Někteří pacienti na konzervativní terapii benigní hyperplazie prostaty (BHP) odpovídají velmi dobře, jiní naopak přes veškerou snahu stejně dospějí k operaci. Každopádně si tato diagnóza vždy zaslouží pozornost, protože její progresi nelze spolehlivě predikovat a po překročení kritické meze už je jediným řešením prostatektomie.
Někteří pacienti na konzervativní terapii benigní hyperplazie prostaty (BHP) odpovídají velmi dobře, jiní naopak přes veškerou snahu stejně dospějí k operaci. Každopádně si tato diagnóza vždy zaslouží pozornost, protože její progresi nelze spolehlivě predikovat a po překročení kritické meze už je jediným řešením prostatektomie.
Onu kritickou mez představuje velká symptomatická hyperplazie (> 80 ml). Mluvíme-li o symptomech, máme na mysli zejména klasické symptomy dolních cest močových (LUTS − lower urinary tract symptoms):
Dochází však také k hematurii, která může být tak intenzivní, že vede k hemoragickému šoku a je třeba urgentně zasáhnout.
BHP může dosáhnout značných rozměrů, jak ukazují kazuistiky publikované v nedávné době. Z nich jsme náhodně vybrali ke srovnání 3 případy, kdy prostata vážila 580, 700 a 720 g. Zkusme hledat společné rysy: Všechny tyto případy se projevily výraznou hematurií, jen jeden z nich ovšem provázely nápadné LUTS. Nikdo z těchto pacientů nebyl až do epizody, která vedla k rozhodnutí o prostatektomii, konzervativně léčen. (Dokonce ani zmíněný případ s pozitivními LUTS; příčinou je pravděpodobně špatná dostupnost zdravotní péče v Pákistánu.)
Dostáváme se tedy ke vzorku pacientů, kteří bez konzervativní léčby dospěli do bodu, kde je možná již jen chirurgická léčba. O tom, zda by se do této situace dostali nebo nedostali s konzervativní léčbou, můžeme samozřejmě jen spekulovat. Jisté však je, že pokud tento pokus není proveden, ať už z důvodu, že onemocnění nebylo známo, nebo z jakéhokoli jiného, může k tomu dojít snáze.
Jistě není zapotřebí zmiňovat, že chirurgická léčba má ve srovnání s konzervativní významně vyšší morbiditu. Nebezpečí je zejména vysoké u velmi velkých prostat, kde již během operačního výkonu často dochází k většímu krvácení. V pooperačním období se pak pacienti setkávají s dalšími symptomy, jako jsou opět LUTS, sexuální dysfunkce apod.
V situaci, kdy jsou pacienti různými zájmovými skupinami přesvědčováni, že vhodnou léčbou BHP jsou doplňky stravy nebo alternativní léčebné metody bez prokázaného účinku, je třeba upozorňovat na význam včasné a řádné farmakologické léčby, aby nedocházelo k jejímu zanedbání a zvyšování rizika nutnosti operačního výkonu.
(pez)
Zdroje:
