Přehled definic, etiologie, patofyziologie a epidemiologie benigní hyperplazie prostaty
V roce 2014 sumarizovali čeští autoři epidemiologické, etiologické a patofyziologické údaje o benigní hyperplazii prostaty (BHP) a příznacích dolních močových cest (LUTS) u mužů z publikované literatury. K průzkumu použili databázi PubMed. Své souhrnné sdělení publikovali v časopise Praktický lékař.
Vzhledem ke stále neobjasněné etiologii a patofyziologii BHP a LUTS je terapeutický pohled na tato onemocnění v současné době spíše symptomatický. Podle doporučení Americké urologické společnosti z roku 2011 rozlišujeme LUTS na podkladě BHP a LUTS nezávislé na BHP. Definice symptomů a dysfunkcí dolních močových cest souvisejících s BHP vychází z definic vydaných Standardizačním podvýborem Mezinárodní společnosti pro kontinenci z roku 2002:
- LUTS svědčící pro obstrukci dolních močových cest (mikční symptomy v nepřítomnosti infekce či jiné zjevné patologie),
- obstrukce dolních močových cest (zvýšený detruzorový tlak a snížený průtok moči při vyprazdňování),
- benigní prostatická obstrukce (příčinou obstrukce dolních močových cest je zvětšení prostaty),
- benigní zvětšení prostaty (s histologicky doloženým benigním nálezem),
- benigní hyperplazie prostaty (termín pro histologický obraz).
Klinická BHP obvykle zahrnuje všechny uvedené definice.
Přesná etiologie a patofyziologie BHP nejsou známy. Stávající teorie zahrnují dihydrotestosteronovou teorii, nerovnováhu mezi androgeny a estrogeny, teorii poruchy interakce stromálních a epiteliálních buněk, teorii prostatických buněk a teorii redukované apoptózy. Mechanismus vzniku LUTS při BHP začíná zmnožením stromální i epiteliální složky prostaty v tranzitorní zóně, která obklopuje prostatickou uretru. Zvětšení tranzitorní zóny vede k obstrukci močových cest jednak staticky v důsledku zmnožení tkáně a posléze i dynamicky v důsledku zvýšení napětí zmnožené hladké svaloviny. Projevem obstrukce jsou evakuační příznaky. Následná hyperaktivita močového měchýře vede k jímacím příznakům. Poté dochází k dekompenzaci močového měchýře a posledním stadiem je akutní močová retence. BHP je tedy progresivní onemocnění. Doloženými rizikovými faktory progrese jsou vyšší hladina PSA a větší objem prostaty. Význam dalších faktorů, jako jsou vstupní skóre prostatických symptomů, močový proud a postmikční reziduum, je nejednoznačný.
Vzhledem k nejednotné definici BHP a různým kritériím výběru mužů v epidemiologických studiích se publikované údaje o epidemiologii tohoto onemocnění pohybují v širokém rozmezí. Souhrn epidemiologických studií z roku 2002, ve kterých definice nejvíce odpovídala klinické BHP (mezinárodní skóre prostatických příznaků [IPSS] > 7, maximální proud moči [Qmax] < 15 ml/s, objem prostaty > 20 ml), ukázal s věkem stoupající prevalenci bez významných geografických rozdílů (viz obrázek).
Obr.: Prevalence klinické BHP dle souhrnu epidemiologických studií z roku 2002
Klinická BHP: IPSS >7, Qmax < 15 ml/s, objem prostaty > 20 ml
(zza)
Zdroj: Záleský M., Zachoval R. Benigní hyperplazie prostaty a symptomy dolních močových cest u mužů: etiologie, patofyziologie a epidemiologie. Prakt Lek. 2014; 94 (5): 217–222.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.