Vysoká míra odpovědi na terapii hepatitidy C boceprevirem
Přidání bocepreviru, k terapii pegylovaným interferonem alfa-2a s ribavirinem u pacientů s virovou hepatitidou C, u kterých předchozí terapie Peg-IFN/RBV selhala, je na rozdíl od opakované terapie samotnou kombinací Peg-IFN/RBV spojeno s výrazně vyšší mírou dosažení setrvalé virologické odpovědi.
Přidání bocepreviru, inhibitoru HCV proteázy, k terapii pegylovaným interferonem alfa-2a s ribavirinem (Peg-IFN/RBV) u pacientů s virovou hepatitidou C (HCV), u kterých předchozí terapie Peg-IFN/RBV selhala, je na rozdíl od opakované terapie samotnou kombinací Peg-IFN/RBV spojeno s výrazně vyšší mírou dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR). Tato zjištění přinesly konečné výsledky fáze 3 randomizované dvojitě zaslepené placebem kontrolované studie s boceprevirem, prezentované na 46. výročním zasedání Evropské asociace pro studium jater (EASL). Jeden z autorů studie, profesor Steven Flamm z Chicaga, uvedl, že SVR dosáhlo až 64 % (86 z 134) pacientů léčených boceprevirem ve srovnání s 21 % (14 z 67) pacientů z kontrolní skupiny (P < 0,0001). Míra relapsů ve skupině s boceprevirem činila 12 %, u kontrolní skupiny 33 %.
V rámci této studie bylo náhodně rozděleno 201 dospělých pacientů infikovaných HCV genotypem 1 k terapii boceprevirem v dávce 800 mg 3× denně a současně Peg-IFN/RBV (n = 134) anebo k užívání placeba spolu s Peg-IFN/RBV (n = 67) po dobu 44 týdnů. Každá skupina přitom obdržela iniciální 4týdenní terapii samotnou kombinací Peg-IFN/RBV. Primárním cílem studie pak bylo dosažení SVR po 24 týdnech od ukončení léčby trojkombinací.
Přerušení účasti ve studii z důvodu nežádoucích účinků bylo častější ve skupině s boceprevirem než v kontrolní skupině (17 % vs. 4 %), přičemž výskyt závažných nežádoucích účinků byl podobný u obou skupin (13 % vs. 10 %). Anémie (hodnota hemoglobinu nižší než 100 g/l) se objevila častěji ve skupině s boceprevirem (49 % vs. 27 %), stejně jako závažnější stupeň neutropenie (43 % vs. 21 %). Z důvodu anémie pak byla terapie přerušena pouze u jednoho pacienta (ve skupině s boceprevirem).
Autoři závěrem konstatují, že přidání bocepreviru k peginterferonu alfa-2a s ribavirinem vyústilo v asi trojnásobné zvýšení míry dosažení SVR u pacientů, kteří v minulosti na léčbu neodpověděli nebo u kterých došlo po standardní terapii k relapsu nemoci. Také poznamenali, že tyto výsledky jsou podobné výsledkům 48týdenní studie RESPOND-2, kdy byl boceprevir přidán k terapii peginterferonem alfa-2b/RBV. Zdá se tedy, že boceprevir je stejně účinný u obou typů Peg-INF.
(mik)
Zdroj: Prezentováno na European Association for the Study of the Liver (EASL) 46th Annual Meeting, Berlín, Německo, dne 3. dubna 2011.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Pomůže v budoucnu s triáží na pohotovostech umělá inteligence?
- Spermie, vajíčka a mozky – „jednohubky“ z výzkumu 2024/38
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Jak nám pocit vděčnosti pomáhá snáze se rozloučit se životem