Různé typy kombinované léčby přinášejí podobné výsledky
PGA je nejvíce užívaná skupina léků při snižování nitroočního tlaku, avšak u přibližně 40 % pacientů není monoterapie schopná zajistit dostatečné snížení NOT. Pro tuto velkou skupinu pacientů přitom existuje jen relativně málo informací o vhodnosti jednotlivých typů kombinované terapie.
Když je pacientovi s glaukomem k prostaglandinovému analogu (PGA) potřeba přidat další medikaci, je pravděpodobně nejlepší vybírat ze třídy beta-adrenergních blokátorů nebo lokálních inhibitorů karboanhydrázy. PGA je nejvíce užívaná skupina léků při snižování nitroočního tlaku, avšak u přibližně 40 % pacientů není monoterapie schopná zajistit dostatečné snížení NOT. Pro tuto velkou skupinu pacientů přitom existuje jen relativně málo informací o vhodnosti jednotlivých typů kombinované terapie.
V nedávno publikované metaanalýze měli beta-adrenergní blokátory, inhibitory karboanhydrázy a alfa2-adrenergní agonisté podávané současně s PGA přibližně stejně dobrý účinek při snižování maximálních i průměrných hodnot celodenního nitroočního tlaku (NOT). Skupina alfa2-adrenergních agonistů však byla znatelně méně účinná při snižování minimálních a středních hodnot, kterých NOT dosahoval v průběhu celého dne.
Výsledky publikované v červencovém čísle časopisu Archives of Ophthalmology byly získány metaanalýzou deseti randomizovaných studií publikovaných do konce dubna 2009, ve kterých byly zaznamenány hodnoty NOT při monoterapii prostaglandinovými analogy a následně sledovány změny NOT po zavedení kombinované terapie.
Zhruba 80 % účastníků studií, které byly zahrnuty do metaanalýzy, trpělo glaukomem s otevřeným úhlem a oční hypertenzí, což jsou nejčastější indikace pro zavedení kombinované léčby. Léky byly aplikovány dvakrát nebo třikrát denně. Všechny sledované skupiny léků signifikantně snížily počáteční NOT. Lišily se však v tom, jak dlouho účinek léku přetrvával po jeho aplikaci. V čase nejvzdálenějším od poslední dávky druhého léku z kombinované terapie byl NOT významně hůře kontrolován u pacientů, kteří užívali lék ze skupiny alfa2-adrenergních agonistů, ve srovnání s pacienty užívajícími beta-adrenergní blokátory nebo inhibitory karboanhydrázy.
(vek)
Zdroj:
Tanna A. P. et al: Meta-analysis of the Efficacy and Safety of {alpha}2-Adrenergic Agonists, {beta}-Adrenergic Antagonists, and Topical Carbonic Anhydrase Inhibitors With Prostaglandin Analogs.
Arch Ophthalmol. 128: 825–33, 2010
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
