Na XXVI. kongresu České oftalmologické společnosti ČSL JEP, který proběhl 13.–15. září 2018 v Praze, se sešla široká česká a slovenská oftalmologická obec. Kromě sekcí pro lékaře probíhaly paralelně i sekce určené sestrám. Součástí byly rovněž kurzy na různá témata.
Přednášky byly členěny do jednotlivých tematických bloků. V první části našeho kongresového zpravodajství přinášíme stručný obsah vybraných sdělení ze sekcí věnovaných orbitě a neurooftalmologii a dále léčbě katarakty, respektive aktuálním zkušenostem a pokrokům v oblasti nitroočních implantátů.
První část tohoto hojně navštíveného bloku byla věnována onemocněním projevujícím se jako edém terče zrakového nervu. Zmíněny a diskutovány byly zejména novější laboratorní a zobrazovací diagnostické metody a jejich přínos v diferenciální diagnostice. Tématem druhé části bloku byly především nádory v oblasti očnice a sella turcica.
Šobrová M., Štěpanovská V.
Oční klinika Horní Počernice, Praha
Jako edém papily se označuje stav, kdy je zrakový terč neostře ohraničen, prosáklý a prominuje nad úroveň ostatní sítnice. Tento klinický obraz vzniká nejčastěji u následujících klinických jednotek: a) městnavá papila jako objektivní příznak doprovázející nitrolební hypertenzi, obvykle oboustranná; b) zánětlivý proces papily, zpravidla jednostranný; c) ischemický edém při uzávěru na aa. cilliares posteriores; d) vzácnější příčiny doprovázející zejména onemocnění kardiovaskulárního aparátu.
V diferenciálně diagnostické rozvaze je základem podrobná anamnéza, základní oční vyšetření zahrnující měření refrakce a nitroočního tlaku, vyšetření zrakové ostrosti, dále vyšetření fotoreakce a zorného pole; specializovanější vyšetření pak zahrnují fluorescenční angiografii, OCT papil a foto fundu. Často jsou nezbytná mezioborová laboratorní a jiná vyšetření.
Autorky sdělení dále prezentovaly kazuistiky 5 pacientů ze své klinické praxe, u kterých zjistily edém papily zrakového nervu.
Kasl Z.
Oční klinika LF UK a FN Plzeň
V úvodu sdělení byly shrnuty nejčastější diagnózy obvykle spojené s oboustranným edémem papily zrakového nervu a současné trendy v diagnostice otoku papily. Byla zdůrazněna nezbytnost znalosti diferenciální diagnostiky, neboť oboustranný edém terče zrakového nervu často vzniká na podkladě závažných, nezřídka i život ohrožujících onemocnění.
Následovala diskuse na téma přínosu konfokální skenovací laserové oftalmoskopie a optické koherenční tomografie se spektrální doménou v diagnostice edému terče. Byl připomenut i guru české neurooftalmologie docent Jiří Otradovec se svojí poučkou, že pokles kontrastní citlivosti je jedním ze základních příznaků onemocnění papily.
Kalábová S., Marešová K., Karhanová M.
Oční klinika LF UP a FN Olomouc
Nearteritická přední ischemická neuropatie optického nervu (NAION) je onemocnění způsobené okluzí zadních ciliárních arterií, a je tedy důsledkem vaskulární insuficience. Projevuje se náhlým jednostranným bezbolestným poklesem vizu různého stupně. Doposud neexistuje žádná prokazatelně účinná léčba NAION. Důležitá je zejména úprava systémových onemocnění (hypertenze, diabetes mellitus, hypercholesterolémie). V podpůrné terapii se používají antitrombotika a vazodilatancia, efekt celkově podávaných kortikosteroidů spočívá hlavně ve zmírnění otoku terče zrakového nervu.
Autorky sdělení seznámily auditorium s výsledky retrospektivní studie, která posuzovala, zda různé léčebné postupy u pacientů s NAION měly vliv na výslednou zrakovou ostrost postiženého oka. Zařazeno bylo 55 očí 53 pacientů (41 mužů, 12 žen) ve věkovém rozmezí 46–85 let (průměr 64,9 roku), kteří byli v letech 2005–2016 hospitalizovaní na Oční klinice LF UP a FN Olomouc s diagnózou NAION byla jim poskytnuta celková terapie intravenózně podanými vazodilatancii, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s intravenózní terapií kortikosteroidy. Výraznější zlepšení centrální zrakové ostrosti bylo zaznamenáno ve skupině léčené pouze intravenózně podanými vazodilatancii, tento rozdíl však nebyl statisticky signifikantní.
Prim. MUDr. Pavel Diblík, MBA, který sekci předsedal, uzavřel diskusi k této přednášce s tím, že před 10 lety ve stejném sále probíhal kongres „Kontroverze v oftalmologii“, rovněž na téma léčby NAION. „Od té doby se mnoho nezměnilo, stále neexistuje žádná účinná léčba,“ konstatoval na závěr.
Mňuk T.1, Weiss V.2, Vojtíšek B.3
1Oddělení nemocí očních a optometrie FN u sv. Anny v Brně
2I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně
3Klinika zobrazovacích metod LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Amaurosis fugax je většinou monokulární, přechodná ztráta zraku, která může trvat sekundy, minuty, výjimečně i desítky minut. Zrakové funkce se po amaurotické epizodě plně obnoví. Nejčastější příčinou bývá cévní insuficience nebo úplná ischemizace retinálního řečiště způsobená emboly z karotického řečiště či některé z jeho větví. Dalšími možnými příčinami přechodné ztráty zraku mohou být stenóza vnitřní karotidy, migréna a/nebo její retinální typ, vaskulitidy (obrovskobuněčná arteriitida), městnání v CNS či Uhthoffův fenomén provázející retrobulbární neuritidu. Amaurosis fugax může být varujícím znakem hrozící cévní mozkové příhody nebo jiného život ohrožujícího stavu.
Kazuistické sdělení popsalo obtíže 71leté ženy, která se dostavila pro naprosté zatmění před levým okem trvající cca 30 sekund. Stav se sice upravil, ale přechodná ztráta zraku se opakovala zhruba každé 2–3 minuty. Během očního vyšetření se podařilo zdokumentovat videozáznamem intermitentní embolizaci horní temporální arkády. Somaticky zcela asymptomatická pacientka byla přijata na iktovou jednotku, kde byla pomocí CT angiografie diagnostikována nástěnná trombóza nebo měkký plát částečně podtékaný kontrastní látkou na zadní stěně odstupu a. carotis interna l. sin. Stav byl řešen systémovou trombolýzou s uspokojivou subjektivní odpovědí – odezněla opakující se přechodná ztráta zraku. Celkově byla zavedena antiagregační terapie a terapie statiny pro dosud nediagnostikovanou hypercholesterolémii.
Kazuistika vyzdvihla nutnost fungující mezioborové spolupráce. Následná diskuse upozornila na nezbytnost pečlivé anamnézy. I když se nenajde patologický nález na očním pozadí, je třeba pacienta odeslat na interní vyšetření. U starších lidí bývají sice nejčastější příčinou amaurosis fugax mikroembolizace, nicméně je třeba nezapomínat na vaskulitidy. U mladších pacientů s amaurosis fugax je třeba pátrat po trombofilních stavech, i když nejčastější příčinou bývá vazospasmus.
Lišková P.1, 2, Kolářová H.2, Havránková P.3, Liška V.4, Bydžovský J.1, Tesařová M.2, Kousal B.1, 2, Honzík T.2
1Oční klinika 1. LF UK a VFN v Praze
2Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN v Praze
3Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
4Oční oddělení Litomyšlské nemocnice
Leberova hereditární neuropatie optiku (LHON) je vzácné onemocnění vznikající na podkladě mutací v mitochondriální DNA. Typickým nálezem je rychlá nebolestivá bilaterální ztráta zrakových funkcí, manifestující se často nejprve na jednom oku a poté v intervalu několika týdnů až měsíců i na oku druhém.
Sdělení prezentovalo kazuistiku pacienta s nebolestivou ztrátou zraku na levém oku. Při prvním vyšetření 27 dnů po manifestaci onemocnění byly nálezy na pravém oku zcela v normě, vlevo činila nejlepší korigovaná zraková ostrost 0,02 (1/36) s –6,0 D. Dále byl zdokumentován rozsáhlý absolutní výpadek centra zorného pole, závažná porucha barvocitu a kontrastní citlivosti. Vyšetření VEP nezachytilo vlevo odpověď, vpravo byl nález normální. Měření tloušťky vrstvy nervových vláken metodou optické koherenční tomografie se spektrální doménou na přístroji Spectralis (Heidelberg Engineering GmbH) bylo hrubě nad normu.
Vzhledem ke klinickému průběhu bylo vysloveno podezření na LHON a zahájena terapie idebenonem 900 mg/den. Neurologické vyšetření bylo v normě. Diagnóza LHON byla posléze ověřena nálezem homoplazmické mutace m.14484T>C. Postupně docházelo k ústupu otoku vrstvy nervových vláken s přechodem do atrofie, zároveň ale i ke zlepšování zrakových funkcí. Při posledním vyšetření 23 měsíců od manifestace onemocnění zůstal nález na pravém oku – až na již dříve přítomnou refrakční vadu – bez patologie. Na levém oku došlo ke zlepšení zrakové ostrosti na úroveň 1,0. Vnímání barev se upravilo, zůstala mírná porucha kontrastní citlivosti a skotom v Bjerrumově oblasti. Terapie idebenonem byla ukončena.
V závěru bylo konstatováno, že jednostranné postižení zrakového nervu je u LHON extrémně vzácné, popsané pouze u několika dospělých pacientů. Pacient bude nadále dispenzarizován a v případě manifestace onemocnění na pravém oku bude znovu zahájena terapie idebenonem.
Šoula O., Šroubek J., Janoušek P., Liščák R., Klener J.
Neurochirurgické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha
Otorinolaryngologické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha
Oddělení stereotaktické a radiační neurochirurgie Nemocnice Na Homolce, Praha
Afunkční gigantické adenomy hypofýzy jsou selárně, supraselárně a paraselárně uložené expanze, jejichž alespoň jeden rozměr přesahuje 40 mm a nejsou hormonálně aktivní. Tvoří přibližně 10 % ze všech makroadenomů hypofýzy. Pro jejich velikost, obvykle nadměrnou tuhost, tvarovou nepravidelnost a parasellární i suprasellární invazivitu je jejich řešení výzvou pro neurochirurgické týmy.
V období od 5/2013 do 8/2017 operovali autoři sdělení endoskopicky endonazálním transsfenoidálním přístupem 10 pacientů s gigantickým hormonálně afunkčním makroadenomem hypofýzy. Všichni pacienti byli vyšetření v průběhu výkonu intraoperační MRI. Hodnocena byla radikalita resekce (radikální, subtotální [> 90 % tumoru], parciální [< 90 % tumoru], klinický výsledek (zrakové a endokrinologické poruchy), operační komplikace (pooperační likvorea a krvácení), chování rezidua tumoru v čase a četnost využití stereotaktické radiochirurgie (Leksellův gama nůž).
Nádor byl radikálně resekován u 3 (30 %) pacientů, subtotálně u dalších 3 a u zbylých 4 (40 %) byl výkon parciální. Zlepšení perimetru bylo po operaci zaznamenáno u 8 pacientů (80 %), stacionární nález u 2 (20 %). U žádného pacienta nebylo zaznamenáno zhoršení zraku. Hormonální substituce po dobu delší než 6 měsíců byla nutná u 5 pacientů (50 %). Pooperační likvorea se nevyskytla, peroperačně byla přítomna u 4 (40 %). Pro krvácení z větve a. sphenopalatina byla u 1 pacienta provedena revize. 1 pacientka měla po radikální resekci adenomu přechodnou parézu n. VI. Kontrolní MRI mozku s 3–6měsíční latencí po operaci ukázalo spontánní regresi rezidua adenomu u 3 (43 %) pacientů z celkově 7 neradikálně resekovaných tumorů, ve 2 případech šlo o parciální a v 1 subtotální odstranění. Celkem 5 (71 %) pacientů po parciální a subtotální resekci bylo následně ošetřeno radiochirurgicky pomocí Leksellova gamma nože. U žádného pacienta (sledovací doba od 5/2013 do 5/2018) reziduum neprogreduje a u 1 se zmenšilo.
Závěrem bylo konstatováno, že gigantické adenomy hypofýzy jsou obtížně resekovatelné nádory vyžadující multidisciplinární přístup, kterým lze dosáhnout velmi dobrých klinických výsledků.
Macháčková M., Stepanov A., Kodeda M., Černý M., Jirásková N.
Oční klinika LF UK a FN Hradec Králové
II. interní gastroenterologická klinika LF UK a FN Hradec Králové
Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku LF UK a FN Hradec Králové
Nemoc asociovaná s imunoglobulinem IgG4 (IgG4-RD) je vzácná nová diagnostická jednotka. Jedná se o chronické systémové zánětlivé onemocnění pojiva neznámé etiologie. IgG4-RD může postihovat prakticky každý orgánový systém, klinický obraz je tedy velmi různorodý. Nejčastěji bývá postižen pankreas, hepatobiliární systém, slinné žlázy, očnice, retroperitoneum. Řada dříve popsaných onemocnění je pravděpodobně orgánovou manifestací IgG4-RD.
Diagnóza je stanovena na základě vysokého počtu IgG4 exprimujících plazmatických buněk při histopatologickém vyšetření a zvýšené koncentrace imunoglobulinů typu IgG, zvláště podtřídy IgG4 v séru. Terapie kortikosteroidy bývá většinou úspěšná, novou léčebnou možností je rituximab.
Autoři prezentovali kazuistiku pacientky vyšetřované pro výrazné oboustranné zvětšení slzných žláz. Pacientka byla dlouhodobě sledována pro asthma bronchiale a vícečetnou autoprotilátkovou aktivitu nejasného významu. Vyšetření sérové hladiny IgG4 a histopatologické vyšetření z biopsie levé slzné žlázy potvrdilo diagnózu onemocnění asociovaného s IgG4.
Autoři apelovali na posluchače, že tato nová klinická jednotka by měla být rovněž v povědomí oftalmologů, kteří správným diagnostickým postupem mohou přispět ke stanovení správné diagnózy.
V diskusi bylo zmíněno, že nemoci asociované s imunoglobulinem IgG4 je v zahraničí věnována značná pozornost, a že na toto téma jsou dokonce pořádány samostatné konference.
Diblík P.1, Bydžovský J.1, Kuthan P.1, Sklenka P.1, Vlachopulos V.2, Holakovský J.2, Mazánek J.†2
1Oční klinika 1. LF UK a VFN v Praze
2Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Mezi roky 2005 a 2017, tedy během 13 let, bylo ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze provedeno celkem 407 výkonů u pacientů s pravým či nepravým tumorem očnice, očních adnex nebo anatomicky sousedících struktur. Na Oční klinice 1. LF UK a VFN bylo realizováno 139 zákroků – v naprosté většině se jednalo o přední orbitotomii hmatného tumoru v lokální anestezii. Na Stomatologické klinice 1. LF UK a VFN pak bylo za účasti oftalmologa provedeno v celkové anestezii 268 operací z různých přístupů dle charakteru a lokalizace léze. Nejčastějším benigním nádorem byl kavernózní hemangiom, nejčastějším maligním tumorem byl maligní lymfom.
Mezioborová spolupráce v chirurgii očnice je nezbytná. To potvrzují i zvyšující se počty výkonů ve srovnání se sestavou 15leté spolupráce stomatologa a oftalmologa publikovanou v 80. letech 20. století Šafářem a Otradovcem.
Práce byla věnována uctění památky prof. MUDr. Jiřího Mazánka, DrSc.
Bydžovský J.1, Mašek M.2, Diblík P.1, Kuthan P.1, Sklenka P.1, Mazánek J.†3
1Oční klinika 1. LF UK a VFN v Praze
2Radiodiagnostická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
3Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Zlatým standardem v bližší diagnostice orbitálních expanzí je magnetická rezonance (MRI). Za nejčastější benigní tumor očnice bývá považován kavernózní hemangiom. Ten však může být při odečítání nativních výsledků MRI snadno zaměnitelný, nejčastěji za schwannom, tedy za benigní novotvar vycházející z periferních nervů, který se v orbitě vyskytuje vzácně. Při odečítání statických snímků od sebe nelze tyto dva různé typy nádorů odlišit.
Dynamická magnetická rezonance (DCE-MRI – dynamic contrast-enhanced MRI) je zobrazovací vyšetření, při kterém se sleduje v čase celý průběh sycení suspektního ložiska kontrastní látkou. Zatímco v případě kavernózního hemangiomu dochází v T1w k postupnému sycení ložiska šířením z jednoho bodu, schwannomy se plní také pozvolna, ale současně v celém svém objemu. Popsaný rozdíl pravděpodobně vychází z postupného fázového pronikání kontrastní látky jednotlivými kavernami hemangiomu.
Na příkladu zkušeností s DCE-MRI běžných kavernózních hemangiomů a vzácných schwannomů očnice autoři dokládají, že se jedná o spolehlivou metodu, která s vysokou pravděpodobností umožňuje prokázat orbitální kavernózní hemangiom ještě před případným chirurgickým zákrokem.
V diskusi k přednášce zaznělo, že je třeba zvážit, zda by se tato metoda neměla zařadit mezi konvenční vyšetřovací metody orbitopatologie, zvláště pokud se pomýšlí na kavernózní hemangiom. Vyšetření lze provádět v rámci běžné MRI diagnostiky, je však třeba navázat těsnou spolupráci s radiology.
Čejka P., Kozmík R.
Vitreoretinální centrum, Oční klinika Gemini, Zlín
V úvodu přednášky byl podán přehled nejčastěji metastazujících nádorů do očnice a jejich lokalizací. Nejčastěji postiženou tkání u očních metastáz je uvea. Choroidální metastázy tvoří 88 %, metastázy do duhovky 9 % a metastázy do řasnatého tělíska 2 %. Mezi primární tumory zakládající nejčastěji uveální metastázy patří u mužů nádory plic (40 %), nádory gastrointestinálního traktu (9 %), nádory ledvin (8 %), u žen pak nádory prsu (68 %) a plic (12 %). U 29 % mužů a 12 % žen je primární zdroj v době záchytu neznámý. V klinické symptomatologii dominují poruchy zraku (90 %).
Dále byl popsán případ pacientky, která byla odeslána pro zhoršení zrakové ostrosti a poruchu zorného pole na pravém oku. V interní anamnéze byl přítomen karcinom pankreatu – perineurální šíření, peritoneální rozsev a hematogenní metastázy v jaterním parenchymu. Cytostatická terapie s chirurgickou resekcí byly neúčinné a pacientka byla léčena již pouze paliativně. Biomikroskopickým vyšetřením fundu a vyšetřením optickou koherenční tomografií (OCT) byla prokázána choroidální metastáza nad papilou zrakového nervu se serózním odchlípením neuroretiny. Pacientce byl v měsíčních intervalech po dobu 4 měsíců aplikován VEGF preparát (bevacizumab) do sklivce. Léčba byla dobře tolerovaná, došlo ke zlepšení zrakové ostrosti a redukci objemu subretinální tekutiny.
První část bloku se zabývala hydrofobními čočkami a potenciálem kalcifikace hydrofilních materiálů, druhá část pak byla zaměřena na trifokální a pseudoakomodační čočky. Z příspěvků vybíráme následující sdělení.
Nová platforma hydrofobní čočky bez glisteningu
Novák J., Adámková H., Blažek J.
Oční oddělení Pardubické nemocnice
Reakcí na potenciální kalcifikaci intraokulárních čoček (IOL) z hydrofilního akrylátu bylo u většiny výrobců postupné zavedení IOL z hydrofobních akrylátů, jež nejsou pro vápenaté ionty prostupné. Vzhledem k náročnosti zpracování hydrofobních materiálů nejsou tyto typy čoček do dnešní doby bez chyb. V roce 2016 vyrobila společnost Hanita první série hydrofobních čoček z nového kopolymeru EOEMA (výrobce Benz) nevytvářejícího glistening v experimentálních podmínkách. Extrémně hladkého povrchu je docíleno speciálním patentovaným procesem. Cílem práce bylo zhodnotit potenciál nové hydrofobní čočky SeeLens-HP (Hanita) a její implantabilitu různými injektory.
Implantováno bylo 180 čoček v rozmezí 10–28 dioptrií (dpt) pomocí různých injektorů. Čočka je do 28 dpt implantabilní i pro řez 2,2 mm. Vyšší bod skelnatění je příčinou pomalejšího rozvíjení v přední komoře a pouzdře (10 s ve srovnání s 5 s u IOL Tecnis /výrobce AMO/). Podobně jako u jiných hydrofobních materiálů se haptiky mohou výjimečně přechodně slepovat. V pouzdře se čočka spontánně centruje. Cílená nazální decentrace až kolem 1 mm je však stabilní. Navržená A konstanta 119,3 je přijatelná. V pooperačním období 3 měsíců nebyl pozorován vznik glisteningu. Na povrchu čočky se neusazovaly žádné makrofágy. Z injektorů se osvědčily AMO, ALCON (D-cartridge) s disperzním i kohezivním viskomateriálem, Medicel pouze s disperzí, doporučený injektor korejské výroby 2,2 mm pouze s disperzním viskomateriálem.
Autoři příspěvku konstatovali, že nová hydrofobní čočka je vítaným rozšířením současného portfolia klinicky přijatelných hydrofobních čoček.
Nová generace hydrofobních preloadovaných čoček v naší praxi
Skorkovská Š.
Oční klinika NeoVize, Brno
Autorka sdělení vyhodnotila první zkušenosti s monofokální asférickou nitrooční čočkou Clareon při operaci katarakty, kterou implantovali prvním 3 pacientům (6 očí). Čočka Clareon a systém AutonoMe jsou dle autorky dalším vítaným příspěvkem v chirurgii katarakty a implantologii.
Potenciál kalcifikace čoček z hydrofilního akrylátu
Novák J.1, Novák P.2, Wirthová E.2
1Oční oddělení Pardubické nemocnice
2Wilens, s. r. o., Klatovy
Občasné kalcifikace některých sérií hydrofilních čoček (nejcitlivější světové aféry AquaSense výrobce OII /Kanada/, Ioflex výrobce Mediphacos /Brazílie/ a z poslední doby Mplus výrobce Oculentis /Německo/) svědčí o neexistenci propracované teorie výroby hydrofilních akrylátů. Malá změna výrobního procesu může vytvořit takové změny v surovině či konečném produktu, že ten je pak po implantaci do lidského organismu náchylný k ukládání depozit – nejčastěji vápenatého charakteru – uvnitř nebo na povrchu materiálu.
Autoři příspěvku se pokusili experimentálně navodit proces vedoucí k jisté kalcifikace hydrofilního akrylátu. K experimentům byl použit hydrofilní akrylát BENZ 25% ve formě knoflíků přímo určených k výrobě intraokulárních čoček. Vzorek v suchém stavu byl bobtnán po dobu 5 dnů při pokojové teplotě v 5% vodném roztoku CaCl2 a poté byl přemístěn do 5% vodného roztoku Na2HPO4. Po 7 dnech bylo zkontrolováno zakalení terčíku, srovnávacím vzorkem byl vzorek BENZ 25% zbobtnaný v destilované vodě.
Použitý postup vedl v materiálu BENZ 25% k měřitelnému zkalení způsobenému vznikem fosforečnanu vápenatého. Přestože extrémní pokus neodpovídá možným chemickým situacím v lidském organismu, potvrzuje možnost vzniku vápenatých depozit i v hydrofilním akrylátu osvědčeného výrobce, z jehož suroviny řada firem vyrábí intraokulární čočky.
První zkušenosti se sinusoidální trifokální čočkou bez ostrých struktur
Stodůlka P., Šramka M.
Oční klinika Gemini, Zlín
3. LF UK Praha
Přednáška seznámila s celosvětově prvními zkušenostmi s trifokální sinusoidální nitrooční čočkou. Na rozdíl od klasických difrakčních trifokálních čoček nemá sinusoidální nitrooční čočka na povrchu optiky žádné ostré struktury, ale jen vlnovité struktury sinusoidálního charakteru. Výhodou nového designu by měl být menší výskyt nežádoucích fenoménů, jako jsou halo a glare, a menší ztráta světla.
Laserem asistované operace katarakty nebo refrakční lensektomie (Victus, Bausch&Lomb) byly provedeny na 17 očích pacientů s kataraktou nebo hyperopií. Trifokální nitrooční čočka Acriva Trinova (VSY Biovision) byla implantována do jednoho oka a standardní difrakční trifokální nitrooční čočka FineVision (Physiol) do druhého oka. Výsledky 3 měsíce po operaci byly vyhodnoceny jako nadějné. Vidění do dálky, na střední vzdálenost i do blízka bylo shledáno jako kvalitní, bez rozdílů oproti trifokální nitrooční čočce FineVision.
Pseudoakomodační čočka Tetraflex HD – 4leté sledování
Janeková A.1, Janek M.1, Pašta J.1, 2, Zugar R.1
1Oční Centrum Praha
2Oční klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
Retrospektivně bylo hodnoceno 110 očí 55 pacientů, kteří podstoupili bilaterální operaci katarakty s implantací pseudoakomodační čočky Tetraflex. Nekorigovaná zraková ostrost skupiny pacientů byla hodnocena na dálku, střední vzdálenost (66 cm) a blízko (40 cm) 1 měsíc, 1 a 4 roky po operaci.
Čtyři roky po operaci vidělo na dálku 80 % očí minimálně 1,0. Binokulárně bylo schopno číst řádek 1,0 a lépe 96 % pacientů, na střední vzdálenost 57 % pacientů. Žádný z pacientů si nestěžoval na přítomnost nežádoucích optických fenoménů. Dle dotazníku, který pacienti vyplňovali 4 roky po operaci, byla nezávislost na brýlové korekci v provádění běžných denních aktivit vysoká. Na škále 1–4 (1 = nepoužívání korekce nikdy, 4 = použití korekce stále), byla hodnocena obtížnost provádění aktivit: 1,0 na dálku, 1,2 na střední vzdálenost a 2,2 na blízko.
Akomodační čočka Tetraflex HD vykazovala výborné výsledky vidění na dálku a střední vzdálenost a dostatečnou zrakovou ostrost na větší písmena – tzv. sociální čtení. Podstatnou výhodou čočky Tetraflex HD je nepřítomnost nežádoucích optických fenoménů, proto se jeví jako dobrá volba i pro profesionální řidiče a pacienty, u kterých předpokládáme netoleranci optických fenoménů vyskytujících se v různé míře u multifokálních čoček.
