04 na 0,50 ± 0,11 g/mmol kreatininu,p < 0,05), u zvířat léčených enalaprilem jsme pozorovali trend k menšímu vzestupu proteinurie než u zvířat neléče-ných (vzestup z 0,20 ± 0,10 jen na 0,32 ± 0,08 g/mmol kreatininu, p < 0,05). U zvířat léčených enalaprilem rovněžnedošlo k vzestupu sérového cholesterolu. Losartan (1,27 ± 0,13 vs 1,91 ± 0,30 mmol/l, p < 0,05) i enalapril (0,93± 0,06 mmol/l, p < 0,001) blokovaly podobným způsobem adriamycinem indukovaný vzestup celkového malondi-aldehydu (MDA) v séru, močová exkrece 8-izoprostanu však byla u nefrotických zvířat léčených losartanem vesrovnání s kontrolami zvýšena. Vyšší močová exkrece bicyklo-PGE2 u zvířat léčených enalaprilem (4,32 ± 0,62 vs1,66 ± 0,81 ng/mmol kreatininu, p < 0,01) může být snadno částečně mediována kininy. Proteinurie pozitivněkorelovala s močovou exkrecí 8-izoprostanu (p < 0,01). Proteinuričtí potkani měli také signifikantně vyšší močovouexkreci 8-izoprostanu ve srovnání s potkany, jejichž proteinurie významně nestoupla (44,8 ± 7,1 vs 26,7 ±3,4 ng/mmol kreatininu, p < 0,05).Závěry. Nefrotický syndrom u adriamycinové nefropatie může souviset se zvýšenou produkcí metabolitů eikosa-noidů (8-izoprostanu) vznikajících neenzymaticky působením volných radikálů. Hemodynamické parametry (glo-merulární tlak) jsou zřejmě v tomto modelu nefrotického syndromu méně důležité. Mírný antiproteinurický účinekenalaprilu v tomto modelu nefrotického syndromu však ukazuje, že enalaprilem indukovaná inhibice degradacekininů může k redukci proteinurie přispívat.

Klíčová slova:
losartan, enalapril, adriamycinová nefropatie, malondialdehyd, lipoperoxidace, eikosanoidy,izoprostany.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.
V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se