Testování PSA je užitečným nástrojem k časné detekci rakoviny prostaty, nicméně metoda má svá omezení. PSA je orgánově specifický marker, ale není specifický pro karcinom prostaty. Jedná se o glykoprotein, který prostata fyziologicky produkuje jako součást spermatu. Do krve se dostává až ve chvíli, kdy dojde k porušení vnitřní architektury prostatické žlázy, kromě rostoucího karcinomu např. vlivem benigní hyperplazie prostaty nebo zánětu.
Problematické je tedy i stanovení rozmezí, které je ještě možno považovat za fyziologické. Hodnoty PSA totiž stoupají s věkem, proto se pro různé věkové kategorie uvádějí rozdílné hodnoty – u mužů do 49 let by měla jeho hodnota být ≤ 2,5 ng/ml, ve věkovém rozmezí 50–59 let ≤ 3,5 ng/ml, ve věku 60–69 ≤ 4,5 ng/ml a u osob starších 70 let by neměla přesahovat 6,5 ng/ml. Bohužel ani PSA v těchto rozmezích nevylučuje karcinom prostaty – až 20 % mužů s diagnostikovaným karcinomem má hodnotu < 4 ng/ml.
V praxi je možné využít ještě další ukazatele, které jsou od PSA odvozené – např. poměr volného PSA k vázanému (f/t PSA), který by měl být v případě nezhoubných onemocnění > 25 %, nebo PSA denzitu, což je poměr mezi hladinou PSA a objemem prostaty. Nejčastěji využívaným ukazatelem je ovšem PSA velocita (PSAV), která kalkuluje změnu celkového PSA v časovém horizontu a v případě nezhoubného onemocnění by měla činit ≤ 0,75 ng/ml/rok. Vyšší PSAV budí podezření na karcinom prostaty.
Testování PSA samo o sobě tedy k běžnému screeningu nestačí, vhodná jsou další vyšetření a posouzení každého pacienta individuálně. Obecně je testování PSA doporučováno zejména mužům s rodinnou zátěží a jeho možné limity i přínosy by měly být vždy s pacientem pečlivě prodiskutovány. V doporučeních vydaných v lednu 2016 Prostate Cancer Foundation of Australia a Cancer Council Australia jsou uvedeny následující zásady vycházející z evidence-based medicine:
(bak)
Zdroje:
