Nejčastější dermatózy v okolí stomie

Dermatitidu může způsobit iritace či alergie

Většinu kožních komplikací souvisejících se stomií řeší s pacienty stomasestry, které jsou schopné zastat značnou část péče o stomiky, a ošetřující lékaři nebo chirurgové se o potížích mnohdy nedozví nebo jsou o problémech informováni až s odstupem času.

K nejčastějším dermatózám, které se objevují v okolí stomie, patří kontaktní iritační dermatitida. Ta je důsledkem podráždění kůže stolicí nebo potem. Svůj podíl na této dermatóze mohou mít také chronická kožní onemocnění jako psoriáza, atopická dermatitida nebo seborea. Kontaktní alergická dermatitida je méně častá a většinou souvisí s alergií na některou složku obsaženou ve stomické pomůcce nebo v přípravku používaném k ošetřování dané oblasti.

Jak předcházet maceraci

Stomici se často potýkají také s macerací. Kůže v okolí stomie by v rámci prevence macerace měla zůstávat suchá, čehož lze docílit zejména vhodně zvoleným typem a velikostí stomických pomůcek. Svou roli ovšem hraje také správná péče o peristomální kůži. Dobře těsnící pomůcky zabraňují protékání střevního obsahu pod lepicí plochu podložek a pečlivé osušení kůže po hygieně zajistí potřebné suché prostředí. Problém s macerací může vyřešit změna tvaru nebo rozměru používaných stomických pomůcek či aplikace ochranného pudru.

Způsob vyvedení stomie má vliv na kvalitu kůže v budoucnu

Prevencí peristomální dermatitidy u pacientů s ileostomií je vhodná konstrukce stomie. Ileostomie v pooperačním období přečnívá přibližně 5−6 cm nad povrchem kůže, postupem času se tento rozměr zmenšuje na 2−3 cm, a je tedy vyšší než kolostomie. Tímto postupem se minimalizuje riziko kontaminace kůže agresivním vodnatým střevním obsahem i macerace v okolí vývodu. Peristomální dermatitida ovšem může mít též jiné příčiny, například retrakci, stenózu nebo prolaps stomie.

Stomiky postihují infekční komplikace i ulcerózní dermatóza

Peristomální oblast, která je obvykle definována jako plocha 10 × 10 cm okolo vývodu, mohou postihovat také infekční komplikace. Nejčastěji se jedná o kolonizaci bakteriemi (Staphylococcus aureus), kvasinkami, dermatofyty či viry (např. herpes simplex).

Okolí stomie může být postiženo také vzácnou ulcerózní dermatózou s chronickým průběhem – pyoderma gangrenosum, která se častěji objevuje u pacientů s ulcerózní kolitidou nebo Crohnovou chorobou. Diagnostika této dermatózy není snadná a v počátku bývají obtíže mylně připisovány kontaktní iritační nebo alergické dermatitidě. Bolestivé ulcerace se mohou objevit již několik týdnů po vyvedení stomie, ale i s odstupem několika let. Obvykle vypadají jako vřed s fialovou hranicí a podminovaným okrajem. V rámci diagnostiky je nutné vyloučit infekční příčiny, malignity a doporučuje se vyhnout biopsii, která může obtíže zhoršit. Při terapii je nutné se soustředit na léčbu základního onemocnění, obvykle se podávají také topické a systémové steroidy. Úlevu od bolesti mohou přinést lokální přípravky se znecitlivujícím a hojivým efektem.

Závěr

Řadě obtíží souvisejících s peristomálními kožními komplikacemi, které zhoršují kvalitu života stomiků, lze předcházet důkladnou edukací. Každý pacient by se měl včas dozvědět, jak má přesně o vývod pečovat, které pomůcky jsou pro něj vhodné a jak rozpoznat případné komplikace vyžadující lékařskou péči. Stomie by měla být bez ohledu na její aktuální stav pravidelně kontrolována erudovaným zdravotníkem.

(pak)

Zdroje:
1. Fierlová R. Péče o pacienty se stomií. Medicína pro praxi 2018; 15(5): 291–294.
2. Adamová Z., Slováček R., Bár T. a kol. Stomie – jejich komplikace. Medicína pro praxi 2015; 12 (1): 44–45. 
3. Jůzlová K., Krásová M., Hercogová J. Kožní problematika u pacientů s idiopatickými střevními záněty. Gastroenterologie a hepatologie 2017; 71 (1): 40–48.
4. Cox L. Peristomal skin complications: characteristics, causes and management. Shield HealthCare, 2016.